Na víno se Skleničkou! - Články

Fonte Mouro Colheita Seleccionada 2009, Monte Novo, Portugalsko.

Thu, 17 May 2012 06:00:00 +0200

Nedávno jsem tady psal o ročníku 2004, že je to čistě odrůdové víno "z oblíbené portugalské odrůdy Antao Vaz" a vyráběné jen v nejlepších ročnících (2004,5 a 9). A než se týden sešel s týdnem, už tu mám nový ročník 2009. Opět dar od dovozce, který navíc v předchozích slepých komunitních Bedýnkách správně určil všech šest vín. Od takového člověka je radost dostat darem víno :o)

Některé poznámky z předchozího článku platí i pro novinku, některé vůbec. Zase je to víno, které vyžaduje soustředění, ale je mnohem přístupnější. Barva je hodně plná citrónová žlutá, až do kovovoho odstínu. Portugalská vína piju zřídka, takže mě nijak nápadně na oxidativní přípravu neupozorňuje. Vůně je složitá, hodně připomíná burgundské šardonky (tím se ale nechci z popisu vylhat). Jasně barikový sud, máslovost, tropické ovoce, tabáček, lehce koření. Pěkné, sladěné, trochu oxidativní, ale nijak přehnaně. V chuti je to už jasnější, suché, s pěknou kyselinou, citrusové a máslové, štiplavě barikové a minerální. Trochu divočina, zatím je víno málo harmonické. Pít ho za rok nebo za dva by mohlo být ideální, teď jsou ještě třísloviny příliš štiplavé a nápadné. Na druhou stranu je určitě přístupnější, než ročník 2004, je to parádní úvod do oxidativních vín.

Ještě jednou připomínám degustaci dovozce 28. května ve Viničním Altánu, kde se bude víno taky ochutnávat.

Pozdní sběr alsaský

Wed, 16 May 2012 06:00:00 +0200

Po týdnu s alsaskými bílými jsem si udělal radost tím, že jsem si otevřel jedno červené. Toskánské Sangiovese z roku 2007 mě zase postavilo na nohy. Z přemíry bílých vín mě už večer bolely zuby. Ani náhodou si nechci těsně před uzávěrkou alsaských bedýnek stěžovat na bílá vína, ale měl jsem jich (najednou) otevřených přes dvacet a ještě teď jich mám v chladničce aspoň pět nedopitých. Tak dlouho a soustředěně jsem se snad ještě žádnému regionu nevěnoval. Změna je život, za pár dní se k Alsasku rád vrátím, osvěžený a s novou chutí.

Nedávno jsem měl pohnutý rozhovor s jedním vinotékařem. Stěžoval si a naříkal. Konkurence je veliká a v supermarketech je víno levné. Ptal jsem se ho, jestli pořádá ochutnávky. No jistě, řekl mi, skoro každý měsíc. To mě dostalo.

Už jsem se na blogu jednou dotknul problému segmentace trhu. Tvrdím, že trh s vínem je extrémně segmentovaný, rozdělený na navzájem oddělené části. Trendy v miliardovém obchodu s vínem v supermarketech nemají žádnou spojitost s trendy v obchodu se specializovanými víny, jako jsou nejlepší Bordeaux, oxidativní vína nebo biovína. (Ledaže se označení bio-víno rozšíří i na průmyslové výrobky v supermarketech, to mě děsí :-(

Chcete příklad segmentace odjinud? V pátek jsem nakupoval ovoce. V Penny Marketu jsem koupil desetidekové balení physalisu za 15 Kč. Tohle ovoce se báječně hodí k některým vínům, myslím, že jsem ho v minulosti přikusoval k burgundským šardonkám. Vtip je v tom, že v MAKRO teď cena vyšplhala přes 25 Kč (za deset deka). To se mi nechtělo dát, ale za 15 kaček (v Penny) si to někdy koupím. Jak to souvisí s vínem? Snadno: V MAKRO můžou prodávat physalis za 25, protože tam chodí zákazníci, kteří ho znají a vědí co s ním. V Penny se ho rádi zbavují za 15 Kč, protože tam nechodí nakupovat lidi, kteří by ho znali. Podle balení je to naprosto identické zboží. Vyvozuju z toho, že není problém, jestli prodáváte to samé zboží za 150 nebo za 250, ale jestli dokážete přilákat ty správné zákazníky?

Pokud jde o alsaské bedýnky, je to na dobré cestě a všem přihlášeným děkuju za zájem. Jen doufám, že za nárůst přihlášených nevděčím reklamě na Rathovo víno, sedm melounů v nich nenajdete :o) Už jsem se musel v Hunawihru dotazovat, kolik lahví dokáží naskládat na jednu Europaletu? V krabicích po dvanácti až 912 lahví. Výborně, vejde se to na jednu paletu :o)

Fonte Mouro Colheita Seleccionada 2004. Výrobce Monte Novo, Alentejo, Portugalsko.

Mon, 14 May 2012 06:00:00 +0200

Darem od dovozce, otevřel jsem si ho pozdě večer jen na uklidnění, jako oddech, a překvapilo. Není to žádná oddechová četba, žádný Rodokaps, naopak víno vyžaduje soustředění.

Už barvou, zlatou s červenými odstíny, naznačuje, že se víno pořádně nalokalo kyslíku a že to nebude žádná průmyslová záležitost. I ve vůni je patrná oxidace, nazrálost, kmínový chléb, vanilka a dřevo. V chuti je úplně suché, s výraznější citrusovou kyselinou, až šardonkovitě máslové a minerální, ale pořád ještě neučesané a (navzdory nazrálé vůni) hodně mladé. V chuti je to ještě pořád divočina a oříšek pro milovníky autentických a tradičně vyráběných vín.

Jen pro úplnost doplňuju z webu dovozce, že jde o čistě odrůdové víno "z oblíbené portugalské odrůdy Antao Vaz" a vyráběné jen v nejlepších ročnících (2004,5 a 9). Ten večer jsem hledal něco jednoduššího, takže to úplně nesedlo, ale hledačům oxidativně připravených vín vřele doporučuju!

A rovnou přidám promo na degustaci dovozce VPV Praha ve Viničním Altánu v Grébovce, kde se budou v pondělí 28. května ochutnávat vína z Fonte Mouro (a snad i tohle, ale nezaručuju).

A malá domů, self-promotion na aktuální alsaské Komunitní Bedýnky: přihlášky se mi jen hrnou, ale netradičně budu objednávat dříve, takže objednávejte do středy nebo do čtvrtka, potom už může být pozdě.

Komunitní Bedýnky podesáté - Alsasko

Thu, 10 May 2012 06:00:00 +0200

Už jednou jsem se na blogu přiznal, že jsem do Hunawihru zabloudil téměř omylem. Ve skutečnosti jsem jel do vinařství Trimbach v sousedním Ribeauvillé, ale dojel jsem tam v sobotu ráno - a jako všechny velké podniky, Trimbachovi měli v sobotu zavřeno. Zašel jsem do vinařství na náměstí a prošel ribóvilskou hlavní třídu s čerstvě otevřenými slinosbíhavými (výpůjčka od konkurence!) pekárnami a cukrárnami. V Zelenině na hlavní třídě jsem narazil na to, co jsem hledal, Riesling Clos-Ste. Hune od Trimbachů. 90 Euro. Koupili byste si víno za 90 Euro v Zelenině mezi bramborama, cibulí a okurkama? Já tedy ne, k vínu za 90 Euro patří ochutnávka a špetka luxusu, trochu drbání pod bradou a masírování zad, naslepo a s frontou u pokladny nebrat! Ale doptal jsem se aspoň na to, že vinice Rosacker, ze které pochází ten slavný ryzlink za 90 éček, neleží v Ribeauvillé, ale v Hunawihru.

Tak jsem nakoupil trička s čápama (kdo byl v Alsasku, ten ví proč :o) a vyrazil do Hunawihru. Je to jen pár kilometrů, ale stejně jsem napoprvé až k vinici Rosacker nedojel, protože uprostřed vesnice, zrovna když se mi otevřel průhled na místní opevněný kostel (najdete ho i na etiketách zdejších vín), stojí budovy Cave de Hunawihr, místních družstevních sklepů. Podle záznamů na blogu jsem tam časosběrně zkoumal ryzlinky, šeďáky a sylvány počínaje ročníkem 2002. Musím dosvědčit, že obsluha v prodejně je francouzsky vstřícná, degustační vzorky se nalévají z lahví a i když z návštěvy žádný velký kšeft nekouká, není problém odšpuntovat novou láhev Grand Cru Gewurtztramineru. Sladká Francie!

Pár slov o vinařství.
Družstvo Cave de Hunawihr bylo založeno v roce 1954. Dnes má 110 členů - družstevníků, 200 hektarů vinic (z toho 160 hektarů přímo v Hunawihru) včetně třinácti hektarů na pěti vinicích klasifikovaných jako Grand Cru. Celková produkce činí asi 2 miliony lahví ročně, takže velikostí je srovnatelné se Znovínem Znojmo (cca 5 milonů lahví ročně). Nějak mi nejde tahle velikost zařadit, malý podnik to není, v našich podmínkách střední až větší, ale to je relativní, zvlášť v Čechách, kde můžete nakoupit milion kg hroznů, aniž byste byli schopni dohledat, kde hrozny vlastně vyrostly :o( Ale to se vám snad v Alsasku nestane, hunawihrské družstvo zpracovává pouze vlastní hrozny a chlubí se sklepní kapacitou 40.000 hl v nerezových tancích a skladovacími kapacitami pro dalších 1,5 milionu lahví. V roce 2004 je časopis Revue de Vins de France ocenil jako nejlepší družstvo v Alsasku (a třetí nejlepší ve Francii). Alsasko má několik zajímavých vinařských charakteristik: nejnižší dešťové srážky ve Francii (400 až 500 mm ročně, to dává révě pěkně zabrat) a diverzifikaci půdního složení. Česky řečeno, alsaské vinice mívají velmi různorodé půdní složení, což vytváří podmínky pro velkou individualitu jednotlivých vín z alsaských vinic (můžou si to vyzkoušet na tramínu a šeďáku všichni, kdo si objednají druhou, bonusovou bedýnku, protože vinice Muehlforst prý leží poblíž Grand Cru Rosacker).

Čtvrtina produkce družstva se exportuje do ciziny (na rozdíl od produkce nejslavnějších francouzských regionů, jejichž produkce jde na export, se většina alsaských vín vypije ve Francii, jízlivě podotýkám, že je to proto, že to nejlepší a nejlevnější si Francouzi chytře vypijou sami).

Pokud jde o sklepní zpracování, nečekejte žádné experimenty. V minulých Komunitních Bedýnkách jsem občas nutil různorodá, osobnostem vinařů poplatná vína, jako německý barikovaný Sylván, moravský ryzlink školený rok na kvasnicích nebo nejedlíkovský Sauvignon kvašený rovnou v barikovém sudě. Kdepak! V hunawirském družstvu se (většinou) lisují celé hrozny, mošt jde do nerezového tanku s řízenou teplotou a (většinou, ne vždy) kvasí selektovanými kvasinkami. Po kvašení se víno stáčí ze sedimentů a vyzrává (nejméně) 4 až 6 měsíců na jemných kvasničních kalech. Takže žádná posedlost individualitou, ale v podstatě průmyslové zpracování postavené na moderní technologii (když přehlídnu dost dlouhé ležení na kvasničních kalech, ale v zásadě se všechna vína zřejmě zpracovávají v nerezu s řízenou teplotou). Stoprocentně to platí pro základní řadu odrůdových vín, jenže - to by byla radost, kdyby takové výsledky (a ceny!) dávaly domácí průmyslové podniky! (Přesto jsem do základní bedýnky přidal ryzlink Silberberg s výraznějším individuálním charakterem.)

Když jsem zvažoval jubilejní, desátou Komunitní Bedýnku, štvaly mě ambice jako etiopské běžce na desetikilometrové trati. Chtěl jsem něco zásadního, něco velkého a osobitého. Ale z Hunawihru mi přišla e-mailem sezónní nabídka na "chřestová vína," sleva na lehká vína vhodná k párování s chřestem. Jaro je jaro a víno se pije nejlíp venku, na zahradě, s rodinou, přáteli a s typickými jarními saláty. Zvažoval jsem Alsasko s lehkými bílými víny, ale na cestu do Alsaska jsem si letos nenašetřil :o) Napsal jsem do Hunawihru, ať mi pošlou degustační karton s aktuální nabídkou vín a čekal jsem, že mě odzívají. Neodzívali, poslali vzorky, degustační poznámky jsem zveřejnil v předchozích dvou článcích. (Přesně to odpovídá vstřícnosti, kterou jsem nejmíň pětkrát zažil jako turista v jejich degustační místnosti, a znojemský Pavouk to může potvrdit.) Takže mám pro vás novou, desátou, Komunitní Bedýnku, komplet z hunawirského družstva:

1. Sylvaner 2009 Médaille d'Or Paris ... 5,25 Euro
2. Muscat 2010 Médaille d'Argent Paris ... 7,70 Euro
3. Pinot Blanc 2010 Médaille d'Or Paris ... 5,80 Euro
4. Riesling Lieu-dit Silberberg 2009 ... 6,20 Euro
5. Pinot Gris 2010 Médaille d'Or Paris ... 7,30 Euro
6. Gewurztraminer Réserve 2010 ... 8,15 Euro
celkem 40,40 Euro (ceny ve vinařství, 1050 Kč) a s příplatkem za dopravu šestkrát jedno Euro na lahev baťovských 1190 Kč. Pro přesnost dodávám, že ceny v Euro platí pro základní Reservy, vína s medajlemi ze soutěží by měla být o pár desetníků dražší, ale na ceníku je nemám. Ale to je jen základní bedýnka, čtěte dál :o)

Jak už jsem psal v předchozích článcích, Reservy a medajlová vína jsou výborné kousky na zahradní party: odrůdově vyhraněné, čisté, svěží, ale přesto nekomplikované, jednoduché. Ale nebudeme si namlouvat, že jsme už došli na konec světa, tam kde zeměplacku omývá moře, podpírají čtyři sloni a každý další krok kupředu může skončit sebezkázou! Přestože každé z šesti vybraných vín klidně vytáhnu na zahradu a vypiju s nejlepšími přáteli, tohle ještě není konec světa.

Naopak, teď to teprve začíná být zajímavé! Pokročilým Bedýnkářům nabídnu bonus v podobě osobitých, individuálně zpracovaných vín z výrazných vinic, občas z těch nejlepších Grand Cru. (O Alsasku se občas říká, že 51 Grand Cru vinic je příliš mnoho a že některé z nich nedosahují úrovně, kterou si snadno představíte, když zavřete oči, sedmkrát se holotropně nadechnete a zašeptáte "gránd-kry," ale o Rosackeru snad nebudou panovat žádné pochybnosti.) Tááákže, jak říká moje osmiletá dcera, když mě porazí v kartách, v bonusové bedýnce budou tři alsaské ušlechtilé (noble) odrůdy z Rosackeru z posledního ročníku (2010) a k nim pro srovnání stejné odrůdy z jiných vinic. Ryzlinku jsem dal rovnou dva Grand Cru, protože Silberberg je už v základní bedýnce, a na ryzlinku se nevyplatí šetřit. Přeju dobrou chuť, zrovna jsem to zkoušel, a fakt to stojí za to:

1. Riesling Grand Cru Schoenenbourg 2009 ... 10,45 Euro
2. Riesling Grand Cru Rosacker 2010 ... 10,75 Euro
3. Pinot Gris Lieu-dit Muehlforst 2010 ... 10,05 Euro
4. Pinot Gris Grand Cru Rosacker 2010 ... 13,10 Euro
5. Gewurztraminer Lieu-dit Muehlforst 2010 ... 9,65 Euro
6. Gewurztraminer Grand Cru Rosacker 2010 ... 13,20 Euro
celkem 67,20 Euro v koncových cenách platných ve vinařství, asi 1730 Kč. S příplatkem 1 Euro za láhev asi 1890 Kč. Jdu do toho taky, takže Bedýnkářům, kteří si objednají obě dvě bedýnky budu počítat dopravu jen jednou, obě bedýnky budou mít za 2990 Kč. Pilně pročítám vzkazy od diabetiků a cukrofóbů a kdo chcete nahradit sladký GC tramín suchým ryzlinkem z Osterbergu, napište mi to do poznámek k přihlášce. A taky varuju před podceněním první bedýnky, ta je skutečně základní :o) Už jsem se doznával k tomu, že z hunawirské nabídky léta ujíždím na sylvánech a šeďáku, letos si přikoupím i Pinot Blanc a tramíny. Degustační poznámky k vínům najdete v předchozích textech tady a tady a polemiku o rulandě šedé z Rosackeru najdete tady. Vsadím se, že srovnání vína z běžné produkce (Gewurtztraminer Réserve), z neklasifikované vinice (Muehlforst) a Grand Cru (Rosacker) stojí za to. Popravdě jsem dlouho neměl k Pinotu Gris (rulandské šedé) žádný vztah a za to, že jsem si tuhle odrůdu zamiloval, může právě několik šeďáků z Grand Cru Rosacker. A jestli vám i po přechutnání bude vadit zbytkový cukr v šeďáku a tramínu z Rosackeru, tak můžete hned dvě odrůdy definitivně zatratit a už nikdy se k nim nevracet, protože na lepší ukázky šeďáku a tramínu málokdy narazíte :o)))

Mimochodem, na horní fotce jsou dva vzorky alsaského šeďáku. Jeden z nich je z Grand Cru vinice. Poznáte který? Po desáté Komunitní Bedýnce už to půjde samo :o)))

Vynechal jsem sedmou alsaskou odrůdu, můj oblíbený Pinot Noir. Zrovinka při psaní dopíjím hunawirský medajlový Pinot Noir 2010. Je krásně bledej dorůžova, čistě pinotově voňavej, na můj vkus má výraznou kyselinu a trochu (příliš) jednoduchou chuť. Ale to jsem si už vyřešil za dvoutýdenní dovolené v Alsasku v roce 2006 i při zastávkách v následujících letech, že nemám kupovat Pinot Noir v Alsasku, když do Burgundska je to jen 200 kilometrů :o) I tentokrát přeskakuju Pinot Noir a představuju Alsasko jako království bílých odrůd.

Už párkrát jsem na blogu psal, že mě Alsasko baví - pěstuje se tam sedm odrůd, které znám i z Moravy, je to blízko (cca 800 km) a alsaské vesničky silně připomínají český a moravský venkov. Snad to připomenou i vína. Pražští účastníci si bedýnky zase vyzvednou v žižkovské vinotéce Le Caveau, pro brněnské zřídím odběrní místo v Brně, ostatní si budou muset připlatit 180 Kč za poštovné. Jako vždycky, přihlašovat se můžete tady. Budu vybírat zálohy předem, abych věděl přesně kolik vín mám objednat. Chtěl bych ta vína přivézt na přelomu května a června, abysme si je stihli spárovat s jarní zahradou.

Alsasko, druhé kolo : ryzlinky

Wed, 09 May 2012 06:00:00 +0200

V neděli brzo odpoledne proběhlo druhé kolo zkoumání hunawihrských vín (všechna dnes zmiňovaná vína pocházejí z družstva Cave de Hunawihr). K zavínění jsem použil zbytky dvou základních ryzlinků z prvního kola. Jestli některá odrůda v prvním kole zaostala za očekáváním, byl to právě ryzlink. Takže jsem začal přechutnáním medajlového ryzlinku 2010, který měl medovou vůni, slušnou kyselinu, ale chybělo mu vzrušení - prostě nadšení vypadá jinak.

O poznání svěžejší byl Riesling 2009 Vieilles Vignes. Podle etikety patří stále ještě do základní řady, i když název Staré keře vzbuzuje vyšší očekávání. Světlá citronová barva, vůně zpočátku ještě zavřená, svěží ovocná chuť s citrusy a s minerálním závěrem. Hodně suché, sušší než předchozí medajlový ryzlink, i díky tomu asi vystupuje v závěru mineralita. Pěkné a i přes relativní stáří vůbec ne utahané. Na druhou stranu víno i projevem patří do základní řady, je to přímočaré, jednoduché pití, ale v téhle kategorii hodně dobré.

Riesling Silberberg 2009 se odlišuje už etiketou - vína z lepších vinic (a nemusí jít jen o Grand Cru) v Hunawihru lahvují pod názvem vinice a s bílou etiketou, aby dali najevo odstup od základní řady a zdůraznili individualitu jednotlivých vín. Silberberg má o odstín výraznější barvu, ale zase ji musím popsat jako citronovou žlutou. Těžší vůně s medem a citrusovými plody, koncentrovanější suchá chuť s medově-kořenitým tónem shodným s vůní. Kyselina se nese spíš v teplejších pomerančo-grapefruitových tónech, v závěru se projeví i grapefruitová hořkost a mineralita. Konečně se dostávám ke složitějšímu projevu, k terroirovým vínům! Vína základní řady zřejmě pocházejí z různých vinic, výsledkem je sice čistý odrůdový projev, ale bez výraznější individuality.

Riesling Grand Cru Osterberg 2010 je podle barvy hodně mladé pití, to mohlo ještě rok či dva počkat. Ale vůně překonává všechny předchozí ryzlinky, je těžká, květinová, medová do přezrálého ovoce. V chuti suché a koncentrované, s výraznou citrusovou kyselinou, svěží víno. Hodně tradiční ryzlinkový projev, chce se mi napsat archetypální suchý ryzlink. Řízný a ostrý jako břitva :o) To se nekupuje po lahvích, ale po krabicích!

Riesling Grand Cru Rosacker 2010 při nalévání drobně perlil, ale rychle se vyčistil. Má nasládlou bylinkovou vůni, typickou svěží kyselinu. Je opět suchý (aspoň podle mojí chuti, podle technických dat s 8 gramy zbytkového cukru) a výrazně minerální, hádám na velký potenciál k archivaci. Paráda!

Riesling Grand Cru Schoenenbourg 2009 má nejnazrálejší barvu (aneb další odstín citrónové žluti :o). Herbální vůně jde až do bonbonových tónů, v chuti je výrazný zbytkový cukr (polosuché?), vyvážený pěknou kyselinou. Nazrálé tóny a v závěru se zase výrazná mineralita prosazuje i přes vyšší hladinu cukru. V dochuti už teď náznakově barvy a laky, grapefruitová hořčinka. Elegantní a nejspíš i dlouhověké (dodatečně jsem si na vlastním blogu vygůglil, že se dá docela dobře pít i po pěti letech, je to tady), i když bych po předchozích suchých ryzlincích ocenil ještě výraznější kyselinu.

Koukám, že jsem byl při popisu ryzlinků hodně strohý, tak to musím uvést na pravou míru a dát průchod nadšení. Všechny tři Grand Cru ryzlinky stojí v Hunawihru pod 11 Euro (asi 280 Kč). Vlastně jediná relevantní výhrada může směřovat k tomu, že jsem je ze studijních důvodů ochutnával příliš mladé. Popravdě se mi chce řvát nadšením, protože z degustovaných vín mám materiálu ne na jednu, ale nejmíň na dvě Komunitní Bedýnky :o)

Co jsem přeskočil: Pinot Gris a Gewurtztraminer

Ze tří koštovaných Pinotů Gris z ročníku 2010 (Muehlforst, Grand Cru Froehn a Rosacker) překvapil Muehlforst výraznější kyselinou a svěžestí. Ze dvou Grand Cru jsme se shodli na Rosackeru, díky koncentrovanosti a lepší harmonii. Bavil mě i Gewurtztraminer 2010 z Muehlforstu, ale oba Grand Cru tramíny (Schoenenbourg a Rosacker) zmizely dřív, než jsem se dostal k psaní podrobnějších poznámek. Podle technických dat by v šeďáku z Rosackeru mělo být přes 40 gramů zbytkového cukru (husté, že by se to dalo jíst vidličkou?), přesto cukr nedokáže zakrýt příjemný minerální závěr. Šedý Pinot i tramín se v Alsasku dělají se zbytkovým cukrem, můj dohad je, že to je především proto, že zbytkový cukr pomáhá k rozvinutí typické odrůdové aromatiky.

Příště napíšu o tom, jak jsem poprvé zabloudil do Hunawihru a co bych si z hunawirských vín vybral :o)

Alsaský košt: prvních dvanáct

Mon, 07 May 2012 06:00:00 +0200

Nakonec jsme se v pátek u nás na zahradě sešli jen čtyři, ale už v polovině degustace jsem měl povznášející pocit úspěchu. Obavy z možné nevyrovnanosti ročníků alsaských bílých vín vzaly za své už při třetí zkoumané odrůdě, pro sebe jsem měl hned jasno, že tahle vína jsou k jarnímu a letnímu vysedávání na zahradě to pravé!

Ještě v pátek odpoledne odřekli čtyři předběžně přihlášení, a díky tomu jsme mohli zvolit pohodlný způsob koštování ze dvou skleniček. Dopoledne jsem koupil plastový kbelík a dva pytle ledu, odpoledne jsem do kbelíku nasázel dvanáct štíhlých alsaských lahví a zasypal je ledem. Ledovce netály a led nám vydržel přes půlnoc. Posadili jsme se k zahradnímu stolu každý se dvěma skleničkami a ochutnávali jsme pokaždé dva vzorky stejné odrůdy.

Malá odbočka pro ty, kteří chyběli ve škole, když se probíralo Alsasko. Alsasko jsou francouzské Sudety, území podél Rýna, které střídavě patřilo Německu a Francii. Ve většině francouzských vinařských regionů se na etiketě vína neuvádí odrůda, Alsasko je vyjímka. Kromě jedné směsky se vyrábějí čistě odrůdová vína : Sylvaner, Muscat, Riesling, Pinot Blanc a Pinot Gris, Gewurtztraminer a Pinot Noir. (Aby to nebylo tak jednoduché, myslím že jako Muscat se pěstují hned dvě odrůdy, ale pro základní informaci to stačí takhle.) Při několika návštěvách v Alsasku jsem se pokaždé cítil "jako doma." Nejen kvůli odrůdové skladbě, která tak připomíná moravské vinařství, ale i díky vzdálené podobnosti alsaských vesnic s naším venkovem.

Všechna vína byla z družstva Cave de Hunawihr. Základní řada, šest bílých odrůd, se označuje jako Reserva, ale v nabídce, kterou mi z Hunawihru poslali, jsem našel ještě další řadu (na webu nezveřejněnou), nazvanou Médaille. Byla o pár eurodesetníků dražší než Reserva, ale všechna vína měla medaile z velkých francouzských soutěží (Macon, Paříž a Colmar). Odhadoval jsem, že půjde o menší šarže vín z lepších vinic, které se v družstvu zpracovávají separátně a které družstvo následně vysílá na soutěže. Označil jsem skleničky čísly 1 a 2 a pokaždé jsme porovnávali víno ze základní řady a víno ozdobené medailí.

1. Sylvaner Reserve 2009
2. Sylvaner 2009 Médaille d'Or Paris
Zahradu jsem nechal neposekanou, aby nám čerstvě posečená tráva nekazila vůně. (To by pomohlo právě jen Sylvánům.) Reserva má světlou citronovou barvu a intenzivní květinovo-ovocnou vůni. Suchá chuť s pěknou kyselinou, lehké, bez očekávané travnatosti, spíš citrusové a lehce kořenité. Medajlový Sylván má barvu o odstín plnější (v dalších poznámkách budu zmínky o vzhledu přeskakovat, prvních 12 vín mělo světlé barvy a byly krásně čiré), klidnou harmonickou vůni s citrusy, v chuti reduktivní ovocný atak, ale i travnatost a vyzrálost. Lehké a suché. Už první kolo mě uklidnilo, z několika předchozích návštěv v Hunawihru jsem si totiž vozil vína z opačných konců ceníku - třináctieurové Grand Cru a pětieurové Sylvanery právě pro jejich nekomplikovanost. (Klidně se mi smějte, ale sám jsem jako první následujícího odpoledne dopil medajlový Sylván.)

3. Muscat Cuvée Prestige 2011
4. Muscat 2010 Médaille d'Argent Paris
První muškát je jako jediný balený v čiré skleněné lahvi, barva je hodně světlá, vůně muškátová, chuť je sice čistá, ale tenká až prázdná. Medajlový muškát sice nemá tak výraznou a typickou odrůdovou vůni, ale je plnější, stále lehký a suchý, byť s malým zbytkem cukru.

5. Pinot Blanc Reserve 2010
6. Pinot Blanc 2010 Médaille d'Or Paris
U Pinotů jsem se poprvé rozblažil, jsou lehké, krásně čisté, odrůdové. Kdo hledá u Pinotu experimenty se sudem nebo s delším ležením na kvasnicích, ten může být zklamaný. Jsou to jednoduchá reduktivně zpracovaná vína bez velkých ambic, ale krásná k jarnímu popíjení na zahradě nebo třeba k rybám. Kyseliny i zbytkového cukru tak akorát (suché), zábavné pití. Medajlový je opět trochu plnější a harmoničtější, ale pořád je to jen nenáročné osvěžující pití na zahradu. Snad moje opakované zmínky o jednoduchosti nevyznívají pejorativně, oba pinoty se mi moc líbily!

7. Riesling Reserve 2011
8. Riesling 2010 Médaille d'Or Macon
V ryzlinkovém kole jsem byl poprvé na pochybách, hlasování čtyř ochutnavačů taky dopadlo 2:2. Vybírat jednoduchá vína k jarnímu vysedávání na zahradě, volil bych Reservu, ale podvědomě od ryzlinku očekávám výraznější projev. Takže nejspíš neshoda s velkým očekáváním, vína sama jsou OK. Ale ještě mám v záloze dalších pět ryzlinků z Hunawihru, ke kterým jsme se první večer vůbec nedostali.

9. Pinot Gris Reserve 2010
10. Pinot Gris 2010 Médaille d'Or Paris
Reserva má nasládlou chlebovou vůni a v chuti překvapivě svěží kyselinu, malý zbytkový cukr a trochu koření. Medajlová šedá je snad o chlup sušší, s drobným perlením na jazyku, harmonické a bezvadně vyvážené víno. Reserva je švihák a frajer, medajlový šeďák je serióznější pán.

11. Gewurtztraminer Reserve 2011
12. Gewurtztraminer 2010 Médaille d'Or Colmar
Málo platné, alsaské tramíny jsou těžká váha. Všichni vyhledáváme suchá vína, ale když přepisuju druhý den poznámky do počítače, nemůžu si nevšimnout, že oba tramíny mají hladinku nejblíž u dna a na stole stojí dvě prázdné lahve od Grand Cru tramínů z Rosackeru a Schoenenbourgu. Kyselin mají přiměřeně odrůdě (takže nic moc), Reserva má 11 gramů zbytkového cukru (na litr). Obě vína mají typickou tramínovou vůni, ale ne přestřelenou (žádné voňavky to prostě nejsou). I přes slabší podíl kyselin ta vína prostě jsou harmonická, s cukrem tam je i příjemná tramínová kořenitost, tělnatost, a asi i naslepo by člověk mohl tipovat Alsasko. Z následné diskuse vyplynulo, že oba tramíny vnímáme jako rovnocenné. Druhý den bych při opakovaném přechutnávání dal přednost základní Reservě, ale stejně: víc jsme upili z medajlové lahve.

Především musím poděkovat spolustolovníkům z Gang of Four za příjemnou společnost a ochotu přijet a věnovat se soustředěně vínům. Po osmnácti vínech se nálada uvolnila a došlo i na obecná témata, ale společné soustředění na vína mi dost pomohlo (už představa, že bych si sám otevřel dvanáct vín, plival doušky do trávy a nakonec je nedopitá vylil, je nepřiměřená a nahání mi husí kůži - k něčemu takovému se víno prostě nedělá). Chtěl jsem si ověřit, jestli se z hunawihrské nabídky dá sestavit další Komunitní Bedýnka. Brát to jako someliér-obchodník, byl bych spokojený. Pro sebe bych si z těch vín určitě vybral. Jenže po prvních dvanácti vzorcích jsem vyhlásil pauzu, upekl pro všechny kilo kachních prsou a otevřel dalších šest lahví Pinotů Gris a Gewurtztraminerů, vesměs z Grand Cru vinic. Pětice ryzlinků zůstala neotevřená, diskuse se rozlévala do šířky jako Vltava v srpnu 2002 a oba Grand Cru tramíny se hnedle dopily. Pokračování příště...

Vertikála Barolo aneb Investiční vína

Wed, 02 May 2012 07:00:00 +0200

Dubnová vzdělávací degustace ve vinotéce Strade del Vino v Záhřebské se konala v úterý 24. dubna a byla věnovaná Barolu Cannubi z vinařství Borgogno. Ochutnávalo se sedm vín od ročníku 2006 až do 1971.

Teď by se hodilo zkompilovat pár údajů o Barolu a odrůdě Nebbiolo vůbec, ale to nechám na gůglovací šikovnosti každého čtenáře a omezím se na Skleničkovskou dojmologii. Asi před rokem už byla v Záhřebské degustace věnovaná Nebbiolu, ale článek jsem z ní nakonec nesepsal. Mladá Nebbiola přetékala kyselinami a tříslovinami (a jakoby postrádala tělo) a většinou jsem se s nimi spíš trápil. Až po skončení degustace a s doprovodem jídla se vína trochu otevřela a nabídla víc. Takže mám k Nebbiolu stále opatrný vztah, umocněný cenami. I na dubnové degustaci se mluvilo o Barolu jako o předmětu investic, ale můj účetní mě nutí vidět ve víně spíš výdaje a utrácení než investice :o)

Vinařství Fratelli Serio & Battista Borgogno z Barola pracuje tradičně - žádné nerezové tanky a žádné barikové sudy. Vína kvasí v klasických dřevěných kónických tancích o kapacitě 150 hektolitrů a vyzrávají ve dvacetihektolitrových a čtyřicetihektolitrových sudech. Klasické Barolo 3 roky, Riserva až pět roků. Ale jak doplnil Massimo Boido, organizátor degustací ve vinotéce v Záhřebské, víno není matematika a tři roky jsou předepsané minimum, ale víno ze sudů se pravidelně ochutnává a lahvuje se teprve poté, co majitel usoudí, že už "to je ono." Ochutnávali jsme sedm vín Barolo Cannubi Riserva postupně od ročníku 2006 až po 1971. (Cannubi je kopec, na kterém Fratelli Borgogno vlastní asi tři hektary vinic, Riserva se vyrábí z nejlépe vyzrálých hroznů z různých poloh těchto vinic. Mnohé webové zdroje zmiňují Cannubi jako významnou vinici s tím, že dává často harmonická a vyvážená vína, která jsou přístupná (pitelná) dříve, než je u Barola běžné.). Vína prezentovala (spolu)majitelka vinařství Anna Borgogno za přítomnosti a přispění sklepmistra (a manžela) Marca Bollo a už zmiňovaného enologa Massima Boido.

Barolo Cannubi Riserva 2006 DOCG. Čirá rubínová barva se světlým okrajem, který jde až do oranžova. Výrazná vůně třešní a višní mě hned naladila na velké očekávání. Ve vůni jsou poznat i třísloviny. V chuti pěkná kyselina, lesní ovoce a dlouhý pepřově štiplavý závěr. V chuti už působí trochu naležele, ale třísloviny zatím vedou, i když nejsou nijak agresivní. Jemné a elegantní víno, i když ještě potřebuje vyzrát.

Barolo Cannubi Riserva 2005 DOCG. Barva je homogennější než předchozí vzorek. Vůně ještě elegantnější, spíš než do ovoce (ostružiny, maliny) jde do kávových tónů. Podle vůně i chutě je víno vyzrálejší, zakulacenější, než předchozí 2006. Velmi příjemné, neohromuje mohutností, ale harmonií. To se mi moc líbí a cenově je stále ještě dostupné.

Barolo Cannubi Riserva 2004 DOCG má hodně světlou barvu, ve vůni tabák, růže a sušené švestky. Pěkná kyselina se zřetelně švestkovými tóny, tentokrát je víno trochu tenčí, ale s pěkným závěrem naostřeným alkoholem. Už po třech vzorcích je zřejmé, že se ročníky výrazně odlišují.

Barolo Cannubi Riserva 2003 DOCG. Barva zase o poznání temnější, vůně harmonická a komplexní. Podobně v chuti nic nevyčnívá, kyselina už je zřetelně výraznější než třísloviny, prosazuje se koření, ale celé to je harmonické a vyrovnané. Paní Borgogno zmiňuje horký ročník 2003 s tím, že naštěstí víno nepřepálili, hrozny sbírali o měsíc dříve, než obvykle a velmi pozorně se mu věnovali ve sklepě.

Ročník 2002 neexistuje, protože kroupy poničily část úrody. Vinařství nechalo vykvasit zbytek, ale usoudilo, že kvalita nepostačuje pro Barolo Cannubi a prodalo ho jako sudovku, bez lahvování.

Barolo Cannubi Riserva 2001 DOCG. Pestřejší barva s nahnědlými i oranžovými pablesky, prý optimální ročník pro archivaci. Suché, intenzivní a harmonické. Jemná komplexní vůně červeného ovoce, v chuti pěkná kyselina a ustupující tříslo. Po vymíchání vystupují vůně květin a parfému.

Barolo Cannubi Riserva 1999 DOCG. Poslední ročník, který je běžně v prodeji. Ceny stoupají, už jsme na 3500 Kč. Světle hnědá barva, z vůně už je zřetelná nazrálost nebo až přezrálost, tabák a zvěřina. V chuti až rozinky, sušené švestky, ale stále s výraznou kyselinou i tříslem - to by mě zajímalo, jak bude stárnout dál?

Barolo Cannubi Riserva 1971 DOCG. Světle hnědá barva s oranžovými pablesky. Vůně tlejícího listí, zemitost, bahno, až mokrá srst. Chuť je ale úplně svěží, s jemnou kyselinou a přezrálým ovocem. Působí až nasládle, chuť je plnější (než bych čekal u Barola) s navinulým ovocem a dlouhou dochutí. Je to hrozně příjemné a překvapivě dobře pitelné :o) Celkově je ta harmonie hodně nezvyklá, překvapivá, ale je to taky asi nejstarší víno, jaké jsem kdy ochutnával? Je to zážitek, se kterým se asi musí vypořádat každý po svém - není s čím srovnávat a takové víno se ani nedá hodnotit podle běžných měřítek.

Závěry? Jednak ten, že Barolo nemusí být tříslovinové monstrum s výraznou kyselinou (i když většina vín měla výrazné kyseliny a tříslo, nebylo to nepříjemné). Nesmírně poučné bylo, jak i přes stylovou vyhraněnost Barola byly výrazné rozdíly mezi ročníky. Ty dokonce přesně odpovídaly tomu, co o jednotlivých ročnících vím z Francie. Tak se mi moc líbil "velký" ročník 2005, díky tělnatosti i 2003, a mým vzpomínkám na dokonale vyzrálé burgundské Pinoty 1999 odpovídalo i Barolo 1999. Rozhodně to nejsou úplně snadno přístupná vína, vyžadují hodně zkušeností a soustředění. Ale lákají ke zkoumání, i když to zřejmě bude složité a neobejde se to bez cesty do Piemonte.

P.S. Účastníkům Komunitních Bedýnek ještě připomínám včerejší nabídku na společnou degustaci alsaských vín, podrobnosti jsou tady.

Pomozte mi vybrat šest nejzajímavějších vín!

Tue, 01 May 2012 07:00:00 +0200

S Komunitníma Bedýnkama mám zábavu, i když ne všechno nakonec zveřejním na blogu. Spousta toho vykvasilo špatně a muselo se vylejt - několik pokusů o ryzlinkovou bedýnku jsem nedotáhl do konce a Sauvignony jsem nakonec taky nesestavil. Tentokrát to udělám opačně, zveřejním nehotovou Bedýnku zároveň s nabídkou podílet se na jejím vzniku. Nechci konkurovat Výměně manželek, ale jestli se to nepovede, bude to jako neúspěch v přímém přenosu :o)

Pro jubilejní desátou Komunitní Bedýnku jsem si vymyslel něco francouzského. Ve středu 2. května mi z Alsaska přijedou vzorky vín, celkem 24 lahví. Z vinařství, o kterém jsem tady už několikrát psal, ale už dva roky jsem v něm nebyl (víc zatím neprozradím). Jestli budou vína dobrá, asi bude v příštích Bedýnkách Sylván, Pinot Blanc, Muškát, Pinot Gris, Riesling a Gewurtztraminer. A protože dostanu na výběr 24 lahví, můžeme to udělat jako společnou degustaci - vychladím 24 vín (nebo větší část z nich :) a pozvu účastníky předchozích Bedýnek, ať mi s výběrem pomůžou. Podmínkou je, že návštěvníci odevzdají seznam ochutnaných vín s poznámkami o tom, které se jim líbilo (a které ne).

Pokud jste se zúčastnili aspoň jednoho z předchozích devíti kol Komunitních Bedýnek, zvu vás na páteční odpoledne ke Skleničkům na zahradu. Je to půl hodiny autobusem z Prahy z metra Nádraží Holešovice, podrobnosti napíšu soukromě přihlášeným. Budu mít sedmero ryzlinků, po dvou Sylvánech, Pinotech Blanc a Muškátech, po pěti tramínech a pinotech šedých. Jestli byly ročníky 2010 a 2011 špatné, třeba šest vín do bedýnky ani nevybereme (i to je možné!), ale můžeme se pobavit srovnáním ryzlinků ze tří alsaských Grand Cru vinic nebo třeba tím, jak tři "velké" odrůdy (ryzlink, tramín a šeďák) dopadly v roce 2010 na hunawihrském Rosackeru, jedné z nejslavnějších alsaských vinic.

Pozvání platí jen pro páteční večer 4. května, protože jestli z toho má být další Komunitní Bedýnka, musím to udělat rychle :o))) Vzhledem k brzkému termínu nečekám žádný nával, ale přesto zvu pouze ty, kdo se už v minulosti Bedýnek účastnili, a je to samozřejmě zadarmo. Přijďte mi pomoct vybrat nejzajímavějších šest vín do příští Komunitní Bedýnky! (Hlaste se na e-mailu vran@seznam.cz.)

Nakouknutí na Víno a destiláty

Fri, 27 Apr 2012 07:00:00 +0200

Zatím jsem veletrhu V&D odolával, odrazovaly mě nepříznivé poznámky kamarádů i na webu. Volná vstupenka od kamaráda v úterý přebila všechny argumenty proti, tak jsem vyrazil. Na nějaké podrobné psaní to není, jen pár obrázků.

Že Neustifterovy dcery mluví česky, to ví kdekdo z českých (moravských) návštěvníků Poysdorfu. Mého německého kamaráda čeština téhle mladé dámy spletla natolik, že jsem mu musel poradit, ať vyzkouší němčinu. Mladé Veltlíny byly správně suché a čisté, jak jsme z Poysdorfu zvyklí, radost!

Bavilo nás (mě i kamaráda, to není plurál majesticus) i další rakouské (kamptálské) vinařství Sax, hlavně Veltlíny, včetně cen. Dovozce německých vín si stěžoval na Saxovské ceny v korunách - jak to dělají? Jak tomu mám konkurovat? K večernímu fotbalu jsme koupili dva Veltlíny, Panzaun 2011 (lehce barikovaný Veltlín, no nekupte to!) a Alte Reben 2011 neboli staré keře. Při soustředěnejším zkoumání doma už vyšlo najevo, co jsem neodhalil ve veletržním ruchu, že ta vína jsou přece jen trochu zakulacená a líbivější malým zbytkem cukru. Ale stejně, jsou krásně čistá, odrůdová, pitelná a vůbec ne drahá. Postoupit večer Real přes Bayern do finále Ligy Mistrů, byla by moje spokojenost úplná.

Signorina Grignolina. Téhle slečně jsem udělal radost, když jsem kamarádovi udělal malý kurz o odrůdě Grignolino. Lombardské vinařství nabízelo snad jen čtveřici vín a zakládalo si právě na Grignolinu vyráběném asi trochu netradičně, s výraznějším ovocným projevem a potlačenými tříslovinami, hádám, že to mělo být Grignolino přístupné širšímu publiku. Nejspíš jsem byl toho dne u stánku první, kdo Grignolino znal.

Italských vystavovatelů bylo vůbec hodně, jako potvrzení mé teorie o přebytcích italského vína a snaze vyvážet je. Na stánku Strade del Vino di Sardegna jsem namísto svěžího Vermentina dostal hodně oxidativní bílé s barvou měsíce v úplňku a utíkal jsem dál, hledat piemontský stánek Strade del Vino. Nakonec jsem ho našel, trochu zastrčený v rohu haly, ale s piemontským enologem Massimem Boido, s paní Annou Borgogno a sklepmistrem Markem Bollou. Článek o úterní vertikální degustaci Barola Cannubi vinařství Borgogno 2006 až 1971 bude následovat presto, hned jak ho napíšu...

Tiskové zprávy o experimentech Vinařství Špalek (dříve Vinařství rodiny Špalkovy) s tradičními technologiemi a o pokusech o rekonstrukci středověkých vín nevypadaly přesvědčivě, přinejmenším ne pro ty, kdo nesdílí běžně rozšířenou víru v to, že víno vzniká vyskládáním lahví z krabic na police supermarketů. Takže jsem od stánku L-G-L sdružujícího Reisten (příznivci vinařství si můžou pustit písničku Bye-bye, Love od Everly Brothers :o), Nové Vinařství a Vinařství Špalek nic moc nečekal. Ale obsluhující paní měla na návštěvníky ten správný gryf a takhle zpaměti si vybavuju uspokojivé Reisteny a překvapivě dobrou Rulandu bílou sur lie od Špalka. Snad to nebyl jen skok od podcenění k uspokojení, ta rulanda byla opravdu dobrá :o)

Na fotce je vlevo rozmazaná ruka a sklenička kamaráda, s kterým jsem výstavu prošel, a uprostřed v typickém prezentačním zaujetí Petr Nejedlík z Dobré Vinice. Po dvou nákupech více než sedmdesáti vín do Komunitních Bedýnek jsem neodolal a šel se s ním seznámit (oba nákupy jsem domlouval s jeho bratrem Jaroslavem). Podle letmého sledování náhodných passantů to vypadalo, že Nejedlíkova vína nejsou tak snadno skousnutelná jako třeba poysdorfské veltlíny (nic proti nim), ale že přímo vyžadují soustředění a pozornost - a ze zkušenosti s veltlíny od Saxů vím, že soustředění je na výstavě nedostatečné. Pokud se chcete vidět se svým oblíbeným vinařem nebo obchodníkem, je tenhle veletrh správné místo. Pokud si chcete rozšířit obzory a poznat nová vína a nové vinaře, jděte jinam, tady byste to nenašli.

Závěrem - černá očekávání se nenaplnila, kromě příležitostných chumlů před stánky populárních vinařství jsem neměl žádnou špatnou zkušenost. Všichni oslovení vystavovatelé se chovali profesionálně vstřícně a kromě drobných nedostatků provoz fungoval uspokojivě, včetně procházejících číšníků s čistými skleničkami atd. Zarazilo mě poznání, že se moje preference zřejmě míjí s cílovou skupinou vystavovatelů veletrhu - po devíti Komunitních Bedýnkách (9 x 6 = 54 vínech) jsem našel na veletrhu zastoupené jediné vinařství z Komunitních Bedýnek (Dobrá Vinice).

Zásadní výhrada ale směřuje k prostředí, ve kterém se výstava odehrává. Těm, kdo tam byli, to nemusím vysvětlovat, ostatní to pochopí i z fotek na blogu. Standardní stánky sestavené z veletržních panelových stavebnic prostě nevytvoří prostředí pro setkávání s vínem a jeho výrobci. Úzké uličky mezi stánky s imperativem držet lokty u těla a pohybovat se opatrně taky nejsou moc povzbuzující. S časem stráveným na veletrhu se mi stále naléhavěji vybavovala myšlenka Daniela Brože (Le Caveau) na pořádání podobné akce po burgundském způsobu: někde v pražské Sokolovně, kde by každý vystavovatel měl k dispozici jeden sud (velikosti bariku), na který by vyskládal dvě až X lahví a z nich naléval návštěvníkům. Pořadatel by nekasíroval obě strany (zároveň návštěvníky i vystavovatele) nebo jen střídmě, a celá akce by byla zaměřená spíš na prodej malým zákazníkům. Trochu se tomu blíží akce Vinaři z Podskalské (v sobotu 12. května, web je tady), ale mohlo by to být ještě střídmější.

Přišli byste za vínem do takové Sokolovny, kdyby víno přijeli prodávat výrobci - vinaři?

Pinot Gris 2005 Grand Cru Rosacker, Cave de Hunawihr

Thu, 26 Apr 2012 07:00:00 +0200

Koupeno v červnu 2009 v Hunawihru cestou do Burgundska, společně s Pavoukem. Chtěl jsem víno co nejdéle skladovat, abych zjistil, jak se bude vyvíjet, ale nedávná diskuse o tom, zda je přirozenější nechávat v rulandě šedé zbytkový cukr mě vyprovokovala k otevření.

Poprvé jsem o víně psal už v březnu 2008 tady, zřejmě jsem ho kupoval už v létě 2007. Pamatuju si ho jako robustní až mohutné, s výraznou botrytidou a rozinkovou chutí. Jak se změnilo?

Po čtyřech letech má stále světlou zlatou barvu, perfektně odpovídající odrůdě. (Začínám trénovat stobodovku, tak jsem si cvičně vytiskl formulář a nastřílel body. To se to boduje naslepo, když to víno znám :o) Vůně je možná příliš jemná a míň výrazná, než jak jsem si ji pamatoval. Hned po otevření byl cítit náznak chemických tónů, barvy a laky, ale po dvou hodinách zmizel. Jinak stále květiny, med a rozinky, jen po čtyřech letech vyhlazené časem. V chuti už žádné perlení, ale taky skoro žádné kyseliny. Med, jemná sladkost sušených hroznů (botrytis už není tak patrná), a celé je to příjemně naleželé a jemné. Brzy po otevření se ještě v závěru chuti prosazovaly třísloviny, ale po dvou hodinách po nich ani stopa. Odhadem 50 gramů zbytkového cukru.

Hned po otevření jsem ve stobodovce nastřílel 92, po dvou hodinách bych klidně ještě bod přidal. Po otevření jsem si poznamenal, že víno je už za zenitem a odchází, ale po dvou hodinách už se vzpamatovalo, nepůsobí unaveně a i dochuť se prodloužila. 92 - 94 bodů? Klidně, i bez kyselin.

Chřestím!

Mon, 23 Apr 2012 07:00:00 +0200

Poprvé jsem psal o asparágusu loni v květnu tady, ale potkal jsem se s ním ve skutečnosti už před lety při dovolených v Chorvatsku a před dvěma roky taky doma. Chřestová pole s charakteristickými dlouhými hroby jsou k vidění na staré mělnické silnici (R9) kolem Neratovic.

O víkendu se ve Vojkovicích pořádaly Chřestové slavnosti, ale byl to průšvih. Vystál jsem frontu na degustační porce, děti jsem nechal honit se kolem a přesně po hodině čekání mi pořadatelé oznámili, že bude třičtvrtěhodinová přestávka ve vaření, protože došel chřest a musejí ho nadloubat. Zbývá asi 40 porcí a ať frontu rozpustíme (odhadoval jsem, že jsem asi na šedesátém místě, bezpečně mimo VIP zónu). Řekl jsem dětem, že bysme mohli jet domů a vytáhnout na zahradu ping-pong a děti byly pro. Bye-bye Vojkovice.

Ale ve čtvrtek už slunce svítilo, chřest se klubal a já si zajel do Vojkovic znova (mám to ze všech bloggerů nejblíž). Koupil jsem půl kila bílých špiček (zelené budou až v květnu) a uvařil je jen jako přílohu k vepřovým kotletám. Hurá!

V pátek už mi z chřestu harašilo. Objednal jsem karton nejlepšího kamptálského veltlínu a třikrát jsem přečetl Šárčin recept na chřestovej koláč (tady). V sobotu se mi upekl sám (a dokonce za poloviční dobu oproti Šárčině receptu:)! Jen ho příště udělám slanější, nadrobím do něj nivu nebo tak něco :o) ale čerstvý na zahradě s mladým GruVe nebo ryzlinkem je báječný. Ať žije chřest!

Galadegustace Vino Markuzzi 18. dubna

Thu, 19 Apr 2012 22:35:39 +0200

Markuzziho galadegustace v Obecňáku byla už popáté, jako připomínka toho, jak dlouho už píšu Skleničkův blog, protože jsem zatím ve všech případech byl u toho, a pokaždé rád. Vybíral jsem si vína podle zkušeností z předchozích ročníků a málem jsem tak přišel o báječné překvapení z Marche.

Verdicchio dei Castelli Jesi mám v paměti jako nejobyčejnější supermarketové víno, ale vinařství Bucci ho dokázalo rehabilitovat už od burgundských lahví až po krásně ovocná vína, která s průmyslovou imidží Verdicchia nemají nic společného. Výrobce záměrně vytěsnil název odrůdy až na zadní etiketu a vyrábí vína koncentrovaná, s výrazným ovocným projevem, bohatá a strukturovaná. Recept vypadá povědomě: organické zemědělství, staré vinice, nízké výnosy, delší vyzrávání ve velkých sudech... I Pongelli Rosso Piceno 2009, směs Sangiovese a Montepulciana byla krásně ovocná a jemná, i přes poloviční podíl Sangiovese.

Ten večer pro mě červená toskánská vína překonala piemontská, nejspíš díky tomu, že pod toskánským sluncem vína rychleji vyzrávají a jsou dříve vyzrálá a pitelná. Piemontská Barola jako by byla ještě zavřená a potřebovala víc času. Moc se mi líbila Sangiovese od Fontodi, přestože byla všechna v ročníku 2009. Už základní Classico bylo štiplavě kořeněné a dlouhé, hned jsem se začal těšit na prázdniny.

Nesmírně mě bavila vina Montevetrano. Paní Silvia Imparato přivezla z Kampánie dva ročníky stejnojmenného vína (Montevetrano 2008 a 9) a srovnání bylo nesmírně silné. Nulaosmička byla zároveň jemná, s navinulou kyselinou, ale i robustní. Jednodušší nuladevítka byla ženská, jemnější a striktnější, ale obě vína jsou krásná.

Zase zaujalo sicilské vinařství Palari. Rosso del Soprano 2009 voní jako dámská rtěnka, v chuti má hodně jemnou kyselinu, je příjemně pitelné (= ne moc koncentrované :o) s mírně nahořklým závěrem s jemným tříslem. Druhé víno, Faro 2007, je brunello - má nahnědlou barvu svádějící k myšlenkám o oxidaci, i ve vůni má přezrálé ovoce, v chuti lehce naoxidované až do přezrálých hrušek či jablek, štiplavé koření a taniny. Rozhodně nic jednoduchého, ale zase mě to moc bavilo. Hostující český sommeliér vyprávěl o vinicích pod Etnou zasypávaných sirným popelem a vnukal mi zábavnou představu vína sířeného rovnou na vinici sirnými výpary soptící sopky, už kvůli té nepravděpodobné historce bych si víno měl koupit!

Třetí víno Palari, Santa.Né 2006 je zase naoxidované ze sudu, se středomořským pepřově kořeněným štychem, elegantnější verze Fara.

Ostatní regiony a vinařství odbydu, ale zase se mi líbil Pinot Nero Villa Negra 2007 z vinařství Colterenzio (sušené švestky!) a piemontská Barbera 09 od Conterno Giacomo. Hustá višňová barva i chuť, v chuti krásně koření a štiplavost, absolutní špička - bohužel včetně ceny (maloobchodní odhadem přes tisícovku). A ovocná MonPra 2009, směs Nebbiola, Barbery a CS od vinařství Conterno Fantino. Brunella od Lisini...

Jestli se dají dojmy z harmonie a vyzrálosti červených vín ročníku 2009 z Markuzziho degustace vztáhnout na celý ročník, budeme to mít letos dobrý!

Postupka naslepo - odhalení

Thu, 12 Apr 2012 15:58:53 +0200

Elementary, my dear Watson, řekl by Sherlock a potáhl by z dýmky. "Moriarty nám to přece všechno naznačil, když napsal Slepeckou hůl. Čím je bílá žlutější, tím je víno sytější." S obdivem jsem pohlédl na svého přítele. Jeho rýmy byly stejně neúprosné jako jeho logika. Jen si pletl Skleničku s Moriartym, zřejmě následkem nestřídmého požívání opiové tinktury. "Moriarty vždycky začíná ryzlinkem. Už v při prvním zločinu před dvěma roky použil ryzlink - vzpomínáte, Watsone?"

SKB1 - Ryzlink rýnský 2008 PS, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 144 Kč.

Psal jsem o něm tady, ale to měl před sebou ještě rok zrání v tisícilitrovém tanku. Před rokem se zpočátku projevoval jako typický ryzlink včetně meruněk, lípy a bezu, ale po pár hodinách se začal proměňovat, říkal jsem mu měňavka. Když jsem ho koštoval znova v lednu u Tichých v Hruškách, našel jsem už v chuti i lehce petrolejové tóny alias Barvy a Laky a s úlevou jsem si poznamenal, že mám ryzlink, který se dá dobře poznat naslepo. Jen připomínám, že má vyšší barvu, která je způsobená delším ležením na kvasničních kalech. Tomu vděčí za několik zábavných vlastností. Za prvé se díky delšímu ležení na kvasnicích (bez síry!) odbourala kyselina jablečná (ale stále má pěknou kyselinu i malý zbytkový cukr) a za druhé tím víno získalo sklony k dlouhověkosti a k proměnlivosti - viz poznámky o měňavce. Proto jsem v návodu připomínal, abyste pořádně prozkoumali barvu, ale nejen proto (viz SKB2)! Zrovna ho mám před sebou ve skleničce a pořád se mi líbí. Moc dobře se pije a jestli tam někomu do ryzlinku něco chybí, tak snad jen síra a kyselina jablečná. Nemá agresivní kyselinu (kterou mívá tolik domácích ryzlinků, ale to bývá právě jablečná) a má příjemně málo síry. Nebudu tak moderní, abych tvrdil, že takto připravená vína jsou zdravější, ale druhý den po něm hlava nebolí.

SKB2 - Sauvignon 2006, Dobrá Vinice. 390 Kč.

Chachá!!! Tohle měla být pastička, ale spousta účastníků se nenechala nachytat a hádala správně. Barikované bílé úplně vnucuje tip na šardonku. Jenže tohle víno má na šardonku příliš výraznou kyselinu! Tak pěkně na začátek, viz Slepecká hůl - co ukáže barva? Je zase výrazná žlutá, čím to může být? Možností je pár, ale ve vůni je zřejmý barik a v chuti jsou ještě stopy po ročním ležení na kvasničních kalech. Takže bude zase odbouraná kyselina jablečná - když necháte víno nezasířené v sudě (ano, tenhle SVG v sudě rovnou kvasil a potom tam zůstal víc než rok i s kvasnicemi), tak se prakticky samovolně rozběhne jablečnomléčné kvašení a kyselina jablečná se přemění na kyselinu mléčnou (která není tak odporně kyselá :o). Takže znova, které bílé odrůdy se barikují a které mají tak výraznou kyselinu? Sherlock Holmes by vydedukoval asi čtyři. Chardonnay se barikuje, ale takhle výraznou kyselinu by nedalo. Rulandské šedé někteří moravští vinaři v poslední době nechali bůhvíproč prokvasit dosucha a barikovali, ale RŠ nemá skoro žádné kyseliny, natož takovéhle :o) takže šedá to taky není. Z odrůd, které dávají vyšší kyseliny, mě napadá jen rýňák (ale ten se snad nikde nebarikuje!) a Sauvignon. Sauvignon je správně.

Tady se asi muselo použít šerlokovské dedukce, protože u SKB2 už lahvová zralost válcuje primární odrůdové charakteristiky a běžná zkušenost pijáka moravských vín na to nestačí. Na druhou stranu se ve vůni dají najít meruňky a broskve typické pro SVG a navíc, tímhle způsobem (barik) se v Sancerre vyrábějí nejlepší Sauvignony na světě, takže nic nového pod sluncem. Díky ročnímu ležení s kvasnicemi je to taky měňavka, vydrží vám v chladničce otevřená týden, bude svěží a proměnlivá. Původně jsem do Bedýnky chtěl SVG 2005 (Dobrá Vinice), ale to není jen starší bratříček, ale úplně jiné víno, a sotvakdo by v něm poznal SVG. Nejenže pochází z jiné vinice, ale hrozny měly podle technického listu při sběru cukernatost přes 26^o (takže hádám, že jablečnomléčná fermentace proběhla rovnou na vinici), kyselina je nenápadná a připomíná bonmot tvůrce Petra Nejedlíka : "Víno má přednost před odrůdou."

SKB3 - Pálava 2009 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 192 Kč.

Vybral jsem ji, protože byla krásně gewurtz-tramínová a uznával jsem tramín jako správný tip. Smekám před těmi, kdo určili rovnou Pálavu (a bylo jich dost!), já bych skončil u tramínu.

SKB4 - Rulandské šedé 2007 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 180 Kč.
Matně si vzpomínám na čtenářskou stížnost, že v tom žádná odrůda nejde poznat. Kdepak, přátelé, tohle je typický šeďák, jak ho dělají v Alsasku. To jen na Moravě se někteří vinaři bůhvíproč pokoušejí vyrobit suchý šeďák (už jsem pil i barikovaný). Rulandské šedé dobře vyzrává do vyšších cukrů a nedává moc kyselin - tak proč ho ohýbat někam jinam? Tohle víno dostalo dvakrát čtyři korunky na soutěži Král Vín (2009 a 2010) a když jsem ho v lednu chutnal v Hruškách, vrátilo mě do Alsaska, kde jsou nejlepší šeďáky sladké, botrytické, rozinkové (jako když si kousnete do sultánky, obří rozinky) a jemné - často ani způli tak jemné jako tohle víno. Typická, odrůdově čitelná šedá!

"Všechno nám chutnalo (jen nejsme moc na sladké)," napsal mi jeden čtenář. Nedá mi to, abych to neokomentoval. Taky nejsem na sladké, ale když už mám ve skleničce Tramín (nebo Pálavu) nebo rulandu šedou, tak fakt nejsem zvědavej na to, jak se to někomu podařilo prokvasit dosucha a zachránit kyseliny. Tyhle dvě odrůdy zrovna moc kyselin nedávají, ale o to víc dávají cukru. Jestli z nich má být Velké Víno, tak jedině v souladu s tím, co odrůda dává a ne navzdory odrůdě. Abych se vyhnul diskusi "XY má fantastickou barikovanou šedou," rovnou přiznávám, že jsem taky pil dobré barikované rulandské šedé i suché tramíny, ale v zásadě mi to připadá jako pádlování proti proudu, a s tím se nedá daleko dojet.

SKČ1 - Zweigeltrebe 2010. Vinařství Krásná Hora. 140 Kč.

Jednoduché, nenáročné víno na rychlé vypití někde na zahradě. V Krásné Hoře mají i dospělejší

Zweigelt 2010 Reserva z bariku, ale vzal jsem to jednodušší víno kvůli ceně (abych udržel cenu bedýnky snesitelně nízko) a kvůli postupce (abych měl všech šest ročníků 2005 - 2010). Vážnějším zájemcům doporučím ZW 2010 Reservu z Krásné Hory nebo ZW 2005 z Dobré Vinice (a nejlíp oba).

SKČ2 - Pinot Noir 2005, Vinařství Kraus. 350 Kč.

Mnozí poznali vinařství podle korku a zorientovali se podle jejich ceníku na webu, ale to všechno bylo povolené. V předchozích českých bedýnkách jsem marně hledal Velké České Pinoty a nakonec jsem měl z Čech víc Vavřinců než Pinotů. Dodatečně jsem objevil tenhle Pinot a byl nadšený - je krásně jemný a přitom zřetelně český. Vlastně mám radši burgundské Pinoty a jejich ovocnost, tenhle je spíš v německém stylu, je víc ze severu, ale jemností to bohatě vynahrazuje. Kvasil (netypicky!) spontánně v nerezu, v nerezu proběhlo i jablečnomléčné kvašení (takže zase odbouraná jablečná kyselina!) a potom zrál asi rok v bariku. Část zůstala v nerezu a následně se obě části smísily. Těší mě, že snad všichni účastníci poznali odrůdu, a přestože tohle víno už asi nekoupíte (vykoupil jsem 80 lahví), tak mám dojem, že v prosinci lahvovaný nový Pinot jde v jeho stopách.

Žádné chytáky

Cituju ze soukromé výtky účastníka (všechny komentáře jsem nepublikoval, některé šly na soukromý e-mail): "se bavím nad Skleničkovým popisem (na blogu 31.1.2012): "Všechno domácí vína, jednoodrůdová, snadno určitelná. ... Navíc slibuju: žádné chytáky, žádný Charvát ani Bago, žádné Trolínské! :o)" ... a musím se obhájit. Jasně že žádné chytáky. Ryzlink, Sauvignon, Pálava, Šedá, Zweigelt a Pinot. Samé klasické odrůdy, jedině Zweigelt je mladá odrůda, ale na Moravě hodně rozšířená. A Pálava, ale jak jsem už vysvětlil, je to spíš Tramín :o)) Mám rád ještě pár dalších odrůd, muškát, veltlín nebo vlašák. Ale není tu žádný Hibernal, a přece bych nedal do slepé bedýnky Neronet nebo Dornfelder. Chtěl jsem Veltlínské, ale nesehnal jsem dobré. Když totiž chcete udělat Velké Víno, nakonec nutně skončíte u klasických odrůd: Ryzlink, Chardonnay, Sauvignon, Tramín, rulandy šedá a bílá, Pinot Noir. A pokud vám připadala některá vína těžká k určení odrůdy, tak to bylo snad jen způsobem zpracování vína - vesměs bez síry, s odbouranou kyselinou jablečnou. Ale na to jsem upozorňoval v úvodním textu :o)

Omlouvám se za tu sebeprojekci v předchozím odstavci - ve skutečnosti jde jen o zábavu a věřím, že jste se při koštování dobře bavili. Já tedy ano, zpočátku překvapením, že mi vinaři umožnili použít k tomuto účelu vína, která podle mého odhadu často měla vyšší ambice a vůbec mi vycházeli vstříc (děkuju!), posléze korespondencí s externími internetovými degustátory. Nejmíň tři z vás uhodli všechno, plných šest ze šesti (první vyhrál lahev toskánské Pergolaii 2007 z podzimních bedýnek), několik dalších trefilo pět nebo čtyři tipy. Nejsem si jistý, jestli bych to sám dal :o) už jsem se spletl víc, takže všem gratuluju. S dvěma dosud neznámými úspěšnými degustátory jsme se potkali na živém vydání Postupky naslepo v žižkovské vinotéce Le Caveau a jsem rád, že se naše malá komunita rozrůstá. Nakonec je to všechno jen zábava...

Děkuju všem účastníkům za účast a podporu (čím víc tím líp, i pro vinaře má větší váhu, když kupuju po šedesáti lahvích než po patnácti). Příště bude Bedýnka číslo deset, už o tom přemýšlím :o)

Kalousek a deset českých na stole

Wed, 11 Apr 2012 17:35:26 +0200

Na apríla už je pozdě, říkal jsem si při čtení dnešních zpráv. "Největší spotřeba alkoholu není u těch, kteří si hodlají pochutnat na dobrém vínu, ale u těch co hledají, jak si tu opici pořídit za co nejmenší cenu," konstatoval prý Kalousek a dodal ještě hlubokou myšlenku o tom, že "Když si konkurují tři krabičky toho, co je nazýváno jako víno, s deseti výčepními pivy, která se vyrábějí v ČR, tak vítězí to dovozové takzvaně víno. Já bych byl docela rád, kdyby těch deset českých piv bylo konkurenceschopnější, protože ta zajišťují produkci a zaměstnanost v ČR." Vinařské organizace by si měly rychle uvědomit, že pivovary nejsou konkurence, ale přirození spojenci - Kalouskova konstrukce "daň z piva už máme, tak honem zdaníme vinaře" je lupičská. Správné by bylo zrušit obě daně. Nápad osvobodit od daně malé vinaře je už krystalická pitomost, tím se skutečně daňová spravedlnost nezajistí. Jestli má ministerstvo financí pro zvýšení DPH a snížení důchodů stejně přesvědčivé argumenty jako pro spotřební daň na víno, asi jen spoléhá na to, že tomu nikdo nerozumí a je na čase poslat tuhle vládu do důchodu. Nebo si Kalousek přihnul a dělá si z nás srandu?

Kalousku, nepij to!

Bourgogne Chardonnay 2009 AOC, Frédéric Magnien

Tue, 10 Apr 2012 07:00:00 +0200

Natěšeně jsem otevřel lahev Bourgogne Chardonnay 2009 AOC od Frédérica Magniena z Morey-Saint-Denis (prodává se v MAKRO). Řeknu to stručně: stála 348 Kč a měla stát polovičku. Dál bych už nic psát nemusel, ale bylo by mi líto nenapsat víc o víně, které stojí takové peníze.

Napřed samotné víno - má slaboučkou světlou barvu, která zvěstuje, že se v bariku ani neohřálo. Podle vanilky ve vůni a tříslovin v chuti sudem proteklo, ale vliv sudu je sporný. Ve vůni bonbóny, citrony a tropické ovoce, v chuti odbouraná kyselina, neurčité tropické ovoce a plnost dohání mírně svíravé třísloviny, chybí typická svěžest Chardonnay. Celkově unavené víno z ročníku, o kterém jsem kdysi napsal, že je báječný. Slušná supermarketovka, ale u malých vinařů v Burgundsku jsem za 8 Euro kupoval o třídu lepší šardonky. (Ale má robustní lahev a impresivně působící cínovou záklopku, prostě adjustáž vzbuzuje respekt. Víno samo ne.)

Za druhé za to zřejmě nemůže MAKRO. Fréderic Magnien pracuje jako sklepmistr ve vinařství svého otce Michela (tady) a kromě toho ještě vede vlastní negocianství, byznys pro Burgundsko typický - pod vlastním jménem nakupuje hrozny a vyrábí z nich víno z více než čtyřicítky burgundských apelací. Na webu se, pro Burgundsko celkem netypicky, ukazuje i maloobchodní ceník vín, na kterém je tahle šardonka za 14 Euro. Což je přesně ekvivalent 348 Kč v MAKRO. Takže MAKRO je v tom (relativně) nevinně - tohle unavené supermarketové víno není žádná tragédie, ale cenu mu nesmyslně nastřelil už výrobce. Za polovičku, nějakých 7 Euro, by mě to zklamání nijak zvlášť nemrzelo.

Už skoro tři roky jsem už v Burgundsku nebyl (předtím asi sedmkrát, aby mě někdo nenařkl z podjatosti). Mám Burgundsko rád, ale zvěsti o zdražování burgundských vín (která jsou všechno možné jen ne levná) mě odrazují od další cesty. I termín konání Grands Jours de Bourgogne ukazuje, že burgundský obchod s vínem považuje za největšího soupeře Itálii, a se vzpomínkou na ceny (a kvalitu!) italských vín se mi těžko plánuje další cesta do Burgund.

Tudy cesta nevede ...

Den jako dělaný pro degustaci

Fri, 06 Apr 2012 07:00:00 +0200

Ve čtvrtek jsme v Le Caveau měli tři vína z ročníku 2005, jednou 2006 a několkrát 2007... Před dvěma týdny se přihlásil jeden vinař, večer před degustací volal druhý, že chtěl přijet, ale nevyjde mu to. Bude vysazovat novou vinici. Měli to oba přes dvě stě kilometrů, tak jsem s tím ani moc nepočítal. Navíc jsme zrovna v polovině dnů doporučených Marií Thun k výsadbě vinic. Ale sešlo se nás zase o pár víc, tentokrát patnáct, a mohl jsem se seznámit s několika čtenáři, kteří správně určili všech šest nebo třeba čtyři ze šesti vín naslepo (!). Cestou tam jsem si fotil rozkvetlé stromy, ale když jsem přijel na Žižkov, bylo zima a pršelo. Foťák jsem už ani nevytáhl, nenapadlo mě to, jak jsem byl soustředěný na to, jak provést celou degustaci. Takže dnes vyjímečně nebude žádný comix, jen text bez fotek :-(

Kromě šestli vín z Bedýnky (tady, těch šest prozradím hned po Velikonocích, takže pospěšte s koštováním) jsme zkoušeli uhodnout Sauvignon 2005 z Dobré Vinice (moc jsme se nechytali, ale víno se líbilo). Potom přišel trik, který jsem na blogu sliboval - objevil jsem ve sklepě nepopsanou lahev, zapomenutou a nejspíš mnoho let starou. Vzal jsem ji s sebou s tím, že předvedu slepou degustaci naživo. Měl jsem to snadné - jednak záklopka naznačovala, že by to mohlo (mělo?) být víno z vinařství Krásná Hora, a jednak bylo víno (červené!) už přes zelené sklo lahve samo tak světlé, že se myšlenka na Pinot Noir neodbytně vnucovala. Podle vzhledu ve skleničce a vůně se potvrdila odrůda (PN se často dá poznat už podle barvy:) a šlo už jen o ročník. V chuti byla patrná jemnost a nazrálost, ale víno bylo výmluvně tenké. V tom byl ročník 2005 typický (z dřívějších ročníků jsem žádný Pinot z Krásné Hory neměl). 2006 byl naopak tělnatý a 2007 spíš robustní, silný. Žádný důkaz o správnosti jsem neměl, ale hlasovat jsme nemuseli, s Pinotem panovala shoda a ročník mi účastníci uvěřili:o)

Pak jsme šli zase na vína z Bedýnky, která prozradím až po Velikonocích, a náš hostitel, vinotékař Daniel Brož, přidal jeden barikovaný Merlot a jeden netypický Pinot z burgundského Maconu. Já jsem přidal barikovaný Zweigelt 2010 z Krásné Hory a Zweigelt 2005 z Dobré Vinice a pro pestrost i toskánské Sangiovese z Caiarossy. SKČ2 byla tečka, ale když jsem po jedenácté utíkal na autobus, ještě tam malá studijní skupinka probírala moravská vína i to, jestli jsou dny vhodné podle biodynamického kalendáře pro výsadbu vinic stejně vhodné i pro degustace.

Mně to připadalo, že den byl pro degustaci jako dělaný :o)

Morey St. Denis 2007 En la Rue de Vergy, Lignier-Michelot

Thu, 05 Apr 2012 09:01:32 +0200

Základní víno z prestižního burgundského vinařství. Na výrobci se dá ukázat, že se poměry ve vinohradnictví rychle mění a dnešní jistoty byly ještě nedávno nepředstavitelné. Když jsem v roce 2005 poprvé přijel do Burgundska, myslel jsem, že ty vypiplané vápencové dlažby a fasády s teréňáky schovanými ve dvoře jsou tam odjakživa. Možná mi mohla napovědět o dva roky později návštěva tří vesnic v Maranges, jižním cípu Cote d'Or, ale nedošlo mi to - když totiž přijedete z Chassagne do Cheilly, je to jako byste se vrátili o čtyřicet let zpátky. Vinice v Maranges získaly apelační status až v roce 1988.

Budu teď trochu opisovat z webu - webové poznámky se liší v tom, jestli je současný vinař Virgile Lignier z třetí nebo ze čtvrté generace vinařů v Morey. Začal pracovat s otcem v roce 1988, a dávejte pozor - v té době se veškerá produkce vinařství prodávala v sudech obchodníkům. (Není to to samé jako domácí trochu hanlivý pojem "sudovka," ale stejně :o) Jeho otec Maurice Lignier poprvé nalahvoval část produkce v roce 1992. Podíl lahvované produkce rostl a od roku 2000 už prodávají jen v lahvích. Jak je vidět, není to všechno tak dávno.

Vinařství má 8,5 hektaru vinic, především v apelaci Mores St. Denis, ale i v Gevrey a v Chambolle Musigny. Mají štěstí v tom, že většina vinic je v poměrně vyšším produkčním věku. Dvouhektarová En la Rue de Vergy, odkud pochází dnešní víno, leží zrovna nad Clos de Tart a v ročníku 2007 měl zrovna 32 roků.

Virgil Lignier zavrhuje herbicidy ve vinohradu a i ve sklepě preferuje tradiční postupy. Spontánní kvašení, vína se lahvují bez filtrace. Ale dost opisování z webu a pojďme na víno. Není to jednoduché, ale je to zábava. Barva je typická pinotová rubínovka, světlá, ale malinko zakalená (viz bez filtrace). První přivonění bylo nádherné, ovocné pinotové vůně. Višně a švestky, ale hlavně zralost. Možná trochu vyčníval alkohol, ale v zásadě je vůně velmi jemná a vyvážená. Chuť zpočátku zaostávala, až jsem chtěl napsat, že zklamala. Víno má zajímavou jemnou kyselinu, lehoučké tříslo a spoustu ovocných i zeleninových chutí. Podle ohřátí vystupují střídavě zralé ovocné tóny a za chvíli je střídají zelené, nezralé. V závěru je lehce minerální a znovu zaštípe kyselina. Středně dlouhé. Sametové. A jemné.

Zajímavá je na tom právě ta proměnlivost. Zatratil bych víno za zelené chutě a vychválil za zralé ovoce, ale to se zřejmě ve skleničce převaluje a díky delšímu ležení na kvasnicích se víno jako měňavka postupně proměňuje. Ale i hodinu po otevření, kdy převládaly (pro mě nemilé) zelené tóny, jsem musel ocenit nečekanou jemnost. Divil jsem se, že bych si před třema roky v malé vinotéce na náměstí v Morey koupil za 25 Euro víno se zelenými nevyzrálými chutěmi, ale za další hodinu se ty zralé ovocné tóny vrátily. Po několika hodinách voní víno jako lesní hrabanka s višňěmi ...

Webové informace ukazují Virgila Ligniera jako samorosta, který ponechává vínou jeho vlastní vývoj, vlastní cestu, a snaží se do něj příliš nezasahovat. Očekával bych jako výsledek víno výrazné, osobité a s charakterem, ale s jakýmsi zřetelným rysem. Jedno víno je málo na nějaké zásadní soudy, ale zdá se, že tím charakteristickým znakem je vyváženost a jemnost.

Piemonte - Toskánsko 2:2

Tue, 03 Apr 2012 06:00:00 +0200

Ve čtvrtek 29. března se v pražské vinotéce Le Strade del Vino v Záhřebské ulici konala další vzdělávací degustace italských vín, tentokrát prezentovaná jako souboj Toskánska a Piemontu. Pořadatel degustační bitvy, italský enolog Massimo Boido, postavil proti čtveřici piemontských vín čtveřici toskánských. Dvacítka účastníků dostala obě vína najednou do dvou skleniček a po každém kole hlasovala o lepším vínu z dvojice. Naštěstí to nikdo nebral jako vážnou soutěž a výsledky byly trochu zkreslené tím, že někteří účastníci občas hlasovali i pro remízu :o)

1. Dolcetto 2009, La Trava
2. Rosso di Montalcino 2010, Banfi
Nerezové Dolcetto proti barikovanému Rosso di Montalcino? Dolcetto má výraznější kyseliny, v chuti dobře vyzrálé ovoce do višní a třešní, ale taky málo tříslovin a díky kyselině působí trochu tence. Barikované Sangiovese z Montalcina má švestkovou chuť, je hodně mladé a svíravé (třísloviny) a hřejivé (alkoholem). Je to trochu divný souboj, protože barikované Sangiovese je těžší váha a přitom je to příliš mladý ročník, ale víc mě baví Sangiovese. Volím Toskánsko (navzdory většině, 10:2 pro Piemonte).

3. Barbera d'Alba 2008, Fratelli Borgogno
4. Chianti Classico 2009, Uniti SCRLI
Barbera má krásně vyzrálou ovocnou vůni a podobnou chuť s výraznou kyselinou. Červené ovoce, málo třísla, příjemné a výrazné jako kousnutí do ovoce. Chianti má ve vůni zprvu slepičí dvorek, později ovoce. Chuť je usedlá až unavená, supermarketová, slabší třísloviny i kyselina, tenké a bez vzrušení. Zřejmě školené ve větším sudu (ne v bariku). Tipuju průmyslového výrobce a nákup v supermarketu, Barbera je vyšší liga, je jí plná huba. Hlasuju pro Barberu (celkové skore 11:5).

5. Ghemme 2005, Cascina Zoina
6. Morellino di Scansano 2010, Mantellassi
Ghemme je Nebbiolo (95%) školené 3 roky ve velkých sudech. Vůně jde až do přezrálých tónů a chuť taky, komplexní s výrazným ovocným projevem. Skutečně opečované a bohaté víno. Morellino je Sangiovese s 15% Cabernetu Sauvignon, podle výrobce 20 měsíců v bariku (ale mně to tedy časově nevychází, takže chyba v technických datech výrobce:o) Lehké, barikové, příjemné, ale proti Ghemme plošší. Volím Ghemme (jako skoro všichni).

7. Barolo 2005, Fratelli Borgogno
8. Ugolforte 2006, Brunello di Montalcino, San Giorgio
To už je docela dobrý souboj. Barolo boduje výraznou vůní a pěknou kyselinou. Má jen lehce tříslovin, vůně jde do květin a zralého ovoce, jen v chuti je ještě hrubé, nevyzrálé. Brunello je těžší váha, je hodně plné v chuti. Podle technických údajů zrálo rok v bariku a další dva roky v třicetihektolitrových sudech. Ve vůni zralé třešně, chuť má stopy oxidace (aby ne, po třech letech v sudech :o) ale je vzrušující, minerální a tříslovinová. Hodně vyzrálé a plné chutě. Volím Brunello (ale vyhrává Barolo 11:5).

Celkově Piemonte výrazně zvítězil, jen u mě to byla remíza (2:2) s pochybnostmi. Chianti a nejspíš i Morellino byly jednodušší vína, i v případě Morellina jsem měl podezření na výrobce zaměřeného spíš na supermarkety. Postavit taková vína proti poctivé ruční práci je trochu nefér (a Ghemme 2005 bylo opulentní, bohaté víno).

Po degustaci následovala volná zábava s dopíjením vzorků, a dr. Boido přinesl ještě tři piemontská bílá vína. Langhe Arneis 2010 (výrobce La Trava) i Gavi 2010 od Fratelli Borgogno mě hodně bavily, protože zábavně mísily jablíčkové oxidativní tóny se zřetelnou svěžestí (v případě Gavi až s jemnou bublinkou). Díky únavě z předchozího důkladného degustování červených mi trvalo dlouho, než jsem udělal závěr o delším ležení na kvasnicích. Tím spíš si tahle bílá vína budu muset koupit domů, abych si ten dohad ověřil...

Caiarossa 2007 IGT Toscana, Caiarossa

Mon, 02 Apr 2012 06:00:00 +0200

Po týdnu věnovaném různým toskánským vínům došlo i na zatím poslední ročník Caiarossy (myslím, že ročník 2008 vezli na právě probíhající veletrh Vinitaly, ale v prodeji ještě není). Trochu mě vystrašilo 14,5% alkoholu uvedených na zadní etiketě, ale okamžitě po otevření lahve všechny pochybnosti padly.

Luxusní ovocná vůně! Vyzrálé ovoce, spíš lesní směs, ale zřetelně ostružiny a třešně, a lesní vůně a paprika. Není to tak šílené, jak to vypadá na papíře, jednotlivé vůně postupně vystupují a ztrácí se, podle ohřátí vína ve skleničce. V chuti zase bohatě ovoce se zralým projevem až k přezrálosti, jemné kyseliny a výrazné taniny. Taniny nedřou, nejsou agresivní, ale zatím jsou příliš výrazné. Třešně, višně, ostružiny, kmín a v závěru chuti jako koruna černý pepř, jen se v závěru příliš prosazují taniny. Příjemně dlouhé, ale dochuť je zatím trochu svíravá.

Podle informací z vinařství byly vegetační podmínky podobné ročníku 2004, ale ten jsem v únoru trochu pohaněl, že byl příliš tělnatý, příliš nabušený, a dohadoval jsem se, že to bylo dané snahou zakrýt skutečnost, že víno pochází z čerstvě vysazených vinic. V porovnání s nulačtyřkou dopadá nulasedmička perfektně - je na ní patrná vyzrálost a plnost, ale je harmonická, ne přestřelená. Tohle víno se vyplatí archivovat, na to budu zvědavý za dva roky.

O Caiarose jsem psal několikrát, poprvé tady. Biodynamické vinařství se seznamem odrůd jakoby inspirovaným v Chateauneuf-du-Pape, ale i s GSM a Petit Verdotem jsou jejich (červená) vína nezaměnitelně toskánská, toskánsky vyprahlá. Obdivuju jejich soustředění, ze seznamu odrůd dlouhého jako Zlaté Stránky vyrábějí jen čtyři vína a každé z nich si říká o pozornost. Caiarossa 07 jich obsahuje sedm, Grenache a Mourvedre se do ročníku 2007 nedostaly. V zásadě skoro 40% kabernety (25% C Franc a 14% CS), 25% Merlotu a 16% Sangiovese. Po troškách Petit Verdot (8%), Syrah (6%) a Alicante (7%). Základ je v husté výsadbě vinic (9.000 keřů na hektar) a nízkých výnosech (45 metráků z hektaru). Dlouhá macerace na slupkách (20 až 30 dní), spontánní kvašení v 50hl sudech a betonových tancích. Všechny odrůdy kvasí a vyzrávají odděleně v sudech různých velikostí v průměru kolem 16 měsíců. Tenhle "průměrný" údaj znamená, že jemnější odrůdy (Alicante) vyzrávají v sudu jen 11 měsíců, zatímco ty mohutnější se školí až 20 měsíců (Petit Verdot a CS). Výsledné cuvée se tvoří teprve potom, co každá sklizeň z každé parcely vyzraje v sudech.

Na živém koštu monteskudájských vín 29. února jsem upozorňoval na cenovou politiku jiného vinařství, Marchesi Ginori Lisci. To prodává Castello Ginori za dvacet Euro, ale s nástupem nového ročníku zlevní předchozí Castello na polovičku. Když se nad tím zamyslím, není to tak divné. V létě 2011 prodávali ročník 2007, který byl tou dobou už 30 měsíců v lahvi a byl perfektně pitelný. A všechny vinice jsou nové výsadby z roku 2000 (stejně jako Caiarossa). Jako by nám tím chtěli říct, že každý další ročník z těch mladých vinic bude lepší než ten předchozí.

Trojí Sangiovese

Thu, 29 Mar 2012 07:00:00 +0200

Le Ginestre 2008 Chianti Classico DOCG Riserva, Ampelos S.C.A.
Tenuta Belsedere 2007 Orcia DOC, Martina de'Gori Pannilini Sorelli

Po několika ponorech do sklepa, kde převládá Sangiovese jsem dostal akční Belsedere z MAKRO a k tomu v podobné cenové kategorii Le Ginestre, Chi Classico. Belsedere za dvě stovky má temnější ostružinovou barvu, Chianti má podobný temně rudý odstín, ale je krásně průhledné. Belsedere voní trochu průmyslově, je tam kapka Sangiovese, ale jako by byla utopená v průmyslových voňavkách. Le Ginestre je rustikálnější, jednoduchá, ale věrná původu. V chuti je Belsedere zamřelá tříslovinami, slabou kyselinou a boduje jen kořenitým závěrem. Le Ginestre chutná obyčejně a prostě, ale je příjemnější. Přestože je mladší, chutná jemněji a působí vyzráleji, i když je ve srovnání s klasickými Chianti prázdnější.

Le Ginestre je směs Sangiovese a Canaiolo, Belsedere míchá Sangiovese s Merlotem a Cabernetem Sauvignon. Svádí to napsat, že zrovna ta mesaliance starobylého Sangiovese s moderním Merlotem a CS může za tu průmyslovou univerzálnost, ale to bych musel popřít vlastní vkus - už jsem tady chválil jiná vína, kde se Sangiovese míchalo s mezinárodními odrůdami. Takže to bude spíš původem a způsobem výroby - další pokus ušetřit pár korun nákupem v hypermarketu nevyšel... Vyplatí se vám dojít až k nám byl slogan reklamy na benzin od Aralu, a platí to i o vínech.

Ombra della Serra 2008, Chianti Colli Senesi DOCG, Podere Casanova

Psal jsem o ročníku 2007 víc než před rokem (tady). Přivezl jsem si z dovolené dvě verze jednoho Chianti, barikovanou a tradiční (tradiční v tomto případě znamená z velkého sudu, 500 litrů a větší). Tehdy jsem s nimi měl problém - při degustaci s vinařem jsem víc ocenil nebarikovanou, doma (nad celou lahví) mě víc bavil barik. Osmnáct měsíců později mám doma další ročník a možná jsem už na to přišel.

Současná nulaosmička je totiž o půl roku déle v lahvi a je mnohem líp vyzrálá. Barva má temně rudý odstín a malinko opalizuje, zřejmě se moc nefiltrovalo. Ve vůni byl zpočátku výrazně cítit barikový sud, ale po třech hodinách krásně vyvanul a ze skleničky se šíří jen vůně lesní studánky. Trocha jehličí, trocha trávy, mokré kamení... V chuti hodně zkrocená kyselina, pusa trochu trne z tříslovin (ale zdaleka ne tolik jako z mladého Chianti) a jen lehce ostružiny a štiplavé koření. Píšu jedničku jako na vysvědčení za přesný odhad míry bariku - na konci zimy tohle víno krásně připomene letní Toskánsko a přitom už postrádá dětské nemoci vín předčasně otevřených. Chtěl bych letos zase vyzkoušet, jestli to je objev nebo jen náhoda.

Neodolal jsem a přidal fotku kopie ženské verze sochy, po které víno dostalo jméno. Už taky stříháte metr do prázdnin?