Na víno se Skleničkou! - Články

Caiarossa 2004 IGT Toscana

Tue, 07 Feb 2012 06:00:00 +0100

Letní svátky vína v toskánském Montescudiao byly skutečně lidové: na oficiálním koštu se platilo vstupné, ale většina vinařství si navíc otevřela v ulicích vlastní krámek, kde se nalévalo zadarmo. Kromě toho samozřejmě spousta stánků s občerstvením od porchetty (prasete upečeného celého, jaksi nastojato, a krájeného na plátky s pečivem) přes uzeniny až po pečivo a cukroví.

Vstupné na košt bylo deset Euro a za to bylo pět kupónů na jednotlivé vzorky. Mohli jste si přikoupit kupóny, ale vždy jen po pěticích. Organizace byla jednoduchá, jeden kupón, jeden vzorek. Bylo jedno, jestli chcete ochutnat z lahve za pět Euro nebo za dvacet. Nejdražší byla čtyřicetieurová Caiarossa 2006. Když mi someliér systém vysvětlil, zavtipkoval jsem: Dám si pětkrát Caiarossu! Someliér měl dobrej return: Jedna Caiarossa, pět kupónů, usmál se.

S nákupem do říjnových toskánských bedýnek jsem přivezl i Caiarossu 2004. Chtěl jsem si ji schovat na zvláštní příležitost, ale nedávný komentář na blogu mě vyprovokoval. Zmiňovaný Richebourg 2003 jsme jednou s komentátorem pili spolu a byl to asi nejkrásnější Pinot, jaký jsem kdy měl. Co by mohlo být lepší? Když jsem se chystal objednat zásilku vín z Caiarossy, chtěl jsem to rychle zjistit.

O vinařství jsem už tady psal. Víno samotné je (zřejmě) teprve druhá sklizeň z nově vysazených vinic (a nejspíš vůbec první vyrobená Caiarossa Rosso), ale naslepo bych to nepoznal. Vinice jsou vysazené s hustým sponem (9.000 keřů na hektar) a sklízí se jen 30 až 40 metráků z hektaru. Díky tomu je víno koncentrované. Působí hodně vyzrále, má vyšší alkohol (15%, v Toskánsku prostě modré odrůdy dobře vyzrávají) a na můj vkus je hodně nabušené barikovým sudem. Matně si vzpomínám, že následující ročník 2005 je decentnější, uměřenější a elegantnější. Koncentrovanost Caiarossy 2004 soukromě příčítám snaze vinařství, aby se na víně neprojevilo malé stáří vinice, pokusu udělat hutné, koncentrované víno jaksi navzdory očekávání.

I přes tuhle výčitku víno obdivuhodně snáší skladování. Má pěknou, i když ne přehnaně výraznou kyselinu a působí svěžím dojmem. Je extraktivní, kořenité, vyvážené. První dvě hodiny občasného zkoumání vůně byly nejzábavnější. Kamarád mě varoval, že ze třech různě tvarovaných skleniček budu mít úplně jiné dojmy, až do nepříjemných smrádků. Zkoušel jsem tedy různé sklo a dočkal se i chemických zápachů z široké skleničky, ale z užšího tulipánu jsem nakonec dostal nejvíc, od lesních vůní a hub až po ovocná aromata, středomořské koření a toskánské luční vůně. Proměnlivost aromat a komplexnost projevu asi souvisí s pestrým odrůdovým složením. Podrobně je to tady, ale stručně a přehledně je to třetina Merlotu, třetina kabernetů (C. Sauvignon i Cabernet Franc, ten se v Toskánsku používá poměrně často), pětina Sangiovese a zbytek ostatní odrůdy (Petit Verdot, Alicante, Syrah a Mourvedre). Navzdory tomu, že při prohlížení webu člověka praští do očí GSM odrůdy připomínající Chateauneuf-du-Pape, skutečné složení vína vychází spíš z bordeauxských a toskánských zkušeností. Projev je taky spíš toskánský, s luxusním středomořským kořenitým štychem v závěru. I přes všechnu hutnost se na konci prosazuje minerální tón. Je to hodně tělnaté, dobře vystavěné víno, bohužel s přiměřeně vyšší cenou. Soukromě mám radši lehčí vína s širším použitím, protože s mým skromnějším večerním jídelníčkem pro něj najdu málo místa. Hádám, že by dobře šlo s jehněčíma kotletama, ale ty jsem neměl už tak dlouho, že je řadím jen mezi vzpomínky!

Ryzlinkář Ivan Dramlitsch mě přizval, abych Caiarossu a pár dalších toskánců představil ve středu 29. února na společné degustaci ve smíchovské vinotéce Riesling & Co. (Ostrovského 23). Místo popisované nulačtyřky vezmu Caiarossu 2005 a společně s návštěvníky se přesvědčíme, jestli je to tak elegantní a jemné víno, jak si ho pamatuju z léta. Přijďte se přesvědčit. Mitlrajnské ryzlinky a toskánské směsky, vstupné 400 Kč, rezervace nutná (info@vinonaut.cz).

Zweigeltrebe 2005 zemské, Dobrá Vinice

Mon, 06 Feb 2012 09:27:28 +0100

Zweigeltrebe jsem si zatím nezamiloval. Někdy narazím na lepší, někdy na horší, ale kvůli tomuhle vínu bych se s cvajglem klidně usmířil...

Temně rudá třešňová barva, hodně světlá a čistá. Ve vůni typické třešně a dřevitost, podle vůně se dá Zweigelt snadno poznat. Druhý den je vůně elegantní, jemná, kultivovaná. Chuť je čistá, s pěknou kyselinou, nepříliš tělnatá, časem ohlazená - právě podle jemnosti tříslovin se nejsnáz pozná, že jde o starší ročník. Podle údajů výrobce víno zrálo 16 měsíců v nových barikových sudech a není filtrované. Ani jedno už není z chuti příliš patrné. Spíš se nabízí závěr, že barik posloužil k prodloužení životního cyklu vína a ne k vyladění chuti. Víno se časem zjemnilo, vyhladilo a když čas odfoukl i taniny, zůstalo jen nahé víno s extrémně jemným projevem odrůdy.

Pozdní sběr z mrazivého týdne

Fri, 03 Feb 2012 06:00:00 +0100

Miluju zprávy o vědeckých objevech, klikám na ně jako malej. Těšil jsem se na tuhle zprávu o tom, jak vědci nahlédli do mozku a rozluštili slova, na která člověk myslí. Hned mě napadlo několik situací, ve kterých myslím velmi intenzivně a nepotřebuju k tomu žádná slova, ale dočetl jsem až do konce a poslední myšlenka článku je poměrně hluboká: o tom, jak pomoci osobám, které se nemohou vyjádřit, ale chtějí něco říct. Založte jim blog! Jojo, je nás plný internet, stačí kliknout na blogspot.com nebo blog.cz :o))) Dál čtěte jen na vlastní nebezpečí!

Sylvánské zelené 2009 PS polosuché, Vinselekt Michlovský

Obec Perná, trať Věstoňsko a luxusních 13% alkoholu. Především pěkná etiketa, včetně sugestivní poznámky "za kvalitu zodpovídá" s podpisem vinaře. Další objev z Galadegustace Víno Revue, honem dokoupený ve firemní prodejně U Závoje. Příjemná světlá barva vína jako letním sluncem vyšisovaná blondýna :o) jenže tahle blondýna není vůbec jednoduchá, tak tu analogii rychle opustím. Vůně je spíš těžší květinová, nazrálá, symptomatickou travnatost těžko hledám. Trochu ji nacházím v chuti, spolu s nazrálostí a kořením, které pěkně vytváří závěr chuti. Příjemně dlouhé, kultivované, osobité, možná zbytečně zakulacené zbytkovým cukrem. Moc se mi to líbí, na webu Vinselektu víno chybí a do úvah o technologii se mi nechce pouštět, ale jako společník na dlouhý večer je víno dokanalé.

Daňovíno z Bořetic. O Kalouskově pokusném balónku se spotřební daní na víno jsem tady psal nedávno. Včerejší Novinky.cz přinesly bezvadnou reakci z Bořetic: Daňovíno. Tleskám a vyhlížím další reakce. Jen houšť a větší kapky! Zpráva o Daňovínu je rozsahem delší než původní zpráva o úmyslu zvýšit spotřební daň - takhle se bojuje v politice!

Už včera jsem jásal, že Postupka naslepo bude, nové Komunitní Bedýnky mají dost abonentů na to, aby ožily. V pondělí vína podle počtu přihlášených objednám a koupím, takže kdo ještě váháte s přihláškou, váhejte jen do neděle!

Ryzlink vlašský 2008 PS Vinum Palaviense, Vinselekt Michlovský

Thu, 02 Feb 2012 12:20:09 +0100

V textu z lednové Galadegustace Víno Revue jsem ho zmiňoval jen střídmě. Poučilo mě pár příkladů, kdy jsem víno bezohledně vychválil a když jsem si po týdnu vzpomněl a chtěl ho koupit, bylo vyprodané. Někteří čtenáři to (bůhvíproč) takhle dělají, kupují vína, která tady doporučím, a občas mi tím komplikují život :o)

Stejně jako většina konzumentů mám Michlovského zařazeného mezi největší supermarketové výrobce. Zvěsti o jeho experimentech s tradičními postupy výroby se mi donesly z několika zdrojů, ale s jeho supermarketovými víny si je nijak nespojuju (Malverina byla vyjímka). Setkání s víny v Crowne Plaza bylo hodně překvapivé, takže jsem zatelefonoval a následně vyjel do firemního obchodu pro několik vzorků.

Hrozny jsou z trati Purmice, obec Perná. Před týdnem v hotelu Crowne Plaza jsem byl nadšený, s celou lahví doma už to není takové překvapení: vlašák je výbornej až ukázkovej, nemůžu se ho dost načichat, tak je odrůdově vzorovej. Plná zlatavá barva, ve vůni trochu jablíček a příslib sladkosti, při zamíchání skleničkou vyleze parádní minerální vůně. Chuť jablíčková (křížaly?) a hroznová, zkrocená kyselina a (jako splněný příslib) dobře zakomponovaný zbytek cukru. Mineralita jen zavane v dochuti, zbytkový cukr ji trochu maže. 90 bodů v hodnocení testu Víno Revue je hodně, ale bez ohledu na body je to parádní víno, které voní jako vlašák, chutná jako vlašák, a jestli se dá běžně koupit v maloobchodní síti, tak jsem nadšený. 269 Kč ve firemní prodejně v pražském Domě vína U Závoje.

Takový vlašák by se dobře určoval naslepo... napadlo mě to pozdě, do aktuální slepé bedýnky se už nevešel, ale pokud jste se ještě ke hře na slepou degustaci nepřihlásili, můžete to udělat tady. Úvodní článek s podrobnostmi je tady. Za dva dny mám už 40 dušiček (díky!), takže už je to jisté: postupka naslepo bude!

Lednový pozdní sběr

Wed, 01 Feb 2012 06:00:00 +0100

Už je jasné, že před osmdesáti lety víno chutnalo líp. Pijte víno a žijte šťastně, hlásal plakát francouzského Ministerstva zemědělství z roku 1933, píše o tom Bertrand Celce tady. Když o tom dnes mluví MUDr. Šamánek, beru to jako lehkou ideologickou diverzi proti převládajícímu establishmentu ustrašenosti. Snažím se přispět svou hřivnou, ale na kampaň Ministerstva zemědělství nemám. (Mrkněte na krásně černobílé fotky pracujících šohajů, staré folklórní fotografie ze Slovácka vám už potom nebudou připadat tak exotické.)

Po zprávách o tom, že Kalousek chce zavést spotřební daň z vína zůstávám skleničkovsky klidný. Jednak vím, že dobře už bylo a věci se vyvíjejí k horšímu, jednak jsem už pár palet vína dovezl a tak dobře vím, že spotřební daň na víno v ČR už existuje. Jen má nulovou hodnotu, ale všechen aparát pro její vybírání funguje. Kdyby ji ministr financí chtěl zavést, nepotřebuje k tomu parlament ani veřejnou diskusi, mohl by to nejspíš rozhodnout a provést sám. Jeho oznámení, že pro rok 2013 počítá s vinnou daní vidím spíš jako pokusný balónek, jestli ho už máme plné zuby nebo jestli ještě nějaké zvyšování daní sneseme. Nejlepší je na celém humbuku myšlenka o "vyrovnávání dlouhodobých nerovností v daňovém systému." Tyhle nerovnosti se prostě nedají vybalancovat zavedením nových daní, na to je potřeba rušit staré daně. Když už máme daň z příjmu a dvacetiprocentní daň z "přidané hodnoty" (George Orwell by z toho newspeaku měl radost), k čemu je nám ještě silniční daň, spotřební daň z benzinu, silniční mýto (neplést se silniční daní, mýto slouží k vyrovnání daňové nerovnosti vzniklé silniční daní :o))) tož tak...

Den života navíc, a zadarmo

Letos v únoru dostaneme jeden den života navíc. Jen tak, nezaslouženě a zadarmo. Koukněte do kalendáře, je to středa 29. února. Za rok nebo za dva nic takového nebude. Co s tím dnem uděláte? Pokud jde o mě, já půjdu do pražské vinotéky Riesling & Co. v Ostrovského 23. Ivan Dramlitsch, dovozce mitlrajských ryzlinků (o kterém jsem tady a tady nebo taky tady už několikrát psal a jeho ryzlinky si kupuju) tam dává v 19 hodin degustaci nových vín a přizval mě, ať se přidám s několika toskánci ze dvou dřívějších Komunitních Bedýnek. Takže vás zvu na živé vydání skleničkovského pozdního sběru toskánských biodynamických vín a spoustu břidlicových ryzlinků v tom jediném dnu za čtyři roky, který máme zadarmo a nemusíme z něj platit daně. Přijďte nás podpořit nebo si jen tak pokecat nad tuctem vín! Rezervace na ivan@vinonaut.cz, vstupné 400 Kč.

A jestli jste se ještě nepřihlásili do Postupky neboli Komunitních Bedýnek naslepo, můžete to napravit tady (úvodní článek je tady). V první dvacítce přihlášených je jen jediný nováček, tak doufám, že se osmělí i další :o)

Postupka naslepo aneb Komunitní Bedýnky 9

Tue, 31 Jan 2012 06:00:00 +0100

Před časem jsem už prozradil, že příští Komunitní Bedýnky budou ochutnávka naslepo: šest lahví bez označení. Před dvěma roky ten nápad přišel cestou z jednoho moravského vesnického koštu (sezóna už začíná tuto sobotu v Křepicích!), zalíbilo se mi několik mladých vín a uvědomil jsem si, že právě tahle mladá vína půjde snadno určit podle primárních charakteristik. To ale nebylo nic proti rafinovanému pokušení, které jsem vám nachystal na únor.

2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005. Postupka naslepo! Všechno domácí vína, jednoodrůdová, snadno určitelná. Fakt, nekecám. (V úterý nikdy!) Navíc slibuju: žádné chytáky, žádný Charvát ani Bago, žádné Trolínské! Před dvěma roky jsem vybíral snadno určitelné ukázky odrůd, letos se mi navzdory pravděpodobnosti podařilo navíc najít senzační vína. (Podle abecedy: Dobrá Vinice, Krásná Hora, mělnické Vinařství Kraus, Richard Tichý z Hrušek. Neprozrazuju to úplně zbytečně, jejich loga většinou najdete na korku, a podle výrobců můžete odhadnout kvalitu zajíců v pytli - jak budou vypasení, jakou budou mít srst a jaké masíčko). Jen ta desítka (2010) je jednodušší, dobře pitelné a nenáročné víno. Mohl jsem koupit dobrou nulapětku, ale podlehl jsem pythagorejské magii čísel - zatoužil jsem po postupce!

Ještě předtím jsem musel vyřešit dilema: už jsem tady možná napsal (a určitě jsem už někde říkal), že k velkým vínům patří příběhy a že se nesluší je hodnotit naslepo, bez příběhu o tom, kdo, kde, proč a jak je vyrobil. Naštěstí jsem se tím trápil sám, vinaři sami s tím problém neměli a vína bez etiket mi slíbili dodat. Richard Tichý to komentoval: a proč by se měly naslepo posuzovat jen ty horší vína? Ať si to (čtenáři) vyzkouší naslepo a když se to bude líbit, můžou si to koupit znova s celou parádou, s etiketou i s příběhem!

Pro nesmělé účastníky rád napíšu návod neboli slepeckou hůl, průvodce po slepé degustaci. A těm, kteří si i po roce četby Skleničkova blogu dokáží splést rulandu šedou se Sauvignonem slibuju spoustu zábavy se špičkovými víny. Některá vína možná stylem připomínají věhlasné zahraniční apelace, ale všechna jsou odrůdově čitelná a hlavně výborná. Pokud nechcete hrát hru na slepou degustaci a slíbíte mlčenlivost, soukromě prozradím vyluštění. Ale sám věřím, že je lepší se splést nad výborným vínem než mít pravdu nad špatným :o) Takže tentokrát budou vína bez označení s tím, že degustační poznámky si napíšete sami. Včetně určení odrůdy, ročníku a výrobce, pokud si na to troufnete. Kdo první správně určí všechny odrůdy a přiřadí k nim ročníky, vyhraje lahev vína.

Na měsíc zavřu diskusi pod článkem, abyste se nenechali ovlivnit komentáři těch, kdo už vína pili před vámi. Na vaše komentáře o vínech budu reagovat soukromým e-mailem. A po měsíci, nebo až bude většina účastníků s víny hotova, komentáře odblokuju a zveřejním. Pražáci si Bedýnku vyzvednou v žižkovské vinotéce Le Caveau, Brňáci (snad) v Brně, ostatní ji dostanou poštou (s přirážkou 180 Kč). Předpokládám, že to všechno stihneme během února. Cena vín při prodeji ve vinařství je 1396 Kč a přitom tentokrát zůstaneme. Hlaste se tady. Přeju dobrou zábavu!

Masterclass 2 s Lynne Sherriff

Mon, 30 Jan 2012 07:00:00 +0100

Druhou část degustace pod názvem Nové trendy ve víně vedla Lynne Sherriff MW, předsedkyně Institutu Masters of Wine. Úvod byl věnovaný prezentaci trendů mezinárodního obchodu s vínem v posledních dvaceti letech, zejména nástupu nových vinařských zemí (a poklesu významu tradičních vinařských regionů).

Bezvadnou ilustrací těchto trendů bylo první víno degustace, rakouský GruVe (Gruner Veltliner Von Stein Erste Lage Kremstal DAC Reserve 2010, Salomon Undhof), krásně suchý a minerální. Proč má GruVe takový mezinárodní úspěch, ptala se paní Sherriff. Některá vysvětlení nabídl Bertold Salomon, některá návštěvníci. Lynne Sherriff nabídla další - čekání na příští velké víno, Next Big Thing, které vystřídá Chardonnay. Zatímco převládající Chardonnay se uplatňuje hlavně jako těžší víno s vyšším alkoholem, styl úspěšného GruVe je přesně opačný.

Chutnalo se taky španělské Monteabellón Verdejo 2010 z Ruedy (naslepo se dá splést se Sauvignonem a lehkostí je Verdejo blízké GruVe) a jihoafrický Spier Chenin Blanc Signature 2010 (suché, minerální, s pepřovým dotekem v závěru).

Novozélandský Pinot Noir Kim Crawford 2009 z Marlborough měl světlou barvu, bohatou vůni a ovocnou chuť se štiplavými taniny. Mně nejvíc bavila španělská Rioja Ontaňon Crianza 2008 s fantastickou vůní květin a zralého ovoce. Tempranillo a Garnacha 50 / 50, pěkná kyselina, dobrá struktura, málo dubu, závojíček taninů. Působí lehce a samozřejmě přitahuje exotikou, protože španělská vína moc neznám...

Rozpoutaná diskuse o globálních trendech u mě narazila na drobnou skepsi vycházející ze segmentace trhu. Představované globální trendy jsou většinou poháněné příchodem nových konzumentů na trh. Noví konzumenti mají nevyhraněné preference, malou zkušenost, snadno se nadchnou pro nové věci a ještě snadněji zavrhují staré (je to patrné i v jiných oborech než jen prodej vína - mladší účastníci průzkumů líp reagují na změny). Myslím, že trh s vínem je silně segmentovaný a že chování nově příchozích zákazníků, hledajících v supermarketech vína kolem stovky, nemá mnoho společného s chováním konzervativních spotřebitelů, hledajících ušlechtilá vína z tradičních evropských vinařských oblastí. Paní Sherriff připomněla, že vývoj trhu v jednotlivých zemích se liší, soukromě věřím, že se podobně liší i segmenty v rámci jedné země. Nové trendy ve víně tak pro mě přinesly víc otázek než odpovědí, ale to samozřejmě není výtka, spíš naopak. Dobře položené otázky bývají zajímavější než mnohé odpovědi.

Každopádně to bylo zajímavé setkání se špičkovými víny (poznámky k první ryzlinkové části jsou tady), jejich výrobci, dvěma držiteli prestižního titulu Master of Wine a spoustou domácích zájemců o víno, kteří si tohle setkání taky nenechali utéct.

Tip na víno z hypermarketu

Fri, 27 Jan 2012 22:39:35 +0100

V diskusi k článku o šardonce z Marks&Spencer nedávno žádal jeden diskutující o radu, co nakupovat v supermarketech ("Právě tipováním dobrých standardních vín pro začínající byste, Skleničko, udělal velkou službu"). Odmítal jsem to, ale než se týden sešel s týdnem, tip je na světě. Dnes jsem v MAKRO viděl Ryzlink rýnský 2010 polosladký z mělnického vinařství KRAUS.

Myslel jsem si, že už jsem o aktuálních dvou ryzlincích od Krausů psal, ale asi ne. Jen do českých Komunitních Bedýnek v prosinci jsem dal suchou variantu Krausova Ryzlinku 2010. Upřímně si myslím, že polosladká 2010 je ještě lepší než suchá, ale do Bedýnky jsem chtěl suchý ryzlink pro srovnání se starým rýňákem ze Školního statku. Doufám, že víno z MAKRO není jiná šarže, než ta, kterou znám - parádně čistý ryzlink moselského stylu s dokonale vyváženým poměrem kyselin a zbytkového cukru. Pil jsem ho v litopadu, ale pamatuju si ještě, že byl krásně ovocný do meruněk, s nízkým alkoholem (9%) a bezvadně pitelný. Nejlepší na něm je, že v MARKO stojí 128 Kč (se slevou při koupi celého kartonu to bude dělat asi 122 nebo ještě míň). Já bych to udělal opačně - při nákupu víc než pěti lahví bych nasadil přirážku! To víno je dobré i za dvě stovky, takže jestli chodíte nakupovat do MAKRO, určitě ho zkuste.

Masterclass 1 s ryzlinky

Wed, 25 Jan 2012 08:38:02 +0100

Dvě řízené degustace pod společným názvem Masterclass pořádal časopis Víno Revue spolu s Prague Wine Academy. Vedli je Rakušan Dr. Joseph Schuller MW a jihoafričanka Lynne Sheriff MW v úterý odpoledne v hotelu Crowne Plaza.

Na první polovinu si "Pepi" Schuller, ředitel rakouské Weinakademie, přizval na pomoc osm špičkových výrobců ryzlinku a nechal je vyprávět o svých vínech i názorech. V úvodu nazval ryzlink "největší světovou odrůdou" s tím, že žádná jiná nedává tak široké spektrum vín od suchých přes sladké a botrytické až po ledovky, od vín s nízkým alkoholem až po vysokoalkoholická vína.

A podával se k tomu senzační ryzlinkový sekt a Riesling Kamptal DAC Reserve 2010 z kamptalského Weingut Steininger spolu s komentářem majitelky, Evy Steininger. Suchý ryzlink měl krásně zakomponovanou kyselinu, byl pěkně ovocný i jemně naleželý, uff, říkal jsem si, čím to teď chtějí trumfnout?

Ze dvou vín kremžského vinařství Salomon Undhof se mi víc líbil Riesling Pfaffenberg Erste Lage Kremstal DAC, krásně svěží minerální víno. Na Schullerův dotaz či spíš vybídnutí k úvaze o rakouském apelačním systému Bertold Salomon odpověděl myšlenkou, že původ ovlivňuje víno víc než odrůda (Origin shapes wine more than variety), a první čtyři ryzlinky to dosvědčovaly, bylo vidět, že víno je u výrobce na prvním místě. Všechny měly zkrocenou kyselinu, byly příjemně pitelné a elegantní, žádné břitvy.

Markus Eser z firmy Accolade Wines prezentoval australský Leasingham BIN 7 Riesling 2010 (výrobce Leasingham Wines).

Vína z rýnského vinařství Schloss Vollrads představil Dr. Rowald Hepp, o kterém jsem se zmiňoval už v textu z pondělní Galadegustace. Moc se mi líbil mladý Kabinett Feinherb 2010, který chutnal skoro suše a hlavně křupavě díky souzvuku kyseliny a cukru. Pan Hepp se vyznal, že kdyby měl ryzlink charakterizovat jedním slovem, řekl by rovnováha (balance). A rozvedl to, že nejde jen o rovnováhu kyselin a cukru, ale hlavně o rovnováhu původu a odrůdy.

Christian Witte přišel uvést dvě vína z rýnského vinařství Schloss Johannisberg. Charakterizoval ryzlink jako ráj pro milovníky vína a katastrofu pro marketéry. Druhý vzorek, Riesling Grunlack Spatlese 2009 byla skutečně sladká bomba, ale přesto elegantní víno, díky kyselině a drobné perličce určitě ne unavené nebo únavné, úžasně ovocné do vyzrálých meruněk a broskví, a dlouhé. Fotka bohužel jen z mobilu :)

Johannes Haart z moselského vinařství Weingut Reinhold Haart překvapil "komerčním" Haart to Haart 2004, svěžím a zároveň olejovitě hustým ryzlinkem s dvaceti gramy cukru. Piesporter Goldtropfchen Riesling Spatlese 2009 byl znovu slaďák, na kterém se ukazovala stejná vlastnost jako na R. Grunlack Spatlese 2009 ze Schloss Johannisberg, totiž že vyšší zbytek cukru podtrhuje ovocný projev, v tomto případě jdoucí až do tónů tropického ovoce. Při skoku zpátky mi Haart to Haart 2004 připadalo náhle suché a minerální :o)

Stefan Pauly představil vína moselského vinařství Dr. Pauly-Bergweiler s předlouhými názvy. Bernkasteler alte Badstube am Doctorberg Riesling GG 2009 je z vinic ze staré (předfyloxerové?) výsadby, příjemně suché s minerálním projevem jdoucím až do cigaretového popela. Wehlener Sonnenuhr Riesling Auslese 2001 měl zlatou barvu, sladkou vůni s petrolejovým tónem a zase vyšší zbytkový cukr zvýrazňující ovocnost a zralost.

Petr Ptáček, sklepmistr Zámeckého vinařství Bzenec a Mikrosvínu Mikulov to měl na závěr těžké, protože všechna předchozí vína byla vynikající a všichni vinaři či majitelé vinařství těžké váhy v ryzlinkovém ringu. EGO RR PS 2009 působilo po takových peckách příliš jednoduše, RR výběr z bobulí 2005 Mikrosvín Mikulov byla zřejmě domácí špička, dobrý moravský vzorek s petrolejovou vůní a kořenitou chutí, ale to odpoledne se hrála přece jen jiná liga. I z Ptáčkova sympatického projevu bylo zřejmé, že musí řešit jiné problémy, než přítomní vinaři, navíc s asi 36 odrůdami (zatímco ostatní vinaři se zabývají většinou jen ryzlinkem, případně ještě Veltlínem). V první lize hrají jen ti, kdo se dokáží specializovat.

Končili jsme s Markusem Eserem (Accolade Wines) a niagárskou ledovkou, Riesling Icewine 2008 VQA Niagara Peninsula, Inniskillin. Husté, zlaté, medové a květinové víno s devíti procenty alkoholu a 270 gramy zbytkového cukru.

Po přestávce vystoupila předsedkyně institutu Masters of Wine Lynne Sherriff MW s prezentací nových trendů ve víně, ale to si nechám na příště. Až to napíšu, až bude čas.

Galadegustace Vino Revue, 23. ledna

Tue, 24 Jan 2012 09:20:22 +0100

Pondělní Galadegustace Vino Revue v hotelu Crowne Plaza se proti loňsku rozrostla do dvou pater a jakoby vypustila páru z papiňáku. Bylo víc času na vína i klidu na vlastní soustředění, odpadly tlačenice u stolků i nepohodlí. Nejspíš to ovlivnilo i subjektivní vnímání vína, nastala pohoda a můj index spokojenosti stoupal jako rtuť teploměru.

Díky menší hustotě návštěvníků byl snadnější přístup ke stolkům, k vystavovatelům, k vínům i k dotazům na vinaře, nebylo problém zeptat se a dostat odpověď. Prostě obvyklé problémy, tak časté na domácích přehldkách, odpadly. Ale šlo o vína, tak přidám pár soukromých poznámek o konkrétních vínech.

Namátkou jsem nalistoval dva výborné Mullery-Thurgau od zahraničních výrobců. Minerální Rivaner Classic 2010 z německého Kirchengut Wolf (dovozce Fafiavin) a Muller Thurgau Karthauser Ratsherr Kabinett 2010 od Maxe Mullera (dovozce Wine'z) byly překvapivě výborné. Ing. Miloš Michlovský byl na stánku osobně a vystavoval i oceněná vína, původně vyrobená pro TESCO a MAKRO. Můžu dosvědčit, že jeho devadesátibodový RV 2008 PS Vinum Palaviense i trochu míň hodnocený Sylván 2009 PS jsou parádní suchá vína, obě jaksi nenápadná a neprvoplánová, ale s trochou soustředění skutečně krásná vína, nečekaně svébytná a nekomerční. Doufám, že jsou v letošním Národním Salonu Vín, a jestli nejsou, tak by asi měla být :o)

Malé odlehčení: u stánku VPV Praha (několikrát jsem o vínech psal) mě pan Šamla nasměroval na piemontského vinaře pana Boeriho. Ochutnali jsme spolu Porlapa 2002 (stále má znatelně tříslovin a krááásnou vůni) i Moscato d'Asti 2011, osvěžující vánoční slaďák. Na horní fotce pan Boeri s deset let starou Porlapou. Moc se mi líbil základní suchý Riesling Fritze Haaga (Mosela, dovozce OHMS) suchý a výrazně minerální až do cigaretových smrádků.

U stolku Riesling & Co. jsem si mohl ověřit (na vlastní hubě i rozhovorem s Dr. Rowaldem Heppem ze Schloss Vollrads), že dělají ryzlinky nereduktivně, a dozvěděl jsem se i německý recept, jak se pozná, že už se má ryzlink stočit z kvasnic. Bývalý hostinský (z vyhlášené hospody Na Štěpáně) Tomáš Trejbal přivezl netradiční a krajně zajímavá vína německého Weingut Schneider. Mně se z nich nejvíc líbil Modrý Portugal 2009 (Rote Wine Alte Rebe 2009, ale bez záruky, Schneider si libuje v matoucích názvech).

Mělnické vinařství Kraus přivezlo i čerstvě nalahvovaný Pinot Noir 2009, který jsem dostal (děkuju!) už v pátek na ochutnání. Můj dojem je, že půjde ve stopách skvělého ročníku 2005, ale z čerstvě nalahvovaného vzorku nepoznám, jestli dosáhne jemnosti předchůdce.

Hodně se napsalo a napropagovalo Špalkových Edelspitzů, ale dvě vína, která jsem ochutnal, byla hodně zajímavá. Petit Edelspitz Sauvignon 2009 měl málo sauvignonových kyselin, byl znatelně oxidovaný, ale je to pěkné víno (a raději jsem se neptal na cenu). Pinot Blanc 2010 sur-lie, kvašený ve větším sudu, byl ještě zřetelně kvasnicový a naleželý, ale slibný. Líbily se mi SVG 2010 PS a Frankovka 2009 PS od Trpělky a Oulehly. Nedalo se stihnout všechno, ale vlastně jsem neochutnával nic špatného, nic problematického. A že si mezi všemi těmi víny docela dobře vedla vína z Moravy a z Čech bylo docela příjemné - ale i to vypovídá o prestiži soutěže Vino Revue, že se vinaři nezdráhají dát víno do soutěže.

Macon Villages 2009 z Marks and Spencer

Wed, 18 Jan 2012 06:00:00 +0100

Když jsem se jednou v Maconu ztratil (v Burgundsku už nebloudím, ale Macon je trochu z ruky. V zásadě můžu doporučit bloudění v celém Burgundsku, zejména ztrácení se a následné nalézání), no prostě když jsem se jednou v Maconu ztratil, zastavil jsem nakonec u krámku s víny (a paštikami) maconského družstva Vignerons des Terres Secretes. Marně jsem teď hledal ve stovkách fotek z posledních výletů do Burgundska obrázek domku u silnice jako důkaz. Je ztracený, možná smazaný, ale jejich vína si dobře pamatuju. Lehké a výrazně minerální šardonky, bez bariku i mírně barikované. Parádní, byl jsem nadšený. Trocha tehdejšího nadšení se přenesla i na tohle víno z pražského obchodu Marks and Spencer, navíc tam stojí jen 149 Kč.

Klasická burgundská lahev, jen je netradičně uzavřená šroubovacím uzávěrem. Být to jediná daň supermarketovému řetězci, tak korek rád oželím. Barva je světle žlutá, trochu teplejší, čirá. Ve vůni straší oxidace, jestli nějaké ovoce, tak přezrálá jablka. Chuť vzorně kopíruje vůni - oxidace (a není to ze sudu) a přezrálá jablka. Neurčitá ovocnost, náznak perlení na špičce jazyka, prázdné, ploché víno. Kdepak Macon, typická ukázka oxidace! Vyhozených 149 kaček.

Vždycky mě pobaví, když někdo chválí supermarketová vína z velkých obchodních řetězců s tím, že je to dobrá příležitost levně poznat nějakou apelaci a na základě takové zkušenosti ji zkoumat podrobněji, třeba ve vinotéce. Obvykle namítám: jmenuj mi aspoň dva příklady vín, která za to stojí, a žádný příklad nedostanu. Pokud jde o M&S, kupoval jsem tam vína z Alsaska a Burgundska, od výrobců, které jsem navštívil a přiměřeně prokoštoval na místě. Vína koupená v M&S neměla nic společného se standardem, který jsem si pamatoval z místa vzniku. (Obecně jsem o tom mudroval tady.) Tenhle Macon z M&S ve vás určitě nepodnítí zájem o burgundské šardonky (ale začátečníci se na něm můžou naučit poznávat jednu vadu vína - oxidaci). Být tohle víno můj první Macon, asi bych v Burgundsku ušetřil za benzín a do Maconu bych nejel. Připravil bych se tak o setkání s víny, na která si pamatuju už několik roků.

Víkendová zpráva o naději

Mon, 16 Jan 2012 06:00:00 +0100

První fotka nevypadá nadějně, spíš jako šedivé zbytky Bradavic po porážce toho, jehož jméno nesmíme vyslovit. V sobotu jsem chtěl vyfotit spektakulární mraky nad Rajstnou, ale odpolední slunce za nimi to zmařilo. Fučelo tak, že než jsem udělal tuhle fotku, měl jsem nudli až na bradě.

Před Rajstnou i za Rajstnou to ale žilo. Ročník 2010 už je vyprodaný a vinaři fofrem lahvují novou 2011. V začátcích blogu si pan Sklenička stýskal, že poysdorfské veltlíny se začínají prodávat až v dubnu, v sobotu už v poysdorfské vinotéce byly k ochutnání jedenáctky. Jediný z navštívených vinařů, kdo si točil mlýnek a dělal, že se ho to netýká, byl hrušecký Richard Tichý. Nechává vína ležet na kvasnicích delší dobu a na jeho ceníku vidím, že zatím nalahvoval jen čtyři vína z ročníku 2010. Překoštoval jsem u něj i rýňák 2008, o kterém jsem tady psal před rokem. Nové lahvování z tisícilitrové nádoby, kde si víno mezitím pohovělo další rok. Zmohutnělo a nazrálo - ani se nedá říct, že vyzrálo, jak by vyzrálo v lahvi, ale celé tak nějak zesílilo. Víc o vinařích a vínech pomlčím, protože jsem hledal obsah do nové Komunitní bedýnky, a ta je zatím tajná a neprozradím to dřív než na konci textu :o)

Už jsem se na blogu zmiňoval o několika darovaných vzorcích zajímavých a nadějných vín, která jsem dostal od kamarádů. Dokonce i Svatomartinská, která jsem letos potkal, nebyly takové maléry jako v předchozím ročníku, ale často docela pitelné exempláře. Ale když je titulek o naději, tak ta spočívá v zatím nehotových vínech. První zastávku jsem udělal v pátek ve vinařství Krásná Hora. Jako Hujer jsem si těsně před pražskou degustací ve vinotéce na Karlově náměstí (tady, v úterý 24. ledna) přechutnal všechno z tanků a sudů, poslední ročník i pár dřívějších červených. Velmi nadějné.

Ne, že by se nemohl objevit žádný problém. To jen já nemám rád kyselinu jablečnou ani v bílých vínech, takže jsem se při druhém nebo třetím bílém víně rozblažil. Marek Vybíral mě ujistil, že jablečná letos nebude. Mně se to líbí, ale alpinisté, honící se za vysokými přívlastky nebo prostě ti, kdo sklízeli pozdě by s tím mohli mít problém. Ale jak mě ta hustá zakalená vína přímo z tanku baví (chybí jim jiskrnost a uhlazenost, ale mají mnohem víc chuti, než ta vyčištěná a nalahvovaná), tak jsem se propil přehlídkou hustých, výrazných a odrůdově čitelných vín k blaženosti.

Na horní fotce vlevo nastupující generace vinařů v Krásné Hoře. Ondřej Dubas přebírá každodenní starost o víno ve sklepě. Má štěstí, že se zrovna v tancích a sudech vaří nadějný ročník, ale mám z něj dojem, že mu to štěstí vydrží i v horších rocích.

Perlička z Nového Poddvorova: Milan Sůkal má (růžové!) cuvée z šesti odrůd, Krásná hora bílé cuvée z deseti. V druhém případě dokonce jde o smíšenou výsadbu á la Vídeň, bohužel poslední sklizeň ze staré vinice před vyklučením. V Sůkalově růžovce je zase i zapomenuté Trolínské. Obě ta vína jsou charakterem podobná, suchá, bonbónky pro milovníky autentických vín, žádné agresivní nebo prvoplánové líbivky! Vsadím se, že po dubnových poddvorovských Otevřených sklepech budou obě vyprodaná.

Ze stejného místa byla třetí fotka v tomhle starém článku. Rozdíl mezi zimou a jarem, a zase ta naděje :o) Dole na fotce v karafě prazáklad krásnohorského Cuvée Viktoria 2009, jen šardonka a rulanda bílá. Zbylo už jen pár lahví pro pamětníky a naděje, že letos by se barikovaná šardonka mohla fakt povést.

Už jsem nahoře naznačil, že jsem jel hledat vína pro další Komunitní Bedýnky. Dopíjejte vína z Čech i vína z Toskánska, Bedýnkování mě začalo bavit! Loni jsem strávil víc času (a vůbec navštívil víc vinařství) v Toskánsku než na Moravě. Když mi to letos Moraváci vyčetli, sváděl jsem to na mizerný rok 2010, takto ročník století. Letos tuhle výmluvu nemůžu použít, tak doufám, že bude víc Moravy. Názory pamětníků, které Bedýnky z předchozích osmi kol byly nejlepší se můžou lišit, ale moje druhé já pan Sklenička volí Slepé Bedýnky. Před dvěma lety jsme si udělali čtvrté kolo jako společnou slepou degustaci typických domácích odrůd. Šest lahví označených jen kódem, šest jednoodrůdových vín. Počet účastníků sice klesl oproti předchozímu kolu na polovičku, ale počet komentářů a virtuální index vzrušení závratně stoupl. Rád bych to zopakoval s jinými vzorky. Už jen dolaďuju výběr vín, troufnete si poznat šest typických domácích odrůd? (Slibuju, letos žádný Charvát ani Trolínské!) Samozřejmě se těším na to, že budu moct vypsat zkušenosti z vlastních omylů při slepé degustaci! Slibuju podrobnou slepeckou hůl pro začínající amatérské degustátory!

Co myslíte vy: mám vybrat jednodušší a levnější vzorky, nebo mám zařadit i komplexnější, dražší a výraznější vína, i když odrůdově typická? Můj názor je jasný: stejně jako v životě i při slepé degustaci je lepší se splést nad dobrým vínem než mít pravdu nad průměrným!

Prázdninová zastávka v Bolgheri

Thu, 12 Jan 2012 06:00:00 +0100

Malá hádanka pro vinné fanoušky: kolik dokážete vyjmenovat vinařství ze slavné toskánské oblasti Bolgheri? Na Sassicaiu (přesněji Tenuta San Guido) a Ornelaiu si vzpomene každý. Co dál? Napovím: dva podniky vlastní Antinori a v Čechách je ještě známý Michelle Satta z Castagnetto Carduci. Je to málo? A co z toho plyne?

Kritici a encyklopedie se shodnou, že Bolgheri patří do první ligy světového vinařství, ale pro mě přinesla letošní zastávka v Bolgheri jedno velké překvapení. Při pohledu na vinařskou mapu jsem napočítal sotva dvacítku vinařství - to by se dalo objet za jednu dovolenou! Stránky sdružení bolgherských vinařů tady jich mají 36. Ale pro většinu milovníků jemných vín je to stejně hlavně Sassicaia a Ornelaia. Za všechno může podle legendy Mario Incisa della Rocchetta, který v roce 1944 vysadil v Castiglioncello první vinici Cabernetu Sauvignon a rozhodl se vyrobit víno podle bordeauxského vzoru jako cuvée několika odrůd. V roce 1994 byla ustanovena denominace Bolgheri DOC a speciální Bolgheri Sassicaia DOC. Dnes obhospodařuje pár desítek vinařů necelou tisícovku hektarů vinic a Bolgheri DOC znají milovníci vína v celém světě, i když málokdo dokáže vyjmenovat víc než tři výrobce. Hned jsem si u té mapy v Tenutě San Guido vzpomněl na jednoho moravského vinaře, který mi kdysi vysvětloval: Aby se v dědině dělalo dobrý víno, musí s tím někdo začít. Jeden se musí rozhodnout, že se vykašle na levnou sudovku za 40 Kč a začne to dělat pořádně. A když má úspěch, tak se třeba někdo přidá. Nebo nepřidá. Ale napřed se musí v dědině najít aspoň ten jeden. (Nějak podobně to asi začalo i v Bolgheri.)

V čem je ten příběh poučný? Paralelám s domácím vinařstvím se zdaleka vyhnu, 36 bolgherských vinařství (a pět nebo šest odrůd) na tisíc hektarů je úplně jiný základ než domácích 20.000 pěstitelů, a nekompromisní soustředění na kvalitu srovnatelné s Bolgheri vidám doma tak často jako bílé vánoce.

V létě 2010 jsem tady psal poprvé o sousední denominaci Montescudaio. Ta se datuje už od roku 1976, ale je tak dokonale neznámá, že mě to svádělo k prostořekým poznámkám o nejzapomenutější toskánské apelaci. Letos jsem tam objevil několik dalších podniků, které jdou nekompromisně za kvalitou vína (a nepochybně je přitom inspiruje úspěch Bolgheri DOC). V textu o českém vinařství tady jsem napsal, že nám chybí velké víno, ale v Montescudaio DOC se o něj snaží hned několik výrobců a viděno perspektivou Bolgheri, které před dvaceti lety asi nikdo neznal, mají docela dobrou šanci. A dvě úspěšná vína můžou strhnout zájem trhu i na ostatní výrobce v oblasti.

Boscantico 2006 Bolgheri Rosso DOC. Podere Arundineto, Bolgheri

Tue, 10 Jan 2012 06:00:00 +0100

Jedno červené z dosud neznámého vinařství v Bolgheri, ale dnes se omezím na poznámky o víně a myšlenky o úspěchu bolgherských vín vytěsním do příštího článku.

Je to už starší nákup, původně jsem tehdy chtěl cestou mezi Bolgheri a Castagnettem Carducci koupit suché Vermentino, ale nechal jsem se zlákat k ochutnávce jejich červených. Arundineto 2008, směs 80% Merlotu s Cabernetem Sauvignon (10%) a Petit Verdotem (10%) je za 8 Euro slušné a dobře pitelné jednoduché červené, jen s 13,5% alkoholu, ale při delším pití brzy začne nudit. (Web je tady.)

Boscantico 2006 má 14,5 % alkoholu a je to směs Merlotu (40%), Cabernetu Sauvignon (40%) a Petit Verdotu (20%). Zrálo 12 měsíců v barikových sudech, ale určitě není přebarikované. Naopak je příjemně ovocné, stále si uchovává pěknou kyselinu, třísloviny jsou už jemné a hřejivé a vyšší alkohol je nápadnější jen ve vůni. Vůně je až parfémově intenzivní a kraluje v ní červené ovoce, v závěru káva. Chuť je koncentrovaná, v závěru pěkně kořeněná a mnohovrstevnatá. Spolu s potlačeným vlivem bariku to ukazuje na pečlivý výběr hroznů. Později večer se s provzdušněním v závěru chuti objevily nahořklé tóny, ustoupila kořenitost a vystoupila kávová chuť, příznak barikování. Víno je citlivé na teplotu a provzdušnění a nabízí dost vůní a chutí, aby bylo co zkoumat. Slušné víno vyšší střední třídy, za 14 Euro dobrá koupě.

Až letošní pohled na mapu pozemků, vystavenou v Tenutě San Guido, přinesl nové poznání: bolgherských výrobců je jen pár a za týdenní dovolenou byste je nejspíš objeli všechny. Jak už jsem napsal nahoře, vytěsnil jsem tyto úvahy do příštího textu a začnu ho záludnou otázkou: kolik bolgherských vinařství dokážete vyjmenovat zpaměti?

Biodynamické, dobré a levné víno: Pergolaia

Wed, 04 Jan 2012 06:00:00 +0100

O toskánském (biodynamickém) vinařství Caiarossa jsem na blogu psal už třikrát, takže se nebudu opakovat a jen na konec článku přidám odkazy na předchozí články. V říjnových Komunitních Bedýnkách jsem měl jejich Pergolaiu 2007, (skoro) čisté Sangiovese, které mě letos okouzlilo nejvíc. Kdo z Bedýnkářů ho ještě máte, možná nastal správný čas ho otevřít, abyste mohli posoudit to, co se teď chystám napsat.

V prosinci jsem taky otevřel jednu Pergolaiu a propadl jsem lítosti při zjištění, že mi zbývají poslední dvě lahve. Nedalo mi to a poptával jsem u speditérské firmy, co by stála doprava balíku vína z toskánské Riparbelly. Dostal jsem nabídku tak nízkou, že to vypadá jako překlep :o) ale jestli to není překlep, vyplatilo by se ji využít a dovézt si další várku vína jen z tohoto vinařství. Jasně že označit v titulku Pergolaiu 2007 za 340 Kč jako levnou je diskutabilní, ale možná to vzhledem ke kvalitě schválíte.

Pro jistotu připomínám cenové relace:
Pergolaia 2007 : 13,5 Euro / 340 Kč
Caiarossa 2009 bílá : 28 Euro / 700 Kč
Caiarossa 2004-2007 červená : 40 Euro / 1000 Kč
(Pergolaia po kartonech / 6 kusů, Caiarossa po jednotlivých lahvích)

Uvedené ceny jsou maloobchodní při prodeji ve vinařství, cena v korunách už je maloobchodní v Čechách s tím, že byste si vína museli vyzvednout buď v žižkovské vinotéce Le Caveau nebo ve Skleničkově Lhotě u Prahy. Posílání poštou je možné (za příplatek), ale v případě dražších vín riskantní. Pokud budete mít zájem a sestavíme dohromady objednávku, soukromě se připojím s několika kartony Pergolaii. Těším se na vaše odpovědi a objednávky - objednávejte tady.

Komunitním Bedýnkám zdar a italským zvlášť !

odkazy na předchozí články:
Profil vinařství Caiarossa
Caiarossa podruhé
Caiarossa 2009 Bianco

Sekt z barikového sudu

Tue, 03 Jan 2012 06:00:00 +0100

Franciacorta Il Millesimo 2006 DOCG, Tenuta Ambrosini

Na zdraví a jako úlitba začínajícímu roku ročníkový sekt z Franciacorty. Na bublinky nejsem expert, i když: záleží na prezentaci. Možná jsem náročný konzument (skoro nic mi nechutná:), možná jsem ignorant (smaltovanou cedulku "Champagne" jsem doma přišrouboval na dveře té nejmenší místnosti). Vlastně bych sekt nemusel mít ani na Silvestra, ale tenhle jsem dostal v prosinci darem, tak jsem se cítil povinen ho na Silvestra otevřít.

Sekty z Franciacorty jsou italská odpověď na úspěch šampaňského. Kopírují uznávaný výrobní postup, ale prostě nepocházejí ze Champagne. Na květnové degustaci v Záhřebské pan Sergio Ambrosini s pokorou přiznával, co nejvíc chybí: tradice. Sekty z Franciacorty mají za sebou několik desítek let, Champagne má mnohem delší historii (a vyšší ceny).

Mně tohle víno udělalo radost, hlavně tím, jak krásně přiznává vlastnosti. Krásně perlí, i když hodně krátce - rychle vyperlí a za chvíli bublinky zmizí. Barva je vyšší zlatožlutá, naslepo bych si hned tipl starší ročník. Když se vyperlí kysličník, voní jako starší Chardonnay (a taky že to je 100% šardonka:), prostě vůní připomíná starší barikované burgundy. Matně si vybavuju, že jsem barik poznal i na květnové degustaci a pan Ambrosini to chvíli nato potvrdil, asi polovina vína kvasí v nových barikových sudech. Beru to jako příznačnou řemeslnou poctivost, že všechny ty vlastnosti vína bezprostředně odráží a prozrazují výrobní postup, takže i motovidlo jako já, které se se sektem potká pětkrát do roka, to pozná. Nevzpomínám si, že bych někdy pil barikovaný sekt, ale tenhle mě bavil.

Kdybych měl nad něčím žbrblat, tak nad slabší kyselinou. K ideálnímu sektu bych si představil vyšší kyselinu, ale svěžejším projevem s vyšší kyselinou by se zase setřela ročníková nazrálost. Takže to tak asi je dobře. Vyzkoušel jsem k němu kapary (ano!), bílé hrozny (ano) a mandlovou paštiku (ne, pikantní koření sektu uškodilo). Pokud dokážete ocenit nazrálejší víno (i jako sekt), může to být dobrá volba.

Chianti Classico 2006 od Fontodi a co si ještě vozím z dovolené

Mon, 02 Jan 2012 06:00:00 +0100

Hnědý papírový pytlík, ve kterém jsem víno osmnáct měsíců skladoval, mi připomněl kavárnu v toskánském Ponteginori, kde jsem víno v červenci 2009 kupoval. Přijel jsem si pro tohle Chianti poslední večer před odjezdem a poručil si ještě (poslední) cappuccino. Můj kavárník už tu situaci znal nazpaměť: pravidelný host přichází v pátek večer a s tragickým výrazem si objednává. Poslední kafe odsouzencovo.

Vrátil mi víc, než měl, a mávnul rukou, že to mám za ty nákupy. Tak jsem se přesvědčil o správnosti svého dojmu, že mu kavárna patří, když dal spropitné při větším nákupu on mně, místo aby ho čekal ode mě (často je pro komunikaci v cizině důležitější znalost formálního společenského chování než jazyk). Když jsem letos v létě po roce opět vešel do kavárny, zase tam stál a úsměvem dal najevo, že si mě pamatuje. Hned jsem se tam zase cítil dobře, nemusel nic říkat.

V červenci 2010 bylo Chianti 2006 od Fontodi vynikající, ale neměl jsem žádné zkušenosti s archivací. Po vánocích jsem se mohl přesvědčit. Temně rudá barva s oranžovými okraji, podle slabší jiskrnosti bych hádal, že víno nebylo filtrované. Typická ostružinová vůně Sangiovese se štiplavým tónem barikového sudu, moderní verze Chianti. Ovoce a houbová vůně. Chuť je už ohlazená a bez drhnoucích tříslovin, typických pro mladé Sangiovese. Má ještě pěknou kyselinu, na vrcholu chuti zaštípe jemně koření a je příjemně dlouhá. Koncentrované, husté víno, díky pěti letům stáří má pěkně zakomponovaný barik a přitom je ještě stále vzrušivě svěží.

Pokud jde o ponteginorskou kavárnu, moje vzpomínky by mohly jít ještě dál, ale vyprávění o tom, jak jsem se rozplácl na chodníku před nohama místních důchodců a co na to říkala servírka si nechám pro důvěrnější společnost. Kvůli tomu si vozím z výletů víno. Ne kvůli vůním a chutím, ale kvůli vzpomínkám, které vůně a chutě nezadržitelně přivolávají. Slunce a stíny, vůně a chutě, barvy a nálady. Fotky a vzpomínky. Trocha slunce do zimního nedostatku světla.

Za Václavem Havlem

Fri, 23 Dec 2011 22:15:56 +0100

Když v pátek v poledne v obchoďáku oznámili minutu ticha za presidenta Havla a prodavač nám stručně sdělil, že teď se minutu nebude prodávat, byl jsem z toho docela vykolejený. Minuta ticha v chrámu komerce? Cestou z nákupu jsem litoval, že kvůli angině se večer na Václavák nevypravím, před vánoci s dětmi se musím vyléčit.

Večerní televizní přenos z předvánočního Woodstocku v Lucerně bylo naopak krásné rozloučení s Václavem Havlem. Žánrová pestrost a namísto manifestovaného smutku jen vstřícnost k publiku (kterou publikum oplácelo). Nikdy bych si nedovedl představit Suzanne Vega zpívat Tom's Diner úplně bez ambicí, tak pokorně a dojatě. Moc se mi líbila slova režiséra Kroba, že by se Havel kvůli tomuhle festivalu ještě mohl chtít na chvíli vrátit, než odejde úplně.

Možná by šlo ho podobným festivalem přivolávat zpátky na zem každý rok touhle dobou?

Další ryzlink do zimy

Wed, 21 Dec 2011 06:00:00 +0100

2010 Oberweseler Oelsberg Riesling Spätlese trocken, Weingut Dr. Randolf Kauer

Cenu neznám, vyměnil jsem s dovozcem za ukázkový český Pinot Noir. (O bio-doktoru Kauerovi a břidlicových ryzlincích z mitlrajnu jsem už psal tady.) Světlá citrónová barva, odrůdově typická ryzlinková vůně. Dá se z ní usuzovat nazrálost i sladkost. Nazrálost by byla vzhledem k mládí vína překvapivá, zbytkový cukr už je bez překvapení. Přívlastek Spätlese odpovídá našemu pozdnímu sběru a s 12,5% alkoholu je jasné, že tam nějaký zbytek je. Chuť je skutečně řízná, postavená na ostré kyselině a výrazné mineralitě, kterou si v paměti spojuju spíš se suchými víny. Tady se prosazuje i přes znatelný podíl zbytkového cukru a jde až do tónů nahořklého grapefruitu. Díky mineralitě jakoby měl ryzlink i třetí nohu - kyseliny a cukr jsou nejen na papíře (cukr 8,7 g/l - kyselina 8,8 g/l) ale i v puse dokonale vyvážené, ale stejně výrazně působí i mineralita. Středně dlouhé, velmi zábavné a jako ukázka vyrovnání se s nepříznivým ročníkem 2010 dokonce i poučné. I přes mládí působí dospělým, nazrálým dojmem a byl bych zvědavý, kam se vyvine za pár let.

A jestli tento týden už nic dalšího nenapíšu, tak přeju všem čtenářům klidné a radostné vánoční svátky.

Málo známé piemontské odrůdy v Altánu

Tue, 20 Dec 2011 09:02:32 +0100

O Františku Šamlovi, který dováží vína ze severoitalského Piemonte, nebo o těch vínech, která dováží, jsem tu psal už nejmíň pětkrát. A už to tady máme zase a podle myšlenek, které se mi v pondělí večer ve Viničním Altánu honily hlavou, to nejspíš není naposledy. S většinou vín jsem se setkal na nedávno popisované malostranské degustaci, takže se dnes můžu věnovat jen rozdílům oproti měsíc starému koštu. Jak to vypadalo před měsícem si můžete přečíst tady.

Hlavním rozdílem bylo to, že před měsícem jsem přišel až na konec (oficiálního) programu a vína byla bezvadně temperovaná, delší dobu otevřená, provzdušněná a prostě dobře připravená. Tohle včera v Altánu chybělo, lahve se otvíraly těsně před podáváním. V případě některých vín (a některých návštěvníků) to nemuselo být podstatné, ale ve srovnání to byl znatelný rozdíl. Nechci nikoho podceňovat, ale myslím si, že málokdo z návštěvníků věděl předem, jak má chutnat nebo vonět Freisa, Grignolino, Timorasso, Bonarda nebo Albarossa (všechno jsou názvy piemontských odrůd), ale naštěstí jsem trochu srovnávat mohl a pondělní podchlazení a otvírání krátce před podáváním neudělalo vínům dobrou službu. Neodbytně se vkrádaly myšlenky na hyperdekantaci :o)

Degustace se zúčastnili bratři Andrea a Marco Buzio z vinařství Oreste Buzio, ale většinu prezentace vedl sám pan Šamla. Některá vína by si žádala podrobnější výklad. Grignolino s typicky bledou barvou, zdravou kyselinou a tříslovinovou chutí bylo OK, ale u Bonardy se štiplavou chutí měl jeden návštěvník pochybnosti, jestli je to ještě v normě. Skladba chutí a vůní byla často nezvyklá a jestli někdo přišel na "normální" odpočinkovou degustaci, mohl být překvapený. Čekal jsem poprask u dalšího vzorku, kterým byla Freisa od vinařstí Oreste Buzio, ale tohle víno bylo naopak mnohem konformnější a příjemnější než jediná další Freisa, kterou znám (Dora Renato) a která je v chuti postavená na perličce a na znatelném asfaltovém tónu (asfalt, to by byl v Altánu mazec!)

Hned jsem si v duchu skládal další Komunitní Bedýnku z piemontských divočin jako je Freisa, Grignolino, Cortese, Albarossa, Bonarda nebo Herbalucce :o) A překvapení přišlo nakonec. Vyhnu se popisům aktuálního stavu všech vín (nespolehlivým tentokrát nejen počínající rýmou, ale i pozdním otevřením). Víno, které můžu bezohledně doporučit je ta největší piemontská komerce. Nejprodávanější a nejslavnější piemontské víno totiž není Dolcetto ani Barbera. Není to ani Nebbiolo. Je to Moscato d'Asti. Včera to byla Ribota 2011 z vinařství Boeri Alfonso.

Moscato d'Asti je slaďák se 120 gramy cukru (na litr vína) a pěti (až šesti) procenty alkoholu. Často mívá v chuti perlení až do sektu. Má tak báječnou kyselinu, že vám často až tak sladký nepřijde, dokonalý bonbónek jako dezert. Včera se ovšem podával mladý, čerstvě nalahvovaný ročník 2011 s ostrou, neohlazenou kyselinou (napsat svěží by bylo málo). Ta kyselina by byla v míň sladkém víně nepříjemná, ale mladému vínu dodávala záviděníhodný šmrnc. Za půl roku se ohladí, zakomponuje (musím někdy napsat článek jen o těchto synonymech a eufemismech a jejich skutečných významech :o)... a už to nebude ono. Dokud je to mladé a ostré, je to fakt radost. Kupujte, ale něco mi nechte. Přijede mi na vánoce babička a jako Červená Karkulka pro ni potřebuju aspoň tři lahve :o) Tohle víno je totiž zázrak, bude chutnat babičce a bude bavit i mě.