Druhý chod

24. října 2013 v 6:00 | Sklenička |  Jen tak

Dalších pár fotek z dvoudenního degustačního maratonu v italské Peschieře na pozvání italských vinařů a obchodníků. Vína z piemontské Aziendy Battaglio jsme ochutnávali s vinařem Gianlucou Battaglio, ale samozřejmě jsem vyfotil i slečnu :o) Malé vinařství s roční produkcí asi 40.000 lahví, dvoje Arneis, tři Barbery, dvě Nebbiola, Barbaresco (to jediné mě nechytilo) a Barolo. Všechna vína krásně čistá, vyrovnaná, pěkně udělaná včetně použití sudů u koncentrovanějších červených. Piemontských vinařů s podobně dokonalým sortimentem tam bylo docela dost.



Vittorio Follador z benátského vinařství Il Follo přivezl jen tři Prosecca. Moc mě bavilo to (na fotce) prostřední s názvem RUSTOT. Je z odrůdy Glera, kvasí v lahvi a lahvuje se nefiltrované. Když (bezbarvou) lahví zatočíte, dostane pěkný zákal, který může nepoučeného konzumenta odradit. Když nezatočíte, kvasnice spadnou na dno a víno je dokonale čisté. Je úplně (ale úplně!) suché, ale plné a kulaté a výrazně odlišné od běžných šumivek s menším nebo větším zbytkovým cukrem. Samozřejmě za tím bude snaha odlišit se a zaujmout na přeplněném trhu Prosecca něčím novým, ale víno je to moc dobré a zajímavé.


Už jste pili tiché Prosecco? Já asi až tento týden. Prosecco Treviso 2012 mi předvedl obchodník Alessandro Benini z firmy Globen, která prodává i vinařství Vigna del Gal. Tiché Prosecco mělo malé perlení, bylo to jednoduché víno s ovocnými chutěmi a slabou barvou, prostě Prosecco (Glera a Prosecco jsou synonyma pro tutéž odrůdu) bez bublinek.


O toskánském vinařství Capella Sant'Andrea jsem psal už před rokem tady, chtěl jsem do loňských bedýnek jejich Vernacciu, ale nakonec jsem koupil od Simona Santiniho. Flavia Del Seta (na fotce) si z toho nic nedělala (Simone dělá moc pěknou Vernacciu! napsala mi). Potkali jsme se zase v pondělí v Peschieře. Jak je to s těma terakotama, ptal jsem se. Koupili dvě terakotové nádoby a nechali v nich kvasit Vernacciu, hned jsem dostal ochutnat. Vyšší žlutá barva (Vernaccia bývá bledá tvář), komplikovaná a plná chuť naturálního vína s kořením a mineralitou (Vernaccia bývá lehká, minerální a ovocitá). Kořenitý závěr s drobnou hořčinkou. Hrozny se stopkama? ptal jsem se, ale kdepak. Odstopkované hrozny, hořčinka je jen z peciček, ale popravdě se k vínu hodí. A tu "přímou" jednodušší Vernacciu samozřejmě dělají taky.


Osmdesátihektarové rodinné vinařství Cantalici v Gaiole. Dělají Chianti Classico v tradiční i moderní verzi. Liší se od sebe nejen použitými sudy (tradiční zraje ve velkých sudech), ale i složením (v tradiční je čisté Sangiovese, v moderní i Merlot a Cabernet Sauvignon). Jak bych to řekl - moderna je plnější a výraznější, ale soukromě mě víc přitahovala tradiční verze. Zapomněl jsem se Angely Butini zeptat, kterou verzi pije radši její muž, vinař. Ale stejně by to chtělo zdegustovat plné lahve :o)

Jako prevenci podezření ze střetu zájmů dodávám, že náklady na cestu (dopravu, ubytování a stravu) hradí italská firma Iron 3.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama