O návratech do Toskánska

5. srpna 2013 v 6:00 | Sklenička |  Jen tak
Arnolfo di Cambio 2007 IGT Toscana, Fattoria Il Palagio


Už jsem se tady na blogu o Arnolfovi něco napsal, a když jsem v sobotu vylovil ze sklepa poslední lahev, myslel jsem si, že se k němu vracím naposledy. Před deseti lety, v roce 2003, jsem byl ve vinařství poprvé, a po deseti letech se kruh mohl uzavřít.



Na první italské dovolené v roce 2003 jsem vytloukal supermarkety, ale navštívil jsem radostně i několik vinařství. Byl jsem na to mimořádně dobře připravený! Moravské vesnické košty jsem měl sježděné durch a měl jsem dojem, že už znám všechny odrůdy: rulandské bílé i modré, Chardonnay i ryzlinky, tramín a Pálavu, Sylvánské i Veltlínské, Sauvignon i Frankovku, Vavřince i Zweigelt... V Itálii jsem zažil šok, nic z toho neplatilo. Pila se Vernaccia, Vermentino a Verdicchio, Chianti a Morellino, Brunello a Vino Nobile, a já se rychle učil, třeba že všechna čtyři poslední vína jsou z odrůdy Sangiovese. A že v Itálii tolik neznamená odrůda jako původ (tedy pokud třeba zrovna nejste v Toskánsku a nejde o Sangiovese, ale to už je vyšší dívčí a nechci to komplikovat :o) Obecně tedy doporučuju vyjet na zkušenou za hranice a není ani nutné se trmácet až do Itálie - už v Rakousku chutná Veltlín i Frankovka nápadně jinak!

Luca Bernardis, sklepmistr, Il Palagio

(Na horní fotce Luca Bernardis, sklepmistr Fattorie il Palagio, za ním sudy Arnolfa di Cambio.) Itálie je ráj milovníků levných vín (krásně to píše Alfonso Cevola tady), ale jak jsem se v ohromné italské nabídce postupně víc orientoval a získával přehed, došlo mi, že Fattoria Il Palagio je vpodstatě vinařství orientované na supermarketový trh a Arnolfo di Cambio je jen drobná vyjímka z jejich produkce či úlitba vinařským Bohům. Víno, které nemůže překročit svůj stín, nemůže se vymanit ze svého původu. Krásné Sangiovese, slušně udělané na vinici i ve sklepě, které je výborné mladé, a jehož jednotlivé ročníky vyzrávají různě. Nejspíš je to dané tím, že víno kvasí v nerezových tancích a teprve potom se stáčí do barikových sudů, kde zraje asi rok. Sud je na víně znát a zrovna v ročníku 2007 je pěkně, citlivě použitý, ale to víno je prostě ze dvou částí (nerezové a dubové), nenabízí nějakou závratnou hloubku a musí se vypít zamlada, nemůžete ho archivovat příliš dlouho.

vinice, Fattoria il Palagio
Teď je ročník 2007 asi v nejlepší formě: v barvě je až pinotově světlý, průhledný, rudý s cihlovým odstínem. Voní jako likér z lesních plodů, jemně ovocný, delikátně sametový a v závěru jehličnatý. V chuti už ustupuje kyselina, sud je patrný spíš na celkové kulatosti a v závěrečném koření, ale třísloviny hrají na schovávanou a je jasné, že do roka a do dne, Lomikare, si pro tebe přijdu - je na čase víno vypít. 15 EUR před pár lety v Castel San Gimignano, výborná koupě.

Colle Val d Elsa
Moje loučení s Arnolfem dopadlo překvapivě dobře. Ročník 2007 překvapil lahodným vyladěním a vyzrálostí. Už mám v Toskánsku jiné oblíbence a myslel jsem, že se už víckrát v Castel San Gimignano nezastavím, ale nejspíš jo. Možná za to může sobotní večerní vedro (devětadvacet ve stínu v osm večer) simulující autentické toskánské podmínky? Možná je to jen romantická nostalgie, tohle vinařství bylo nejspíš první, které jsem v Itálii navštívil. Nebo za to může sám Arnolfo di Cambio a je fakt dobrej :o)))

A možná nás bude víc, kdo s pokročilým věkem přejdeme z burgundských Pinotů na toskánské Sangiovese?

Francouzský Pinot i toskánské Sangiovese můžete ochutnat v aktuálních Komunitních Bedýnkách. Pospěšte si, tento týden bedýnky uzavřu a objednám. Úvodní text je tady, přihlašovat se můžete tady!
 


Komentáře

1 Pavel Raclavský Pavel Raclavský | E-mail | 21. srpna 2013 v 19:38 | Reagovat

Nemůžu než souhlasit s poslední větou článku o Sangiovese. Pro mě je to snad nejoblíbenější odrůda, chuťově výrazně odlišná. Jinak bych ale chtěl trošku polemizovat s tzv "zbožšťováním" toskánských vín. Souhlasím, že jsou zde velká vína, ale obecně jsou trochu přeceňovaná. Běžně se nedopátráte třeba vína z oblasti Romagna pokud ho chcete koupit a přitom jsou zde vynikající Sangiovese, nádherná Albana a jiné. Přitom je to naprosto jiná cenová hladina.

2 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 20:03 | Reagovat

[1]: možná je to trochu tím, že italská vína mají jakousi hierarchii podle urozenosti. Z královského rodu je Barolo a Brunello, možná i některá Chianti Classico. Všechno ostatní je trochu ve stínu, není to demokracie, ale monarchie. Demokratické prvky do toho vnáší Sassicaia a pár dalších novousedlíků z Bolgheri, ale jak nedávno psal v textu zmíněný Alfonso Cevola, v Itálii si je každý vědomý svého místa. To dělá ten apelační systém :o)))

Cenové hladiny jsou problém. Dobrého pomálu a od jisté úrovně i malý vzestup kvality znamená velký nárůst ceny. Ale to je hodně akademická diskuse, abychom něco vyřešili, museli bychom na stůl postavit pár vín, sednout si k nim a s pomocí Boží hodnotit...

3 Pavel Raclavsky Pavel Raclavsky | 21. srpna 2013 v 20:38 | Reagovat

Souhlasím, že na tom něco je. Pravda se nakonec ukáže jen při slepé degustaci, kde mizí kouzlo známého nebo velkého jména.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama