Dnes o tom, že (dobré) víno je vždycky odněkud

7. listopadu 2012 v 6:00 | Sklenička |  Jen tak

Psal jsem o tom už dávno, co všechno dělá dobré víno. Dělají ho především lidi a stojí to spoustu práce. Při jmenování všech faktorů, které dělají dobré (výborné!) víno, jsem zapomněl zdůraznit jeden. Vinici.



Vypadá to samozřejmě, ale není to triviální. Vynikající vinice dává (při správném hospodaření atd atd.) vynikající víno. Ale zároveň je taková vinice omezená. Může dát jen nějaké (omezené) množství vína. Není nafukovací.


(Na fotce je Ürziger Würzgarten, Ürzigská Kořeněná zahrada.) Z jedné strany ji omezuje řeka a z druhé skála. Někdy ten předěl není patrný, prostě o pár metrů dál už réva nedává tak dobré víno. Apelace tam končí a je šmytec.


(Na fotce je vinice Erdener Treppchen, česky Erdenské schůdky, podle stupňů vytesaných do podloží. Obec Erden leží přes řeku od vinice.) I kdyby mělo víno sebevětší úspěch, není možné zdvojnásobit produkci - jednak vinice sama (většinou) nejde rozšířit, jednak by větší zatížení keřů vedlo okamžitě ke snížení kvality vína.


To je taky důvod, proč na etiketách dobrých vín nenajdete poznámku: vyrobeno v Chile, lahvováno v Německu. Najdete tam místo toho název vinice. Některé názvy jsou kultovní. Romanée-Saint-Vivant. Chevalier Montrachet. Erdener Treppchen. Barolo Cannubi, jen tak namátkou. V Burgundsku si vinic váží natolik, že si na začátku dvacátého století některé vesnice přidaly do svého názvu i jméno nejlepší vinice. Už jsem o tom psal, že Aloxe-Corton nebo Puligny-Montrachet není obdoba našeho souměstí Frýdek-Místek nebo Svatobořice-Mistřín. U nás by se obdobně jmenovaly obce například Znojmo-Šobes nebo Mikulov-Turold.


A kdybych chtěl vtipkovat, přidal bych něco o zálibě Němců ve slunečních hodinách. Sonnenuhr se objevuje v názvech několika moselských vinic, až jsem měl jednou dojem, že jsou sluneční hodiny na obou protilehlých březích řeky, proti sobě. To nemůže fungovat, říkal jsem si.


Ale nejspíš za to může jen nedostatek orientace a divoce meandrující řeka, kde bez slunce ztrácím orientaci a často mám dojem, že jsem na druhém břehu a jedu na opačnou stranu (zajímalo by mě, kolik z vás bylo na Mosele a mělo podobné problémy s orientací :o))) Vybral jsem si na Mosele londýnské počasí. MMTZ, jak to zkracují meteorologové: mlha, mrholení, tma, zima. Takže žádné hodiny neukazovaly čas a nebylo jasné, kde by svítilo slunce, kdyby zrovna chtělo svítit. Když poslední den slunce konečně vyšlo, vždycky mi osvětlovalo ty nejstrmější svahy. A hodiny ukazovaly přesně.


To jen na vysvětlenou, že každá dobrá vinice se nějak jmenuje. A ty nejlepší to mají viditelně napsané. (A ty úplně nejlepší se často jmenují po slunečních hodinách!)
Pro jistotu dodávám, že článek jsem napsal ještě předtím, než jsem se tady dočetl, že letos budou na trhu přes dva miliony lahví Svatomartinského a nebyl míněn jako kritika tohoto každoročního Božího dopuštění, domácí verze prodeje vína en-primeur. Spíš to berte jen jako připomínku, že vína ze dvou jmenovaných vinic, Erdenské schůdky a Ürzigská Kořeněná zahrádka, jsou v aktuálních Rrryzlinkových Komunitních bedýnkách - info je tady.
 


Komentáře

1 Petr Petr | E-mail | 7. listopadu 2012 v 9:56 | Reagovat

Fakt je, že ty vinice jsou již od pohledu impozantní. Práce na nich musí být úmorná. Tu cenu si ta vína zaslouží již jen k vůli ní. Na rozdíl od obrovských vinic - polí se strojním opracováním v Austrálií, USA atd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama