Kapitán Kid

27. srpna 2012 v 6:00 | Sklenička |  Jen tak
Vzpomínku na prcka lítajícího s mikrofonem na valníku na hudebním festivalu v Horním Jelení jako kdyby to bylo Wembley Stadium nepřekonal ani Mick Jagger na Strahově. Každé setkání s ním pro mě bylo památné, i když jsme spolu mluvili jen jednou, před šesti lety jsem zajel k němu do Libouchce. Třeba se jednou potkáme a palce zalomíme :o)


Fotku Petra Benesche jsem zcizil z Wikipedie.

Dozvěděl jsem se to až na konci června, večer před dovolenou. V únoru zemřel devětasedmdesátiletý Jaroslav Velinkský, uznávaný autor sci-fi a detektivní literatury, a s ním i jeho druhé já, Kapitán Kid, písničkář a zpěvák. Kromě toho taky jeden ze zakladatelů trampského festivalu PORTA a vůbec člověk mnoha talentů. Není bez zajímavosti, že v dětství býval členem Dvojky, slavného skautského oddílu Jaroslava Foglara. Koho zajímají fakta, najde je třeba ve Wikipedii, já se omezím na osobní vzpomínky.

V lesích Ontária, kde čerstvá smůla voní
a kde paže drsných mužů vládne jen...

Poprvé jsem se s ním setkal jen nepřímo, když mi bylo devět. Na pionýrském táboře jednou večer u ohně někdo z vedoucích zazpíval s kytarou Slabocha Bena. Moje devítiletá dušička byla připravená hltat Rodokapsy a westerny a samozřejmě podlehla. Už tehdy se nesla zvěst, že ten epos složil Kapitán Kid, přezdívka bezvadně pasovala k dílu. Písnička je ve skutečnosti zhudebněný Rodokaps (ostatně jako mnoho country hitů, namátkou Big Iron Martyho Robbinse nebo Věci, které neudělá bílá žena od Honzy Vyčítala), jenže k prokletí autora to tak nikdo nebral. Kid se později přiznal, že to byla parodie a že písničku vůbec nemyslel vážně, ale publikum to bralo jako rouhání. Ostatně ani moje děti letos v červenci v tom žádný posměch nenašly a ptaly se mě nevinně: Tati, a co je to parodie? (Moc by mě zajímalo, zdali Vyčítal myslel Bílou ženu úplně vážně, ale znáte to: jak to bylo oné noci, to se snad už nikdy nedovím :o)))

Druhé setkání už bylo skutečnější. Bylo to na obskurním trampském hudebním festivalu v Horním Jelení a bylo mi patnáct. Vzpomínku na prcka lítajícího s mikrofonem na valníku jako kdyby to bylo Wembley Stadium nepřekonal ani Mick Jagger na Strahově. Bez ohledu na trampsky orientované publikum zpíval o dědečkově flanelové noční košili nebo o šoférovi gangsterského bouráku. Kid byl malého vzrůstu a měl nadbytek energie, bylo ho plné jeviště. Bylo jasné, že s mnohotvárným talentem bude mít v sedmdesátých letech spoustu potíží, ale některé nepadaly na vrub jen vedoucí úloze jedné strany. Už tehdy jsem si povšiml, že mnozí pořadatelé festivalu - trampové neschvalovali některé peripetie jeho soukromého života.

To co na nás doma čeká není zrovna fajnový
Od pondělka na koni, letos jako předloni...

Pak jsem ho vídal na pódiu častěji, nejvýraznější bylo asi období s kapelou Krakatit. Tehdy se sešly snad všechny dílky skládačky potřebné k úspěchu: výborný repertoár, vynikající muzikanti v kapele a paradoxně i ta blbá doba jakoby nahrávala tomu, aby kapela měla úspěch. Včetně geniálního názvu Kapitán Kid a Krak&tit.


Vypadá to paradoxně, ale je to složitější :o) Kapitán Kid jako autor (jako písničkář vystupoval pod trampskou přezdívkou, jako spisovatel publikoval pod občanským jménem a rodokapsové čtivo podepisoval pseudonymy) tak prostě Kapitán Kid má leccos společného s Ivanem Mládkem (podezříval jsem Mládka, že to byly kromě banja i některé melodie, ale důkaz jsem nenašel) a Jiřím Suchým. Kromě lásky k banju a vynalézavosti v rýmech i George Formbyho, jehož jednu písničku rekonstruovali. Jenže na rozdíl od Suchého Kid selhává, když se dostane na vážná a velká civilní témata. Jeho doménou je stylizace. Když se vyjadřuje k současným velkým tématům, je to často nedotažené a bez schopnosti strhnout, probudit nadšení. Naopak exceluje, když si vytváří vlastní paralelní svět (disciplína tak vhodná do husákovských sedmdesátek). Jeho písně s prvorepublikovou gangsterskou tématikou podtržené stylizovaným třicátoletním šramlovým zvukem obstojí i dnes (že bysme zase potřebovali úniky z reality?) - "Holka Nitroglycerín," "Pancéřová dodgka." Jakoby nejlepší písně napsal pro ženské, "Výlet s panem Goddardem" mě dodnes uchvacuje včetně mnohoznačného závěru: "pak seděli jsme v objetí, až přišlo nový století..." Snaha o vytvoření vlastního paralelního světa byla v pozadí trampského hnutí, ke kterému Kapitán Kid patřil, a provází celou jeho tvorbu. Kromě písničkové i tu spisovatelskou, zejména jeho sci-fi romány.

Kdybych bejval pro milenku každou
nesnažil se skončit sebevraždou
Moh jsem bejt dneska prachatej
otravnej blbej baňatej...

Fascinovaly mě jeho Pitavaly - písně, kde se vztah k ženám mísí s násilím :o) "Čtyři způsoby, jak se vypořádat s nevěrnou ženou" mají brilantně vypilovaný a vypointovaný text, "Dopis na rozloučenou" je na první poslech jen zábavný (nemluvě o mnoha textových verzích), Šanson mě iritoval jistou přízemností a western "Malá Jane" skrývá smrt, nenávist a násilí tak dokonale, že se většina poslucháčů nechá oklamat lehce plynoucí melodií a morbidního podtextu si nikdy nevšimne. Zklamání ze soukromých vztahů sotvakdy ventiloval veřejně, ale do písní je zakoval a zakul tak pevně, že to většina posluchačů ani nepostřehla. Tolik lásky k ženám a násilí vůči nim v jedné písni, jako ve Čtyřech způsobech nebo Malé Jane, to nemůže být náhoda. I svoji nejlepší kapelu Krakatit kvůli jedné takové aféře rozpustil. V tomto ohledu je život a dílo v naprosté shodě - do svých písní zaklel nejen svoje ambice, ale především traumata a neúspěchy.


Paralelně s písničkovou tvorbou se vyvíjela jeho spisovatelská kariéra. Když se v expozici jeho sci-fi románu objevil na pódiu metr šedesát vysoký zpěvák s banjem, bavil jsem se a bral jsem to od začátku jako výše popisovanou jednotu života a díla :o) Ke sci-fi literatuře se necítím být povolán, tuhle větev Velinského tvorby ponechám jiným. Víc mě bavily texty, kde se sci-fi mísilo s detektivkou a úplně nejvíc oceňuju jeho detektivky. František Jungwirth přirovnal jeho detektiva Otu Finka k Philu Marlowovi. Pokud jde o literární význam v českém kontextu a stylotvornost, tak to podepisuju. Jeho detektivky mají něco společného i s knihami Josefa Škvoreckého - kromě dokonalé znalosti (už zaniklého) prostředí i radost z vyprávění.

Asi před šesti lety jsem za ním zajel do Libouchce, kde žil. Zdigitalizoval jsem tehdy a sestříhal záznam jednoho koncertu s Krakatitem a výsledek jsem mu dovezl. (I když teď konečně vyšly živé záznamy první sestavy Marsyas, několik nejlepších folkových kapel té doby stále nemá vydané cédéčko, namátkou Blátotlačky a Krakatit.) Tehdy v Libouchci měl ještě spoustu energie a vypadal nezdolně. Byl pyšnej na několik cen za nejlepší sci-fi román roku i na to, že si knihy dokáže vydávat a distribuovat sám. I přes generační propast mezi námi byl otevřený a vstřícný. Odpoledne jsem mu řekl něco v tom smyslu, že má vlastně celej život smůlu. Jako autor trampských písniček je pro trampské publikum příliš intelektuální a tvořivý a jako autorovi sci-fi a detektivek mu škodí jeho spojení s trampingem. "Tos vystih přesně," řekl mi tehdy a zaklel.

Letošní prázdniny jsme si v autě s dětma hráli dokola Ivana Mládka a Kapitána Kida. Děti se dožadovaly opakování Fordky, No to se ví, Maděry a všech písniček citovaných výše. Nevím, jak by další generaci posluchačů komentoval Kid, ale já z toho mám radost.

TOPlist
 


Komentáře

1 yukee yukee | E-mail | 30. července 2013 v 19:23 | Reagovat

Ahoj,
existuje nejaka sance jak ziskat onu nahravku koncertu Krakatitu?
Samozrejmne pocitam s tim, ze by to nebylo zadarmo.

Diky
yukee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama