Komentáře

1 p.j. p.j. | 13. dubna 2012 v 8:58 | Reagovat

to si nemyslím, že snaha uchovat kyselinu v odrůdách, které ji rádi ztrácejí, je pádlování naslepo. Kyselina je páteř vína, i když je v něm zbytek cukru (tím spíš), určuje jeho harmonii i dlouhověkost, ale její obsah souvisí i s podložím (vápník třeba ji zvedá), klimatem, podnoží atd. suchá vína z těchto odrůd bych nezatracoval, je zatraceně těžké vyrobit z těchto odrůd něco velkého, s cukříkem je vše rázem pochopitelnější, ale nevyzýval bych vinaře, aby se nesnažili, to by byla škoda.

2 Evas Evas | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 13:13 | Reagovat

Pádlování proti proudu je mnohem náročnější, ale jeho výsledek v tomto případě pro mě většinou zajímavější. A až setkání s pár skvělými suchými Pálavami mě přesvědčilo, že se téhle odrůdě nemusím do smrti vyhýbat obloukem. Ale to už záleží samozřejmě na vkusu každého soudruha :)

3 Honza Honza | E-mail | 18. dubna 2012 v 14:07 | Reagovat

musím souhlast s p.j. a nesouhlasit se skleničkou, ve vínech by mělo vždy jít o harmonický podíl kyselin, zbytkáče a alkoholu, to je nepopíratelný základ přemýšlení o harmonii. Bohuže odrůdy Tramín a Rulandské šedé jsou velmi náročné na udržení této harmonie. Mým osobním názorem je, že třeba RŠ je nejméně "povedená odrůda" z Pinotů a kdyby byla novošlechtěncem, vůbec by se nedostala do oběhu. Podobně je to u Tramínu, který naštěstí v některých vinohradech nahradila mnohem povedenější Pálava nebo třeba Děvín.

4 MT MT | 19. dubna 2012 v 10:28 | Reagovat

ale kuš, šedá e nejméně povedená ? je to spíš o tom, kdo ji dělá a kde ... neznamená, že když ji dělá 1000 vinařů, že jsou to referenční vzorky, když to umí třeba 3

5 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 17:31 | Reagovat

[4]: asi tak :o)

[3]: nesouhlasit je normální, už jsem to tady několikrát psal :o) Svoje důvody jsem napsal v textu, ale s Vaší preferencí novošlechtěnců před klasickými odrůdami nesouhlasím hlavně proto, že se neopírá o dostatečnou základnu prokazatelně dobrých výsledných vín. Až tady bude prokazatelná řádka "velkých" Děvínů a Hibernalů, tak je srovnávejme s Tramínem nebo šedou, ale do té doby asi ne :o)

Pro jistotu jsem si k tomu komentáři otevřel Pinot Gris 2005 z Rosackeru, abych se ujistil, že kyseliny v něm hrají na schovávanou, ale přesto je to skvělé víno. Až do přijetí Maďarska do EU se v Alsasku tahle odrůda označovala jako Tokay Pinot Gris a jestli se Tramín a P.Gris dočkaly nějakého uznání, tak právě díky Alsasku, kde se dělají se zbytkovým cukrem (Tokay!). Už jsem psal, že je mi to sympatické hlavně proto, že to vychází vstříc přirozeným dispozicím odrůdy. Vaše myšlenka o harmonii je asi správná, ale co když ji rozšíříme a nebudeme uvažovat harmonii jen jako soulad mezi kyselinami, cukry a alkoholem, ale i jako soulad mezi odrůdou, podnebím a sklepním zpracováním?

6 Tomáš M. Tomáš M. | 24. dubna 2012 v 11:05 | Reagovat

Spíš musí jít o harmonii mezi kyselinami, cukry, alkoholem, odrůdou (primárními a sekundárními znaky) a jazýčkem a nosem vínomilce. A ten je u každého jiný. Takže prostě nějaké tvrdé odsudky sladkých nebo naopak suchých pinotů šedých nebo jiných odrůd neberu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.