Fotoblog z plesu v Lucerně

21. února 2012 v 6:00 | Sklenička |  Jen tak
Po sobotním plese v Lucerně jsem odhodil zábrany vůči tématu, které jsem tadyněkolikrát nakousl a odložil - segmentaci trhu s vínem. Z nabídky baru v Lucerně jsem měl vybrat víno. Červené. Nakonec mi to společnost ulehčila jednohlasnou volbou Modrého Portugalu, ale sám bych si nevybral - všechna červená byla bez uvedení ročníku na etiketě. Lucerna není úplně nejlevnější podnik v Praze a čekal bych tam něco jiného než výběr z té nejzoufalejší produkce. Samotné víno bylo bez výhrad poživatelné, ale ve svém životě konzumenta si nevzpomínám, kdy jsem naposledy pil víno, které by na etiketě nemělo uvedený ročník (s vyjímkou sektů). Najednou jsem se ocitl ve světě, kde se to považuje za normální...



O tom, jak se vyvíjí mezinárodní trh s vínem a jaké trendy se v něm prosazují byl nedávný seminář s Lynne Sherriff, MW. I z něj jsem měl pochybnosti o obecné platnosti prezentovaných trendů. Moje pochybnosti vycházejí z toho, že většina objemu mezinárodního obchodu s vínem se nakonec realizuje v supermarketech. Přesná čísla se asi budou lišit podle jednotlivých zemí, ale statistické údaje většinou naznačují, že většina tržeb obchodu s vínem se stále víc přesouvá do supermarketů. Po nedávných skandálech s falšováním data použitelnosti potravin, které se nevyhly snad žádnému z našich maloobchodních řetězců, je to nasnadě: jaké víno můžu očekávat v supermarketech, kde je nutná krajní opatrnost pokud jde o složení potravin při nákupu paštik, uzenin, jogurtu, kečupu, kde mě od nákupu odrazují informace o technologických postupech při výrobě chleba i rajčat a kde je přelepování data trvanlivosti prakticky normou? Abych se neschovával za řečnické otázky, napíšu to rovnou - vína prodávaná v českých supermarketech mě nezajímají a trendy v tomhle obchodě taky ne. Život je krátký na to, abych pil špatné víno.


O tom, co znamená segmentace trhu a že trh s vínem není jen jeden, psal docela pěkně Jamie Goode tady. Spojil to rovnou s marketingem wineblogu: někdo se o víno zajímá a chce o něm diskutovat a utrácí značné peníze za dobré víno. Jiní si užívají dobré víno a utrácejí za něj, ale nechtějí o víně číst nebo diskutovat. A další chtějí slušné víno za dobrou cenu, nebudou utrácet víc a nezajímají se o lepší víno. (Mají ty tři skupiny něco společného? Nebo je to jen zmatení jazyka a každý používá slovo víno pro pojmenování něčeho jiného?) Pro mě jako bloggera, který už pátý rok píše o víně, je zajímavá jen ta první skupina. O tom, k čemu vede psaní pro druhou a třetí skupinu by mohl vyprávět Jižní Svah, stačí si přečíst komentáře k jeho textům na ihned.cz (pokud jste třeba v posteli s chřipkou a fakt nemáte co dělat, můžete tipovat, jestli v diskusi dopadl líp Svah nebo poněkud cizorodá manažerka Čermáková).


Několikrát jsem kupoval víno u malého vinaře v Gevrey-Chambertinu. Jednou si postěžoval, že ho obchodníci nutí k tomu, aby dělal Pinoty tak, jak je dělají na Novém Zélandě. Levně a s většími hektarovými výnosy. Smál jsem se tomu, jsem obchodník a bral jsem to jako účelový argument směřující ke snížení ceny. Jenže můj vinař je malý výrobce a o podobných argumentech vážně přemýšlel. Sám jeho Pinoty a podobná vína ze Gevrey pokládám za etalony toho, jak by měl klasický Pinot Noir vypadat, ale laciné novosvětské napodobeniny mu teď konkurují. Snad se nenechá zviklat a bude svoje vína dělat dál tak jako dřív, jinak by svět byl zase o jednu barvu chudší.


Jako konzument to mám snadné, můžu ignorovat většinový trh s vínem a nakupovat svoje víno napřímo od vinařů, které znám osobně a které mám rád. Jako autor to mám ještě lehčí, můžu ignorovat většinový trh i jeho zákazníky, protože ti beztak wineblogy nečtou. Ale chci podpořit vinaře, kteří ignorují globální trendy a i dnes dělají víno řemeslně poctivě, asi jako když mi truhlář vyrábí židli nebo zedník staví dům, ve kterém se mi má dobře bydlet. Chci se přimluvit za to, aby dál dělali víno podle svého, podle vlastní představy o víně a o světě, protože věřím, že jen takové víno stojí za to hledat a pít, že o takovém víně (a o takovém hledání) má cenu psát, a že takové víno si i v současné světové nadprodukci vína najde vnímavého konzumenta. Nenechte se zblbnout statistikami a trendy a dělejte víno podle svého názoru.

(A zrovna mi napsal ryzlinkář Ivan Dramlitsch, že na degustaci, kterou společně pořádáme ve středu 29. února na pražském Smíchově, máme už 24 přihlášených, takže to vypadá, že budeme muset otvírat dvě lahve od každého vína. Jestli jste někdo čekali na potvrzení, že bude co pít nebo dokonce na to, jestli se doopravdy stane to co se má stát, tak se už můžete přihlásit. Podrobnosti jsou tady, rezervace prosím na info@vinonaut.cz. Těšíme se na vás!)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama