na Blog.cz

Už je to tady - Brňáci si už můžou vyzvedávat Bedýnky v Brně, Pražáci od pondělí v Le Caveau, ostatní je dostanou tento týden poštou. Před dvěma roky jsem tady popsal některé znaky odrůd, které se mohly objevit nebo se dokonce objevily mezi šesti víny vybranými do prvních slepých Komunitních Bedýnek. Myslím, že to moc nepomohlo (znalí tipovali správně i bez toho a ti, kdo se spletli, se spletli i s návodem). Tentokrát jsem napsal Slepeckou hůl ještě předtím, než jsem všechna vína nasyslil domů, takže jsem ani nemohl seriózně popsat vůně a chutě a přidat nějaká vodítka, to by bylo double blind, tuplovaně naslepo.

Pinot noir z bacharašského ryzlinkového údolí, provokativně pojmenovaný Tornado (o Bacharachu a vinařství jsem psal tady). Klasická ryzlinková lahev se šroubovacím uzávěrem, klasická kauerovská etiketa. Ve skleničce vypadá jako hodně bledé rosé - zprvu mě zmátl vlastní špatný překlad, spletl jsem si to s Grauburgundou (a divil jsem se, proč dovozce Ivan Dramlitsch dává rulandu šedou na začátek degustace ve středu 29. února tady), ale barva je prostě slabá lososová, napůl cesty mezi klaretem a rosé. Vůně je jahodově ovocná a nasládlá. V chuti překvapí počáteční perličkou, je prokvašené hodně do sucha. S malým zbytkem cukru a s 12,5% alkoholu působí lehce. Šťavnaté s pěknou kyselinou, jemně jahodové, pitelné, pobízivé (k dalšímu pití). Příjemné víno, zajímavé růžovou barvou, lehkou bublinkou, ovocností i vyvážeností. Žádné tornádo, spíš hladivý jarní větřík.

Po sobotním plese v Lucerně jsem odhodil zábrany vůči tématu, které jsem tady už několikrát nakousl a odložil - segmentaci trhu s vínem. Z nabídky baru v Lucerně jsem měl vybrat víno. Červené. Nakonec mi to společnost ulehčila jednohlasnou volbou Modrého Portugalu, ale sám bych si nevybral - všechna červená byla bez uvedení ročníku na etiketě. Lucerna není úplně nejlevnější podnik v Praze a čekal bych tam něco jiného než výběr z té nejzoufalejší produkce. Samotné víno bylo bez výhrad poživatelné, ale ve svém životě konzumenta si nevzpomínám, kdy jsem naposledy pil víno, které by na etiketě nemělo uvedený ročník (s vyjímkou sektů). Najednou jsem se ocitl ve světě, kde se to považuje za normální...

Reliéf hroznové jedničky na lahvi ukazuje, že už i němečtí vinaři opouštějí "germánský" přívlastkový systém označování vína. Když najdete na lahvi hroznovou jedničku, můžete se těšit - Erstes Gewächs je německá obdoba francouzského Grand Cru, tedy označení toho, že víno pochází z prestižní vinice (a že mu vinař věnoval odpovídající péči). Jenže v Německu je, stejně jako u nás, přesně předepsáno, jaké údaje se smí na etiketě objevit, a Erstes Gewächs (ani Großes Gewächs) mezi ně nepatří.

Už jsem vypil sedm lahví a stále jsem nic nenapsal na blog, skoro ostuda. Možná za to může trochu moje zmatení - dovozce, ryzlinkář Ivan Dramlitsch, na podzim přivezl jednu lahev na společnou degustační večeři. Ryzlink se mi líbil, objednal jsem celý karton a s první lahví přišlo překvapení - víno bylo jiné, než jsem čekal. Pamatoval jsem si ho trošku sladší, tohle bylo skutečně suché. Další lahve jakoby odrážely aktuální nálady nebo večeře, míval jsem z nich pokaždé jiné dojmy podle toho, jak se mi strefily do nálady. Takže dnes naposedmé pokus o objektivnější popis...

Letní svátky vína v toskánském Montescudiao byly skutečně lidové: na oficiálním koštu se platilo vstupné, ale většina vinařství si navíc otevřela v ulicích vlastní krámek, kde se nalévalo zadarmo. Kromě toho samozřejmě spousta stánků s občerstvením od porchetty (prasete upečeného celého, jaksi nastojato, a krájeného na plátky s pečivem) přes uzeniny až po pečivo a cukroví.

Zweigeltrebe jsem si zatím nezamiloval. Někdy narazím na lepší, někdy na horší, ale kvůli tomuhle vínu bych se s cvajglem klidně usmířil...

Miluju zprávy o vědeckých objevech, klikám na ně jako malej. Těšil jsem se na tuhle zprávu o tom, jak vědci nahlédli do mozku a rozluštili slova, na která člověk myslí. Hned mě napadlo několik situací, ve kterých myslím velmi intenzivně a nepotřebuju k tomu žádná slova, ale dočetl jsem až do konce a poslední myšlenka článku je poměrně hluboká: o tom, jak pomoci osobám, které se nemohou vyjádřit, ale chtějí něco říct. Založte jim blog! Jojo, je nás plný internet, stačí kliknout na blogspot.com nebo blog.cz :o))) Dál čtěte jen na vlastní nebezpečí!

V textu z lednové Galadegustace Víno Revue jsem ho zmiňoval jen střídmě. Poučilo mě pár příkladů, kdy jsem víno bezohledně vychválil a když jsem si po týdnu vzpomněl a chtěl ho koupit, bylo vyprodané. Někteří čtenáři to (bůhvíproč) takhle dělají, kupují vína, která tady doporučím, a občas mi tím komplikují život :o)

Už je jasné, že před osmdesáti lety víno chutnalo líp. Pijte víno a žijte šťastně, hlásal plakát francouzského Ministerstva zemědělství z roku 1933, píše o tom Bertrand Celce tady. Když o tom dnes mluví MUDr. Šamánek, beru to jako lehkou ideologickou diverzi proti převládajícímu establishmentu ustrašenosti. Snažím se přispět svou hřivnou, ale na kampaň Ministerstva zemědělství nemám. (Mrkněte na krásně černobílé fotky pracujících šohajů, staré folklórní fotografie ze Slovácka vám už potom nebudou připadat tak exotické.)