na Blog.cz

Před časem jsem už prozradil, že příští Komunitní Bedýnky budou ochutnávka naslepo: šest lahví bez označení. Před dvěma roky ten nápad přišel cestou z jednoho moravského vesnického koštu (sezóna už začíná tuto sobotu v Křepicích!), zalíbilo se mi několik mladých vín a uvědomil jsem si, že právě tahle mladá vína půjde snadno určit podle primárních charakteristik. To ale nebylo nic proti rafinovanému pokušení, které jsem vám nachystal na únor.

Druhou část degustace pod názvem Nové trendy ve víně vedla Lynne Sherriff MW, předsedkyně Institutu Masters of Wine. Úvod byl věnovaný prezentaci trendů mezinárodního obchodu s vínem v posledních dvaceti letech, zejména nástupu nových vinařských zemí (a poklesu významu tradičních vinařských regionů).

V diskusi k článku o šardonce z Marks&Spencer nedávno žádal jeden diskutující o radu, co nakupovat v supermarketech ("Právě tipováním dobrých standardních vín pro začínající byste, Skleničko, udělal velkou službu"). Odmítal jsem to, ale než se týden sešel s týdnem, tip je na světě. Dnes jsem v MAKRO viděl Ryzlink rýnský 2010 polosladký z mělnického vinařství KRAUS.

Dvě řízené degustace pod společným názvem Masterclass pořádal časopis Víno Revue spolu s Prague Wine Academy. Vedli je Rakušan Dr. Joseph Schuller MW a jihoafričanka Lynne Sheriff MW v úterý odpoledne v hotelu Crowne Plaza.

Pondělní Galadegustace Vino Revue v hotelu Crowne Plaza se proti loňsku rozrostla do dvou pater a jakoby vypustila páru z papiňáku. Bylo víc času na vína i klidu na vlastní soustředění, odpadly tlačenice u stolků i nepohodlí. Nejspíš to ovlivnilo i subjektivní vnímání vína, nastala pohoda a můj index spokojenosti stoupal jako rtuť teploměru.

Když jsem se jednou v Maconu ztratil (v Burgundsku už nebloudím, ale Macon je trochu z ruky. V zásadě můžu doporučit bloudění v celém Burgundsku, zejména ztrácení se a následné nalézání), no prostě když jsem se jednou v Maconu ztratil, zastavil jsem nakonec u krámku s víny (a paštikami) maconského družstva Vignerons des Terres Secretes. Marně jsem teď hledal ve stovkách fotek z posledních výletů do Burgundska obrázek domku u silnice jako důkaz. Je ztracený, možná smazaný, ale jejich vína si dobře pamatuju. Lehké a výrazně minerální šardonky, bez bariku i mírně barikované. Parádní, byl jsem nadšený. Trocha tehdejšího nadšení se přenesla i na tohle víno z pražského obchodu Marks and Spencer, navíc tam stojí jen 149 Kč.

První fotka nevypadá nadějně, spíš jako šedivé zbytky Bradavic po porážce toho, jehož jméno nesmíme vyslovit. V sobotu jsem chtěl vyfotit spektakulární mraky nad Rajstnou, ale odpolední slunce za nimi to zmařilo. Fučelo tak, že než jsem udělal tuhle fotku, měl jsem nudli až na bradě.

Malá hádanka pro vinné fanoušky: kolik dokážete vyjmenovat vinařství ze slavné toskánské oblasti Bolgheri? Na Sassicaiu (přesněji Tenuta San Guido) a Ornelaiu si vzpomene každý. Co dál? Napovím: dva podniky vlastní Antinori a v Čechách je ještě známý Michelle Satta z Castagnetto Carduci. Je to málo? A co z toho plyne?

Jedno červené z dosud neznámého vinařství v Bolgheri, ale dnes se omezím na poznámky o víně a myšlenky o úspěchu bolgherských vín vytěsním do příštího článku.

O toskánském (biodynamickém) vinařství Caiarossa jsem na blogu psal už třikrát, takže se nebudu opakovat a jen na konec článku přidám odkazy na předchozí články. V říjnových Komunitních Bedýnkách jsem měl jejich Pergolaiu 2007, (skoro) čisté Sangiovese, které mě letos okouzlilo nejvíc. Kdo z Bedýnkářů ho ještě máte, možná nastal správný čas ho otevřít, abyste mohli posoudit to, co se teď chystám napsat.

Hnědý papírový pytlík, ve kterém jsem víno osmnáct měsíců skladoval, mi připomněl kavárnu v toskánském Ponteginori, kde jsem víno v červenci 2009 kupoval. Přijel jsem si pro tohle Chianti poslední večer před odjezdem a poručil si ještě (poslední) cappuccino. Můj kavárník už tu situaci znal nazpaměť: pravidelný host přichází v pátek večer a s tragickým výrazem si objednává. Poslední kafe odsouzencovo.