na Blog.cz

Před nějakými deseti lety byl Jacob's Creek moje oblíbená značka. Tehdy jsem pil mnohem víc vína z Moravy a cestoval jsem jen prstem po mapě ve velkoobchodech s vínem. Projel jsem s nimi Francii, Itálii, zaletěl do Ameriky (jeden čas se hodně lítalo do Chile! :o), pobyl jsem i v jižní Africe a Austrálii. Nikde jsem se dlouho nezdržel, nikde jsem nenašel nic, k čemu bych se chtěl vracet. Už jsem si zoufal, kam mám pro to víno jezdit?!, ale pak jsem v roce 2003 byl poprvé (fyzicky !) v Toskánsku a v Alsasku a bylo to jasné. Zůstanu v Evropě, v tradičních vinařských oblastech, ale musím se vyhýbat velkoobchodům. Musím hledat malé řemeslné výrobce (dnes bychom řekli: autentické). Ale ještě předtím jsem docela rád popíjel australská vína od Jacob's Creek.

Až do pátku budou trvat Dny otevřených dveří firmy WineWorld.CZ v Holečkově ulici č. 9 na pražském Smíchově, kousek nad náměstím Kinských (dříve Sovětských tankistů :o) Nechal jsem se zlákat k návštěvě zmínkami na webu (a taky tím, že jsem měl ve středu dopoledne poblíž jiné pochůzky).

Když jsem dříve názorně vysvětloval pyramidu burgundských apelací, říkával jsem: představte si Grand Cru jako víno pro královský stůl. Premier Cru se dodává vévodům a kardinálům. "Obyčejné" vesnické apelace pila šlechta a biskupové. Regionální apelace by si možná mohli koupit zemani, rytíři a bohatí měšťané. Víno nebylo pro všechny! Nebylo ho dost: dobré víno je už z principu nedostatkové.

Tahle fotka mi visí nad hlavou už třiadvacet let a dneska napíšu, jak jsem k ní přišel. Mám jich od Bohdana Holomíčka víc a způsob, jakým jsem je získal, o něm možná řekne víc než odborné články kritiků.

Několikrát jsem se tady přiznával, že na tomhle víně už spoustu let ujíždím. Stoprocentní Sangiovese, už jsem ho překřtil na supertoskánce, ale v posledním e-mailu před odjezdem na dovolenou mi to vymalovala obchodní ředitelka vinařství Anita Zonin, nepřímo - že letos můžu ochutnat Eremu, jejich prvního supertoskánce, cuvée Cabernetu Sauvignon a Sangiovese. Dala tím zapravdu Vosiskovi, který mi soukromě napsal, že na supertoskánce je Arnolfo až moc jednoduchý - ale já se odradit nedám, mě Arnolfo baví.

Nad ránem, když za oknem řídne tma, mě budívá blbej sen. Přiletí ušatá sova z černých věží ministerstva financí a hrozí: zdražím vám víno! Že bych se zásobil? Před rokem jsem si tady vyzkoušel, jak přivézt z Itálie víno za ceny platné ve vinařství (místo nadávání na vysoké marže dovozců :o). Původně jsem se nijak nezabýval tím, že bych to zkusil víc než jednou, ale když jsem letos o prázdninách ochutnával stejná vína po roce, hned mě napadlo to zopakovat. Některá vína byla letos zřetelně lepší!

Pravidelné měsíční degustace ve vinohradské vinotéce Le Strade del Vino se sympaticky vyvíjejí v jakýsi fanklub italských vín. Příležitostně nabírají hloubku a odbornost, to když italský enolog Massimo Boido zasáhne do debaty a upustí kousek odborných informací, ale většinu debat vede paní Zoubková tak, aby byla srozumitelná běžnému (neodbornému) návštěvníkovi. Profesionální sommeliéři můžou někdy být trochu netrpěliví, ale většina návštěvníků se baví a zřejmě je to přitahuje.

Omezil jsem výdaje za víno a paradoxně to má za následek zvyšující se kvalitu chutnaných vín. Alespoň nominálně (podle zatřídění) vína vypadají líp - došel jsem ve sklepě k vínům léta odkládaným, schovávaným na lepší příležitost. Když si po pár zkušenostech řadím degustační poznámky, už to tak dobře nevypadá - archivace slavného ročníku 2005 často nedopadla tak slibně, jak vypadala v roce 2007, kdy jsem víno kupoval. Zatím to je asi 50 / 50. Naopak některá vína podceňovaného ročníku 2006 příjemně překvapila. Následuje koláž degustačních poznámek a plků.

Už jsem to načal v nedávném článku o dětských fotkách z podhledu - v čtenářských ohlasech na Skleničkovské cestopisy se opakuje stesk : "rád bych tam jel s rodinou, ale malá je ještě moc malá..." Dnes několik poznámek o cestování za vínem s dětma.

Jak to, že si příznivci biodynamiky a vědečtí racionalisté tak moc nerozumí? p.j. to už tady popsal, ale nevysvětlil, takže to zase zůstalo na pana Skleničku :o) Jako racionální skeptik budu vždycky na straně vědců, ale pokud jde o biodynamiku, můžou za nedorozumění obě strany.

Na konci srpna jsem volal do jedné vinotéky, abych si rezervoval místo na degustaci, a hned zkraje jsem se dozvěděl, že degustaci museli zrušit. Málo přihlášených, ekonomicky nezajímavé, omlouváme se, pochopte to. Chápal jsem to, ale protože mě téma degustace zajímalo, zeptal jsem se ještě, jaká vína že to na degustaci plánovali, a že seznam na webu nemůžu najít? Počkejte chvilku, dám Vám someliéra, ten o tom ví všechno.

Moje děti dnes zase vyrážejí do školy. Já u toho (společně s devětačtyřiceti procenty otců) nebudu, tak jim aspoň na cestu posílám prázdninovou vzpomínku. Několik čtenářů komentovalo či nepřímo dotazovalo téma cestování za vínem s dětmi, ale to jsem zatím odložil, neb je to téma obsáhlé a podstatné. Zvolil jsem jiné zábavné téma - dětské fotky. V hlavní roli pan Sklenička, jehož fotky se na blogu objevují jen vyjímečně, rozmazaně a z dálky.