Marchesi Ginori Lisci, Querceto

11. srpna 2011 v 6:44 | Signor Bicchiere |  Jen tak

(Horní fotku jsem zcizil z webu Marchesi Ginori Lisci.) Stejně jako loni jsme v Toskánsku bydleli pár kilometrů od Querceta a zase jsem se tam vypravil až předposlední den pobytu. To co je blízko, to se tak necení, zpíval kdysi můj oblíbený sextet (čtenář z Dublinu ví...) Myslel jsem si, že Querceto už nepřekvapí, protože jsem od nich měl v loňských toskánských Komunitních Bedýnkách dvě vína a k nim jsem si soukromě nechal poslat i vzorky nových ročníků.



Ale nakonec jsem tam zajel a zašel do sklepa za Kenem Lenzim. Ken je winemaker. Odbočka o překládání: už po několikáté jsem se s tím v Itálii setkal, že winemaker je člověk, který je ve vinařství zodpovědný nejen za sklepní hospodářství (sklepmistr), ale i za péči o vinice. Nechce se mi to překládat českým (moravským:o) slovem vinař, protože si z filmu Dobrý ročník (doporučuju!) pamatuju, že ve Francii je vinař majitel podniku, který se třeba jen jednou za rok přijede podívat na to, jak jeho zaměstnanci dělají víno. Nejradši bych to přepisoval prostě jako winemaker, tvůrce vína. Konec odbočky a zpátky do Querceta: Ken Lenzi předtím několik let sbíral zkušenosti jako zástupce winemakera Ornelaii. Až v roce 2009 přestoupil pár kilometrů na sever a převzal jako ředitel vinařství Marchesi Ginori Lisci.


Takže jsme nakoukli do výrobní haly, přes Lenziho kancelář jsme prošli do Barricaii, sklepa, kde zrají vína v dubových sudech (tenhle sklep je chloubou vinařství, výstavní sklep s klenutými stropy a působivým osvětlením), udělali jsme fotky před výrobní halou a prošli celým středověkým městečkem Querceto do prodejny, kde nám Corrado otevřel dvě lahve Castello Ginori.


Do loňských Komunitních Bedýnek jsem vybral Castello Ginori 2005, hlavně pro ten luxusní zážitek z pět let starého bordeauxského vína. Píšu bordeauxské kvůli složení cuvée - je to 50 : 50 Cabernet Sauvignon a Merlot. Zatříděné (jen) jako Toscana IGT, ale je to nejlepší (a nejdražší) víno podniku. S Kenem Lenzim jsme ochutnali ročník 2006 a 2007. Ročník 2006 se podobá mým vzpomínkám na předchozí 2005, ale je mnohem svěžejší. Má pěknou temně rudou barvu a štiplavě kořeněnou vůni se zahradním ovocem v pozadí. V chuti má docela výraznou kyselinu (díky které by mohlo dobře chutnat u nás v Čechách:), lehkou minerální linku v pozadí a v dochuti mix bobulového ovoce a koření. Podle mého odhadu ideálně nazrálé k pití - zlepšovat se už asi moc nebude. Je to o kus svěžejší a živější víno, než jsem čekal, s pěknou kyselinou, ale žádná bomba. Překvapení přišlo až s Castello Ginori ročníku 2007. To byla ve všech směrech povedená kopie předchozího ročníku, jen o poznání výraznější. Víno stejného charakteru, jen znatelně koncentrovanější a hlavně s výrazným kořeněným závěrem a dochutí, které ho posouvaly nejmíň o třídu výš a dodávaly mu luxusní šmrnc, asi jako když si poprvé v životě zajdete pro sako do Pařížské :)


Vyzvídal jsem na Lenzim, co se stalo, protože nárůst kvality se nedal přehlédnout. Bylo to ročníkem? Počasím? Výměnou winemakera? Bylo to těžké hádat, když jsem věděl, že vinice jsou mladé výsadby z let 1999 až 2000. Shovívavě se usmíval a vrtěl hlavou. Ten rok jsme zavedli třídící stoly, řekl.


Druhá odbočka: vzpomněl jsem si přitom okamžitě na moravského vinaře, s kterým jsme před rokem nebo dvěma probírali rozdíl mezi moravskými a burgundskými Pinoty. Jako konzument a amatér jsem stáčel řeč na burgundské extrémně nízké výnosy a selekci hroznů při sklizni. "Já nevím, co bysme mohli dělat líp," krčil rameny. "Zavedli jsme třídící stoly," řekl mi Ken Lenzi. Vysvětlivka: třídící stůl je běžící pás jako ve fabrice, ze kterého několik pracovníků vyhazuje nedozrálé, přezrálé nebo poškozené hrozny pře zpracováním. Ty vyhozené se mohou použít na nějaké jiné víno, ale nepatří do nejlepšího, prestižního vína podniku. Konec odbočky.


Mám z té návštěvy zase staré známé poučení, že víno se nemá hodnotit před ochutnáním. Moje odhady, že následující ročníky nepřekvapí, byly prostě chybné. A když uvažuju o dalších monteskudájských Komunitních Bedýnkách, láká mě to dát do nich dva ročníky Castella Ginori, abych na nich ukázal rozdíl spočívající v přísném výběru nejlepších hroznů. Castello Ginori 2007 se prodává za 20 Euro, ale srovnání s ročníkem 2006 by mohlo být zajímavé...
 


Komentáře

1 Ondra Ondra | 11. srpna 2011 v 12:45 | Reagovat

Pane Skleničko,
články z Toskánska mě lehce hladí po duši; byl jsem 14 dní v severním Toskánsku (Chianti) koncem června a nejraději bych se tam rozjel znovu. Toskánsko, to je nejen víno, ale je to i podmanivá zvlněná krajině posázená vinohrady, olivovníky a alejemi vysokých štíhlých cypřišů podél cest. Pokud se hovoří o snoubení vín s pokrmy, tak Toskánsko je jedním z typických regionů, kde se snoubí víno s krajinou.

Přeju krásné počasí na ochutnávku.

2 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 13:44 | Reagovat

[1]: děkuju za vzkaz i za přání. Škoda, že nepřijdete.

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:24 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama