O skle

25. července 2011 v 7:00 | Sklenička
(Ještě jedno letní čtení z archivu roku 2008.)
Písek byl kdysi skleněnou horou
sype se jak se ti prosívá v dlaních
marnotratně kroutíš skloněnou hlavou nad pokorou
kterou se podobá zrnko prachu hvězdě za svítání

(Vladimír Merta : O skle)


Proč se dva lidé se zálibou ve víně málokdy shodnou, to je téma na vědeckou práci, kterou nikdy nenapíšu. Umístil bych ji do oboru národopisu, protože si myslím, že kořeny jsou nejspíš v historicky tradované slovanské řevnivosti a nesvornosti. Jedna z mála věci, na které se s podobně postiženými oenofily většinou shodnu je to, že k pochopení vína a vytvoření vztahu k němu pomáhá znalost prostředí, kde víno vzniká, počínaje krajinou a lidmi až po architekturu, jazyk a historii. Zjednodušeně řečeno, při dvouhodinovém koštu ve sklepě s výrobcem snadno navážete vztah k vínu, který často bývá nepochopitelný pro chladného posuzovatele, který nejedl chleba se sádlem od vinařovy manželky a neví, že na otázku po vinařovi odpovídá místní farář s úsměvem "á, ten s koňským ohonem!"
Proto i já budu teď pít víno ze sklenic z harrachovské sklárny Novosad a syn. Ještě jsem nestihl otestovat jejich vlastnosti na svých oblíbených vínech a porovnat je se špíglovkami, které jsem si přivezl z Burgundska nebo se strojně vyráběnými sedmičkami od Rony. Ale viděl jsem skláře kolem pece, jak nabírali na píšťalu bambule zářícího tekutého skla, jak z nich ve vodní lázni v jakémsi primitivním leč důmyslném strojku vyfoukávali ten krásný tulipán, potil jsem se při pohledu na to, jak jiný sklář přilepil na spodek malou kuličku roztaveného skla a další z ní vytáhl a srovnal nožičku. A jak potom ještě další k ní přilepil ten podstavec a vytvaroval ho.
A potom jsem sledoval, jak se diamantem vykrouží rýha, nahřeje a utrhne vršek skleničky, jak se to potom obrousí a otaví, aby okraj neměl ostrou hranu, o kterou bych si pořezal pusu. Zatoužil jsem po té skleničce ... a hned jsem si koupil dvě sady a paní mi to skládala do tašky a říkala, dávám vám tam šest skleniček plus jednu na rozbití, to kdyby se k vám skutálel ze svahu někdo kdo rozbíjí drahé skleničky a jednu vám křupnul...
Vlastně jsme šli s mými dětmi na exkurzi do sklárny, aby viděly ukázku pracovního procesu, a na nějakou souvislost s vínem jsem ani nepomyslel! Hodně věřím na to, že to všechno, co nás obklopuje, utváří náš život, stejně knihy, které čteme, jako skleničky, ze kterých pijeme vodu a víno. Přesto jsem se dosud bránil utrácet extravagantní částky za ručně vyráběné riedlovky ... piju víno skoro každodenně a průběžně rozbíjené drahé skleničky by mi tu radost kazily, paní Skleničková je v rozbíjení skla též nadprůměrně dobrá. (Zcela všeobecně, popíjet dobré moravské malovinařské červené za 70 Kč z riedlovky za 2 000 Kč mi připadá... nepatřičné.) Přesto jsem tady už několikrát psal hlavně o alsaských ryzlincích, jak jejich vnímání až brutálně ovlivňuje použité sklo. V létě jsem konal ochutnávku cizích vín pro skupinu vinařů a byl jsem z toho nervozní, a mám dojem, že mě výrobci začali pozorněji poslouchat, když jsem na alsaský ryzlink vytáhl alsaské skleničky a nabídl jim test ze tří druhů skleniček. "Já to zkusím, ale nemělo by to nějak závažně ovlivnit..." říkali napřed a za chvíli "to bych si nepomyslel, že to je takový rozdíl." Doufám, že ty harrachovské skleničky budou dobré, protože bych se jich nerad vzdával!
O skle se dá tvrdit cokoliv tak snadno
Mnohem hůř se mluví o lidech... (Vladimír Merta: O skle)
 


Komentáře

1 Evas Evas | E-mail | Web | 25. července 2011 v 10:00 | Reagovat

Jé, tam jsem byla před pár týdny. Práci těch chlapů jsem očarovaně sledovala hodně dlouhou dobu. Vytvoření jedné skleničky je fascinující proces. A jak jim to jde krásně od ruky! Vypadá to tak jednoduše :)

2 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 25. července 2011 v 10:07 | Reagovat

[1]: ad vypadá to jednoduše: to se totiž dá říct o každé činnosti, když ji dělá machr - to se mu to dělá, když to umí! :o)

3 MT MT | 25. července 2011 v 15:02 | Reagovat

byl jsem tam před 14 dny a mám slíbeno, že mi něco přijde, ty základní skleničky mi přišly fajn .)

4 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 25. července 2011 v 15:06 | Reagovat

[3]: škoda žes neřekl, mohl jsem ti soukromě prozradit fintu, jak je dostat za režijní cenu, ale tady na blogu to nebudu vytrubovat :o)

5 jirka jirka | E-mail | 25. července 2011 v 21:57 | Reagovat

Tak já je koupil bez finty a mám z toho radost a dobrý pocit. Kdo umí umí .. ale je mu to dnes většinou prd platný.
Práci sklářů  obdivuji od dětství,kdy jsem jezdil na prázdniny do Karolinky a směl jsem se dívat ve zdejší sklárně na ta kouzla co tam dokážou se sklem. A taky jsem si občas směl "fouknout". A na konci týdne si na pás vychládající ožehovací pece zaměstnanci dali plechy plné bramborových plátků...to byla dobrota. Tam vznikly " Chipsy "  :-)

6 MT MT | 27. července 2011 v 11:23 | Reagovat

[4]: hele, ale já to mám za dobrou cenu, nestěžuji si .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama