Grébovka podrobněji, 5. května

11. května 2011 v 9:30 | Sklenička |  Jen tak
Týden poté musím začít tím, že vše podstatné jsem už vypsal v prvním foto-článku. Příjemná slunečná atmosféra jarního odpoledne v kulisách Grébovky, výborná vína s převahou ryzlinků. Názorná ukázka rozmanitosti jedné odrůdy od technologicky vyráběných líbivek (vyjímečně) přes biovína s podmanivým projevem až po velká vína, která se zdála měnit zažité představy o ryzlinku. Následující doslov se stenografickými poznámkami o jednotlivých vínech určitě nebude zajímavý pro ty, co tam nebyli. S těmi, co tam byli, jsem zase mohl svoje pozorování diskutovat živě, takže to nejspíš píšu sám pro sebe. Jak jsem konstatoval výše, vše podstatné najdete tady.


Musel jsem se jít seznámit s Klausem Höflingem a jeho přítelkyní Katarinou. Dovezl jsem od nich v projektu Komunitních Bedýnek tři vína, a hlavně na barikovaném Sylvánu soukromě ulítám... jednu lahev jsem si otevřel i večer před Grébovkou k televiznímu fotbalu. Naštěstí, protože na v Grébovce měli barikovaný Sylván z chladicího boxu, podchlazený a jaksi poloviční... taky bych to mohl napsat jako pochybovačnou úvahu o vlastním úsudku, protože jsem od nich ochutnal i dva nebarikované Sylvány, kabinet a Spätlese, a zjistil, že moje poznámky v listopadové zprávě z degustace o tom, že barikový sud přemazal odrůdu, byly chybné, ta odrůdová linka byla v přímém srovnání tří Sylvánů jasně čitelná. Dnes bych to klidně vykládal jako příklad citlivého použití sudu, ale staré zápisky na blogu nebudu mazat, protože zápisky z degustací jsou "tady a teď" a jiné řazení vín nebo malá změna okolností může celý dojem změnit.
Zrovna tak bych se teď mohl distancovat od vlastních listopadových poznámek o příliš ambiciózní barikované weissburgundě (Rulandské bílé). Ve čtvrtek to byl pro mě naopak jeden z vrcholů večera, pěkně střídmě a citlivě barikované víno, s plným tělem, senzace. Před půl rokem jsem to vnímal úplně jinak, ale jinak na tom nic není: já i víno jsme byli jen o šest měsíců mladší... ale kdybych někdy měl provozovat kamennou vinotéku, Höflingovy sylvány, weissburgundy i Spätburgundy, barikované i nebarikované, bych tam prodával - docela dobře chuťově korespondují s tím, na co jsme z Moravy zvyklí, a mají i německou preciznost a netypickou eleganci.
Hned u vedlejšího stolku postával vysoký hubeňour z Eltvillu v Rheingau, pan Koegler. Když jsem u něj byl napoprvé sám, ochutnal jsem jen jeho 2007 Grüner Veltliner. Barikovaný Veltlín, pro mě příliš tenký na barikování, málo tělnatý, spíš veltlín navoněný dubovým sudem. Při druhém průchodu jsem s sebou měl tlumočníka s dokonalou němčinou, a to vždycky pomůže. Takže jsme prošli většinu nabídky podle vinařova doporučení, od 2010 Gutswein Riesling trocken, překvapivě plného (základního) ryzlinku s malým zbytkovým cukrem a kořenitým závěrem přes spontánně kvašený 2010 Riesling Alta Villa Qualitatswein trocken a 2010 Riesling 1497 Feinherb (polosuché s pěkným zbytkem, 9 gramů kyseliny na 14 gramů cukru, koupit! - číslo 1497 v názvu odkazuje bůhvíproč k roku, kdy Guttenberg vydal latinsko-německý slovník) až po 2009 Riesling Erstes Gewächs Sonnenberg. Podle názvu je to vína na úrovni francouzských Premier Cru nebo Grand Cru, podle mých poznámek je to báječné víno vyzrávané 12 měsíců na kvasnicích v 3.000-litrovém sudu, které má v chuti pěknou nazrálost, už má kromě ovocnosti i petrolej a cukr, je nezvykle strukturované, netypické, ale báječné. Kromě těch vín na sebe vinař vyzradil i to, že několik měsíců v roce pracuje jako konzultant (flying winemaker? - jak se to řekne německy?) v Číně, ale všechny poznámky o Číně jsem zapomněl pod dojmem posledních dvou vín.
U stolku Weingut Pauly z moselského Lieseru naléval Petr Kos, jeden z pořadatelů. Čtyři z šesti ryzlinků pro přehlednost přeskočím a zastavím se jen u dvou. 2010 Riesling Helden působilo jako hodně plné víno s výraznou kyselinou, cukrem i mineralitou. Nekriticky obdivné poznámky s řadou vykřičníků jsem si psal u 2010 Riesling Drei Helden Spatlese feinherb - velké víno, které jakoby rezignovalo na odrůdu (v chuti je bez kyseliny), ale má úžasný archivační potenciál. Chutná oxidativně, nejspíš zrálo rok na kvasnicích, a už když to píšu, tak se chytám za hlavu, protože jestli to byl opravdu ročník 2010, tak to byla novinka ze sudu sklizená před nějakými osmi měsíci? Ale projevovalo se jako skutečně velké víno, radím koupit (a to se ani neptám na cenu :o)
Jedním z vrcholů přehlídky bylo pro mě moselské vinařství S.A.Prüm z Wehlenu. Rodinné vinařství s dvousetletou tradicí, hospodařící na šestnácti hektarech, produkující ročně asi 100.000 litrů vína, z toho 90% ryzlinku. Ochutnal jsem 2009 Riesling Prüm Blue kabinett trocken s úžasnou kamenitou vůní a trochu řidší chutí, 2009 Riesling "Devon" Kabinett trocken - Wehlener Sohnnenuhr, spontánně kvašený ryzlink z velkého sudu, se 14,5% alkoholu, s krásnou vůní a plnou, výrazně minerální chutí... ale to byla jen předehra k velkým vínům: 2007 Riesling "Alte Reben" Spatlese trocken - Wehlener Sohnnenuhr měl zlatou barvu, olejovitou konzistenci, plnou nasládlou vůni, a že je ze staré výsadby by snad poznal kdekdo i bez znalosti toho, že vinice dává v průměru jen 25 hektolitrů z hektaru. 2009 Riesling "Grand Ley" Bernaksteller Lay GG bylo suché, se zkrocenými kyselinami, leč mladé, příliš mladé! 2007 Riesling Grosses Gewächs - Graacher Dompropst byl asi úplný vrchol možného. Nazrálá vůně, odbourané kyseliny, trocha petroleje, kulaté a nazrálé. Něco jako sen.
U stolku s víny Weingut Frank Bohl z moselského Pünderichu nalévala paní Jutta Brohl. Mladé vinařství hospodaří ekologicky a ve sklepě kvasí bez přidaných kvasinek. Mají jen 7 hektarů, z toho 70% ryzlink. Ochutnal jsem nový 2010 Riesling Qualitatswein trocken, česrtvý, lahvovaný jen pro ten večer z tanku, herbální 2010 Riesling Alte Reben Spatlese feinherb, krásně sladké, příjemně plné díky 23 gramům zbytkového cukru. Díky ročnímu předstihu nejvíc zaujal 2009 Riesling Spatlese trocken Nonnengarten s matematicky vybalancovaným cukrem (7 gr kyselin a 7,5 gr zbytkového cukru). Paní Bohl přivezla na ukázku několik kusů břidlice z vinic, přísahám, že po několika ochutnávkách břidlicových ryzlinků z mitlrajnu jsem tam tu břidlicovou suchost a vyprahlost taky cejtil...
Ve skutečnosti byla k ochutnání vína třinácti německých vinařství. Winzergenossenschaft, družstvo z Mayschossu přivezlo hlavně Spätburgudy (Pinot Noir), některé hodně zajímavé, většina vinařství prezentovala hlavně různé tváře ryzlinku. Protože mě otravují novinářská klišé (třeba Král vín, víno králů), tak radši opíšu, co jsem napsal v prvním foto-reportu o ryzlincích: Ryzlinky řízné i kulaté, tvrdé i sladké, mladé i po pár letech už nazrálé. Sem tam někdo dával ochutnat i loňské ryzlinky dosud nenalahvované, stočené rovnou z tanku jen pro ten večer. U některých stolků byly jen ryzlinky, ale ukazovalo se, že to je odrůda, která dá hodně různých chutí a projevů a žádná jednotvárnost se nekonala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama