na Blog.cz

Aby člověk přišel na to, že každé hodnocení je subjektivní, nemusí být enolog. (Filosof by mohl dokazovat, že každé hodnocení vypovídá víc o hodnotiteli než o hodnoceném objektu.) Tak začnu úplně subjektivně tím, že jsem původně začátek modřanské degustace minulou středu 23. března v půl šesté pokládal za zbytečně časný. Nakonec jsem nestihl poslední noční autobus do Skleničkovy Lhoty a musel dojet taxíkem. Přestože degustované ryzlinky byly většinou na nízkém alkoholu, druhý den jsem se bál řídit a musel jsem jít ráno zbytkový alkohol vyběhat. Úplně jsem se do těch vín ponořil, a nebyl jsem sám. (Poznámka: neoznačené obrázky zapůjčil Ivan Dramlitsch.)

Už léta mi kazí náladu povrchnost některých nezávisle se tvářících webů, většinou levobočků kamenných médií, které nepřinášejí vlastní obsah. Zlobí mě, když se kompilace agenturního zpravodajství a ostatních médií vydává za vlastní materiál. Ale abych to nepřeháněl s negativismem a mentorováním, dám jeden příklad, který na mě vyskočil z apetitu.

Ne že bych vůbec nechodil do super- a hypermarketů, ale k pomrkávání supermarketových vinných lahví jsem netečný jako helium. Tentokrát jsem podlehl zvědavosti (i slevě) - neušlo mi, že Vinselekt jako první dostal domácí biovína do polic hypermarketu TESCO. Navíc krátce předtím proběhla v médiích zpráva o hlasování o nejlepší biovíno roku 2010 a vyhrála ho Malverina 2007 pozdní sběr, výrobce Vinselekt Michlovský a.s.

Sešlo se nás ve středu 9. března na živém koštu poslední Komunitní Bedýnky dvanáct (včetně mě a několika účastníků, kteří si Bedýnky neobjednali) a otevřeli jsme si deset lahví vína. Usadili jsme se komorně u dvou sražených stolů, nemusel jsem přednášet vestoje a bylo to takové domácké. Nakonec jsem ani nepořídil žádné fotky, ostýchal jsem se rušit s foťákem. Za sebe můžu říct, že se mi to moc líbilo. Kdybych si najednou otevřel deset lahví doma, následky by byly určitě horší. Takhle jsem v jedenáct odešel pevným krokem a ráno pracoval bez následků.

Dárek od výrobce, kupoval jsem větší množství jiného vína a tohle jsem dostal "na cestu," na ochutnání. Je to báječné víno, jen nálepku VOC Znojmo možná mít nemělo. Ale vezmu to postupně.

Jsou dva způsoby, jak odvést řízenou degustaci vína. První je, že o víně samotném vůbec nemluvíte. Když jste vinař, mluvíte o vinařství, o révě, o krajině a o lidech (jako to dělá Marek Vybíral z Krásné Hory), nebo vykládáte historky o holkách, o kamarádech, o nadějích a zklamáních, o tom, jak jste to které víno našli a jak jste se seznámili s jeho výrobcem - vinařem. Prostě to okecáváte kolem a jen sem-tam utrousíte něco o víně samotném, aby hosté neměli dojem, že jim to svoje vnucujete. Druhý způsob je vzít jedno víno po druhým, představit ho, popsat ho včetně souvislostí. Slabinou je, že když vám uprostřed degustace vedoucí řekne, že ve víně cítí koňské sedlo a višně, borůvky nebo maliny, spolehlivě je tam najdete taky. Říká se tomu sugesce. Daniele Cernilli to dělal tím druhým způsobem. A dělal to skvěle. Měl nadhled a vůbec jsem neměl dojem, že mi něco vnucuje.

Abych si sám nepsal komentáře pod vlastní text, tak jsem z jednoho komentáře udělal nový článek. Téma je odvozené z minulého článku, ale nechtěl jsem psát třetí komentář v řadě - aby to nevypadalo, že si píšu komentáře a diskutuju si sám se sebou...

Rýňák 2008 se s časem proměňoval, jako když otáčíte krasohledem. Zeptat se vinaře "Co jste s tím dělal?" nebylo nejzdvořilejší ani nejchytřejší, ale byl jsem z toho trochu zmatenej.

"Nic," smál se mi Richard Tichý. "To jsem dělal úplně normálně."
"Normálně?" zoufal jsem si. "Kdyby to nebyl ryzlink, tak bych řekl, že to bylo v sudu. Je tam jasná oxidace. Barvu to má jako měsíc v úplňku, podle barvy bych hádal na barikovanou šardonku. A chuť se mění každou hodinu."
"Tak to pozor," smál se vinař. "Normálně u nás znamená oxidativně. A když to necháte celý rok ležet na kvasničních kalech, tak se víno po otevření takhle proměňuje."