Čas trhnul oponou a jsou tu další Komunitní Bedýnky. V loňském roce jsem dal jen dvě bedýnkovací kola, letos chci stihnout víc. Kurs koruny k Euru stoupá, tak hurá na to!
Původní idea Komunitních Bedýnek byla sdílet s čtenáři blogu šestici vín popisovaných v poslední době, pro srovnání Skleničkovských komentářů a vašich vlastních chutí. V loňském roce jsem si hrál s monotématickými bedýnkami. Tentokrát to spojím. Pokusil jsem se vybrat šestici vín zmiňovaných od listopadu a hned mi došlo, co mají společného. Pět z nich vinaři školili v barikovém sudu. Jako šesté jsem schválně přidal nebarikované pro srovnání - stejný výrobce, stejná vinice, žádný sud.
Veltlín ne, Sylván ano
Spory o to, zda barikovat, živí diskuse o víně už dlouho, možná desítky let. Jsou regiony (a jejich typické odrůdy), kde se to považuje za normu. Jsou regiony, kde se to běžně dělá (včetně globálního komerčního úspěchu) a poučení fanoušci dobrého vína to kritizují. Nedávno mě kamarád přivedl na dobrou stopu. Říkal, někdo vytiskne na etiketu to "Barrique" a někdo to barikuje, protože to tak má bejt, a na etiketě nic není. Tak to je asi ten rozdíl.
Posouzení je samozřejmě přísně individuální. Pokud jste zapřisáhlí odpůrci barikovaných vín, máte možnost s touto Bedýnkou změnit názor. Na moravských vesnických výstavách dostávají barikovaná vína stále bídné bodové ohodnocení. Někdo se zaříkává jako Harry Potter před Ohnivou skleničkou, že by barik nepil. A někdy vyžahnu dobré červené a když druhý den upravuju svoje poznámky na blog, strnu: sakra, bylo to barikované nebo ne? Některé degustační poznámky jasně ukazují na dubový sud, ale víno bylo tak dobré, že jsem vypil lahev a vůbec o tom nepřemýšlel. Tradicionalisté (sám se mezi ně taky počítám :o) by mohli říct, že hranice je tam, kde sud a všechny jeho vlivy přemáznou odrůdu. Když pod barikovými aromaty a chutěmi, které mají být jen doplňkem přirozených chutí vína, nepoznáte odrůdu. Chachá! Kdepak... barikované Veltlínské zelené ze slovenského vinařství Strekov 1075 už není k mání, ale kdyby bylo, určitě bych ho do Bedýnky chtěl. Jen bych si pak s bývalým dramatikem mumlal: to jsou paradoxy!
Barikované sylvánské? Souhlas, je to blbost. Shodli jsme se na tom i s Jižním Svahem: "barikovat sylván je přeci blbost, že jo. No… jak se to vezme. Dovolil bych si z výsledného vína tipovat odrůdu či místo původu? Ani náhodou. Je to špatně? Rozhodně! Ve výsledném víně kvalitní dřevo hraje obrovskou roli, ale ovocitosti je tam stále dost a v chuti má to víno bohatost a komplexitu, kterou neměl žádný z předchozích vzorků. Ovocitost, mineralita, medovost a výrazné kyseliny jsou dřevem zajímavě podtrženy a rozvinuty, překvapivě dost mne to baví. Za tři stovky pro příznivce bílých bariků dobrá koupě a zajímavé srovnání s často utahanými a kyseliny postrádajícími vanilkovo-kokosovými Chardonnay." V názorech na tehle Sylván (i další vína německého vinaře Klause Höflinga) jsme se vzácně shodovali - odrůda není díky barikovému sudu poznat, ale víno to paradoxně pozdvihlo o třídu výš. Takže pokud jde o příští kolo Komunitních Bedýnek, je to snadné: Veltlín ne, Sylván ano.
Barik je omamná květina: silné nezabije a slabé nezahojí.
Pamětníci poznali, že parafrázuju verše Vladimíra Merty o pravdě, ale dá se to překroutit i o bariku: nemůžete barikovat slabou surovinu... barik může pomoct silnému, koncentrovanému vínu, ale zabije slabé. Nebudu prozrazovat všechno předem, ale některá vína budou pro barikování typická. Co se nejčastěji barikuje? Z bílých šardonka, z červených Rulandské modré a Cabernet Sauvignon. (CS nedám, ten ještě na Moravě typickej není.) Takže dáme dvě bílé směsi Chardonnay a Rulandského bílého, jedna z nich šla do sudu až po stočení z kvasnic, druhá rovnou sakumprásk i s kvasničními kaly. Jedna z Dobré Vinice, druhá z Krásné Hory. Obě jsou výborné, ale samozřejmě každá je trochu jiná.
Z Německa dovezu kromě Sylvánu i dvě Rulandy modré, barikovanou a nebarikovanou. Abych si to nevychvaloval sám, ocituju zase, co o vínech napsal kolega-konkurent na Jižním Svahu: "Kdyby takhle vypadalo více domácích pinotů ve stejné cenové relaci (180,- Kč), tak bych si vejskal." O barikovaném dvojčeti ze stejné vinice napsal: "k zábavnosti a pitelnosti předchozího vína přidal eleganci, komplexitu a dost burgundský dojem. Ovoce je jakoby tmavší a třešně trochu přezrálé a už kvasící, parádní kyselina, struktura, délka. Výborně postavený Pinot, kde cena 380,- Kč je sice už vyšší, ale velmi ospravedlnitelná." Obě Rulandy jsou od stejného výrobce, ze stejné vinice a ročníku. Porovnejte sami. (Srovnání samo nebude až tak triviální, ale podrobnosti si šetřím na další článek. Listopadová zpráva o degustaci Klause Höflinga byla tady.)
Šesté víno by mělo být sladké překvapení, ale pravidelným čtenářům asi tahle nápověda postačí. Tři vína z Moravy, tři dovezená z ciziny. Z předchozích zmínek vyplývá, že ta vína nebudou zázračně levná. Všechna vína dávám do Bedýnky za cenu, za kterou se prodávají ve vinařství (u německých plus třicet kaček na dopravu) a podtrženo sečteno to dělá přesně 1695 Kč. Takže drakonicky zdražím na 1750 Kč a těším se na vaše přihlášky.
Organizace bude stejná jako v předchozích pěti kolech. (Noví zájemci si to můžou přečíst tady.) Přihlášeným pošlu číslo účtu a budu vybírat zálohovou platbu. Na začátku února podle počtu přihlášených objednám vína. Díky dovozu z Německa se to může protáhnout, ale do konce února chci Bedýnky rozeslat. Pražáci si je zase vyzvednou v pražské vinotéce Le Caveau, Brňáci v Brně, mimopražští je dostanou poštou (s přirážkou 150 Kč). Jestli dostanu nabídku na vhodný prostor, rád bych zase udělal v Praze společnou degustaci jedné Bedýnky. Milí Bedýnkáři, přihlásit se můžete tady.
J.Č. / Jižní svah | 
Zde hledá 
:))
Víno jako takové vs. odrůdovost. Hm, nějak jsem zanedbával degustace. Pokusím se naplánovat ten Mělník do konce února a něco spácháme. Na degustaci bed. bych se rád stavil .)
Mlaďocha z DV máš nachystaného.