na Blog.cz

Protijedoucí řidiči kolegiálně blikali, ale byl pátek odpoledne, vezl jsem děti ze školy a pil jsem naposledy dvě deci vína ke čtvrteční večeři. Tak jsem klidně jel vstříc silniční kontrole a taky mě zastavili. Občanku, řidičák, techničák, povinné ručení. A ještě dechovou zkoušku. Nafoukal jsem nulu a nedalo mi to. Zeptal jsem se proč.

Už před časem jsem na blogu zrušil rubriky a všechno řadím "jen tak," jen v čase. Jinak bych dnes musel zařadit novou rubriku a nazvat ji "Divná vína." Dokonce i moje staré vydání Stevensonovy Encyklopedie řadí Grignolino pod "ostatní vína Piemontu," zatímco Asti, Barolo, Barbaresco a spoustu dalších najdete v "jemných vínech Piemontu." "Mám ti vzít něco na ochutnání?" ptal se mě Roman Farka a přivezl famózní rakouský Veltlín a tuhle zábavnou libůstku.

Titulní degustaci sardských vín jsem tady už ohlašoval předem, pořádala ji firma Convex v úterý 25. ledna ve vinotéce na Karlově náměstí 17. Convex dováží vína ze Sardinie a provozuje webovou stránku Vermentino. Předesílám, že zprávu nepíšu na objednávku, ale příjemně podplacený. O italských Vermentinech jsem na blogu několikrát psal a mám je rád, tak mě Vladimír Malík na ochutnávku pozval. Evviva Vermentino!

Čas trhnul oponou a jsou tu další Komunitní Bedýnky. V loňském roce jsem dal jen dvě bedýnkovací kola, letos chci stihnout víc. Kurs koruny k Euru stoupá, tak hurá na to!

Moje setkání s víny bratří Korábů byla zatím neúspěšná. Před několika roky jsem se k nim marně objednával na jaře (Teď to nemá cenu, jsme vyprodaní...) Potom jsme měli dva vzorky na Vlašák Trophy v Mejtě tady, ale oba byly nehodnotitelné, rozjeté v lahvi. Jedno z nich jsem měl o rok později znovu tady, tentokrát už bez vady, ale s pochybnostmi. Jeho projev byl tak ukrutně osobitý, že vzbuzoval pochybnosti o tom, jestli je tenhle vlašák určený k lahvovému prodeji konzumentům, kteří neprošli zásadním celodenním motivačním školením o výhodách tradičních vinařských technologií. Některý vína prostě nejsou pro každýho...

Grüner Veltliner 2007 Strassertaler z rakouského vinařství Allram (Kamptal, web je tady) se s 93 body dostal do TOP 100 amerického časopisu Wine Spectator za rok 2009. Neprohlížel jsem to podrobně (a v přepisech názvů vín z etiket je trochu zmatek), ale s cenou 12 USD za lahev je to UFO. Ve středu jsem tenhle Veltlín (jen o dva roky mladší) koupil za 199 kaček, v pátek večer jsem ho otevřel, aby doprovodil můj (už druhý!) pokus o koláč s lososem a špenátem. Z vrozené skromnosti nevystavuju fotky koláče, je to lehké neškodné jídlo a já se přežral k prasknutí. Recept má Vilemína tady a doporučuju k následování.

Bílou Mělničinu 2009 (Mělnické vinařství Kraus) jsem koupil tak nějak z rozpaků nad tenčící se peněženkou (stojí necelou stovku v brandýské Vinotéce u zámku). Otevřel jsem ji taky z nouze, po pozdním příchodu domů z koncertu, a hned jsem zajásal. Levné víno, které je pitelné, zábavné a svěží. Navíc nepůsobí lacině a chutná tak nějak typicky domácky.

Dosud nevydané kritické vydání Jiráskových Starých pověstí českých by mělo obsahovat úvahu o tom, oč nás praotec Čech připravil tím, že se zastavil na hoře Říp a nezavedl svoji nespokojenou hordu vyvrhelů (které nechtěl přijmout žádný z okolních kmenů) o pár set kilometrů dál, k moři. Ještě na začátku dvacátého století jsme žili ve státě, jehož součástí byl i italský přístav Terst. Když jsem před lety projížděl těmi serpentinami v Terstu až dolů k moři, bylo mi smutno. O tohle jsme přišli v první světové! Dodnes trpím tou frustrací z první světové na degustacích vín z Alto Adige nebo Friuli!

Sebevědomý název vinařství, Planeta (web), není projekce nebo přání zakladatelů, ale prostě příjmení. 390 hektarů sicilských vinic patří Alessiovi, Francesce a Diegovi Planetovým. La Segreta je bílé, ze sedmdesáti procent je složené z exotických odrůd (co všechno je pro středoevropana exotika? :o) a já jsem se jí propil z počáteční nedůvěry k nadšení.

Cena neznámá, dárek od čtenáře blogu. Vlastně jsme víno na vánoce 2008 vyměnili za jiné ode mě, ale protože se moje zásoby ztenčily, vedu to jako dárek:o)

V jednom z předchozích textů jsem chtěl vtipkovat o tom, že o českém (moravském) víně je v Evropě mizivé povědomí a že teď máme (konečně!) možnost proniknout do vinařských zpráv. Bohužel jen se zprávami o dalším milionu litrů vína "neznámého původu" z Templářských sklepů.  A už je to tady, zprávu přináší Decanter, největší evropský časopis o víně. Hádám, že zpráva o tom, že Templáři odmítli vpustit kontrolu (které dokonce asistovala Policie) do provozu, bude asi v Evropě nepochopitelná, takže se můžeme těšit, že se o našem vinařství konečně bude v Evropě víc psát.

Jako každý rok mi kazí náladu zimní nedostatek slunečního světla. Letos je to lepší o sněhovou nadílku a bílé vánoce, ale přesto teď častěji listuju fotkama z letní dovolené a vzpomínám na letní atmosféru. Už před lety jsem prokoukl, co je na dovolené u moře nejlepší - s odjezdem do cizí země se odstřihnu od domácích trablů. Za letní dovolené v roce 2005 jsem v televizi a v novinách narazil na zmínku o Česku jen jednou, když Liverpool se Šmicrem a Barošem vyhrál Ligu Mistrů. I teď, deptaný zimou, se utíkám ke vzpomínkám na letní Itálii a k horkem vyprahlému Chianti Classico.