
Rakušan je v chuti poměrně koncentrovaný, i když v nástupu převládá svěží kyselina, následuje medové tělo, překvapivě s meruňkovými či broskvovými tóny, a poměrně dlouhá dochuť, ve které se mísí kyselina s mineralitou. Moc se mi to líbí, je to suché, byť nejspíš s pár gramy zbytkového cukru, lehké a elegantní, je to sebevědomé a ta příjemná dochuť celý dojem ještě povyšuje. Alsasan je celý nazrálejší a usedlejší. Nástup chuti není tak ostrý a objevuje se v něm znovu petrolejový tón, v těle je pěkná kyselina připomínající citrony a grepy, středně dlouhá dochuť. Suché, nejspíš s vyšším bezcukerným extraktem. Víno je plnější a usedlejší, s potlačenou kyselinou, což je asi všechno vlivem starší vinice. O pár hodin později se v závěru chuti objevuje glycerolový tón připomínající Pinot Gris.

Dva výborné ryzlinky z Farkatéky. Chtěl jsem si vybrat jeden pro případ, že bych někdy nedejbože sestavoval Komunitní Bedýnku jen ryzlinků. Dnes večer mi víc sedne rakouský typickou svěžestí, kterou mám u ryzlinků rád. Nejradši bych vzal oba, ale jestli si budu muset vybrat jeden, nakonec asi sáhnu po alsaském, kvůli ukázkovým petrolejovým aromatům. Petrolej je v něm poznat docela zřetelně, ale ještě je zakomponovaný do ostatních aromat a nepotlačuje je.
Tomu davam zelenou :-))), suchy a mladsi.