na Blog.cz

Po víkendové brigádě (tady) jsem plánoval krátký odskok do Wachau. V nedělním dešti jsem to vzdal a doma se utěšoval ryzlinkem z Wachau. Pro srovnání jsem si k němu otevřel alsaský ryzlink z Cave de Turckheim. Ve skutečnosti jsem chtěl vybrat jeden z nich, ten lepší. Nebylo to jednoduché. Bez toho, že bych si začal psát poznámky, by to dopadlo klasicky - žádné rozhodnutí, za to dvě vypité lahve.

Riesling 2007 Vieilles Vignes, Cave de Turckheim, Alsace AOC, 279 Kč

Nedávno jsme s kamarádem diskutovali o sklizni hroznů v Burgundsku a o tom, zda burgundští vinaři sbírají vinohrad najednou nebo na několikrát. Dodatečně jsem zjistil, že ve čtvrtek měl k tomuhle tématu příspěvek s pěkným videem Jamie Goode tady.

Ilustrační obrázek z víkendové brigády, pomáhal jsem natahovat vodicí dráty a nachodil sto viničních kilometrů, do zblbnutí nahoru a dolů, ale krásně jsem se vyfoukal na zdravém vzduchu. Víkendová Morava byla plná vydlabaných dýňových hlav a přejetých žab - jíst žáby, jak to prý dělají Francouzi, mě neláká, ale pobíjet je autem na silnici se mi už vůbec nelíbí. To už by snad bylo lepší je jíst? Víte někdo, jak chutná žába?

Tentokrát si musím vystačit se vzpomínkami a úplně se obejít bez googlovské berličky. Na webu sice najdete spoustu odkazů na Podere Casanova, ale všechny ukazují na jiné podniky. Jediný správný odkaz je tady, ale z toho moc nevyčtu. Už jsem v Casanově nakupoval nejmíň šestkrát, ale těžko budu hledat nějaké fotky. Tak napřed víno, Večerní stín.

Už jsem tady psal o trojském burčákobraní a sliboval, že co nejdřív vezmu do Tróje svoje děti. Jak řekli, tak udělali, říká se v pohádkách, a my jsme v sobotu odpoledne vyrazili do Botanické zahrady na výstavu masožravých rostlin. Měli jsme to i s výkladem a moc se nám to líbilo. Včetně probleskujícího vysvětlení o druhovém vývoji těchto zvláštností - většinou se vyskytují na nějakém izolovaném místě a nerozšiřují se na větší území. Typicky se druh vyvine v izolovaném místě - na malém ostrově nebo ve vysokých horách - a nešíří se dál.

Dárek, soukromý dovoz z Maroka. Víno, které muselo podstoupit groteskní anabázi na pařížském letišti při přechodu evropské hranice. Nakonec ji přešlo a dorazilo až ke mně, provázeno komentáři jiných vinných cestovatelů o tom, že dobré víno v Maroku prostě neexistuje. Trochu se spletli...

Nedávno jsem tady naznačoval, že když jsou pro vás ceny dovozových vín příliš drahé, můžete si je dovézt sami. Dneska vám ukážu, jak se to dá udělat. Koupíme si šestero italských vín za ceny platné při nákupu ve vinařství. Že kecám? Kdepak, v úterý nikdy nekecám!

Ryzlinková vášeň a zvědavost mě vyhnaly do Mlazic. V pondělí před polednem se mě paní Krausová ochotně ujala a otevřela mi k ochutnání ryzlink, přestože jsem se předem omlouval, že koupím jen jednu lahev a navíc řídím, takže musím plivat. Takže za vstřícnost k neohlášeným návštěvníkům dávám bod.

Po čtyřech ryzlincích z Farkatéky přináším ještě dva Toskánce jako náplast na krátké léto a příliš rychlý nástup podzimu. Včera se zmínil sklepmistr vinařství Marchesi Ginori Lisci, o kterém jsem psal tady, že už sklízejí... hledal jsem náhradu za rychle vypitá vína přivezená z dovolené a korigoval jsem původní představy o tom, jak lacino doma pořídím některá Chianti, která mě oslnila v Itálii. Přesto se do tepání vysokých cen dovezených vín nebudu pouštět. Jednak jsem se Skleničkovým Sklepem aspoň jednou nohou na stejné lodi s dovozci, a jednak si ještě dobře uvědomuju, že jsme v Čechách. V těch Čechách, kde se jeden režim definitivně položil poté, co se jeho nejvyšší představitel ztrapnil závistivým komentářem příjmů jedné zpěvačky (To nemá žádnej z nás, soudruzi!) a kde zanevřeli na bývalého předsedu vlády a vůdce opozice kvůli nesnesitelnému buranství při prezentaci vlastních příjmů a obleků (Kdo z vás to má?), je lepší vyhýbat se komentářům o cenách dovezených vín a vůbec komentářům příjmů svých bližních. To už si ta vína raději přivezu z ciziny sám. To ostatně vůbec není špatnej nápad, možná se s vámi o něj ještě podělím. Co jsem si koupil z Farkatéky?

Dneska překvapím. Vědomě, protože stálí čtenáří vědí, že tady neprovozuju Brownův pohyb od burgundských Grand Cru ke krabicákům a přes supermerkáče zpátky k biodynamikům... asi nejlepší letošní víno jsem otevřel v pondělí. Merlot Veneto 2008 IGT Cornalè, Casa Vinicola Bennati, Cazzano, Verona. Italský Merlot s dvanácti procenty alkoholu.

Čelem k masám a ne zády k slunci, parafrázoval kdysi kamarád dobový slogan. V pátek večer jsem se konečně i já přidal k většině, která už viděla Bobule. Podle oficiálního textu distributora "režiséra a scenáristu Tomáše Bařinu napadl námět filmu poté, co se loni vydal poprvé do vinného sklípku." To se nedivte, že jsem se Bobulím tak dlouho vyhejbal.  Naštěstí zafungoval efekt nulového očekávání - nebylo to tak strašný. Nechci to s chválou přehánět, ale dalo se na to koukat. Vlastně jediná nesnesitelná věc byla písnička kapely Kryštof, s tou jsem se úplně minul.

V sobotu jsem trochu pochopil ten podivný český fenomén, oblibu burčáku. Vinného polotovaru, meziproduktu, prodávaného a konzumovaného většinou v nekvalitní podobě - tady se můžu prsit, že jsem už ochutnal ve vinném sklepě živý burčák, legendu, které vděčí stovky sezónních prodejců za kšeft s umolousaným sladkým nápojem v petce.

Abstinenti jsou ohroženi nejvíc, zjistili vědci. Je to jistý, je to vědecky prokázaný a je to tady. Abych udělal něco pro vaše zdraví, připravuju další extra zdravé Komunitní Bedýnky. Po těch se každému zbystří zrak, čich i chuť! Druhou nejohroženější skupinou jsou policisté. Ti alkohol nesmějí, proto musí cvičit!

Cestou do práce jsem zastavil jsem na staré mělnické silnici u malého vinohradu a šel si po ránu vyfotit hrozny. Marně jsem hledal fotogenický hrozen bez shnilých bobulí. Bude tuhá zima, bude málo ryzlinku, usoudil jsem podle přírodních znamení a objednal si ryzlinkovou testovací sadu z farkatéky. Kdo chce přežít dlouhou zimu, musí si udělat zásoby.

Světlá zelenkavě žlutá barva a jemná květinová vůně Trebbiana. (Tonfo de' Massi 2009, Montescudaio Bianco DOC. Podle etikety směs Trebbiana a Vermentina.) Už ve vůni trochu plnější. Po zahřátí se objevují broskve a vermentinovská lesní vůně. Svěží chuť s drobným perlením na jazyku, překvapivě tělnatější, než jsem čekal a než jsem si pamatoval z prvního ochutnání v horkém toskánském poledni v Guardistallu.

Minulou středu jsem doprovázel dceru poprvé do školy. Moc se jí tam líbilo, cestou zpátky si otevřela v autě okýnko a několik kilometrů nadšeně křičela do ulice: Ať žije škola! Ať žije učení! Zrovna tak bych mohl na konci textu vykřikovat já: Ať žije Brunello! Ať žije čisté Sangiovese!

Pravidelní čtenáři blogu už vědí, že na Svatovavřineckém neujíždím. Dobře si pamatuju, že vícero vinařů mluví o Vavřinci jako o té blbé odrůdě, ze které se bez doslazení nedá udělat víno. (Vysvětlivka pro nové čtenáře blogu: SV nedozrává do vysokých přívlastků a býval problém ho dostat na cukernatost, která by garantovala obsah alkoholu kolem dvanácti procent. Při menším procentu alkoholu může být víno v lahvi nestabilní.) Přesto se tahle odrůda občas dostane do skleničky (i do Skleničky)... před rokem jsem dokonce bojoval za Svatovavřinecké (s patnácti procenty Portugalu, pro přesnost) od Járy Springera, tak usilovně, že jsem jeho Saint-Laurent nominoval do Komunitních Bedýnek. Krásně vyzrálé víno s aromatickými i chuťovými charakteristikami jižních středomořských vín, ovšem umně barikované.

Až do devátého září v hale pražského TESCO Letňany, povinně pro všechny pokročilé čtenáře! (Fotky jsou z mobilu, závada není na vašem přijímači.)

Přítelkyně mi několikrát vyčítala, když jsem si o některém víně nepsal poznámky. Že ho jen tak vypiju a nic z toho není, ani článek na webu. Marně jsem jí vysvětloval, že blog je jakýmsi vedlejším produktem života. Že nepiju víno proto, abych měl o čem psát. A často o dobrém víně nic nenapíšu, protože si ho chci v klidu vychutnat a nechci si kazit náladu přepnutím do vínopsaveckého módu a zaostřením pozornosti na konkrétní víno. Někdy je prostě příjemnější, když v dobré společnosti zůstane pozornost jaksi rozostřená... tak i tohle víno málem uniklo pozornosti, ale druhý den mi to přišlo líto.