Toskánská krajina je učebnicovým (vtipnější by bylo napsat kalendářovým) příkladem kulturní krajiny. Lízátkové cypřiše lemující cesty znáte z kdejakého italského kalendáře, podobné pohledy se objevují za čelním sklem auta každou chvíli. Poslední kilometr prašné lesní cesty do vinařství La Brancaia lemují stejné nízké cypřiše.
Už před lety jsem měl dojem, že zemědělská farma, na které trávím dovolenou, nepěstuje žádné zemědělské plodiny ani nevyrábí maso nebo mléko, ale žije z dotací za to, že obhospodařuje, zkulturňuje a zkrášluje toskánskou krajinu. Šťoural by to mohl použít jako argument proti bruselsky neefektivnímu dotačnímu systému, ale každoroční příliv turistů to přinejmenším vysvětluje.
Kromě krásných panoramat italské krajiny obdivuju i soukromé uspořádání italských zahrad. Uprostřed zahrady keř granátových jablek. Cesta k bazénku je samozřejmě lemovaná růžemi a vedle bazénku rostou trsy levandulí, abyste se v jejich vůni cítili jako v koupelně.
Za domem je zděný gril a kolem něj rostou keře rozmarýnu. Nemusíte nikam chodit, když chcete ugrilovat rybu. Jen si utrhnout.
Asi nejintenzivnější vůni vydává tahle žlutá kytka, kterou neznám. Květy připomínají obří štírovník růžkatý. Roste v dvoumetrových keřích podle silnic a její vůně vás praští přes nos i když projíždíte kolem devadesátkou.
Někdy mi to dělalo problémy při večerním koštování. Voněl jsem k výbornému Chianti Classico a cítil tam těžké vůně toskánských květin. Ale co si napsat do poznámek, když ty kytky ani neumím pojmenovat? Jak to vyjádřit, když jsem zvyklý na moravská a burgundská aromata? (Tak jsem se aspoň oprostil od snahy rozložit si toskánské vůně jako světlo krystalem na jednotlivé známé složky: ovocnou, stájovou a lesní :o)
Když jsem večer odbíhal od stolu očuchávat zahradní keře a kytky a srovnávat je po vůni s nalitým Chianti v ruce, přistihl jsem se při pochybách: jaký požitek jsem mohl mít z lahve Chianti, dokud jsem nebyl v Toskánsku? Dokud jsem neviděl toskánskou krajinu, nedýchal místní vzduch a nejedl jejich jídlo?
Je to důležité? Má apelační systém nějaký význam? Uvěřili byste recept na guláš autorovi, který nikdy nebyl v Maďarsku? Koupili byste si ojeté auto od člověka, který nemá řidičák? Nebo víno od vinaře, který nepije alkohol? Co mám psát o ryzlinku, když jsem neviděl údolí Mosely? A záleží na tom vůbec?
Vosisko | 9. srpna 2010 v 16:31 | 
Zde hledá
No to tedy záleží! Na všem otázkách. Jen u nás na apelaci nezáleží. Loni bylo přihlášeno k zatřídění 41 odrůd. A teď mi řekni co si o tom může myslet třeba takový burgundský vinař? Dokud Moravu nenavštíví nepochopí to. A to si myslím, že návštěva ještě nestačí. Na Moravě musí pochopit myšlení lidí. Pak teprve pochopí proč někdo dělá na tak malém území tolik odrůd.