na Blog.cz

Bože, to byl pátek! Ne, že bych neměl o čem psát, po italské dovolené mi zbyla spousta vín nepochválených i nepohaněných, den předtím mě navíc při pití vína žahla vosa do rtu (zevnitř - to by byl námět na článek!). V pátek večer míchám bordó - toskánskou směs Sangiovese a Merlotu spolu s výborným moravským CS - a probírám se poštou a zprávama. Tomu říkám okurková sezóna!

No už jen ty titulky: Írán do roku 2019 vyšle člověka do vesmíru, prohlásil Ahmadínežád. (Je to tady. Píše se tam taky: "Írán už v únoru testoval vlastní vesmírnou raketu Kavošgar 3. Tvrdil, že vynesla na oběžnou dráhu kabinu, ve které byly želvy, hlodavci a červi." Souhlasím s odesláním hlodavců a červů na oběžnou dráhu nebo ještě někam dál. Vzpomněl bych si i na několik lidí, které bych rád vyslal do vesmíru... O kus dál na serveru pišú - Letoun na sluneční pohon byl ve vzduchu dva týdny bez přistání!)

ČSSD plánuje radikální změny v kampani! (Kdo jste četli Haškovy Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, zvedněte ruku.) Výběr dalších okurkových peaků: "Skateboardisté na dálnici předjížděli ve 100 km/h nákladní auto" - to jsem ani neotevřel, stejně jako následující headline: "Hranolky letos budou kvůli suchu kratší."

V neděli večer se rozepsal i britský blogger Jamie Goode na téma "Degustační poznámky o velkých vínech bývají stupidní." Že jsem zrovna v půlce knížky Dušana Třeštíka "Češi a dějiny v postmoderním očistci" a že jsem četl na podobné téma několik úvah biologa Stanislava Komárka, jen se uchichtávám. Přesto se mi nepodařilo (po zdegustování lahve patnáctiprocentního Tramínu :) sestavit Jamiemu Goodeovi vhodnou odpověď, v angličtině se tak jistý necítím. Zhruba od Einsteina totiž současná věda ví, že pozorovatel je obsažen v pozorovaném subjektu, takže všechna objektivitu předstírající měření jsou zgruntu nevědecká a falešná. Za správnost výsledků (měření, pravd) současné vědy už neručí celá věda, ale jen konkrétní pozorovatel, který je nedílnou součástí celého experimentu (měření). S konkrétní recenzí opery nebo filmu můžete souhlasit nebo nesouhlasit, ale podstatnou informaci dostanete teprve když si přečtete od dotyčného recenzenta delší řadu recenzí a seznámíte se s jeho libůstkami, preferencemi, názory a postoji. Platí to i o víně: že se shodneme na tom, že nám Sassicaia chutná, může být náhoda. Ale jestli se shodneme v názoru na desítku obyčejných vín, to už nejspíš náhoda nebude. (Takže Skleničkův blog je fajn, ale Komunitní bedýnky jsou mnohem podstatnější - tam si můžeme porovnat poznámky.) Už jsem to tady někde psal: v důsledku nakonec všichni píšeme jen sami o sobě. Jestli si k tomu jako téma vybereme film, operu, jídlo nebo víno... to je vedlejší. Dobrou chuť!

Nejvíc mě pobavila úvaha Komparatiské vpřed v pátečních Lidových novinách. Martin Zvěřina se na konci Střelnice opřel do českých časopisů, píšících o víně: Připadá vám politika jako podvod a špinavý byznys? To nic není, podívejte se na psaní o víně v některých českých magazínech. Koupíte si za desítky korun barevný časopis tvářící se seriózně, přičemž vše, co se píše, je výsledkem obchodu. Chcete, abychom napsali reportáž o vašem vinařství? Zaplaťte.

Celý článek je tady. Z mého pohledu má jednu podstatnou vadu: nikoho nejmenuje. Časopisy o víně máme tři (nepočítám Vinařský obzor, ten je bůhví o čem) a když to Zvěřina napíše takhle šmahem, vypadá to, jako by tuhle praxi provozovaly všechny tři. Nechci za nikoho strkat ruku do ohně, ale myslím si, že pan Zvěřina měl na mysli jen jeden z nich. Nebo se pletu?