na Blog.cz

Můj prázdninový objev několik let starý, báječné Vermentino z Antinoriho vinařství Guado al Tasso, kousek od Tenuty San Guido, výrobce Sassicaii.

Bože, to byl pátek! Ne, že bych neměl o čem psát, po italské dovolené mi zbyla spousta vín nepochválených i nepohaněných, den předtím mě navíc při pití vína žahla vosa do rtu (zevnitř - to by byl námět na článek!). V pátek večer míchám bordó - toskánskou směs Sangiovese a Merlotu spolu s výborným moravským CS - a probírám se poštou a zprávama. Tomu říkám okurková sezóna!

V cizině mívám ochutnávací mánii: neláká mě užívat si, chci ochutnávat nové. V Itálii často nevečeřím, protože mě baví ochutnávat sýry a salámy. Nakupuju v lahůdkářství stylem "deset deka tohohle a deset deka támhle toho." Občas se prodavač diví, když se nakonec zeptám, jak se ten sýr jmenuje. Zrovna tak se vyhýbám vínům, která už do Čech někdo dováží - ty přece můžu ochutnat doma, kvůli tomu nemusím jet dvanáct set kilometrů do Toskánska. Občas se to schumelí, že nastane vyjímka.

Léto přeje ochutnávání. V neděli večer nás sice na zahradě za soumraku okusovali komáři, ale stálo to za to. Kamarád přinesl dvě načaté lahve (otevřel jsem to už před třemi dny, ale zajímalo by mě, co na to řekneš...) a mučil mě koštováním naslepo.

Nikdy jsem Prosecco nemiloval. Na degustacích jsem ho poznával jako obyčejnou šumivku bez vážnějších ambicí. Občas s pěkným perlením, většinou s příjemně malým obsahem alkoholu, vždycky suché. Lepší nebo horší v malém kvalitativním rozmezí. Až letos se mi to otočilo.

Není to sice o víně, ale mrknutím na fotku zjistíte, proč jsem nedokázal odolat (foceno dneska v jednu odpoledne :o)

Zemský ráj to napohled! V horkém poledni pátého dne dovolené jsem před obědem otevřel lahev bílého 2008 od bolgherského vinaře Michele Satty. Ve stínu u stolu bylo příjemně teplo a já se nechal konejšit výhledem na bazén, špičky cypřišů ohýbané větrem a toskánské stráně v okolí. Je nás tu víc, takže mám příležitost ochutnat víc vín.

V roce 1981 si švýcarští manželé Brigitte a Bruno Widmerovi koupili prázdninový dům s několika hektary pozemků v oblasti Chianti Classico, v místě zvaném La Brancaia u Castelliny. Víno, které vyrobili z hroznů sklizených v roce 1983, získalo první místo na významné soutěži místních vín. Dnes vinařství Brancaia vlastní další pozemky v Poppi (u městečka Radda) a v Maremmě (u pobřeží).

Už jsem zpátky v kraji smrkových lesů, v zemi bez moře, bez cypřišů a piniových hájů. Vína jsem dal aspoň na týden do karantény, vybaluju a peru oblečení - v neděli slunce pražilo tak urputně, že než se vyprala jedna pračka, obsah předchozí na sluníčku dokonale uschnul. Tak vybírám jen pár obrázků jako návnadu na ještě nenapsané reporty.

V Toskánsku je prázdno. Zřejmě došlo na slova jednoho mého známého, že "nebudeme si kupovat nové auto každé tři roky a nebudeme jezdit k moři každý rok, ale třeba jen jednou za dva za tři roky." První týden máme celý dům s pěti apartmány a bazénkem pro sebe sami, luxus před pěti lety nereálný.