Robustní tlustostěnná burgundská lahev se střídmou etiketou a minimem povinných údajů. Drobným fontem deklarovaných 13 % alkoholu, Pinot Noir. Těším se na ni už rok, od loňského červnového týdne v Burgundsku s Pavoukem. (O vinařství jsem se už zmiňoval několikrát, třeba tady nebo tady.) V sobotu odpoledne jsme na zahradě ugrilovali na biftek, papriku, brambory a slaninu a otevřeli dvě burgundy. Jedna z nich byla Vosne Romanée od Arnouxe. Druhou, o dva roky mladší, jsem používal jako kontrolní vzorek, pro porovnání.
Až dodatečně jsem si vygůgloval, že vinařství pracuje přísně biodynamicky, přestože na etiketě o tom nenajdete ani zmínku (a pokud si vzpomínám, podobné konstatování se neobjevilo ani na prospektech, které jsem si z několika návštěv vinařství odnesl.) Po dvaceti letech práce pod vedením Pascala Lachauxe, manžela Florence Arnouxové (její fotky jsem tu měl víckrát, třeba tady), došlo vloni k přejmenování firmy. Nově se bude uvádět jako Domaine Arnoux-Lachaux. Na jemnost a rafinovanost Pinotů z Vosne to zřejmě nebude mít vliv, jen já jsem si staromilsky zvykl na ty zároveň střídmé i pyšné etikety vinařství, že se mi po nich asi bude stýskat... Chtěl jsem si o tom na webu najít víc, ale firemní web se mi prostě nepodařilo najít. Po čtvrthodině jsem si uvědomil, jak si sám rád tropím posměch z blogů vzniklých kompilací jiných webových zdrojů (tentokrát nepřidám žádný odkaz), a hledání jsem vzdal...
Temnější rudočerná barva, se slabým závojem, který jsem připisoval omezené filtraci. Intenzivní vůně s výraznými tóny lesních plodů: zprvu ostružiny, později hlavně višně až do griotky. Po další hodině náznaky zmoklého jehličí a vůně nabývá na komplexnosti, včetně jemného koření. V chuti zkrocené kyseliny, višňová a švestková šťáva, štiplavé koření v závěru. Hodně jemné třísloviny. Všechny vjemy jsou jaksi primárně přímé, intenzivní a přetrvávají v puse dlouhatánsky dlouho. Prostě dospělé víno z prestižních vinic od prvotřídního výrobce. Dá se už vypít, ale lepší by bylo s dalšími lahvemi pár roků počkat. Uložit si bobříka trpělivosti. Na rozdíl od jiných radostí víno nejde vypít, užít, a zároveň se těšit se na to, jaké bude za dva roky. Někdy se to rozhoduje snadno, ale u vín, jako je to dnešní, mi to moc nejde. Radši kupuju po kartonech.
Zde hledá