na Blog.cz

Tentokrát to bude prázdninový blog - vynechám třetí výročí Skleničkova blogu (tady:o), přeskočím i matematické výpočty, kolik kamionů je potřeba na přivezení dvou milionů litrů vína do Zaječí. Jedu na Jih!

Už jsem za poslední měsíc věnoval poddvorovským otevřeným sklepům tři zmínky, takže ta čtvrtá je povinná. Ještě než začnu o sobotních Otevřených sklepech, musím se zmínit o nové poddvorovské atrakci. Na kopci za Novým Poddvorovem vyrostla třicetimetrová rozhledna. Vylezli jsme na ni v neděli. Bylo zataženo, ale výstup byl zážitek. Pobíhali jsme po větrné plošině a radovali se z vichru i ztráty závratí.

Dneska to vezmu šmahem. Beztak mě celej tejden nejvíc zajímá, jak bude o víkendu. Předpověď počasí kolísá jako kurz dolaru během ropný krize. Bude parno jako loni? Nebo bude zataženo, chladno? Je mi to fuk -  jestli bude zase hezky, bude to paráda. A jestli bude ošklivo, bude v Poddvorově málo návštěvníků, víc času, žádná tlačenice na dvorku u Sůkalů. Co se mě tejče, dopadne to dobře. Jedem!

Rosé-mánie 2009 se asi nebude opakovat. Letní počasí už je za oknem, ale loňská vlna reklamních článků o vhodnosti růžového pití nepřišla. Soukromě mi to vůbec nevadí, považoval jsem loňskou kampaň za obdobu svatomartinské kampaně v tom smyslu, že měla pomoci přinést lepší příjmy vinařům, kteří se zaměřili na výrobu rosé z modrých odrůd. Pro mě je rosé vedle červeného ještě pořád jako mlíko vedle smetany - jasně že na spoustu věcí je potřeba mlíko, ale smetana je prostě v úplně jiné, vyšší třídě. Takže vytahuju na zahradu zatím jediné letošní rosé s tím, že si udělám čárku, budu mít první letošní blog o rosé, a tím mám pro letošek splněno.

S úlevou koukám na současné kabrioletové jaro. Aby nebylo dost na tom, že moje bloggerská píle je letos méně než chvalitebná, pod dojmem přetrvávající zimy a zatažené oblohy jsem si rezervoval dva týdny dovolené sice v zemi, kde stále svítí slunce, ale na zemědělské farmě bez internetu. Takže jestli se na  konci června na dva týdny odmlčím, nebude to následkem lenosti nebo přechozené nestřídmosti v pití, ale jen a jen následkem toho, že přejedu Brenner. Chachááá!!! Dychtivě gůgluju, které toskánské vinařství zaměstnává Češky, studuju mapy a v krabicích ve sklepě hledám papírky se seznamem zemědělských trhů od pondělí do soboty ve Val di Cecina. Přikusuju uleželou gorgonzolu. Zdá se mi o olivovém oleji. Sním svůj sen o červeném Fiatu... těším se, až se klepu jako telegraf.

Štíhlá zelená flétna, tradiční etiketa prozrazuje jen obsah alkoholu (11,6 %) a původ (Mosela). I na webu vinařství jsem si zprvu nebyl jistý, jestli nejsem na špatné adrese, o víně je tam minimum informací a s mojí právě otevřenou lahví se nijak dychtivě nespojují. Až podle adresy na korku (Graach) jsem se ujistil, že je adresa správná. Moselský ryzlink, podle informace prodejce (VÍNO & spol., s.r.o., Praha, Zelená 17) velmi tradiční výrobce.

Robustní tlustostěnná burgundská lahev se střídmou etiketou a minimem povinných údajů. Drobným fontem deklarovaných 13 % alkoholu, Pinot Noir. Těším se na ni už rok, od loňského červnového týdne v Burgundsku s Pavoukem. (O vinařství jsem se už zmiňoval několikrát, třeba tady nebo tady.) V sobotu odpoledne jsme na zahradě ugrilovali na biftek, papriku, brambory a slaninu a otevřeli dvě burgundy. Jedna z nich byla Vosne Romanée od Arnouxe. Druhou, o dva roky mladší, jsem používal jako kontrolní vzorek, pro porovnání.