Komentáře
Martin S. | Podle hodnocení na koštech a soutěžích to asi na ustupující módu zbytkového cukru zdá se nevypadá, ale letos to asi kvůli ročníku bude asi ještě složitější. Absenci lehkých suchých vín v ročníku 2009 už pro mě nějak naznačila podzimní podoba svatomartinských 'vín'.
Mám ale tak trochu obavu, aby letošní ročník nenastavil zase jakousi modelovou podobu 'úspěšně prodejných vín', o kterou se pak budou zuby nehty vinaři snažit setrvačností i v následujících letech...
[1]:[2]: si tak v duchu probírám pět vesnických koštů, na kterých jsem letos byl, a přemýšlím o tom, proč na Pálavě letí cukry nahoru i u Veltlínu, ale o dvacet kilometrů jižněji v Poysdorfu jsou Veltlinery každý rok stejně sladké (tedy suché). Zkusím o tom něco napsat, ale raději nechám myšlenky usadit, teď bych jen mohl dost lidí naštvat :-(
V Rakousku jsou klienti zvyklí, že každý rok je víno u jeho vinaře stejné. Tomu podřizují práci ve vinici i ve sklepě. A zatřídění pro DAC nemá pro cukry u veltlínu pochopení.
Napadlo mě, že by bylo zajímavé podívat se na to, jaká vína z Česka uspěla na mezinárodních soutěžích. Myslím, že tam suchá nebudou.
vinarske baroko je povedeny termin. kudrlinky a technologicka masturbace :)
[4]: to je spousta problémů, které s tím souvisí: má být styl vína každý rok jiný (podle ročníku), nebo se styl nemá měnit? Má víno především odrážet terroir a ročník nebo osobnost vinaře? Má výrobce vstřícně reagovat na očekávání zákazníků (taky bych mohl napsat, má jim vyjít vstříc?) nebo má kašlat na zákazníky a držet si svoji lajnu? (U posledního argumentu je už zřejmé, že jde hlavně o míru, ve které si drží svoje přesvědčení a míru, do které vychází vstříc zákazníkům:)
[5]: děkuju za schválení termínu "vinařský baroko," ale "masturbace" není můj termín, nahradil bych ho "bezradností." Nechci si tady rovnou vyzradit pointu textu, který jsem ještě nenapsal, ale nemyslím, že by to od producentů sladkých vlašáků a veltínů byla exhibice (nebo "masturbace"), když ve víně nechávají příliš cukru.
Na jedné ochutnávce s rakouským vinařem nám vinař říkal, že zákazníci od nich čekají stálou kvalitu. A tomu vše přizpůsobují. Pokud jednou udělá vynikající víno, musí takové být i další rok. Nesmí už klesnout. A vína byla samozřejmě suchá. Jinak si myslím, že vinař má dělat víno, za kterým si stojí. Pokud to dělá poctivě, vždy si zákazníky najde.
Já teda nesouhlasím s tím "barokem" (ani když to používal Karel Bruckner:-). Vždyť vedle kudrnatejch andělíčků a "udělanejch" ženštin můžeme vidět i vychrtlé postavy, kde rozeznáme každou žilku, šlachu, záchvěv draperie. Stačí se projít po Karlově mostě, porovnat Braunovy sochy třeba s bratry Maxovými - a bezradnou nabubřelost či monumentálnost bych rozhodně neviděl u barokního mistra:-)
Bratri Maxovi jsou jiz polovina 19. stoleti. Jejich dilo uz baroko nebylo. Proto hlasuji pro Sklenicku :-))).
Mirkovi:
No právě proto jsem je dal jako příklad. Mně přijdou barokní sochy, ač ve svý expresivnosti leckdy deformovaný, jako autentičtější, než uctívání jakéhosi (neo)klasickýho ideálu krásy.
problematika to slozita, uhlu pohledu jeste vice.
pojmem "technologicka masturbace" jsem mel na mysli castou snahu vinaru s minimalnimi zkusenostmi maximalne vyuzit cerstve nakoupenou technologii.
prijde mi, ze nase rocnikova vina byvaji casto obtezkana pokusy s ruznymi technologiemi (casto druhy umelych kvasinek).
podle mne to jiste neni o tom, tu technologii mit, ci nemit, ale pouzit ji s pokorou k rocniku, odrude, kvalite horznu... myslim si ale, ze jde o prirozeny vyvoj vinarstvi.
pokud se tyka otazek zda vino prizpusobovat trhu a zakaznikum, rukopisu, ci ponechat naplno vlivu rocniku, terroiru-nechal bych to na vinari samotnem. jen ten vi, pro koho to vino chce delat (a my vinomilci alespon mame vetsi vyber :)).
no a pojem baroko v tomto smyslu se mi proste libi, vidim za nim vsechny ty nacancane nadhery, kterym ty pomyslne kudrlinky olamuje vitr casu (jiz za par mesicu na lahvi...).
Tak móda sladkých vín vznikla i proto, že se konzument naučil spojení "suché = kyselé", kdy má s vyšším obsahem ostré neodbouraé jablečné spousta konzumentů problém. Takže i když je jí tam stejně, cukrem se zalepí chuťový senzor a snáze to víno vypijí. Že jablečná ve vyšší míře neprospívá organismu, může po ní pěkně pálit žáha a působit žaludeční nevolnosti, o tom se nemluví.
Každopádně, ryzí sladkofilové budou vždycky v určitém množství existovat. Nicméně učit konzumenty většinově na sladké a ještě, že čím víc cukru, tím lepší kvalita ve spojitosti s oním nešťastným a přežitým germánským značením, může být do budoucna problém.
Už jen stanovování cen dle obsahu cukru, kdy víno má cenu možná do 100,- kč a žádnou přidanou hodnotu, je pro budoucnost s ohledem na levnější a celkem kvalitní dovoz docela škodlivé.
Když si jen srovnám nesmyslné ceny většiny slámovek a ledovek, kdy je drtivá část z nich v láhvi v březnu se slušným sladším sherry, tak je výběr naprosto zřejmý, už jen proto, že mrtvoly v láhvi moc nevyhledávám.
Ale pravda - vinař musí sám vědět, co dělat, aby se mu to vyplatilo. Jen doufám, že úzkoprse nepřemýšlí, jak co všechno vytěžit tady a teď, ale i trochu dopředu.
[7]: já to vidím úplně stejně. Stejný styl, konzistentní kvalita, ovlivněná ročníkem.
[8]: mám rád hubený holky a suchý vína :o) Baroko je tam jako symbol toho, co přebejvá - tloušťka u holek, cukr u vín (některých, jak už jsem psal, u některých odrůd mám cukr rád. Už mě tady někteří peskovali, že jsem slaďákofil :o)))
[11]: měl jsem z letošních koštů dojem, že nejde o technologickou exhibici, ale o bezradnost ve vinici. Když ročník přikáže čehý, bude víno suché, když ročník řekne hot, bude víno sladké :o)))
[12]: že vyšší cukr zalepí tlamu a zamaskuje kdejaké chyby jsem si poprvé uvědomil někdy v roce 2006 v Alsasku u Luciena Albrechta, který taky měl v nepovedeném víně zbytkový cukr, maskující nahořklý závěr. Tehdy bývaly ty hořčičné ocásky na Moravě časté, dnes už je nenacházím. To bude nejspíš zásluha technogického pokroku, ale ze současné invaze cukrů podezřívám prostě počasí. A samozřejmě vinaře, kteří nechávají hrozny dozrát co nejvíc a teprve potom, ve sklepě (pozdě) vymýšlejí, jaké víno by z toho bylo nejlepší. Už jsem to psal v březnu z Blatnice, tam mě poprvé zarazilo, kde se tolik cukru vzalo na takové Aljašce?
Naději mi dává Londákův CM z popisovaného koštu s vysokými 19,5 body - jen kabinet (!) a jak mi vinař vysvětloval, že se to musí sklidit včas, to jsem psal v textu...
asi tak ... jinak v červnu snad by mohla klapnout nějaká zahradní degustace .)
Zde hledá 
Tak před rokem a něco jsem začínal mít pocit, že móda vyšších zbytkáčů trochu ustupuje, ale není tomu tak a vlna přezrálých nuladevítek je toho důkazem. Fakt škoda. Naštěstí se objevují vinaři, kteří právě to "my jsme sušší" používají jako marketingový nástroj a je u nich spoleh, že pozdní sběr žádný slaďák nebude. Ještě že tak...