Dvě burgundské degustace aneb o nespěchání

25. května 2010 v 6:55 | Sklenička |  Jen tak
Minulý pražský týden byl ve znamení Burgundska. Došel jsem na středeční prezentaci a ochutnávku burgundských vín a francouzských delikates ve Wines Home (z toho se nakonec vyklubala jen skromně navštívená ochutnávka tuctu burgundských vín) a na tři čtvrteční akce. Wine Workshop burgundské vinařské školy pro novináře a společenský večer s kapelou Les Cols Roules byly zase ve Wines Home, do toho se mi vklínila ochutnávka vín meursaultské Domaine Jacques Prieur, pořádaná dovozcem Domaine R&W. Doufám, že se mi podaří z těchto akcí sesmolit nějaké zápisky, ale dnes jen dvě okrajové poznámky.

Pampeliška


Ze středeční odpolední ochutnávky ve Wines Home jsem už napsal text, ve kterém jsem pohaněl bílá vína a nejvíc Pouilly Fuissé 2007 z Domaine Jean Curial et Fils. ("Pouilly mělo ukázkovou vůni s máslem, zralými hruškami a přezrálým ananasem, ale podle chuti bylo už za zenitem (nebo bylo záměrně vyrobeno tak oxidativně. Já mám rád šardonky svěžejší.") Naštěstí jsem text nezveřejnil, protože jsem si vzpomněl na to, jak jsem v minulosti ku prospěchu věci v textech škrtal a korigoval výrazy. Čtvrteční školení pro gastronomické novináře (přestože bylo zadarmo, sešlo se nás tam z dvacítky přihlášených jen sedm, včetně mě a P.J. z ovíně.cz :o) vedl Jean-Charles Servant, ředitel vinařské školy L'Ecole des Vins de Bourgogne tak, že ze čtyř hodin vyhradil dvě hodiny degustaci deseti burgundských vín. A hned jako první uvedl zmiňované Pouilly Fuissé. Oxidativní tóny byly fuč, barva byla o poznání střízlivější, než ve středu, svěží víno vyrobené v nerezu. Pili jsme jiné víno, než jsem měl ve středu, a já jsem sice byl rád, že jsem narychlo sepsanou zprávu o středečním koštu nezveřejnil, ale zase jsem se trápil otázkou, jak to, že jsem den předtím nepoznal, že máme problematickou lahev? (Na spodní fotce vidíte zleva tlumočníka Dalibora Hakima, vinaře Jeana Curiala a Jean-Charlese Servanta). Den předtím víno nebylo vadné, ale jeho projev byl tak markantně jiný, že jsem se docela ošíval. Co s tím asi nadělají hodnotitelé při "technických degustacích" na soutěžích, kde má porotce dvě minuty na to, aby napsal hodnocení ve stobodové tabulce? Tolik příspěvek k nekonečným diskusím o podivných bodových skóre vín na různých soutěžích.

Wines Home Curial a Servant

Druhá okrajová poznámka se taky týká degustace deseti Burgund vedené panem Servantem. Dvě hodinová školení o burgundském vinohradnictví a vinařství mi sice nepřinesla žádné zásadní novinky (byl jsem v Burgundsku za vínem sedmkrát a dost se o to zajímám :o), ale jeho dvě hodinové degustace dvakrát pěti vín byly extrémně poučné. Samozřejmě, že si pan Servant výborně vybral vína ke koštování. Tím nemyslím to, že by všechna vína snad byla výtečná nebo že by mi padla do noty. Ale když prezentoval Pinot Noir z Irancy, tak bylo jasné, jak moc se tenhle Pinot liší od proslulých červených z Cote-de-Nuits, a když nám nechal nalít Volnay 2003, tak to byla ukázková studie toho, jak tropické léto posunulo projev Burgund někam do Cote-du-Rhone. Jeho volba Monthélie 2005 ukazovala nazrálost nulapětek i eleganci vín z málo známých burgundských apelací a po třešňovém Mazis-Chambertinu Grand Cru 2007 si snad všichni přítomní zašli koupit lístek na vlak do Burgundska.

Ale pokud jde o mě, největším poučením bylo, že pan Servant s degustací vůbec nespěchal. Dával si na čas. Na pětici vín si vyhradil pokaždé přes hodinu. Zvolna komentoval barvu, až jsem si říkal, že tyhle začátečnické a samozřejmé poznámky by mohl přeskočit. Jenže i ta barva často souvisí s dalšími (a důležitějšími) charakteristikami vína, a on se od těch zprvu banálních poznámek odrážel k podstatnějším a zasvěcenějším komentářům... ke kterým se prostě nedopracujete, když přeskočíte (a nepojmenujete si) to, co je jaksi v první linii a nejvíc na očích, ale při spěchu se vám to snadno schová a zneviditelní jako chameleon na větvičce (nebo jako když vám vaše slečna říká, pomalu, nespěchej tolik...)

Wines Home Servant v2

Taky jsem před dvěma týdny napsal (a nezveřejnil) krátkej příspěvek o tom, jak jsme s kamarádem na zahradě popíjeli víno a on mi přinesl Michlovského Svatovavřinecké, Latitude 49. Zabalené do igelitky, nalil mi to naslepo, schválně, jestli to poznáš, když tak mučíš čtenáře vínem v neoznačených lahvích. Napřed jsem ho poslal do záklonu direktem ("podle barvy by to klidně moh bejt Vavřinec"), potom jsem ho uzemnil ("vůně je taková zaprděná, vavřincová"), a potom jsem to v chuti zvoral a hlásil Frankovku. Po půl hodině, když se víno nadýchlo, to bylo jasné - Vavřinec! (Ale to už neplatí, protože jsem zahlásil Frankovku a kamarád mi ukázal etiketu, Vavřinec.)

SV 2008 Latitude 49

Při slepé degustaci potřebujete spoustu času (ale tu většinou nemáte). Takže v tom plavete a pod časovým presem děláte chyby. Ale to jsou po poznámkách o páně Servantově degustaci už redundantní informace. Stačilo napsat, že na věci, které máme rádi, si musíme udělat čas. A nespěchat.
 


Komentáře

1 MT MT | 25. května 2010 v 9:00 | Reagovat

přesně tak, čas ukáže .))

2 p.j. p.j. | 26. května 2010 v 7:50 | Reagovat

No, jestli si opravdu myslíš, že VŠECHNY burgundské nulapětky jsou už na vrcholu, OK, to je koneckonců Tvoje věc. Ale pokud Tvá prohlášení povedou k tomu, že někdo zpanikaří a začne načínat své Volnay či Mazis-Chambertiny, je mi ho upřímně líto. Nula pět byl moc pěkný ročník, vína "menších" obcí jako Monthelie už sice připravená vesměs jsou, s načínáním honosnějších apelací bych ovšem ještě tak tři roky počkal, nemluvě o nějakých Grand Cru či Premier Cru z tradičně archivačních obcí jako Vosne, Nuits, Pommard a tak - tam je hřích nepočkat ještě aspoň pět, sedm let. Výše zmiňovaný pan Servant též pravil, že burgundská vína se bohužel všeobecně pijí zbytečně brzo. Pak z toho vznikají různé deformace v chápání toho, co je vlastně ten vrchol a co už je za zenitem. pinot navíc někdy během stárnutí v lahvi prochází různými podivnými mezistádii, takže chápu, že leckdo, kdo se nikdy nedostal k vyzrálé kráse, má pak dojem, že začne-li odcházet primární ovocitost, je s vínem ámen a je třeba ho co nejrychleji vypít.

3 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 26. května 2010 v 9:28 | Reagovat

[2]: já věřím těm, co mají ve sklepě Mazis-Chambertiny, že si poradí i beze mě, nezpanikaří, a zmínka o nazrálosti Monthélie 05 snad nešla až tak daleko, aby vlastníci Chambertinů a R. Saint-Vivant zlikvidovali zásoby :o) To je snad jasné, že když napíšu o nazrálosti nulapětek, že to neznamená, že "VŠECHNY" jsou na vypití?

Jiná věc je, že jsem se rozhodl svoje soukromé nulapětky ze Santenay a Maranges skutečně pobít, protože myslím, že už je čas.

4 p.j. p.j. | 26. května 2010 v 21:03 | Reagovat

Tak to jo, Santenay by sice teoreticky mělo vydržet o něco déle, ale věřím, že v konkrétním případě to asi bude tak, jak jsi to posoudil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama