na Blog.cz

Už tradičně jsem v čase Prague Food Festivalu zmizel z civilizace: předchozí ročníky PFF kolidovaly s Otevřenými sklepy v Novém Poddvorově, letošní s pěším výletem s dětmi do údolí Labe nad Děčínem. Strávil jsem prohibiční víkend o chlebu s paštikou, salámem a špekáčky a huboval děti za mokré boty a špinavé kalhoty. Spali jsme pod skalami v kaňonu, kde nebyl telefonní signál, a když jsem v sobotu večer sešel dolů k cestě, mobil se mi samým překvapením vypnul po zprávě, že o nového předsedu ČSSD budou soutěžit Sobotka a Hašek. Vrátil jsem se k ohni a nabízel ostatním putovníkům sázku na jméno příštího ministra zahraničí. Mohlo to dopadnout hůř, říkám si... bradavičnatá reinkarnace Miroslava Štěpána je na odchodu, a kdyby Radek John v politice ničeho dalšího nedokázal, už teď má u mě kladné znamínko.

Novozélandský Pinot Noir, vyrobený a do Evropy dovezený francouzským vinařem Henrim Bourgeoisem. Jak říká známé pravidlo, Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim. Nebo je to jinak? Když se k nim nemůžeš přidat, znič je ??? Jak často říkají Pravidla českého pravopisu, oba způsoby jsou možné!

Minulý pražský týden byl ve znamení Burgundska. Došel jsem na středeční prezentaci a ochutnávku burgundských vín a francouzských delikates ve Wines Home (z toho se nakonec vyklubala jen skromně navštívená ochutnávka tuctu burgundských vín) a na tři čtvrteční akce. Wine Workshop burgundské vinařské školy pro novináře a společenský večer s kapelou Les Cols Roules byly zase ve Wines Home, do toho se mi vklínila ochutnávka vín meursaultské Domaine Jacques Prieur, pořádaná dovozcem Domaine R&W. Doufám, že se mi podaří z těchto akcí sesmolit nějaké zápisky, ale dnes jen dvě okrajové poznámky.

V sobotu jsem byl na výstavě vín v Perné a bylo to vinařský baroko. Tak jako říkám oplácanejm holkám baroko, razím pro současný trend vlašáků ve výběru z hroznů, podobně sladkých (přezrálých) veltlínů a šardonek termín vinařský baroko. Nejsem fanatik, mám rád sladkou rulandu šedou, Tramín nebo Pálavu, ale po třech hodinách koštu v Perné jsem se už bál jít pro bílé víno bodované nad 18,5. To by v tom byl čert, aby nebylo sladké!

Čas trhnul oponou a je tady vyluštění hádanek ze Skleničkovy Komunitní Bedýnky. Kdo jste ještě všechny vína neotevřeli, nečtěte dál! Vy ostatní můžete nasednout na Stroj času a vrhnout se o měsíc zpátky. Tady jen naznačím (Rýňák, šardonka, Chorvát, Kabernet, Pinot a Cvajgl), kdo to chcete vědět přesně, musíte si skočit sem. Tam najdete úvodní článek a v závěru i podrobné odtajnění, následované autentickými komentáři tipujících.

Žiju teď zdravě, jím ovoce a zeleninu, chodím po Kokořínsku, spím pod širákem a pálím s dětma čarodějnice (aspoň o prvomájovém víkendu jsem to tak dělal). Můj vietnamský zelinář už prodává okurky - nakládačky. Pravidelní čtenáři blogu už dávno vědí, že nakládačky jsou nejlepší na salát! (Naučil jsem se to před deseti lety v lednu v Egyptě, ale můj tatínek, agronom, se mi smál, že to je jen tím, že jsou okurky podtržené, tedy sklizené předčasně.) Každopádně jsem si o modrém prvomájovém pondělku k těm sezónně nepravděpodobným vietnamským nakládačkám dal lanžhotský Cvagl, přesněji Zweigeltrebe 2009 od Antonína Uhra.

Na jaře lidi dělají divné věci. Já třeba ulítávám na vínech od moravských malovinařů. Teta Irina si koupila stan a batoh a vyrazila na vandr do Maroka. Můj obchodník ovocem a zeleninou Than Duc Tho zlevnil ananasy. V Praze už poněkolikáté začal a skončil veletrh Víno a destiláty, aniž bych tam byť i jen nakouknul. Na zahradě mi rozkvetla sakura. Na jaře se dějou věci!