na Blog.cz

Pod názvem Regina Coeli lahvuje víno vinařství Trpělka a Oulehla z Nových Bránic. Hrozny pocházejí z dolnokounické trati Karlov ve znojemské podoblasti. Podle zadní etikety má víno poměrně vysokých 13,5 % alkoholu, 2 g/l zbytkového cukru a 8,5 g/l kyselin. Víno získalo před lety ocenění v soutěžích, jeho o rok mladší sestřička mě překvapila, když vyhrála mezi stovkou dalších šardonek soutěž časopisu Víno Revue (měl jsem tam jiného favorita, tohohle).

V pondělí jsme se ve Skleničkové Lhotě na prvním auditu ročníku 2009 sešli hned tři. Přijeli Marek Vybíral z vinařství Krásná Hora a emisar hned několika moravských vinařství MT, který přes den káže reduktivní vína, ale po večerech pije vlastní oxidativní.

Bílé Cote Challonaise z Chateau de Chamilly bylo vůbec první víno, které jsem v roce 2005 koupil v burgundské vinotéce. Caveau Saint Antoine leží v Mercurey na příjezdové ulici ze severu, i loni jsem se tam zastavil a nostalgicky koupil tři lahve tohoto bílého Mercurey. A protože tu listopadovou sobotu jsem nemohl v ospalém Mercurey najít jiné otevřené vinařství nebo vinotéku, sjel jsem nakonec z hlavní silnice a vydal se k Chateau de Chamilly, abych nasál atmosféru francouzského venkova, kam se běžný turista nepodívá.

V lednu jsem tady zopakoval starý seriál o mé první cestě do Burgundska. Když jsem si ho po sobě četl, uvědomil jsem si, jak nečekaně rychle se domácí vinohradnictví změnilo. Vyhodil jsem z textu jednu (jedinou) větu o tom, že jsem po letech objíždění moravských koštů někdy v letech 2002 - 2003 přestal na Moravu jezdit, protože jsem byl tehdy nespokojený se službami spojenými s prodejem vína (a s poměrem kvality a ceny vína).

Jsou dvě slova, na která si rozhlasový moderátor v živém vysílání musí dávat zvláštní pozor: to první je pizza a druhé je IČO. Jakékoli přeřeknutí na mikrofon může být osudné a je lepší se těm slovům vyhnout.

V lednu jsem na zahradě postavil iglů a tři sněhuláky, s dětma a pro děti. Udělali jsme to ve chvíli, kdy teplota stoupla k nule a sníh rozmokl. Bohužel teplota dál stoupala a jeden sněhulák, postavený dokonce ze čtyř sněhových koulí, nám spadnul. Zbylí dva se naklonili na nějakých pětačtyřicet stupňů a připomínali mi některé vlastní i odpozorované artistické výkony prováděné cestou z hospody, z koštu vína, no prostě pod vlivem alkoholu.

V minulých letech jsem v tomto týdnu dával k lepšímu Valentýnské historky (třeba tady a tady). Tentokrát asi žádnou nedám, letos už mi fóry nějak nejdou přes pysky... místo toho mám pro vás text o víně, jaké jsem tu za dvaapůl roku neměl. RUCIO. Španělské stolní červené víno za 18,90 v Bille, litrovka v Tetra-Paku. Řekněte sami, dámy a pánové, kdo z vás to má?

Určitě se vám to už stalo: kamarád vám naleje do skleničky trochu vína a culí se: Tak schválně, jestli poznáš, co to je? Ochutnáváte a snažíte se rozluštit hádanku tím, že propojujete dojmy z vůně a chuti se zkušenostmi uloženými v paměti. A kamarád, kterej vám to víno nalil se baví jako židovskej pánbůh, kterej jedinej ví dopředu, jak to dopadne.

Kontrolní otázka. Co mají společného následující názvy: Clairette, Picpoul, Terret Noir, Picardin, Bourboulenc, Counoise, Mauzac a Calitor? (Nápověda: patří sem i Grenache, Syrah, Mourvedre a Cinsault.) Z těchto francouzských odrůd (a ještě několika dalších) se vyrábí víno v apelacích jižní Rhony, třeba Côtes-du-Rhône a Châteauneuf-du-Pape. Ve čtvrtek 28. ledna pořádal Daniel Brož v žižkovské vinotéce Le Caveau ochutnávku vín z jižní Rhony.