Riesling 2004 Grand Cru Schoenenbourg

20. ledna 2010 v 6:55 | Sklenička |  Recenze
Začnu opakováním věčných pravd: v zimě nejvíc lákají červená vína (přednostně ta dovezená z letní dovolené) a bílá s vyšším zbytkovým cukrem.



Pokud jde o alsaský zbytkový cukr, několika návštěvami v Hunawihru jsem se tady na blogu už chlubil. Třeba historkou o tom, jak jsem si v půl třetí z dvaceti položek vinného lístku v Cave Vinicole de Hunawihr bleskově vybral tu nejlepší a potom prudil nerozhodného kamaráda: "Pohni, než nám zavřou supermarkety!" No a když jsem si tak šikovně nakoupil posledních šest lahví Pinotu Gris 2005 z Rosackeru a chtěl jsem zaplnit prostor v kufru auta něčím dalším, vybral jsem si z místních ryzlinků tento. Nebyla to už tak jasná volba, zdálo se mi, že ty suché ryzlinky jsou příliš suché a ty sladké příliš sladké, ale nejspíš nakonec rozhodla ta bohatá kořenitost.


Ještě si pamatuju, že mě první láhev doma před dvěma měsíci zklamala a přemýšlel jsem, jestli jsem v červnu v Hunawihru nespěchal příliš a neudělal nějakou chybu. Dnes má ale ryzlink ve skleničce krásnou (ryzlinkovou :) barvu, jásavě zářivou slámovou. Za prvotní zklamání může nejspíš podezřelá, ale nakonec typicky ryzlinková zatuchlá vůně mokrého hadru. Naštěstí se tenhle hadr namočil do něčeho sladkého, i z medové vůně je to poznat. (Zadní etiketa napovídá, že ve vůni jsou zřetelná aromata ovoce, ale já jsem si etiketu přečetl až nakonec, takže sugesce nezafungovala. Jestli jste si někdy nechali někde v mokru ležet hadr na podlahu...) Po zakroužení vystoupí z vůně i kořenitá aromata. Vůně zvěstuje vyšší extrakt, alkohol (13,5%) nevystupuje a neruší.

V chuti sladký nástup s lípou a medem, kořenitý vrchol, který jsem kdysi u jiného vína popisoval jako grapefruit s moučkovým cukrem (ale tady se to projevuje hodně jemně). Ryzlink je to jasný, ale bez řízných kyselin, vsadil bych si na odbourané kyseliny. Vyšší cukr jakoby si říkal o vyšší kyseliny, ale v zimě se tolik cukru líp snáší. A kořenitá, příjemně dlouhá dochuť. Ještě že jsem text nenapsal po první lahvi, ta se nějak nepovedla a závěr by byl, nekupovat. Tohle víno bych si naopak koupil znovu. Ale nemusí to nakonec být způsobené jen nějakými skvrnami na slunci nebo soukromými chmurami při ochutnávce první lahve. Tohle víno má už za sebou pět roků, možná tři nebo čtyři roky v lahvi, a kdybych najednou otevřel všech šest lahví, nejspíš by se jednotlivé lahve od sebe znatelně lišily, jak už to chodí u archivních kousků. Dnes se jen sešla ta líp vyzrálá lahev s dobře naladěným konzumentem.


Taky byl lednový pátek, sněžilo a já celý den klouzal po silnicích. Takový pět let starý sladký alsaský ryzlink v osm večer, to je jako najít trumfové eso a desítku. (Už jsem mariáš nehrál, ani nepamatuju!)
 


Komentáře

1 ZZ ZZ | 20. ledna 2010 v 21:37 | Reagovat

Jo jo, pět let za sebou... Právě to se mi dnes potvrdilo s rulandským šedým PS 2004 od Kunce (Bisenc). Minule bylo dokonalé a dnes je pomalu na vylití... Chuť jsem si spravil Vlašáčkem od Skoupila 08. PS: Tu rulandu jsem právě vylil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama