Otevřené sklepy v Marsannay

25. listopadu 2009 v 6:52 | Sklenička |  Reporty
"Jak dlouho budeš v Puligny?" e-mailovalo a esemeskovalo mi o víkendu několik kamarádů. Někdo chtěl přivézt informace, někdo víno. Výměna obligátních vtipností přinesla nakonec reálný výsledek, když jsem Danielu Brožovi, létajícímu vinotékaři a sponzoru pražských Komunitních Bedýnek, napsal, ať za mnou přijede, že uděláme nějakou ostudu. Opijeme se jako malí kluci, například. "Počítej se mnou," napsal mi v sobotu večer, že vyjede do Francie o den dříve než původně plánoval. V neděli v poledne mi poslal esemesku, že za dvě hodiny bude v Marsannay u kostela. V Chateau de Marsannay byly totiž celý víkend Portes Ouvertes aneb Otevřené sklepy.

Jak se už týden adjustuju na burgundské tempo, přijel jsem skoro o půl hodiny později. V neděli ráno jsem vyrazil na turistickou ochutnávku do Marché Aux Vins, už jsem ji doporučoval před půlrokem tady. Jednotlivé položky byly stejné nebo podobné, jako když jsem o tom psal tehdy. Tak jsem si to zpestřoval tím, že jsem se od chutnaných vín (3 šardonky a 12 pinotů) aspoň snažil uhodnout ročník. Párkrát se mi to povedlo, což nejspíš svědčí o tom, že jsem si příjemným způsobem rozšířil vzdělání a taky že předváděná vína byla dobře vybraná a dokonale ilustrovala učebnicové vlastnosti známých ročníků.
Koštuje se z plechových tastevinů, botky jsem si nepolil, ale myslím, že jsem si docela zpestřil ospalé nedělní dopoledne, protože to mohlo dohromady dát dobrý půllitr vína mezi snídaní a obědem.
Na oběd jsem zašel do stejného grilu, kde jsem byl dva dny předtím nespokojený s tuhým hovězím steakem. Tak jsem si dal kuřecí steak, což je jistota. Nechci poučovat, ale dodám jednu poznámku pro ještě méně zkušené cestovatele, než jsem já. Z několika zkušeností z burgundských restaurací jsem měl dojem, že stupnice rare - medium - well done je v Burgundsku docela jinak nastavená, než jak ji mám já. Vždycky se hlásím o medium a dostávám polosyrové maso. Středně propečený steak bučí a trká. Příště to zkusím nadsadit na well done, abych třeba dostal to co chci, medium.
Chateau de Marsannay stojí ve vinicích na jižním konci Marsannay. Vstupné bylo tři Euro, za to jsme dostali klasickou OIV skleničku s logem Chateau a ochutnávku asi patnácti vín, která tam dělají. O jednom z nich jsem psal kdysi tady. Prohlídka sklepů byla impozantní, paní recepční štěbetala francouzsky něco o stodvaceti hektarech vinic, tomu odpovídala i velikost sklepů. (Jejich web zmiňuje jen pětatřicet hektarů, ale oba jsme si byli jistí, že paní začínala údaj stovkou, ale co už nadělám...)
V obrovském sklepním sále bylo asi dvanáct prodejců nejrůznějších potravin a dárků a dva pulty, kde se nalévala vína. Zkušeně malé dávky, skutečně ideálně malé. Bohužel velká část produkce byla z burgundského pohledu "masová produkce," tedy vína bez větší osobitosti a finesy. Řemeslně dobrá, ale jaksi nepříliš inspirující. Cenová hladina taktéž nastavená poměrně vysoko, což se zejména ukazovalo u několika zajímavějších vín, která se cenově pohybovala kolem 25 až 30 Euro za láhev. Takže jsme poděkovali, koupili uzená kachní prsa a vyrazili za světlem.
Daniel Brož si zkušeně na internetu ověřoval moji informaci o Otevřených sklepích a vypátral, že by podobnou akci mělo držet několik dalších sklepů v Marsannay. Rozmlouval jsem mu to, že to v neděli odpoledne nevypadá vůbec pravděpodobně, ale vrátili jsme se na náměstí a hned v prvním vinařství se chytili. Domaine Guyot měli v rozsáhlém sklepě samoobslužnou prohlídku s desítkou vzorků a soutěží o ceny. Paní Guyotová nás pozvala dovnitř a hned u druhého vzorku se Daniel vzrušil a překypoval u něho nevídaným nadšením. Připravená vína byla vesměs mladá, ale výrazně strukturovaná, s typickým projevem vín z Cote-de-Nuits, osobitá. U druhého vzorku nás přišel vinař upozornit, že degustace je jen pro zvané, a když už tam teda jsme, tak ať si to projdeme. Říkal toho víc, ale usoudil jsem, že bude bezpečnější nerozumět a nekomunikovat. Nakonec mi vinař před nosem odnesl Chambolle-Musigny a zase nás k něčemu nesrozumitelně francouzsky pobízel, tak jsem se zahojil příjemně velkorysou dávkou Clos de la Roche a koupil šest lahví základního Marsannay, u kterého mi poměr výkonu a ceny připadal nejlepší. Daniel kvůli obchodování s francouským vínem několik let chodil na francouzštinu, ale mě v ten nedělní večer připadalo vhodnější nerozumět.
Večer jsme v pulignském penzionu jedno z Guyotových vín otevřeli. Přikusovali jsme k němu dva nedozrálé hrozny Pinotu a přikoupili jsme další dvě červená vína ze sklepa paní domácí, Auxey-Duresses 2007 od pulignského Bzikota a Chassagne-Montrachet Vieilles Vignes 2007 od Fagota. Zkontrolovali jsme i zbytky několika nedopitých Montagny a probrali jsme napřeskáčku všechno možné od kachních jater přes čtyřicet ten den ochutnaných červených vín až po francouzské zvyky a naše děti. Daniel zpočátku vyzdvihoval Marsannay od Guyota, ale nakonec (snad) uznal, že Chassagne se mu vyrovná. Auxey-Duresses mělo dokonale vyladěnou chuť, ale bylo krátké, kratičké. Žensky jemná Chassagne a maskulinní, rytířské Marsannay byly dokonalé protiklady. Jemnost proti síle a mohutnosti. Jemné pohlazení proti sevřené pěsti. Nejzábavnější je na tom ten obrovský rozsah, jaký dokáže jedna odrůda vymodelovat na vinicích občas jen pár kilometrů vzdálených. Takže jsme nakonec vítěze neurčili a jen jsme si lebedili, jak jsme si to v Puligny dobře zařídili. (Oba neoznačené obrázky fotil Daniel Brož.)
 


Komentáře

1 AJAM AJAM | 25. listopadu 2009 v 8:19 | Reagovat

Pěkné počtení, dostal jsem konečně po chorobě chuť na víno Dotaz, jaké je koštování z plechového tastevinu ve srovnání z degustační skleničkou, hlavně z hlediska vůně ?

2 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 25. listopadu 2009 v 8:27 | Reagovat

[1]: To je dobrej dotaz, protože mi připomněl, jak jsem k tastevinu pořád marně voněl a myslel si, že mám rýmu a nic necítím. Čekal jsem vzhledem k ploše a povrchu výraznější vůni, ale zřejmě rafinované tvary skleniček mají opodstatnění a vůni zesilují a přivádějí rovnou do nosu. S tastevinem je to sranda, ale sklenička je mnohem lepší nástroj!

3 p.j. p.j. | 25. listopadu 2009 v 11:10 | Reagovat

:-)) Jo, jo, přesně: Dali jsme si v Givry well done jehněčí - jéje! Z toho vyteklo krve... Když jsem byl v Burgundsku poprvé (pracovně) viděl jsem, jak to dělají: pět vteřin na roštu z jedné strany, pět z druhé. Jižní svah by to jistě obhajoval, že takhle uteče nejmíň šťávičky a chuti a koneckonců je to asi nejekologičtější a dost autentické, ale...já prostě vzpozející se a křupající svalovinu mezi zuby nemůžu.

4 yaxi yaxi | Web | 25. listopadu 2009 v 13:20 | Reagovat

krasne cteni :)
(a kdyby te nahodou cvrnklo do nosu něco s mekkymi ovocnými taniny ke coq au vin, vem lahvicku na vyzkouseni(10-15euro))

5 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 25. listopadu 2009 v 16:24 | Reagovat

[4]: díky, něco ti dodám a třeba se domluvíme i na nějakém vaření s ochutnávkou Pinotů?

6 vosisko vosisko | 25. listopadu 2009 v 17:36 | Reagovat

On nedá pokoje a bude pořád nám tvrdě pracujícím v přední linii boje s vínomilci, ukazovat jak si užívá. Počkej Sklendo až někam pojedu. No nic, ještě měsíc musím vydržet.

7 yaxi yaxi | Web | 25. listopadu 2009 v 20:18 | Reagovat

jasne, kuchar ma byt vesely...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama