Hledači, požitkáři a násobení šesti

26. října 2009 v 7:00 | Sklenička |  Jen tak
Včera večer jsem se příjemně nudil s lahví Meursaultu 2006. Párkrát do roka, když druhý den nemusím vstávat do práce, si vezmu knížku a s nějakým báječným vínem zkouším, jak si žije druhá polovina lidstva. Meursault 2006 se už probouzí, před půlrokem jsem ho pil s návštěvou, a byl marný, zavřený jako lančmít v konzervě. Teď už rozkvétá a slibuje veselé vánoce. Kupoval jsem ho tři kartony, tak jsem si večer užil s blahobytným přesvědčením, že ho ještě pár lahví mám. Na Jižním svahu byla před půlrokem zajímavá anketa: Kolik lahví od jednoho vína (nejraději) kupujete? Vzpomínal jsem na to, jaké to bylo, když jsem bojácně nakupoval vína po jedné - dvou lahvích a napadalo mě k tomu několik komentářů...

Sociolog by mohl podle odpovědí rozdělit hlasující na Požitkáře a Hledače. Hledači jsou ti, kdo kupují vždy jednu láhev. Nechtějí ztrácet čas (bezcenným) opakováním stejných zážitků. Opovrhují chudáky, kteří si vyberou tři - čtyři vína a ta točí stále dokola, dokud se nevyprodají nebo nezestárnou a není nutné je nahradit. Tolerují opakování jen pokud jde o víno podávané návštěvám - pro ty je dobré mít ve sklepě pár basiček vína, které "nenadchne ani neurazí" a dá se bez problémů vypít s neznalým návštěvníkem. Když jsem se nad tím zamyslel a transponoval si vztah k vínu do partnerských vztahů, vzpomněl jsem si na šedesátoletní heslo hipíků: "součástí establishmentu je každý, kdo se s holkou vyspí podruhý."

Pak je samozřejmě ještě několik přechodných vývojových forem mezi Požitkáři a Hledači. Nevyhraněné typy se vymlouvají na společenské ohledy při nákupu vína ve vinařství, případně na to, že přebytečné lahve (tak do tří kusů) rozdají, případně prodají kamarádům, atd. Ale přejděme k druhému pólu, k Požitkáři. Přestávám být objektivní, protože požitkářům fandím... Požitkář ve mně se vyvinul samozřejmě z Hledače v podmínkách drastického odloučení od domova. V tisíc kilometrů od domova vzdáleném Burgundsku jsem poprvé taky kupoval víno po dvou - třech lahvích, ale když jsem zakopnul o zlatej grál, šardonku Saint-Aubin Premier Cru za 12 Euro, neváhal jsem a koupil 48 lahví. Vydržela mi pár roků a mohl jsem porovnávat její mizení s ostatními nákupy, pořizovanými ve dvou až třech kusech.
Koupíte-li si dvě nebo tři lahve doma nedostupného vína tisíc kilometrů od domova, je to malér. Nejlepší je, když doma zjistíte, že jste se při nákupu spletli. Zbylou lahev nebo dvě rozdáte, vypijete s neznalou návštěvou, nebo bezbolestně prodáte. Horší je, když doma zjistíte, že víno je výborné a zbývá vám už jen jedna nebo dvě lahve. Pokud jste koupili dvě a zbývá vám už jen jedna, jste na tom jako šerif v americkém westernu, který v úkrytu za stodolou zjistí, že mu v hlavni revolveru zbývá poslední náboj, ale proti němu stojí nejmíň šest padouchů. Žádná příležitost k otevření není dost dobrá, a to neuvažuju tu zrádnou možnost, že zrovinka ta poslední lahev by mohla chytit korkovou vadu... zažil jsem si to přemítání, při jaké příležitosti takové víno otevřít, a nikomu to nepřeju. Zákonitě se dostavuje zklamání. Po všem tom těšení na správnou příležitost se nemůže nedostavit.
Koupíte-li tři lahve a s první se doma ujistíte, že jste koupili dobře, jste na tom přesně o jeden výstřel líp. Nic víc, nic míň. Krize přijde hned po druhé lahvi. Stejně jako nabíjení Coltova revolveru, správný nákup vína se odehrává v násobcích šesti.

Introverti to nezvládají. Lidé, kteří se neradi rozhodují, selhávají. Taky jsem se k tomu musel nutit. (Uvědomil jsem si to teď nad Komunitními Bedýnkami - před dvěma lety bych nedokázal koupit od jednoho vína 72 lahví. Letos si to užívám.) Podstatný krok jsem udělal teprve nedávno, když mě kamarádi vytáhli hodnotit víno do různých amatérských komisí. Zíral jsem, jak rychle se s bodováním vypořádali lidé zvyklí ochutnávat a hodnotit častěji než já. Když jste jen jedna položka na šesti- nebo desetičlenném počítadle a ostatní dokáží pokaždé víno obodovat dvakrát rychleji než vy (a občas z komentářů poznáte, že se s tím sice nepářou, ale vínu rozumí a to podstatné poznají, dvakrát rychleji než vy :) nakopne vás to. A přemýšlíte o tom, jak svoje hodnocení vína zjednodušit, učinit praktičtějším. Jak na něj přišroubovat rukojeť, abyste ho mohli všude nosit s sebou, i v Itálii, v Burgundsku nebo v moravském sklípku.
Tak jsem se letos na jaře potkal v Ribbeauvillé s dalším vinným nadšencem, který by si nejspíš v této souvislosti nepřál být jmenován, a společně jsme jeli do Hunawihru nakoupit pár vín z Rosackeru, jedné z nejvyhlášenějších alsaských vinic. Prudil jsem ho při ochutnávce ve tři odpoledne, "Pohni, do šesti musíme bejt v Beaune," a on na se bránil, "Počkej, to já nemůžu nakupovat takhle rychle!" Dělal jsem, že to jde a hned jsem objednával, krabici Pinot Gris Grand Cru Rosacker 2005 a kamarád raději objednával po dvou lahvích od každého vína. Za pár dní jsme jednu z mých lahví v Burgundsku vypili a kamarád se divil - To fakt bylo z těch Pinotů nejlepší, jak jsi to poznal? Jasně že je příjemné si doma překoštovat celou dovolenou. Ale od toho jsou nákupní ochutnávky, abyste si z nabízeného vybrali to nejlepší. To jen čeští manažeři vyznávají heslo, že Odklad rozhodnutí je nejlepší rozhodnutí a vozí si ze světa domů krabice složené z šesti různých vín. (Občas vás to soustředění a rozhodnost odmění, jako když mi další den v Hunawihru paní za pultem mi řekla, že je Rosacker 2005 vyprodaný, že jsem kupoval poslední karton.)

Kvůli tomu jezdím na ochutnávky, vesnické košty a návštěvy sklepů, abych mezi nabízenými víny dokázal poznat vynikající víno za dobrý peníz. Pít dobré víno každý večer není konformita. Myslím, že rozdíl mezi Hledači a Požitkáři je jen rozdíl mezi lidmi, kteří se neradi rozhodují a mezi těmi, kteří se rozhodují snadno a rádi.

Jak to máte vy? Jste introvert nebo extrovert? Hledač nebo Požitkář? Střídáte holky (kluky) nebo jste věrný(á) těm, které si vyberete? A jak to vlastně máte s vínem?
 


Komentáře

1 Neználek Neználek | 26. října 2009 v 9:50 | Reagovat

Chvíli po přečtení toho to článku jsem přemýšlel, zda nemám mýt komplex. Ale to teda ne!
Rozhodně nejsem introvertem, ani nějakým nerozhodným člověkem. Přesto jsem hrdým hledačem a činím tak s neskutečným požitkem. Není to důkaz, že Sklenička napsal blbost, ale že diverzita (snad lépe hezky česky rozmanitost) tohoto světa je báječná!
(Ale třeba tento směr opustím, jako se stalo a setrvává už víc jak 11 let v partnerském životě.:o)))

2 Neználek Neználek | 26. října 2009 v 9:51 | Reagovat

pardon - mít

3 AJAM AJAM | 26. října 2009 v 9:56 | Reagovat

Je otázka kdo co je! Také záleží na jedné drobnosti, kolik že mám v peněžence? Když je víno do 20 € a dobré, proč nekoupit karton, dva. Problém ale začíná když vám třeba chutná Bordeaux Grand Cru Classé, pak bohužel třeba nezbyde nic jiného než koupit dvě maximálně tři lahve od více Chateau a v tu chvíli se stává požitkář v hledače a naopak. Ovšem když už člověk jede těch tisíc kilometrů a jěště k tomu za vínem tak by měl počítat s tím, že nepoveze domů v batohu jednu lahev.

4 Sklenička Sklenička | E-mail | 26. října 2009 v 10:11 | Reagovat

[1]: jasně :o)

[3]: ad peníze: přiznávám, že burgundská Grand Cru mám ve sklepě teprve dvě a navíc každé jiné :o) ale třeba z letošní dovolené v Itálii jsem dovezl jen dvě krabice vína, všechno jeden supertoskánec.

5 Martin S. Martin S. | E-mail | Web | 26. října 2009 v 11:01 | Reagovat

hehe :o) nevidím důvod se nepřiznat, ale samozřejmě díky za diskrétnost ;)

v tom Hunawihru jsem byl pravda trochu rozhozenej neplánovanou degustací i naším setkáním. kalkulačka v hlavě se přetahovala s jazykem o to, z čeho si sestavit kartón, nákupy po násobcích šesti jsou dost výjimečné :o)
takže bych spadal do kategorie 'často nerozhodný hledač'?

až když jsme poslední den otevřeli láhev v klidu na terase (podle mé verze to byla jedna z těch mojich dvou :-) dal jsem ti zapravdu, že ve vinařství jsem ten šeďák dostatečně neocenil - narozdíl od Tebe.

6 p.j. p.j. | E-mail | 26. října 2009 v 11:50 | Reagovat

No, je tam spousta trefných postřehů, přesto ale se za nerozhodného nepovažuji, za čistokrevného hledače ovšem ano. vymlouvám se na malou skladovací kapacitu, pravda ale asi je, že i kdybych měl sklep jako hrom, asi bych ho stejně zanesl jednolahvovýma sestavama. nedokážu to nějak sofistikovaně zdůvodnit, ale prostě chutnat stejné víno víckrát mi přijde takové jalové opakování, škoda peněz, času, místa, jater. svět vína je tak bohatý, že i když se snažím specializovat jen na některé oblasti a některé odrůdy, tak i s jednolahvovými nákupy nikdy nemám šanci ochutnat kompletně všechno a potupně skončit u opakování :-) na mých nákupech není nic nerozhodného - jasná rovnice, kde proměnnými je mé místo v archivu, peníze, oblíbená oblast a odrůda, kvalita vinaře, vinice i ročníku a pak už jen to, jestli už to náhodou nemám koupené. podle toho buď tu lahev vemu nebo ne. Chutnat ji dopředu nemusím, rád se nechávám překvapovat a i když bude překvapení nepříjemné, tak jedna špatně koupená lahev zas tak nebolí.

7 Sklenička Sklenička | E-mail | 26. října 2009 v 12:54 | Reagovat

[1]: měl jsem ještě dodat, že v partnerských vztazích jsem se po několika letech požitkářství náhle stal hledačem :)

[6]: díky za přihlášení jasného exempláře analytického introverta! "proměnnými je mé místo v archivu, peníze, oblíbená oblast a odrůda, kvalita vinaře, vinice i ročníku a pak už jen to, jestli už to náhodou nemám koupené." Mě ke koupi oněch 48 lahví Prmenier Cru stačilo ochutnat, kdybych měl řešit rovnice s více proměnnými, bylo by po zábavě - zůstal bych radši u piva :o)

Ale jak si to každý udělá, tak to má...

8 Krakonos Krakonos | 26. října 2009 v 13:23 | Reagovat

I tatáž lahev je málo kdy stejná, obzvláště pokud přechutnáváte z bedýnky (12), tak jednou za rok, vývoj vína je úžasná věc. A další rok stejný nákup až do skvostné vertikální ochutnávky :o). 1-2 lahve ano, takové Echezeaux 05 nebo nějakou gařáž :o) (nemyslím ale Le Pin), jinak asi nelze. V podstatě sklep je na držení vin stejného Chateau v různých ročnících, po jedné by to byl bordel. Ten pocit že tam ještě toho dobroučkého nektaru je 10 lahví, dodává pocit klidu a bezpečí :-DD.

9 p.j. p.j. | E-mail | 26. října 2009 v 14:35 | Reagovat

tak s tou rovnicí je to samozřejmě jen nadnesené, samozřejmě všechny tyhle věci už proběhnou hlavou i rychleji než dumání nad nalitým vzorkem. Projedu police zrakem, tu sáhnu, tam sáhnu. Mě to takhle baví.

10 Vosisko Vosisko | E-mail | 27. října 2009 v 17:04 | Reagovat

Výborný článek. Moc jsem se bavil.

Já jsem hledač z donucení, neb mě moje práce neumožňuje jinak. Ale považuji se za hledače požitkáře. Umím si to jedno jediný víno u kterého vím, že se ten zážitek už nebude opakovat opravdu vychutnat a pak na něj do smrti smrťocí vzpomínat. Mám obavu, že kdyby mi ho někdo znova nalil, už by to takový zážitek nebyl. Mě totiž asi nejvíc baví to hledání. Prostě i hledání je cíl.

11 Sklenička Sklenička | E-mail | 27. října 2009 v 18:20 | Reagovat

[10]: děkuju a pěkně vítám zpátky. Jak bylo v Campůliji?

12 Vosisko Vosisko | E-mail | 27. října 2009 v 19:00 | Reagovat

Tož popil jsem něco falernského, ale bílé převládalo. My pořád jedli nějaké ty obyvatele moře a tak se mi nedařilo přemluvit někoho z party na mé oblíbené Aglianico. Ale bílé celkem potěšilo, neb jsem toho z této oblasti moc nepil. Ještě mu dám příležitost. Óooo takové dobře vychlazené Greco di Tufo a salát z chobotnice. Budu vzpomínat do smrti smrťocí. Jak vidíš, nemůžu být dle tvého rozdělení Požitkář.

13 Sklenička Sklenička | E-mail | 27. října 2009 v 19:16 | Reagovat

[12]: ale jó. Požitkář přece všecičko vyzkouší a domů přiveze paletu falernského, tu nejlepší :o)

14 VDV VDV | 28. října 2009 v 13:58 | Reagovat

Zdravím,
článek pobavil, zároveň donutil k zamyšlení. Vyšlo mi, že jsem vinný schizofrenik.
Pokud jde o tichá vína, hledám, vyjímečně nakoupím víc jak šest lahví jednoho vína a obvykle psychicky unesu, když vypálím poslední náboj.
Pokud jde o vína fortifikovaná, užívám si. Ve skleničce zajiskří suché sherry či madeira, zakroužím, natáhnu vůni, rozprostřu pár set molekul moku po patře a svět je rázem v pořádku. Je to jako setkání s osobou, kterou máte  rádi, znáte ji řadu let, zažili jste různá dobrodružství a máte k ní naprostou důvěru. Zde je věrnost na místě, hledání proběhlo, čas se zastaví, slova jsou zbytečná....
Proto mám obvykle slušnou zásobu výše zmíněných vín. Ovšem jakmile začínám zastrkávat předposledních šest nábojů do bubínku, neklid stoupá a je čas nakoupit nové palivo...
Naštěstí, fortifikáty jsou v drtivé většině neročníková záležitost, často produkt systému "solera", takže nehrozí, abych po dopití poslední láhve trnul hrůzou, že se s dotyčným vínem a jeho chutí již nikdy nesetkám.
Tož tak...

15 Sajmik Sajmik | 31. října 2009 v 17:49 | Reagovat

Ono se to odvíjí také mj. od spotřeby - ta moje je dost nízká, cca 80 lahví ročně (většinou 1 láhev na dva večery), takže abych vůbec něco ochutnal, nakupuju po několika málo lahvích (48 lahví St. Aubin bych pil až do důchodu!). Samozřejmě také proto, že pít jedno víno častěji než jednou za rok pro mě nemá význam, to přiznávám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama