na Blog.cz

S podzimem přijde invaze pavouků, varují vědci. Zavírám okenice, ucpávám škvíry, rozmisťuju po domě spreje proti hmyzu. Skoti chtějí zavést minimální cenu za jednotku alkoholu jako prevenci proti nadměrnému požívání. Píše se to tady. Kupuju zásoby jako sysel. Zima bude dlouhá!

Už několikrát jsem mluvil a psal o tom, jak snadná je orientace v burgundských vínech. Když je to bílé, je to Chardonnay. Když červené, je to Pinot Noir. Vyjímky existují. Jedna z největších vyjímek je Sauvignon Saint-Bris. V regionu Chablis leží malá apelace Sauvignon Saint-Bris, kde se, jak jste už jistě uhodli, pěstuje Sauvignon.

Obvykle dodávám, že to je asi tak všechno, co je o tom potřeba vědět, protože sama apelace ani vína nejsou nijak významná. Přesto jsem jedno takové víno koupil do třetích Komunitních Bedýnek a teď si lámu hlavu vymýšlením důvodu, kterým bych vás přesvědčil. No ale vzdávám to - mně se to víno prostě líbí.

O vinařství Stapleton-Springer jsem se zmiňoval už několikrát, naposledy tady. Vyjel jsem nedávno na Moravu ověřit si svoje poznámky z náhodných setkání nad vínem a domluvit s výrobci, jestli mi svá vína nechají do komunitních bedýnek (SKB 3). U Pavlovic už plašili špačky kanonádou a v Bořeticích se sbíral Modrý portugal. Dostal jsem noblesní skleničku a Jaroslav Springer mi nabídl, ať ochutnám mošt z kádě, kde právě odebíral samotok. Den předem jsem emailoval, že přijedu koupit dvě lahve Vavřince Craig's Reserve 2007, o kterém jsem už nadšeně psal tady.

Určitě jste to už zažili: ochutnáváte víno u vinaře ve sklepě, koupíte si s sebou krabici a za týden se doma divíte, Jak se mi tohle mohlo líbit? Máte z vína úplně jiný dojem než ten, který si pamatujete. A je celkem jedno, jestli za to může omámení atmosférou v moravském sklípku nebo vliv transportu vína několik set kilometrů do vašeho sklepa.

Čas trhnul oponou a je tu třetí kolo Skleničkových Komunitních Bedýnek! (Fotka jen ilustruje práci vynaloženou na výběr těch pravých vín :)

Až se zima zeptá, co jsem dělal v létě, řeknu jí: vybíral jsem víno do Skleničkových Komunitních Bedýnek!

Čekal jsem, kdy se na to téma vrhne Pavouk, ale pořád nic. Já jsem o jídle ve fixinské restauraci U Žanety (Chez Jeanette) už psal tady. Letos jsem tam zatáhl i Pavoukovy (odkazovaný článek četli a tak se vůbec nebránili). Pavoukovi to pojali velkoryse - dali si každý jiné meníčko (v jednom kraloval kohout na víně, v druhém hovězí na víně), a dokonce se Pavouk rozmáchl a objednal láhev červeného. Já jsem byl původně proti, namítal jsem, že potom půjdeme na košt naproti přes ulici k Berthautovým, podpůrným argumentem bylo, že U Žanety za lahev obyčejné šestieurové burgundy dáme dvacku. Kupodivu ani tohle Pavouka neodradilo a došlo k zajímavému úkazu: první usrknutí z přinesené lahve ilustrovalo můj podpůrný argument, ale když jsme ho upili ke kohoutkovi nebo k hovězímu, víno nabobtnalo jako popkorn na pánvi, rozkvetlo a dostalo nové chutě. Jídlo ho vystřelilo o dvě třídy výš.

Všiml jsem si, že funguju jako stroj na těšení. Minulý týden jsem si domluvil rande, na které jsem se těšil, ale za chvíli mě napadlo, že jsem si ho neměl domlouvat hned na další den, ale až na konec týdne, abych se mohl těšit celý týden. Podobně to mám s některými víny, chodit kolem nich a plánovat, kdy je vypiju, bývá zábavnější, než je pak doopravdy vypít. Na Cohenův druhý pražský koncert jsem se těšil několik měsíců, teď je to pryč... ale bylo to báječný!

Kde jsou ty krásný časy, kdy jsem se mohl zbláznit z kdejaké barikované šardonky, aneb, jak by řekli Frantíci, Où sont les neiges d'antan? (Touhle otázkou jsem já, francouzsky němej, loudil z Marca Boutheneta v burgundském Cheilly už vyprodané Hautes-Cotes de Beaune 2005 do druhých Komunitních bedýnek. Jen jsem ten stařičký refrén Francoise Villona trochu parafrázoval: Où sont les Hautes-Cotes d'antan? Bouthenet Villona znal a čtyřiadvacet lahví toho úžasného omedailovaného vína mi našel.)