na Blog.cz

Přicházím na chuť soukromým svátkům. Narozeninám, jmeninám, výročím. Rozhodnutí, nad kterými bych jinak dlouho váhal, jdou pod tlakem kalendáře najednou snadno. Minulý týden jsem měl hodně práce a najednou cvak, uvědomil jsem si jeden takový svátek. Bylo už šest večer, příliš pozdě na to, abych si otevřel lepší víno, na které bych musel tři hodiny čekat, než se mi v džbánku okysličí. Obvykle bych se dlouho rozmýšlel, ale jak už napsal kdysi Vladislav Vančura, letmý pohled protihráči do karet napoví víc, než mnohé úvahy, nakoukl jsem do chladničky a bleskově otevřel supertoskánce z Fattorie il Palagio, Arnolfo di Cambio 2003 IGT.

Tak jsem včera nedorazil na pražskou ochutnávku francouzských vín (to by samo nestálo za zaznamenání ani tady na blogu). Na konci prázdnin mívám žně, vrcholí mi jeden pracovní projekt a nestíhám. Chvilku po šesté mě na výjezdu z Prahy zazvonil v autě telefon, volal vinař Richard Tichý z Hrušek. Že pojede do Prahy a že by mi mohl ušetřit cestu, kdyby mi přivezl víno, které jsem si u něj zarezervoval do příštích Komunitních bedýnek.

Teď o prázdninách to na blogu vypadá, jako bych abstinoval a jen občas někam vyjel na výlet. Na Moravu, do Itálie, občas zajdu na ochutnávku v Praze... z prázdninových zápisků jsem nemilosrdně vyhazoval degustační poznámky, protože mi připadaly nudné v porovnání s tím, co se všechno o prázdninách děje (nebo co by se dít mohlo). Navíc mě skupinové ochutnávání stále utvrzuje v tom, že co člověk, to jiná chuť. Často si z podobných akcí nepamatuju jednotlivá vína, ale to, s kým jsem se na hodnocení shodl a s kým ne.

Asi jsem píchl do vosího hnízda. Tahal tygra za ocas. (To ale dělám na blogu víc než dva roky :o) Nakonec jsem neřekl tak moc, a když v komentářích padne na konto salónních znalců, že "z autentického vína mají vyrážku, protože nemají ani páru, jak chutná," říkám si, klídek, to není o mně. Určitě tím myslí někoho jiného. Nějakýho mlaskala samozvanýho, možná. Ale nedávný text na Italské vinné stezce mi napověděl (je to tady a vřele doporučuju přečíst. Opačný pohled má Alice Feiring tady.).

Souvislej příběh z víkendové cesty na Moravu zase nedám dohromady, jen skládačku neboli pozdní sběr, jak to tady nazývám. Vyjel jsem do Kyjova na sobotní Galerii rulandských vín v ČR a potkal tam recenzenta portálu O víně. Tak s vlastním referátem spěchám, aby mě nepředběhli :o) Jak říká lidová píseň: Oni sú z městečka / A my jen z dědiny / Bylo by nám haňba / Keby nás dohnali.

V pondělním textu o mejtské přehlídce vlašáků jsem spekuloval o tom, jak asi dostal vlašák z rakvického vinařství Straka nápadně sauvignonový charakter. Nebyl to jediný případ, vzpomněl jsem si na několik podobných.

Na středeční ráno minulého týdne jsem připravil text s názvem Proč nejsem Sparťanem. S fotbalem neměl nic společného, ale chtěl jsem reagovat aspoň titulkem na mátožný výkon Sparty v úterním zápase proti Aténám. Ve středu ráno jsem zveřejnění bloknul, a dobře jsem udělal. Aspoň si podzimní pohárové středy budu moct užívat bez stresu, co zase naše špičkové kluby S+S v Lize Mistrů vyvedou. Tož tak, co už? Díky předvídavosti, se kterou Slavia odmítla televizní přenos, jsem měl klidný večer na zahradě s hodně nadprůměrným vínem. Udělal jsem si z toho malý svátek. Žádnou návštěvu jsem nečekal, ale sáhl jsem do sklepa pro jeden z nových pokladů, víno od Domaine Robert Arnoux.

Když Tomáš svolával košt vlašáků, zdůvodňoval to jako snahu zbavit se panické nepolíbenosti vlašákem, ale seznam vín vypadal jako večírek Vlašského prince. Posuďte sami:

Byl jsem zkraje července dva týdny v Toskánsku a teď po návratu jsem najednou nechápal: co všichni mají s těma fotkama a videama? (V Itálii jako by nikoho nezajímal nahatý Topolánek, dozajista by dědky v cafetérii nezvedl ze židlí ani nahatý Paroubek...)