Pozdní sběr červnový

1. července 2009 v 7:00 | Sklenička |  Jen tak
Jen pár odtažitých cestovatelských poznámek. Na nedávné cestě do Burgund moje ojetá Mazda 626 dostala křídla. Když ji vyženu na D1, bojím se jet přes stovku a při stodvacítce se oba tak třeseme, že se bojím, že se mi rozsype. Na dálnici v Německu a ve Francii jsem ji musel krotit, občas jsem ji přistihl, že si to sype 180. V Německu to nevadí, ale ve Francii mě už dvakrát vyfotili, tak si dávám bacha. (Pavouka prej teď taky vyfotili a taky si dává bacha :)

Jednou, dvakrát do roka se v našich médiích objeví příliv příspěvků o bezpečnosti na českých silnicích. Pravidelně před volbama, změnama zákonů, před důležitým rozhodnutím parlamentu. Novináři pranýřují bezohlednost českých řidičů (prý nevídanou v celém motorizovaném světě), agresivitu a machismus za volantem. Mám o tom pochybnosti a myslím, že média jen sedají na lep politickému lobbingu. Dodnes ještě někdy udělám za volantem pitomost, špatně vyřeším situaci na křižovatce, chytnu se za hlavu a omlouvám se řidičům kolem, ale s nějakou přehnanou reakcí jsem se ještě nesetkal.
Myslím, že naši domácí řidiči nejsou bezohlednější, pitomější nebo agresivnější než řidiči v Německu nebo v Itálii. Celý problém je v tom, že řidiči v Německu, Itálii, Francii (ale i Chorvatsku, abych nejmenoval jen ty nejbohatší země) jezdí v lepších autech a po lepších silnicích, než naši řidiči. Myslím, že za počet nehod v ČR může především stav silnic a stav "vozového parku." Oba tyto parametry jsou v režii státní správy. Za stav vozovek může stát a jeho orgány (státní správa a samospráva), za technický stav vozového parku mohou STK (Stanice technické kontroly). Tolerance alkoholu za volantem v některých vyspělých evropských zemích tento problém ještě víc trivializuje. Prostě všude ve světě se jezdí líp, protože jedete po lepší silnici a nepřekáží vám pětadvacet let staré škodověnky. Někde se navíc můžete před jízdou napít vína :o)
Za Montagny Premier Cru "Les Montcuchots" 2005 dostal J.P. Berthenet v Revue de Vin de France tři hvězdičky ze tří možných. Psal jsem o tom tady, že je to zázrak, protože tohle víno stávalo kolem deseti Euro, ale jinak jsou dvě až tři hvězdičky vyhrazeny pro dvěstěeurové Grand Crus z Montrachetu. Taky jsem v květnu 2007 v Montagny u Berthenetů zjistil, že Montcuchots jsou už vyprodané (a s nimi i základní Montagny "Samotok" - Téte de Cuvée). Tak jsem si zahojil zvědavost až letos díky Pavoukovi, který zajel k Berthenetům místo mě a jeden karton Montcuchots 2007 mi přivezl. A já teď celý večer blaženě usrkávám a přemýšlím, co z těch dojmů je terroir a co ročník. Dnes večer se mi zdá, že víno samo je tenké, málo tělnaté, a díky tomu může vyniknout minerální závěr. (Je to Chardonnay, suché jako papír.) Trochu tělnatější, kulatější než Chablis, trochu éterické a nepostižitelné, vzpírající se analýze: jemná kyselina, už v těle je cítit nástup hořčinky, následuje minerální závěr a doznívání. Asi to ještě není úplně vyladěné, víno je moc mladé a za rok bude harmoničtější a zábavnější. Ale mám podezření, že za rok už nebude, že ho vypiju dřív.
Letos jsem byl v Burgundsku už pošesté a přesto jsem si objevil úžasnou novinku - taky na doporučení kamaráda, který ji objevil hned napoprvé. Sklepy Marché Aux Vins mají vchod na beaunském Staromáku, hned vedle proslavených hospiců a Hotel Dieu, naproti přes ulici je prodejna suvenýrů, kde každoročně kupuju dětem trička s burgundskými motivy. Pětkrát jsem vchod do Marché Aux Vins minul, protože mi připadal příliš vznešený, příliš lákavý, příliš prvoplánově turistický. Letos jsem tam zašel a hned mě dostali.
Vstupné je deset Euro, za ty dostanete plechový tastevin (kopii středověké OIV sklenice, ze stříbrného kalíšku se koštovalo víno ve světle svíčky ze sudů ve sklepeních), mapku a degustační lístek a samoobslužně procházíte soustavou hlubokých sklepů ze 17. století se třinácti zastávkami.
První tři zastávky jsou bílá vína, následuje desítka červených. A všechna jsou skvěle vybraná. Nenapíšu, že všechna jsou dobrá - na některých z nich jsme s Pavoukem debatovali o vlivu ročníku a o tom, proč některým ročníkům Burgunďané říkají eufemisticky klasické a jiným vynikající. Ale vystavená vína tyto jevy bezvadně představují a přibližují. Včetně toho, že můžete v menší skupince hned diskutovat, jestli je lepší Village AOC z výborného ročníku nebo Aloxe-Corton Premier Cru z "klasické" 2004.
Jeden průchod trvá asi hodinu a kdybych nechtěl vypadat jako nenasyta, hned bych si dal druhé kolečko (a tastevin si můžete nechat na památku). Příště půjdu zase. Některá ochutnaná vína byla fakt skvělá (zrovna úvodní Chorey-les-Beaune nebo Beaune Premier Cru) a samozřejmě na konec bonbónek, Corton Grand Cru. Přelet nad Burgundskem se třinácti zastávkami a zábavným balancováním s tastevinem a snahou nepolít si košili a nepocákat si botky červeným vínem :) Vřele doporučuju!
Ještě jednu libůstku jsem si letos v Burgundsku našel: Plat du jour. Už jsem kdysi psal o tom, že mě traumatizují francouzské jídelní lístky a vůbec provoz v restauracích. Lákalo mě to, chtěl jsem ochutnávat, ale v restauraci jsem si připadal jako zajatec kanibalů. Postupně jsem se osměloval pod vlivem zkušenějších výletníků a letos jsem pookřál. Už vloni jsem objevil úžasnou vymyšlenost jménem Menu. Restaurace mívají tři až čtyři varianty takového menu od úsporného desetieurového až po gurmánské padesátieurové, často si můžete v rámci jednotlivých menu v každé položce vybrat z nabídky tří - čtyř jídel. Většinou aspoň jedna z variant vypadá povědomě a já do toho jdu.
Letos jsem zjistil, že některé neturistické restaurace, hospody pro Francouze, nabízejí taky Menu du jour (dnešní menu) a Plat du Jour - jídlo dne. Plat du jour bývá denní nabídka, jedno jídlo v ceně kolem deseti Euro. Prostý strávník si prostě vybere svoji restauraci podle své kapsy - podle toho, jestli Plat du jour stojí devět nebo sedmnáct Euro - a zajde tam každý den v poledne. Restaurace dbá na to, aby se jídla správně měnila a rotace jídel v týdnu byla pestrá, strávník to má bez starostí. Připlatí si za kafe a za nápoje.
Tak jsem v Gevrey-Chambertinu poobědval ledvinky s bramborovou kaší, v Beaune vepřové kotlety po maďarsku, v maconském Vinzelles neuvěřitelně krásně udušené vepřové... personál se vám většinou pokusí střelit místo Plat du Jour celé tříchodové Menu du Jour a klidně využije vaší chatrné francouzštiny, ale pokaždé jim to rádi odpustíte...
Francouzské číšnice (a občas i číšníci) jsou vůbec k sežrání. Žádné uniformy, ale civil (džíny a trička), naprosto neformální až familiární chování (když mi servírka v Beaune položila levou ruku na moje levé rameno, zprava mi strčila (svoji) hlavu do talíře a zeptala se, jestli mi chutnalo, nadšeně jsem se rozesmál), ale při tom všem se chovají profesionálně a nedají si nic líbit od hostů, kteří překročí hranici. Geniální scénku z Dobrého ročníku, kdy číšnice sklapne jídelní lístek a řekne otravným Američanům, McDonalds je dvacet kilometrů na jih, vypadněte a nezabírejte nám tady místo, tu jsem nezažil, ale docela bych tomu věřil.
Nejblíž tomuhle přístupu byl v Čechách vrchní v pražské restauraci Na Kopci, ale toho jsem otipoval na majitele - francouzské servírky jsem tipoval spíš na brigádnice. Přesto by strčily do kapsy všechny číšníky v Čechách, a moc by mě zajímalo, jestli má francouzština adekvátní překlad pro český výraz pingl.

Znáte v Čechách restauraci s podobně bezprostřední obsluhou? Nebo neznáte a ani vám nechybí?

 


Komentáře

1 VN VN | E-mail | 1. července 2009 v 11:43 | Reagovat

Jo, Na Kopci je v Praze podnik memu srdci asi nejmilejsi. Moc dobra kuchyne, fajn vina a skoro az rodinna atmosfera. Jinak co se atmosfery tyce, jeste mam moc rad <a href=http://www.cafedeparis.cz/>Cafe de Paris</a> a <a href=http://www.daclara.com/>Osterii da Clara</a>

2 tony tony | 1. července 2009 v 12:53 | Reagovat

Podobnou zábavu užíváme s jídelákem v Katalánsku, kde to neřeší ani španělský slovník. A také obvykle volíme menu el Dia, 3 chdy s výběrem ze 3 varint, chleba a stolní víno v ceně (8-10E) v lepších restauracích samozřejmě i násobky. Zajímavý byl např. předkrm - fazole pokladené ančovičkami a sypané olivami. Pokud mohu, dám si králíka, to mají vychytané.

3 Papaja Papaja | E-mail | Web | 1. července 2009 v 14:32 | Reagovat

Zábavné čtení. U nás ta "familiérnost" spíše hosta zarazí. Jsme trochu jiné povahy a není to tady zvykem. Ideální poloha je pro Čecha něco mezi tím.
V září se do Francie chystám a tak se nám takové info hodí :-))) Uvítám každý další příspěvek o jídle na cestách po Francii. Díky
P.
:-)

4 kazik kazik | E-mail | Web | 3. července 2009 v 14:51 | Reagovat

Beaunské sklepy jsem s nadšením obdivoval před třemi lety,ale ani by mě nenapadlo, že je neznáte. Mně je doporučil u nás zakoupený průvodce. A něco podobného jsem letos absolvoval v Barolu. Za 10 eur 10 vzorků, neomezený čas a asi i množství. Takže zámek Barolo!!!

5 p.j. p.j. | 7. července 2009 v 13:16 | Reagovat

No, nedávno jsme projeli Francii skrz a zpět, pár dní, ale rychle jsem si zvykl na to, že se vesměs nikdo nikam netlačí, nepředjíždí tam, kde nevidí, když vidí, že budete muset prudce brzdit, tak vás pustí před sebe do pruhu...jednak jsou asi míň zamindrákovaný a ve větší pohodě a hlavně asi že jsou instinktivně naučený na bezpečnou vzdálenost. mají na to ty pomůcky na dálnicích, který informujou, že bezpečná vzdálenost jsou dva intervaly přerušovanýho pruhu u krajnice. sice to dodržujou plus mínus, ale aspoň nemusíte být pořád ve střehu. No ale jen jsem přejel Rozvadov ve směru na Plzeň, už jsem měl zase běsi v patách. Už jsem jako ve stotřiceti jel strašně pomálu a nejlíp, jak mi to dát najevo, je pověsit se mi v metrový vzdálenosti na nárazník, a i když je jasný, že nemůžu teď momentálně uhnout a udělat místo, nevadí, třeba mě takhle donutí aspoň na to šlápnout a co nejrychleji s prudkým přibržděním se nacpat mezi kamióny. Mně se teda líp jezdí na západ dál. až na ty německý dvanáctikilometrový uzavírky pruhu, kde se maká jen na kilometru jednom.

6 Sklenička Sklenička | E-mail | 13. července 2009 v 2:43 | Reagovat

[5]:::: To je přesně ilustrace toho, o čem jsem psal a předpokládám, že to myslíš jako vtip - nás v autoškole učili, že levý pruh je pro předjíždění a kdo v něm zůstává zbytečně dlouho, je bambula a měl by se vrátit do autoškoly. Názorně to vyučují v Německu: když se zapomenu v levém pruhu, přijede mi BMW 700 dvoustovkou dva metry za zadek a bleskne dálkovými reflektory, hned se klidím doprava a říkám tomu na honěnou a na schovávanou :)

7 p.j. p.j. | 13. července 2009 v 9:39 | Reagovat

:-)) Takže podle týhle logiky když nemám BMW a nejezdím dvoustovkou, tak nemám právo a musím si to hasit i po dálnici s kamiónama osmdesátkou? Podle mýho výkladu když je maximální povolená rychlost 130 a já stotřicítkou předjíždím téměř souvislou kolonu tiráků, tak ten, kdo je bambula a měl by se vrátit do autoškoly, je ten ve zpětným zrcátku, kterej nedokáže pochopit, že musím dokončit předjíždění a že se mi nechce dupnout na plyn, vyšroubovat to na 160 a pak dupnout na brzdu jen kvůli tomu, aby ten v BMW nemusel náhhodou vyřadit na deset vteřin tempomat naladěný na 180.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama