Ochutnávka vín bořetického vinařství Stapleton - Springer v Lustermanském sklepě se konala ve čtvrtek 7. května pod heslem Boření mýtů.
Nechal jsem se zlákat webovou prezentací slibující, že degustaci povede sám sklepmistr Jára Springer. A jeden mýtus se povedlo zbořit hned na začátku, když postupně hostitel Jan Horešovský, Annette Springerová a Jiří Dufek omlouvali sklepmistrovu neúčast. Potom se omlouval Jiří Dufek, že to bude jeho vůbec první prezentace, a od začátku to vázlo, drhlo a skřípalo. Napočítal jsem 33 návštěvníků a myslím, že všechny přilákalo totéž co mě, příslib zasvěceného výkladu a setkání s kontroverzním a legendárním vinařem. Z legendy ovšem zbyla jen kontroverznost a zklamání z neúčasti očekávaného.
Panu Dufkovi, hozenému do jámy lvové, bych nezkušenost a další chyby odpustil, ale slečně Springerové už ne. Její schematický výklad výhod biodynamického hospodaření mě tahal za uši, její prezentace nového směřování vinařství směrem k mladým, snadno pitelným vínům byla sakramentsky matoucí. Nevím, jak tenhle bod prezentace pochopili ostatní účastníci, já jsem ho vyluštil teprve druhý den pohledem do webového ceníku vín, ze kterého jsem usoudil, že Stapleton-Springer přidává k vínům dělaným "na dlouhé vyzrávání v archivu" ještě druhou větev, méně náročná a levnější vína pro každodenní pití, ale neopouští výrobu vín určených k delší archivaci. Na některé zvídavé otázky slečna Springerová odpovídala s roztomilou směsí sebejistoty a neznalosti, ale sám dobře vím jaké to je, plácnout hloupost, navíc pod tlakem okolností, tak ji nebudu citovat. Ostatně to nemá být kartáč pro slečnu Springerovou, ale pro pana Springera, který ji tam vyslal místo sebe, přestože mohl čekat, že se na ni povalí i dotazy podrobné a zasvěcené. Byl jsem v Míšeňské teprve počtvrté, ale pokaždé se tam sešla společnost lidí, kteří se o víno nadprůměrně zajímají.
Panu Dufkovi, hozenému do jámy lvové, bych nezkušenost a další chyby odpustil, ale slečně Springerové už ne. Její schematický výklad výhod biodynamického hospodaření mě tahal za uši, její prezentace nového směřování vinařství směrem k mladým, snadno pitelným vínům byla sakramentsky matoucí. Nevím, jak tenhle bod prezentace pochopili ostatní účastníci, já jsem ho vyluštil teprve druhý den pohledem do webového ceníku vín, ze kterého jsem usoudil, že Stapleton-Springer přidává k vínům dělaným "na dlouhé vyzrávání v archivu" ještě druhou větev, méně náročná a levnější vína pro každodenní pití, ale neopouští výrobu vín určených k delší archivaci. Na některé zvídavé otázky slečna Springerová odpovídala s roztomilou směsí sebejistoty a neznalosti, ale sám dobře vím jaké to je, plácnout hloupost, navíc pod tlakem okolností, tak ji nebudu citovat. Ostatně to nemá být kartáč pro slečnu Springerovou, ale pro pana Springera, který ji tam vyslal místo sebe, přestože mohl čekat, že se na ni povalí i dotazy podrobné a zasvěcené. Byl jsem v Míšeňské teprve počtvrté, ale pokaždé se tam sešla společnost lidí, kteří se o víno nadprůměrně zajímají.
Ochutnali jsme jedenáct vín, dvě rosé a devět červených. Překvapivě jemný, zakulacený, třešňový Modrý Portugal z Modré Hory 2008. Ve zmiňovaném ceníku vidím, že je z řady "na každodenní pití," a myslím, že za 199 Kč stojí. Svatovavřinecké z Modré Hory 2006 patří do stejné řady, ale je mnohem bohatší ve vůni i v chuti, s tóny kávy, koření a třešní, bylo 12 měsíců v bariku. Frankovka z Modré Hory 2008 v ceníku není vidět, na moji pusu měla moc tříslovin i kyselin.
Úplně mě dostalo páté víno, Saint Laurent Craig's Reserve 2007 alias 85% SV a 15% MP za 299 Kč. Toho musím koupit aspoň karton! Naslepo bych hlásil vynikající Chianti podle ostružinové vůně, v chuti se ještě hodně prosazovaly třísloviny (12 měsíců v bariku). Když jsem si na závěr běžel pro druhou dávku, víno už nemělo ten sangiovese-šmrnc, ale přičítal jsem to dlouhé době otevření a rozhodně si to budu chtít ještě někdy zkontrolovat na celé lahvi.
Soukromě mě nebralo Saint Laurent Jane's Jungle 2006, stejně složené cuvée ze starých keřů (ale spoustě lidí kolem chutnalo). Ze tří Roučí (2005, 6 a 7) bych zvolil 2005. Někteří účastníci obdivovali poslední víno, Pinot Noir 2005 s lesními až stájovými vůněmi a 14,4 % alkoholu (cena 1190 Kč). Za sebe dodám, že PN 2005 bych si v tom troufal uhodnout i naslepo, protože mi tenhle typický projev moc nechutná.
Takže vítězem koštu by podle mého hlasování bylo Saint Laurent Craig's Reserve 2007 a všeobecně vína se Svatovavřineckým, poraženým Jaroslav Springer, který zůstal doma a hladovým šelmám v Míšeňské předhodil dva mladé křesťany.
Úplně mě dostalo páté víno, Saint Laurent Craig's Reserve 2007 alias 85% SV a 15% MP za 299 Kč. Toho musím koupit aspoň karton! Naslepo bych hlásil vynikající Chianti podle ostružinové vůně, v chuti se ještě hodně prosazovaly třísloviny (12 měsíců v bariku). Když jsem si na závěr běžel pro druhou dávku, víno už nemělo ten sangiovese-šmrnc, ale přičítal jsem to dlouhé době otevření a rozhodně si to budu chtít ještě někdy zkontrolovat na celé lahvi.
Soukromě mě nebralo Saint Laurent Jane's Jungle 2006, stejně složené cuvée ze starých keřů (ale spoustě lidí kolem chutnalo). Ze tří Roučí (2005, 6 a 7) bych zvolil 2005. Někteří účastníci obdivovali poslední víno, Pinot Noir 2005 s lesními až stájovými vůněmi a 14,4 % alkoholu (cena 1190 Kč). Za sebe dodám, že PN 2005 bych si v tom troufal uhodnout i naslepo, protože mi tenhle typický projev moc nechutná.
Takže vítězem koštu by podle mého hlasování bylo Saint Laurent Craig's Reserve 2007 a všeobecně vína se Svatovavřineckým, poraženým Jaroslav Springer, který zůstal doma a hladovým šelmám v Míšeňské předhodil dva mladé křesťany.
Jaroslav Springer | 
Zde hledá 
Škoda neúčasti vinaře, bylo by to určitě "jiné". Osobně jsem se taky chystal navštívit a nejvíce jsem se těšil právě na jeho osobu, tak mi to nakonec ani tolik nevadí, že jsem se tam nedostal.
Ještě k těm vínům na "každodenní pití" - pořád si myslím, že S-S jsou cenově hrozně vysoko a i ten MP, když píšeš cenu 199,- CZK, mi na každodenní pití moc nepřijde :)