Boj za víno a za lásku aneb jak jsem zachránila svět před parkerizací

26. ledna 2009 v 7:00 | Sklenička |  Komentáře a plky
Alice Feiring : The Battle for Wine and Love or How I Saved the World from Parkerization.

Je to knížka o vášni a je dobře napsaná. Dočetl jsem ji s jiskrou v oku a s ohněm v srdci - takhle budu jednou psát, až se to naučím! Strašně se mi líbí (až na obsesi Robertem Parkerem, nikdy jsem nečetl nic od Parkera, nekupuju víno podle jeho bodování, tak ani nemám obsedantní potřebu s ním polemizovat).

Alice je chytrá. Hned první jednoduchý posměšek (Woody Allen v sukni), který ji budou mnozí adresovat, tahle drobná zrzavá newyorkská židovka brilantně zesměšňuje, Arla Guthrieho zmíní, ale slavný refrén jeho hitu Alice's Restaurant neocituje (takže jsem si na něj vzpomněl až o stránku později, už stárnu).

Už jen přeložit název knížky do češtiny bude oříšek, protože se nabízí nejmíň dvě protichůdné konotace (ještě, že jsem psal Vínografovi, který mi knížku půjčil, ať ji přeloží, jinak bych si s tím lámal hlavu). Ale nejzábavnější na knížce je Alicina vášnivost, se kterou hájí svůj pohled na víno proti gigantům jako Parker, Krug, LVMH nebo Vinitaly. Její pohled je mi sympatický, protože nepokrytě fandí outsiderům (malým vinařům) proti obrům (velkým vinařským podnikům, globálním značkám) a zároveň to napíše tak osobně, že je jasné, že ve velkém světě velkého vína je zrovinka ta malá Alice se svým menšinovým vkusem v podobném postavení proti koryfejům jako je Robert Parker Jr. nebo kalifornská univerzita UC Davis nebo Clark Smith, výrobce mašinek na perverzní osmózu. Moc se mi líbí, jak do toho míchá osobní vzpomínky a vůbec spojuje nebo protřepává velký svět milionů prodaných kartonů vína s osobními radostmi i smutky. Její vyprávění o hledání zapomenutého a neúspěšného výrobce prvního Barola, které kdy ochutnala, je až dojemné.
Na svém blogu píše třeba o LVMH, Louis Vuitton Moet Hennessy, vlastníku několika výrobců luxusních značek šampaňského: "Doufala jsem, že firma odejde z obchodu se šampaňským, ale zatím, hladová po další půdě, ponořuje se do něj hlouběji. Společnost, která chce prodávat luxusní vzhled namísto skutečné podstaty, koupila rodinnou firmu Montaudon, která podle zastaralé Světové encyklopedie šampaňského od Toma Stevensona vlastní asi 80 akrů vinic osazených Pinotem Noir..." jukněte tady.

U nás holt píšeme jinak, na nedávném pražském koštu vín Jiřího Horta jsme se s kolegy vínopsavci svíjeli smíchy, ale publikované texty o koštu byly krotké a vyvážené - Alice neváhá napsat na plnou hubu, co se jí nelíbí na selektovaných kvasinkách, enzymech a taninech, na nadužívání barikových sudů nebo třeba na umělém zavlažování vinic. Nejspíš to řekne do očí i mnoha výrobcům a napíše to tak, že věřím, že se na ni potrefení výrobci moc nezlobí. Svět vůní a chutí je veliký a je v něm místo pro každého, pro Roberta Parkera, Nicolase Jolyho i Jiřího Horta.

Jenže každý nezpívá o víně tak jasným hlasem, jako Alice Feiring.
 


Komentáře

1 Svah lehce k severu se stáčející Svah lehce k severu se stáčející | Web | 26. ledna 2009 v 9:49 | Reagovat

Moc pěkné, díky! Tu knížku jsi mi vyfouknul, z Amazonu ještě nedorazila a doufám, že teď ji Vinograf půjčí mně :)

A ten závěr s "krotkostí a vyvážeností" je taky smutně pravdivý :)  Po zkušenostech s prý "nekorektními" texty o některých věcech od Járy Springera a LiVi jsem vyměknul a raději napíšu jen krátkou poznámku a dál se v tom nešťourám. A upřímně mne to se**, tak třeba se mi s tím povede něco udělat :o)

2 Luboš Luboš | 26. ledna 2009 v 10:30 | Reagovat

Jsem stará drbna...Nešlo by objasnit, o co s páně Hortem šlo?

3 vosisko vosisko | E-mail | 26. ledna 2009 v 12:31 | Reagovat

A to se mi líbí, že se většinou dožadují vyváženosti ti, jenž už lžou i sami sobě. Problém je v tom, že to tahání nás za nos vytěsnili za horizont vědomí a neumí to přiznat. Ale jejich reakce je vždy spolehlivě prozradí. Já proti nim obranu mám a vám píšícím spravedlivě držím palce.

Buďte pevní

P.S. mě by taky zajímalo o co šlo se Hortem a Springerem.

4 Sklenička Sklenička | E-mail | 26. ledna 2009 v 17:00 | Reagovat

Tak dobře, já jsem o koštu vín J. Horta nepsal, tak nebudu ani přidávat drby, přečtěte si to u Svaha :o) Pokud jde o mě, je to všechno v posledním odstavci - selektované kvasinky, enzymy, taniny (a pár věcí navíc). Nechci to tady komentovat šmahem jednou větou, snad se někdy odhodlám k tomu napsat něco podstatnějšího. Ne o konkrétních vínech a výrobcích, ale o tom, jak selektované kvasinky a enzymy zabíjejí ve víně individualitu a pravdivost. Stejně jako v jiných (průmyslových) oborech frčí i ve víně globalizace a unifikace, a jejich nejnápadnějším nástrojem jsou šlechtěné kvasinky, enzymy, taniny, nadužívání bariku atd.

Na druhou stranu se musím vínopsavců zastat: už jsem taky napsal hodně negativní referát a vím, jak mizerně se to píše, jak si člověk pečlivě ověřuje každou blbost a piluje každou formulaci, aby nepřeháněl, a jak z toho nakonec tejden nespí, i když má pocit, že se až úzkostlivě snažil, aby to nebylo nespravedlivé. Když napíšu blbost, která vyznívá pochvalně, málokdy se někdo ozve a protestuje :o)

5 Vinograf Vinograf | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 1:55 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Odsoudit něco je strašně snadný a pokud nechceš bejt za úplnýho vola, musíš strašně dobře vědět, o čem mluvíš. To, že pan Hort používá enzymy a selektovaný kvasinky, že jeho vína jsou navoněný a umělý barbíny, že se v jejich případě díky technologi absolutně nedá mluvit o tom, kde réva vyrostla, je jedna věc. Druhá věc je ta, že je to podle všech pravidel víno a může ti nechutnat, můžeš s ním nesouhlasit, ale nemáš důvod ho odsoudit. Kup si jiný víno prostě.

Alice odsuzuje každýho, kdo nedělá ultra HC přírodní záležitosti. Ale kdyby je dělaly všichni, tak by byl vína na trhu nedostatek, protože by musely bejt nižší výnosy, menší výlisnost, réva by se nemohla pěstovat všude, musela by mít jó terroir. Ergo by víno bylo dražší, hůř dostupný.

Dejme káždýmu, co jeho jest. Proto jediný, co mě na panu Hortovi štve je to, že neustále mluví o terroir, přírodě a výrazu a přitom vaří terroir v laborce. To je matení konzumenta a to je hnusný. Ale možná to zase dělá v dobrý víře, že... že nevím co. Ale chci věřit, že nějakou dobrou víru má.

6 vosisko vosisko | E-mail | 27. ledna 2009 v 11:05 | Reagovat

Já vám naprosto rozumím. Jenže, když se o tom bude mlčet, tak vyhrají ti vařiči terroiru. Jejich víra je jednoduchá. Prachy. Jak co nejsnadněji udělat přesně to víno, jenž si žádá většina konzumentů ( těm je jedno co pijí, hlavně když je to navoněný a jednoduchý v chuti). Ale tohle se dá ospravedlnit. Vždyť dávají lidem jen to co chtějí. A těm lidem dobře tak, alespoň zbude víc těch upřímných vín na nás. Tak teď nevím jestli není lepší o tom mlčet.

P.S. Tedy Skleničko tem Meursault od Albert De Sousa je naprostá pecka. Moc jsme si včera pochutnali. Jasný vítěz z vín co jsi mi poslal.

7 Sklenička Sklenička | E-mail | 27. ledna 2009 v 11:44 | Reagovat

6, Vosisko - to jsem rád, že chutná, a myslím, že za půl roku, za rok se Meursault ještě zvedne, tedy ten, který se nevypije teď :o)

Pokud jde o ta technologicky dotvořená vína, na která máš spadeno, tak bych si dovolil trochu oponovat: vždycky budou převládat, prostě je to většinový trh a nemá smysl snažit se ho vymýtit. Jediné, co můžeme dělat, je propagovat víno jako tradiční nápoj definovaný původem, a poukazovat na rozdíl mezi vínem vyrobeným "tradičně" a bez velkých technologických zásahů a tím druhým. Naštěstí i ta technologická vína jsou v zásadě zdravá a přírodní, a (při mírné konzumaci) nezpůsobují žádné zdravotní problémy.

Navíc zrovna konkrétně pan Hort má u mě dost kladných bodů za marketing vín obecně. Na jednu stranu mě s tím štve, že o vínu mluví především z pohledu marketéra, ale na druhou stranu má některé báječné nápady, které pomáhají propagovat prodej domácích vín všeobecně, a to je v Čechách obecně stále slabina. Třeba jeho sázka na růžová vína, tomu fandím.

8 vosisko vosisko | E-mail | 27. ledna 2009 v 12:45 | Reagovat

Já na ně spadeno moc nemám, neb z nich tak trochu taky žiju. Ale nemám rád, když ze mě někdo tahá za nos. Pokud to vinař přizná, že jeho cesta je taková či maková, tak je na nás jak se k tomu postavíme. Já se trochu vyznám tak si s tím poradím. Ale Vinograf má pravdu s tím matením konzumenta, to fér není.

Musím se pochlubit. Zítra letím směr Puglia. Jsem zvědav jakou filozofii nám předvedou vinaři "puglijští".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama