na Blog.cz

Come gather 'round people wherever you roam and admit that the waters around you have grown... kdekdo teď bilancuje, kdekdo má dojem, že časy se mění. Rachad píše o Sněhurce a rozvodu, Vinograf si to rovnou nakreslil, Jižní Svah napsal o tom, jak rok protekl. "To ti to uteklo!" řekla by mi paní Skleničková, ale místo toho mi to napsala. Ještě že člověk neví předem, co ho čeká, s tím by se rok 2008 nedal přežít. Moje soukromá bilance by nejspíš vypadala jako zprávy na Nově: co se rozbilo, co se ztratilo, co se srazilo...

Mám jen malej foťák, všechny zdejší fotky jsou ze diluviálního kompaktu Canon S 50. Na prosincovém koštu Jiřího Horta se mi Biograf posmíval: "Nechceš si něco vyfotit foťákem?" Chtěl jsem si dneska vyfotit vypitou láhev, ale celej den nebylo dost světa, abych si doma na pracovním stole mohl vyblesknout flašku. Vstávám za tmy, chodím spát za tmy. Ale štve mě, že potmě i obědvám a svačím!

V textu z loňského října o vínech prodávaných v TESCO, jsem se dopustil drobné chyby. Napsal jsem tam o mizerných burgundách lahvovaných pod značkou TESCO, že mají i podezřelé záklopky, a tuhle chybu teď opravím. Na dolní fotce vidíte dva druhy záklopek, jednu s potiskem, druhou bez.

Díky delší nucené nečinnosti jsem rozečetl knihu Stanislava Komárka "Příroda a kultura." Hned na začátku mě popíchla jeho zmínka o Rorschachově testu (to je test známý i nepacientům, v nekonkrétních barevných skvrnách vidíme zuřivého draka, tygra nebo voňavou růži. Z popisu draka psycholog odhaduje naši povahu, čím více popisujeme své představy, tím víc odhalujeme sami sebe): "v zásadě celá příroda je pro nás jedním velikým Rorschachovým testem"). Samozřejmě si uvědomuju, že na blogu o víně píšu stejně zase o sobě (proto se taky snažím zatahovat sem víc témat :o), jen jestli to není všechno o mně až příliš... Občas se můj popis Rorschachových skvrn na blogu může stát Rorschachovou skvrnou pro čtenáře - naštěstí sem chodí kultivovaní čtenáři a nestává se to často.

Pokaždé pookřeju, když můžu bezostyšně vychválit nějaké běžně dostupné víno. Nepíšu sice blog jako Cyril a Metoděj, nedělám si naděje, že by mnoho čtenářů běželo pátrat po vinotékách na základě mého textu, ale pokud můžu napsat, tohle víno si kupte, mám z toho sám radost - i když s tím stínem, že se mnou tím spíš může někdo nesouhlasit. Dnes mám víno nalezené asi 250 km od Prahy. Jestli je pro vás Alsasko (650 km) moc daleko, budiž, ale jestli je vám daleko i Břeclav, jste beznadějný případ. (Mimochodem, v listopadu letěla paní Skleničková z Prahy do Mylhůz a zpátky za 900 Kč, jeden let trvá asi hodinu.)

V nedávnému článku O skle jsem psal o odtažitých a s vínem jen volně souvisejících věcech, totiž že "k pochopení vína a vytvoření vztahu k němu pomáhá znalost prostředí, kde víno vzniká, počínaje krajinou a lidmi až po architekturu, jazyk a historii." Cuketka připsal zneklidňující poznámku, z které cituju: "je ale zajímavé, proč na všech stranách u vína taková posedlost smysly, které s tím poznáváním nesouvisí. To ale naopak pomáhá rozvoji emocí. Možná by na ty etikety neměli vůbec psát charakteristiku smyslovou a techniologickou, ale cílit to podle psychologického profilu konzumenta :)))"

Možná to už dávno víte a já ze sebe jen udělám (zase?) osla, když budu vysvětlovat, jak se dělá Kir. Nakupoval jsem burgundské víno v Chateau de Prémeaux. Rovnal jsem poslední bedny s vínem do auta, když přišel Arnaud Pelletier, syn majitele, s koňakovou sklenkou - zdali nechci ochutnat Kir. Nijak zvlášť jsem nechtěl, ale nechtělo se mi ani odmítnout, když už za mnou přišel na dvůr s nalitou sklenkou. Napil jsem se a vykulil oči: bylo to báječné a úplně jiné než dříve, kdy jsem si Kir míchal sám. Měl jsem toho plnou hubu. To nebyl ten tenký kyselý nápoj s příchutí černého rybízu, ale plnohodnotný, chuťově bohatý koktejl!