na Blog.cz

Před rokem si Bali přivezla z listopadového výletu do Burgundska fotky hroznů ponechaných na vinici napospas nebeskému ptactvu (tady) a potom jsme překvapeně řešili, proč se ty hrozny nesklízejí a nechávají se na vinici. Ještě že tak, jinak bych v pondělí 17. listopadu u Savigny čuměl jak puk - ale stejně to je nezvyklý pohled. Pamatuju si, jak jsme dopodrobna vysbírali moravskou vinici. I německé vinice, které jsem viděl cestou, byly očesané do posledního lístku. Tady visela spousta použitelných hroznů.

Nezbláznil jsem se, vím, že je do vánoc času dost, taky se řídím zlatým českým pravidlem, že "odklad řešení je nejlepší řešení" a vyznávám starý zvyk vyrážet pro vánoční dárky až o Zlaté neděli. Každoročně se už od konce listopadu trápím tím, že ještě nic nemám, a kdykoli se mi podařilo něco koupit s předstihem, byl jsem rád. Jednou jsme dokonce ze dvou dárků synovi k narozeninám jeden zapoměli dát, takže jsem si před vánoci mnul ruce, že mám náskok... Takže letos už v říjnu zveřejním tip na vánoční dárky. Kdo koupí včas, ušetří si nervy na Zlatou neděli!

Už se objevily první indiskrece o tom, že bude vycházet nový časopis. První zprávy obsahovaly vedle polopravd a pomluv i neověřené lži. Proto jsem se rozhodl zveřejnit doslovný přepis policejních odposlechů ze čtvrtečního odpoledne a večera a zároveň požádat Parlament ČR o vyšetření úniku odposlechů. Je to bezprecedentní krok, ke kterém jsem se odvážil teprve teď, kdy odjíždím ležet do vzdálené nemocnice, kde není internet ani signál mobilu. Jednotliví účastníci v přepisu figurují pod krycími jmény převzatými z policejního spisu. Nadávejte mi, proklínejte mě ale neubližujte mi, byla by to od vás zbabělost.

Není nic staršího než včerejší noviny, říká staré novinářské přísloví. Před časem jsem tady s opatrným očekáváním přivítal českou mutaci Decanteru. Druhé číslo jsem si ještě nestačil podrobně prostudovat, ale už letmý pohled postačí: být rodičem, beru do pravé ruky rákosku a ohýbám Decanter přes koleno!

V úterý jedenáctého v jedenáct se dřevěné stánky na pražském staromáku oděly do vinařského. Vyrazil jsem se podívat na start Svatomartinského vína, abych si vynahradil zmařený výlet do Itálie. V podloubí U bílého koníčka čekal moravský vinař Vladimír Šabata až do 11:11 hodin podoben nedaleko stojícímu Janu Husovi.

První enovzdělávací setkání na téma Sylvánské zelené proběhlo už v lednu v Němčičkách. Provozovateli Vinného sklepa Lustermanského Janu Horešovskému se myšlenka zalíbila a přivezl ji i s Janem Stávkem do Prahy. Za sebe můžu říct, že to byl výborný nápad. Z moravských vesnických koštů mám sylván jakoby rozmlžený. Kdybych měl před absolvováním semináře odrůdu popsat, nevěděl bych, protože sylván ochutnávám jen zřídka a často to bývají vína různých chutí i kvality, takže bych charakteristiky z paměti těžko lovil. Ve středu 5. listopadu jsme koštovali 19 sylvánů, takže je teď mám čerstvě v paměti: výraznější kyselina, čerstvě posečená louka a kořenitý závěr chuti. (Poznámka: na úvodní fotce skoro jistě není sylván. Fotil jsem ve stejný den na mělnické vinici a na jednom řádku jsem vyfotil hrozny tramínově růžové, rulandsky šedé, ryzlinkovitě kropenaté i veltlíno-sylvánky zelené. Tyhle bobule jsou spíš žluté, ale obrázek se mi prostě líbil.)

Fiona Sims (přítelkyně Jamieho Goodea?) napsala pro Timesy článek o novém londýnském vinném baru Terroirs. Nabízí se v něm 200 vín s důrazem na organická, biodynamická atd. vína. Článek má titulek "Jak předejít kocovině s přírodními víny." Ten vtipný blud, že po biodynamických vínech druhý den nebolí hlava, autorka v textu zmiňuje s jistým odstupem. Jamie Goode to komentuje výstižně: "pro mě je podstatné, jestli mají zajímavou chuť."