O Pinotu z Cortonu a o českém Decanteru

15. října 2008 v 6:42 | Sklenička |  Komentáře a plky
Pondělní Plkotéka vypadala prázdně až přebraně, tak to beru jako doplnění pondělního sloupku. Vrátil jsem se do stavu práceschopných, objevila se nová témata. PřInesla mi je láhev Bourgogne Pinot Noir 2004 Réserve "Vieilles Vignes" od Pierra Andrého, čili ze Chateau Corton André.

Obvykle moc nekomentuju adjustáž, ale tady tituly na etiketě volají po nějaké jízlivosti - označení "Réserve" vidím na burgundském víně poprvé. Používání druhého přívlastku "Vieilles Vignes" taky nemá žádná pravidla - znamená to, že hrozny byly sklizeny ze starých vinic, obvykle více než sedmdesátiletých, ale žádná pravidla pro to nejsou. Prominu jim to, je to ta nejzákladnější úroveň burgundského Pinotu, a pokud si pamatuju, vyšší vína už tyhle bájivé přívlastky na etiketě nemají. Jen si to představte, Corton Grand Cru s přívlastky "Réserve," "barrique" nebo "Serve Cold."
Barva vína je nezvykle tmavá, temná rubínová a naznačuje prodloužené ležení na slupkách. Ovšem vůně je od začátku překvapivě plná, mohutná. Nemám rád klišé o vůni "explodující ve skleničce," ale vůně skutečně překonává reálná očekávání spojená se základní burgundou. Poctivě odpovídá ročníku, je (pod povinnými švestkami) štiplavá až do tabákova, se závanem koňské stáje. I v chuti je to překvapivě hutné víno, po dvou hodinách od otevření se výrazně zklidnily původně dominantní kyseliny, z mdle švestkového základu vystupuje nejvíc šťavnatá paprika, na vrcholu chuti docela příjemné kyseliny a minerální závěr. I při výhradách k mizernému ročníku 2004 je to nabušené, hodně nadprůměrné víno. Za 9,90 Euro úplný zázrak! (přidávám fotky z návštěvy Chateau Corton v roce 2007 a jednu z včerejší domácí ochutnávky.)
K vínu jsem si konečně otevřel první číslo českého Decanteru. Asi by nemělo smysl, abych o něm psal jako třetí (Svah a Pavouk byli rychlejší), ale nedá mi to a pár poznámek přidám, právě s přihlédnutím k jejich referátům. Od českého Decanteru jsem nečekal mnoho a tak ani nemůžu být zklamaný. Jsem naopak příjemně překvapený a navnaděný na další čísla. Časopis zůstává věrný předloze, rozsahem i obsahem předčí Víno & Styl i VinoRevue. Jednotlivými chybami se nebudu zabývat, "Honocení" (namísto hodnocení) na obálce jsem si sám nevšiml. Když porovnávám svoje dojmy po prvním čtení se Svahovým referátem tady, vzpomenu si na svoje první setkáni se sanfranciským Rolling Stone v osmdesátých letech.
Četl jsem několik čísel Rolling Stone v polovině osmdesátých let díky spolužákovi, který nás tehdy všechny tak ošklivě zradil a raději si nechal znárodnit novostavbu rodinného domku, než by se podílel na budování spravedlivé, beztřídní společnosti. (Dnes žije u Seattle, ale jak tehdy posílal Rolling Stone, tak dnes už Pinoty neposílá.) Z časopisů jsem byl úplně odrovnaný. Nejvíc mě pobavil padesátibodový kvíz z historie rokenrolu k dvacátému výročí prvního čísla. S kamarády jsme otevřeli pár lahví a luštili ho - překvapivě se daly logickým postupem uhodnout i takové otázky jak "Kdo měl fotku na obálce prvního čísla Rolling Stone - Bob Dylan, Rolling Stones, Paul McCartney nebo John Lennon?" Stejným prostořekým způsobem, jakým Mick Jagger odpovídal na otázky novinářů, jiní novináři referovali i o společenských tématech nebo prezidentských volbách. To mě dostávalo nejvíc, v těch prašivých dobách reálného socialismu s jejich nudnými médii se američtí novináři s ničím moc nepárali, ani s celebritami, ani s politiky, ani se zlatými prasátky a společenskými tabu. Celý způsob referování bez špetky respektu byl naprosto nezvyklý, zábavný a vzrušující. Když se potom někdy v devadesátých letech objevila česká mutace Rolling Stone, bylo to už všechno jinak, čeština s anglosaským stylem psaní nešla dohromady. Běžní čtenáři by bez studia podkladů nechápali prostořeké poznámky o libůstkách prezidentů nebo o hospodářském deficitu USA, a čeští novináři si netroufali psát o české scéně s tím vtipným dehonestujícím nadhledem.
Něco podobného teď přináší Decanter. Anglosaský způsob referování se od našeho liší. Clive Coates napíše o burgundském Grand Cru od Leflaiva, že "se vyznačuje velkou koncentrací, objemem a silou, ale také ohromnou jemností." S podrobnějším popisem, zdůvodněním, argumenty, si hlavu neláme a čtenář, který by na ně byl zvědavý, má smůlu. Buď to od něj koupíte, protože víte, že to je C.C. a věříte mu, nebo ne. Nesouhlasit je normální - už jsem to psal v jiné souvislosti, ale tady je to důležité. Jestli chcete znát celé pozadí, ze kterého Coates vychází, kupte si jeho knížky. V časopise Coates nastřílí renomovaným podnikům jednu, dvě nebo tři hvězdičky a charakterizuje je jaksi šmahem : "zde jsou ale vína asertivní: mohutná, nebezpečná, dramatická a vzrušující." Nerozumíte tomu? Studujte! Nelíbí se vám to? Škubněte si!
Takže závěrem: není to až takové zjevení, abych si sednul na zadek s otevřenou pusou jako před dvaceti lety nad Rolling Stonem. I v současnosti české psaní o víně (a jídle) prochází vývojem, i když ten vývoj zuří asi hlavně na internetu. Slibuju si od Decanteru, že vývoj zase popostrčí a uspíší. Bohužel ve způsobu referování kmenových autorů původního Decanteru a jeho české redakce (která bude psát o domácí scéně) je velký rozdíl. Kdyby podobně jako Britové psali čeští novináři o domácích reáliích, asi by je čtenáři nesnášeli. Je to arogantní, vyhrocené, čtivé a zábavné. Vzhledem k tomu, že Decanter bude vyhlížet inzertní příjmy hlavně z domácího prostředí, bude styl referování o domácí scéně asi nadále úctyplný a ohleduplně obdivný, na rozdíl od převzatých článků. Ale ať to dopadne jak chce, doufám, že to způsob psaní o víně někam posune. Nakopne. Nebo aspoň popostrčí.
Možná české psaní o víně nakopne nějaký další wineblog? Vsadím se o co chcete, že se brzy zase jeden zjeví :o) A kdybych o něm hned nestihl napsat, je to proto, že jedu na Moravu uškubnout pár hroznů, ochutnat mošt z kádě, potápět matolinový klobouk, míchat a koukat, jak to kvasí! Letos chci bejt u toho!
 


Komentáře

1 Igelit Igelit | E-mail | 15. října 2008 v 9:15 | Reagovat

To vypada, že už prosákly konkrétní informace o novém blogu :) Vydávat tištěné formy Svahu, Pavouka, Skleničky, Cukety... tak si raději koupím je než Decanter.

Kam to vlastně jedete topit se v kádi?

2 Sklenička Sklenička | E-mail | 15. října 2008 v 10:07 | Reagovat

Děkuju rovnou za všechny pochválené, ale zatím se nic takového nechystá, pokud vím. Informace prosakují hlavně díky mojí ukecanosti, nemůžu to vydržet a chodím se tam koukat a těším se, ale pánové se s tím s.... a piplaj to místo aby to už VYPRSKLI!!!

Naopak kam jedu neprozradím, fujfujfuj, abych to nezakřikl :) Snad z toho budou nějaký fotky.

3 Svah jižní, mírně k východu... Svah jižní, mírně k východu... | Web | 15. října 2008 v 10:33 | Reagovat

Skleničko, máš smůlu, -69- tě jinde prozradil :-)

4 Sklenička Sklenička | 15. října 2008 v 11:49 | Reagovat

nóóó vida, nejsem ukecanej sám ; ) Route 69, teď už je to jasné!

5 mirek mirek | 15. října 2008 v 12:47 | Reagovat

a kdo mel fotku na obalce prvniio ciska RS?

6 Sklenička Sklenička | E-mail | 15. října 2008 v 16:22 | Reagovat

John Lennon. Postup je jednoduchý. Kdo je na obálce, s tím je velký rozhovor uvnitř. Boba Dylana bylo tehdy všude plno, toho by si nový převratný časopis na obálku nedal. Rolling Stones taky ne, to by bylo příliš popisné, nenápadité. Paul McCartney je suchar a dělat s ním velký rozhovor by bylo za trest, i pro čtenáře. Je to prosté, milý Watsone. Zbývá John Lennon. Když vyloučíte všechny nesprávné možnosti ... nebo jak to říkal Sherlock Holmes...

7 AJAM AJAM | 15. října 2008 v 18:08 | Reagovat

Čtu Vás již dlouho pane Sklenička a musím říci dobré, ne velmi dobré-neberte to jako hodnocení vína ve skleničce. Až  první vydání Decanteru mě přimělo reagovat. Myslím že je vyrovnaný (nejen pro starší milce vína, ale i pro začátečníky), ale  v červnu 2005 jsem si též koupil první číslo V&S a byl jsem spokojen a teď...??? (hlavně co se týče hodnocení vín). Decanter má doufám jednu nenahraditelnou výhodu tradici - uvidíme

8 Sklenička Sklenička | E-mail | 15. října 2008 v 18:08 | Reagovat

1 - Igelit. Tak už to můžu oficiálně potvrdit, do textu jsem teď doplnil odkaz. Jmenuje se Vinograf. Hurá na něj!

9 Sklenička Sklenička | E-mail | 15. října 2008 v 22:00 | Reagovat

AJAM : zejména hodnocení vín VinoRevue jsem obdivoval, teď v říjnu jsem ho otestoval dvěma vzorky Chardonnay, které porota docela zadupala do země. Přesto mám pro celou soutěž VinoRevue respekt. Někdy o soutěžích a hodnocení něco napíšu, ale teď mě napadají jen samé parodie a legrace. Decanter má velkou výhodu v autorském zázemí - VinoRevue se teď taky snaží zapojit přední someliéry jako autory, ale tak rozsáhlý tým přispěvatelů jako Decanter mít nebude. Předpokládám, že v novém ročníku se VR a V&S budou muset výrazně změnit. V&S je mi šumafuk, to nepokládám za seriozní časopis, ale na změny ve VR jsem zvědavý, a nejvíc na nový ročník hodnocení vín. Samozřejmě jsem zvědavý i na to, jak se vyvine Decanter, jak bude psát o domácí scéně.

No když už mě čtete tak dlouho, tak nepřestávejte. A občas mi něco napište, souhlasného i nesouhlasného. Nesouhlasit je normální :o)

10 anonym anonym | 16. října 2008 v 10:33 | Reagovat

No toho hrabani se na malem moravskem dvorecku, toho se prave take obavam a moc me nebavi, kdyz jsem to kamsi napsal byl jsem osocen, ze jsem snob, ktery pije pouze zahranicni vina :-)), snad to bude v snesitelnych mezich a budu mit dostatek tolerance.

11 Sklenička Sklenička | E-mail | 23. října 2008 v 19:08 | Reagovat

10 - taky někdy podléhám trudnomyslnosti, když se pokouším spravedlivě porovnat renomované moravské přívlastkové s mým oblíbeným (a často levnějším) italským, francouzským, atd. Ale doma je doma, umím se tu domluvit, a občas tu zažiju s vínem něco tak dokonale příjemného, jak se mi nikde jinde nepodařilo a nepodaří. Celé prázdniny jsem tady psal o moravských výletech za vínem a za folklórem, teď tady mám dva (následující) texty o moravském vinobraní. Je to relativní, víno pro mě není jen to, co je v butylce a pak ve skleničce, bez znalosti krajiny, jídel, lidí, kteří ho dělají, architektury a vzduchu kolem... by to bylo bezcenné. Takže moje nejlepší zážitky s vínem jsou z domova, i když občas propadám chmurám, když se dočtu, že vloni ve Francii vyklučili víc vinic, než kolik je osazeno v ČR - a ani pes po nich neštěkne. Tak to přijde, že občas budu psát i o domácích vínech, vinařích, zábavách s tím spojených a doufám, že se mnou budete mít dostatek tolerance :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama