Výpisky z četby

18. září 2008 v 7:00 |  Jen tak
Wolfe seděl u svého stolu s pivem a Saul v červeném křesle popíjel víno. Na stojanu u lokte měl postavenou láhev Corton Charlemagne. Zřejmě debatovali o literatuře. Na Wolfově stole ležely tři knihy a další držel otevřenou v ruce. Šel jsem si sednout a chvíli jsem naslouchal. Jo. Literatura. Vstal jsem a zamířil jsem ven... (str. 427)

Četl jsem to poprvé před dvaceti lety v angličtině a s kamarádem jsme se tehdy napoprvé neshodli, co název knihy znamená. The Mother Hunt - je to Matka Huntová nebo Hon na matku? Znovu jsem četl minulý týden. Na čtenářskou soutěž je toho málo, knihu a autora pozná asi každý, otázka na barvu vína (červené nebo bílé? nebo růžové???) je na wine-blog slabá... ale stejně - detektiv popíjející Corton Charlemagne - to je jako by Sherlock Holmes přešel z kokainu na Jambalayu ;)
Miluju všechny jeho knihy, ale čtenáře food-blogů musím upozornit zejména na jednu. Too Many Cooks je z roku 1938, dnes by ji autor určitě nazval Too Many Chefs. (O jeho smyslu pro humor svědčí i jeden detail - když pošle vypravěče A.G. na třídenní výlet z New Yorku do Kalifornie, celé tři dny mu tam proprší.) Tak dávejte pozor: "Šunka z prasete, které je vykrmeno z padesáti až sedmdesáti procent burskými oříšky, je neuvěřitelně lahodná a delikátně šťavnatá a jestliže je správně vyuzena, správně uskladněna a správně uvařena, předčí každou jinou šunku na světě. Uvádím to jako příklad jednoho z amerických přínosů (...) Podobných výsledků bylo dosaženo krmením mladých kuřat borůvkami..." No já nevím - že by autor znal Steinera? Kdy bylo poprvé publikováno něco o biodynamice???

Pokud se chcete stát food-kritikem, začněte právě s Too Many Cooks: Wolfovo líčení objevu saucisse minuit je samo o sobě klenot: "Tenkrát se nejmenovala saucisse minuit, byla to prostě domácí klobáska v malé hospůdce ve španělském městečku. O to mi právě jde, tím se na vás snažím udělat dojem : už jako mladíček, s patrem dosud nezkušeným na chuťové vjemy, za obtížných okolností a v zapadlém koutě jsem v té klobásce poznal umělecké dílo. Dobře se na to pamatuju, když jsem jedl první, měl jsem podezření a strach, že jde jenom o náhodnou směsici ingrediencí, daných nazdařbůh dohromady, ale ostatní byly stejné, i všechny další na příštích třech mísách. Bylo to dílo génia. Moje patro to ocenilo hned a na místě. Nepatřím k těm, kdo jezdí z Nizzy či z Monte Carla na večeři do Corridony v San Remu, poněvadž Jerome Berin je slavný a saucisse minuit je jeho mistrovský kousek; nemusel jsem čekat na slávu, abych rozpoznal velikost; a kdybych si do Corridony zajel, nebylo by to proto, abych se tam samolibě snobsky uculoval, ale abych se tam najedl."
Berin se stále mračil. "Připravuju i jiná jídla než klobásky," zabručel...
(Podobně jsem nedávno líčil, jak jsem si pro sebe v toskánské trafice objevil Sassicaiu, jen ty tři mísy (lahve) jsem na první pokus nedal :o)

A protože mě čtenářka Evelýna žádala o další recepty paní Skleničkové, vypomůžu si citací z druhého odstavce Zlatých pavouků (1953, česky 1973): "Každoročně kolem poloviny máje zastřelí jeden farmář z okolí Brewsteru podle trvalé dohody osmnáct až dvacet špačků, strčí je do pytle, sedne do auta a doveze je do New Yorku. Máme ujednáno, že je musí dopravit k našim dveřím během dvou hodin poté, co je střelil. Fritz je oškube a osolí a v patřičné chvíli je mašlovačkou potře rozpuštěným máslem, zabalí je do šalvějových listů, pak je griluje a servíruje s horkou polentou, což je hustá kaše z jemně mleté kukuřičné mouky, polité máslem, posolené, opepřené a posypané strouhaným sýrem.
Je to nákladná a oblažující krmě a Wolfe se na ni vždycky těší, ale tentokrát udělal scénu. Když byla kouřící mísa přinesena a postavena před něho, zavětřil, sklonil hlavu a znovu zavětřil, napřímil se a podíval se na Fritze.
"Šalvěj?"
"Ne, pane."
"Co to má znamenat - ne, pane?"
"Myslel jsem, že byste je jednou rád zkusil na způsob, který jsem vám navrhoval, se šafránem a estragonem. Hodně čerstvého estragonu a jenom špetku šafránu, takže tím způsobem -"
"Odneste to!"
Fritz ztuhl a semkl rty. "Nekonzultoval jste to se mnou," řekl Wolfe chladně. "Zjistit takhle bez předběžného varování, že jedno z mých oblíbených jídel bylo radikálně změněno, je pro mě nepříjemný šok. Třeba je to poživatelné, ale nemám žádnou chuť to riskovat. Dejte to laskavě pryč a přineste mi čtyři vajíčka naměkko s toastem."
Co myslíte: šalvěj nebo šafrán a estragon? Jestli se někdo do receptu pustíte, dejte mi vědět, jak to dopadlo. Rex Stout je můj nejoblíbenější (a nejzábavnější) food-writer.
TOPlist
 


Komentáře

1 schnytlik schnytlik | Web | 18. září 2008 v 9:13 | Reagovat

Az postrilim par spacku, vyzkousim oboji a pak dam vedet :)))

2 Sklenička Sklenička | E-mail | 18. září 2008 v 10:40 | Reagovat

Dodejte špačky, dodám Corton Charlemagne ! (to by mohlo jít k sobě :)

3 Zugo Verde Zugo Verde | Web | 18. září 2008 v 12:34 | Reagovat

uuáááá sklenko boduješ!!!! kde to seženu? ;))

u špačkůl jsem s vlkem, jedině šalvěj!!! (pravil cukína v pantoflách u otevřeného okna, jdoucí si do komory pro brokovnici)

4 Bali Bali | Web | 18. září 2008 v 12:39 | Reagovat

to bych měla konzultovat s manželem, ten už sežral kdejakého ptáka ;-)

5 Sklenička Sklenička | E-mail | 18. září 2008 v 13:18 | Reagovat

3 - vidím, že jsi vstával pozdě :) Knihy seženeš u všech dobrých knihkupců, i když "Příliš mnoho kuchařů" bude asi už jen v knihovnách - půjčovnách, nevím. Můj výtisk je Odeon 1973 :-) ale asi to vyšlo víckrát. Vyšla taky "Kuchařka Nero Wolfa," dostal jsem ji kdysi k Vánocům, ale po stěhování není k nalezení. Nicméně kulinářské orgie Nero Wolfa tvoří podstatnou část všech knih (s Nero Wolfem, napsal taky pár příběhů s detektivem jménem Tecumseh Fox, a ty nejsou ani zdaleka tak zábavné).

4 - Bali !!!

6 sherlock sherlock | 19. září 2008 v 9:52 | Reagovat

Večer Fritz opět vařil pličky. Sakra. Fritz? Co jeho bratr, když už jsme u té fikce. Asi se ze Švýcarska přestěhoval do Rakous, neunes bratrovu kuchařskou kariéru, přidal si L na konec jména, vystudoval na elektrikáře a postavil pro rodinku sklep.

Ale ne na Veltlíny. Už píše paměti. Bude to stylisticky aspoň tak v pohodě jako spisky pana Stouta?

Vážněji: Simenon píše líp a sem tam se tam gurmánského taky najde (viz onen kohout na víně u Seiny po pořádné porci mušlí jao satisfakce oné postavy co chtěla Maigreta sprovodit ze světa).

Nebo z jiného soudku - Hemingway je taky "sliny sbíhající" autor, byť exceluje spíše u drinků (Calvados, Gin-Tonic, Mojito, to jsou myslím jeho "objevy určené širší veřejnosti").

Uff, kdo ještě? Sherlockův rostfíf nestojí za řeč. Ale Poirot od suché Aghaty taky sem tam zajde do restaurace.

Střední věk je holt také o závislosti na detektivkách.

7 Sklenička Sklenička | E-mail | 19. září 2008 v 10:14 | Reagovat

6 - plácat dovoleno a vítáno, ale budiž respektována fakta :) Fritz má příjmení Brenner, není možno plést s Friztzlem. Jinak myslím, že Rex Stout se věnoval kulinářskému prášení nadprůměrně. Střední věk? Už zamlada jsem hltal detektivky v anglických originálech, neb tehdy ještě zdaleko všechno nebylo přeloženo. Ale povšimněte si, že už v těch dílech ze 30. let se objevují principy dodnes moderní - čerstvé suroviny, jednoduchá úprava, důraz na přirozené postupy výroby ... Možná to znovu zveřejním na konci dubna, teď v září špačci nebudou tak chutní :o) ale úplná blbost to není, Robert Graves taky psal o lovu špačků na Mallorce...

8 Zugo Verde Zugo Verde | Web | 19. září 2008 v 16:53 | Reagovat

ty jo ak díky pozlacenosti páně skleničky se mi dnes dostala do rukou krásná bazarová knížka ;)

tenhle víkend bude dlouhej, napínavej. ať prší a je venku zima. mě je to jedno! ;)

9 Sklenička Sklenička | 19. září 2008 v 17:46 | Reagovat

8 - úplně ti závidím, protože vím, co tě čeká, jak se budeš zmítat, slzet, hýkat a slastně chechtat! Počkej na ty snídaňové a obědové konfigurace ... a speciální dodavatele potravin atd. Dobré jsou taky povídky z války, kdy byl USA zavedly přídělový systém na potraviny... a Wolfe, ten počestnej vobčan, vyjednával s gangstery o soukromých dodávkách masa - uááá!

10 zugo verde zugo verde | Web | 24. září 2008 v 23:56 | Reagovat

sklenko, dočetl jsem první díl - 2 many chefs... nero wolfe je můj nový hero!!!! teď si pomaloučku vychutnávám ligu. detektivky mi nikdy moc nešly, ale tohohle jsem se chytil... co si mám pořídit dalšího? ;) díky ti!!

(a ty jeho sklenice piva!!!!!! a vstávací a sedací procesy...)

11 Sklenička Sklenička | E-mail | 25. září 2008 v 0:48 | Reagovat

Zuccini - Nero je ohromně zábavnej a prakticky všecky jeho příběhy obsahují stravovací odbočky, konzultace s Marko Vukčičem, šéfkuchařem a majitelem Rustermannova restaurantu, nebo alespoň Goodwinovy popisy snídaní z kuchyně Fritze Brennera - velmi vhodné pro zábavu i poučení fůdwrajtra! Pokračuj ke Zlatým pavoukům (poslední kniha z tvého třídílného svazku). Rozhodně doporučuju Pohřbeného Césara (Some Burried Caesar), pokud nemáš rád reklamní agentury, pořiď si "Před půlnocí," a pokud si chceš zchladit žáhu na Coca-Cole a soukromých rádiích, skvělý je "Prima doušek." Potom postupně vše ostatní :o)))

V destilátech se skvěle vyznal spisovatel Raymond Chandler a celou tuhle vlnu spustil Dashiell Hammett - ale doporučuju postupovat krok za krokem, krůček po krůčku.

Citované frky ze Stouta jsou celkem přístupné a pochopitelné, ale když za prohibice Hammettův detektiv odváží z nelegální krčmy svou manželku (poté, co přerazil několik nosů a knokoutoval pár gangsterů) a ta mu v taxíku dá pusu a řekne "Lúbim ťa Nick, lebo príjemně voníš a poznáš bohovských ludí," mohl by ti bez předchozí přípravy jemný humor uniknout, asi jako mnoha čtenářům úvodní citace o literatuře v úvodním příspěvku :o)

Docela důležitý je překlad, mnohé z těch knih jsem četl v českém i slovenském překladu i v anglickém originále, a ty překlady se liší, někteří překladatelé bohužel ty frky - wisekracky - vynechávali, aby to měli brzo hotové. Takže v důsledku doporučuju originály :o ( Můžeme soukromě konzultovat na parníku...

12 Sklenička Sklenička | E-mail | 25. září 2008 v 0:50 | Reagovat

chachá, mám další dušičku :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama