Čtyřicet moselských ryzlinků

15. září 2008 v 9:29 |  Jen tak

Zase to způsobila VinoRevue. V úterý jsem si koupil zářijové číslo, u oběda si přečetl výsledky testu 106 ryzlinků, který ovládla vína přihlášená OHMS a restaurací Na Štěpáně. (O téhle restauraci jsem se tady a tady už zmiňoval, abych vzbudil čtenářskou závist - k jídlu tam rozlévají moselská vína v cenách mezi 30 a 40 Kč za deci.) Cestou do práce jsem zastavil Na Štěpáně, pogratuloval číšníkům k vítězství v soutěži a koupil krabici ryzlinků ze soutěže. Jeden z nich mi musel ze sklepa přinést restauratér Tomáš Trejbal, a když už jsme si o vínech povídali, pozval mě na páteční večer na průřezovou degustaci moselských ryzlinků dovážených firmou OHMS.

Fotek z pátku mnoho nemám, hlavně proto, že akce vypadala téměř soukromě a nechtěl jsem na ní otravovat s bleskem. V salónku restaurace Na Štěpáně se nás sešlo asi dvacet návštěvníků. Po úvodním sektu (z moselského ryzlinku) se slova ujal Martin Dindoš z firmy s bondovským názvem OHMS a když jsem po pěti hodinách odcházel, povznášela mě na cestě domů dobrá čtyřicítka ryzlinků.

Moje poznámky budou útržkovité, protože ryzlinky se na nás valily z plechové vaničky s ledem (úvodní foto) jako rakety ohňostroje na noční nebe. Martin Dindoš začal s "Cuvée 9," ryzlinkem od vinařství Grans-Fassian s jablíčkovou chutí a devíti procenty alkoholu. Potom jsme se přesunuli ze zahrádky do salonku se stolem se studeným občerstvením (vše od šunky až po suši, kdybych měl vzpomenout něco památného, tak domácí terinu a anglické suši - rostbífové závitky). Následoval Mineralschiefer Riesling 2007 od Grans-Fassian (86 bodů a 18-19.místo v testu VinoRevue). Víno se slabou barvou (ve slabém osvětlení, možná bych poznámky o barvě měl vynechat), lehkou vůní a velmi příjemnou chutí s minerálním podtextem, pěkné! Neopatrně jsem k němu snědl hrudku zelené ostře pálivé hořčice (kterou jsem pokládal za nějakou zeleninu), ale Mineralschiefer ji rychle spláchnul. Zkoušel jsem i kombinace s rybami, a fungují. S alsaskými ryzlinky jsem pároval ryby bez úspěchu, ale moselské elegantní kyseliny si zejména s uzeným lososem dokonale vyhovují.

Moselský ohňostroj

Hofberger 2005 (Grans-Fassian) byl suchý "Riesling Fumé" (to není oficiální označení, ale můj komentář pro prachově suché víno), v chuti lahodný a jemný. Když si odmyslím nedostupná vína (ročníky 1976, 1990 atd.) tohle byl jeden z mých největších objevů. Dokonale se pároval s jemným kozím sýrem. Navíc všechny sušší ryzlinky krásně ladily s uzeným lososem - dosud jsem zastával názor, že k rybě patří Chardonnay, ani alsaské ryzlinky mi krybám nešly. Moselské suché ke studeným rybám ano.
Riesling 2007 od Grans-Fassian je základní ryzlink, hutnější, výraznější než předchozí, ale přesto jsem zaznamenal skok dolů. Reinhold Haart 2007 Piesporter Riesling má v chuti jablečný tón připomínající šampaňské, je krásně svěží a ostrý, zase s minerálním podtónem. Poté nastalo soustředěné přechutnávání různých ročníků stejného ryzlinku, a moje poznámky se staly zmatené a občas zcela chybí. Překvapivě pěkně vyzrál ryzlink 2004 (ve srovnání s 2007) se šroubovacím uzávěrem, ale moje poznámky ani paměť už neidentifikují přesnou značku vína.

Taky jsme srovnávali Schloss Lieser Brauneberger Juffer Riesling Kabinett (se zemitým podtónem, pro mě spíš nepříjemným) s vínem Fritze Haaga ze stejné vinice. Dostavil se (po slasti s charakteristickou moselskou kyselinou) druhý šok: 67 gramů cukru nevadí, cukr nevylézá do popředí a je vybalancovaný kyselinou, která je elegantní a vůbec ne mohutná. A pak ještě Schloss Lieser Brauneberger Juffer Kabinett 2005 s intenzivní vůní květin. Cukr je znatelný už v nástupu, kyseliny jsou spíš v pozadí, ale krása! Dal bych pět hvězdiček ze čtyřech - druhý objev večera. A pak totéž víno jako Spätlese (2005), ještě sladší, ale pro mě už příliš sladké. Vůbec se neorientuju v moselském značení, jejich kategorie přívlastků zřejmě ani trochu neodpovídají našim kategoriím, a už se děsím, jak se to budu muset naučit, jestli mě tahle vášeń rychle nepustí.

Martin Dindoš uváděl vína se směsicí entuziasmu a správně dávkovaných faktických poznámek (podle počtu a kvality zkoumaných vín hádám, že pro něj ten večer nemohl být finančně ziskový). Pro mě byla orientace o to obtížnější, že se v papírových kategoriích německých vín nevyznám. Ale vína samotná byla přesvědčivě dobrá, a nejen ta na prvním a druhém místě testu VinoRevue. Nakonec jsme se dostali k vínům prakticky nedostupným, pili jsme petrolejový suchý ryzlink z Falcka z roku 1990 s vůní citronové kůry a silnou kyselinou v chuti. Na fotkách ještě vidím Brauneberger Juffer Auslese od Fritze Haaga z roku 1990. Grans-Fassian Apotheke 1998 měl (psaných) 7,5% alkoholu, výraznou těžkou vůni a asi 200 gramů cukru. To bych ale neuhodl, díky jemně působící kyselině je to elegantní pití s výraznými ovocnými chutěmi. A navíc 1999 Grans-Fassian Apotheke Riesling, Auslese.

Fritz Haag 1999 Brauneberger Juffer Auslese, pěkně vychlazené jako sladkokyselý sorbet. Poslední záznam mám o 1976 Trittenheimer Apotheke Riesling Beerenauslese od Grans-Fassian s jantarovou barvou, až koňakovou vůní a sladkou hruškovou chutí - sladkost hrušek a švestkové kyseliny, krása starého vína. Už dávno jsem nic tak starého nepil, naposledy v osmdesátých a devadesátých letech na prvomájových koštech v Bzenci, kde Bezchlebové vyhrávali polovičku kategorií patnáct let starými archivy...

Miluju Moselu!

S dvoudenním odstupem mě udivuje, že jsem ze čtyřicítky vín neměl proti žádnému vínu vážnější výhrady. V jednom případě jsem měl podezření na korek, v jednom byl aceton ve vůni (kanagomová vůně), v dalším případě jsem tu zmiňoval příliš zemitý až bahnitý tón v chuti. Poslední dva případy se však intenzitou držely v rozsahu "mírná zajímavost" a nepřesáhly do políčka "jasná vada." Rovnou se omlouvám za nudný příspěvek, dnes žádná polemika, žádné vtipy. Propadl jsem moselskému.
Měl jsem do této doby docela dobrou představu o alsaských ryzlincích, ale z Mosely jsem neznal téměř nic. Jako úvodní školení o moselských vínech to bylo báječné a moselské ryzlinky si mě naprosto získaly. Mají nezaměnitelný charakter, nízký obsah alkoholu, snadno rozpoznatelnou elegantní kyselinu a geniálně vyvážené poměry kyselé a sladké chuti. Nepochybně se mezi nimi najdou i vína drahá, ale objevil jsem i dost vín cenově dostupných a přitom překvapivě lahodných. Prodám několik krabic alsaských ryzlinků... Chci jet na Moselu!!!
TOPlist
 


Komentáře

1 vosisko vosisko | E-mail | 15. září 2008 v 15:11 | Reagovat

Tak teď už je mi to jasný, co je to OHMS. Oni si vás získají i vína z Rheingau, Nahe nebo i Falcká. Jen pít ty správný a nemít předsudky.

2 Richard Tichý Richard Tichý | E-mail | Web | 16. září 2008 v 21:40 | Reagovat

Závidím, 40 kousků mé oblíbené odrůdy. Chci také jet na Moselu !

3 Sklenička Sklenička | E-mail | 16. září 2008 v 23:24 | Reagovat

Pojedeme spolu :o) Původně jsem kupoval Na Štěpáně Mosely s nápadem, že svolám se známými společný košt ryzlinků, hned jsem chtěl psát i Vám, o ten zlatý devadesátibodový z loňského ryzlinkového kola VinoRevue Prague Trophy, ale hned druhý den začali přihlášení ochutnávači přihlášky rušit a musel jsem košt zrušit :-( Pražáci mají raději své zaměstnání a přesčasy, než víno :o))

Už jsem tu popisoval zkušenost s podobnou akcí z Ratíškovic, ve čtvrtek večer jsme se domluvili na koštu a v pátek tam bylo dvanáct účastníků, to Vám závidím - That's What I Like About The South!

4 Evas Evas | E-mail | 17. září 2008 v 14:33 | Reagovat

Pořádat degustaci ve všední den pro Pražáky? To je taky nápad :-)  Pokud není člověk rodilý Pražák, který má byt po rodičích, ale Moravák ze samoty u lesa, který v Praze bydlet chce, nic jinému než dřít se přesčas mu holt nezbyde :-)

5 Stak Stak | 17. září 2008 v 15:06 | Reagovat

... a na víkend jede zpátky domů :-)

6 André André | Web | 17. září 2008 v 15:23 | Reagovat

To Evas: Tak aby se to vyrovnalo já se mám jako bývalý Pražák na Moravě skvěle. Koupil jsem tu domek za cenu za kterou byste v Praze nesehnali ani garáž. Do práce chodím jak potřebuji a degustaci vína mám v popisu práce. Prostě pohoda. Tož se v tom Práglu opatrujte.

To Sklenička: Před měsícem jsem se zrovna vrátil ze služební cesty po Mosele, kde jsem pochopil o čem vlasně je RR. Kvanta vynikajících suchých ryzlinků moselského typu (8 g/l cukru, 8g/l kyselin; 10,5% alk.) za výborné ceny (4-8 euro). Opravdu stojí za vidění a ochutnání.

7 Sklenička Sklenička | 17. září 2008 v 19:17 | Reagovat

6 - věřím, už jsem tady psal před časem z Dobřichovic, že se Mosela prodává pod 200 Kč včetně marže dovozce (VSP sro nebo tak nějak) a je docela slušná. Tyhle dnešní stály od 250 výš, ale byly naprosto vynikající... i ten nižší alkohol je vlastně příjemný. Tak se tam na Jihu mějte :-)

8 Tomas Mraz Tomas Mraz | E-mail | 17. září 2008 v 21:09 | Reagovat

André: tiše závidím. :) A to nejsem Pražák ani současný ani bývalý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama