na Blog.cz

John Steinbeck kdysi napsal, že olympiáda je soutěž v tom, kdo dokáže nejlépe na světě udělat něco naprosto neužitečného, jako třeba víckrát pinknout míč přes síť (než soupeř) nebo dohodit dál železnou kouli (cituju z paměti a volně, možná nepřesně). Prostě olympiáda už není, co bývala. Za socialismu jsem miloval boxerské turnaje, zvlášť když proti sobě v ringu nastoupili sovětský policista proti bulharskému vojákovi nebo naopak kubánský policista proti sovětskému lampasákovi. To byly boje!

Minulý týden se nic zvláštního nestalo. Zelený Svah je stále na svobodě (blahopřeju!) a podle posledních informací agentury JPP (Jedna Paní Povídala) není pravda, že mu pan Kalina podruhé nabídl místo šéfredaktora Víno & Styl poté, co tuto nabídku poprvé odmítl. Stejně tak není pravda, že by Svah dostal nabídku na místo šéfredaktora české mutace Decanteru. Šíří se drby, že Decanter bude, ale že ho bude vydávat vydavatelství, které se zavedlo několika nezajímavými specializovanými časopisy, takže si Víno Revue ani Víno & Styl (bohužel) nemusí dělat starosti. Pokud jste ještě nepracovali jako šéfredaktor(ka) časopisu Víno & Styl, můžete se přihlásit tady.

Dnešní text s vínem vůbec nesouvisí, navrhuju číst ho jako zpestření okurkové sezóny a bonus pro ty věrné čtenáře, kteří na Skleničkův web nezapoměli ani o prázdninách. Ne že bych se po včerejším článku na Svahu & Stylu bál psát o víně. (Když jako amatér píšu o víně, je to vždycky přinejmenším o hubu.) Přemýšlel jsem o tom, jestli mám ze solidarity se Svahem recyklovat dopis pana Reimanna, ale zavrhl jsem to: ten dopis je stejně nevábný jako praktiky, které popisuje. Ostatně všechny v něm popisované problémy jsou problémy pánů Kaliny, Reimanna a Jansy, s jedinou vyjímkou: ověřil jsem si, že v časopise byl skutečně nahrazen závěr článku sommeliérky Dity Skřivánkové o degustačních skleničkách. Všechno ostatní by si pánové mohli vyříkat mezi sebou, pokud to tahají na veřejnost, neměli by se divit, že se tím ostatní baví. Fuj. Takže dnes nebudu psát o víně, ale o tipu na letní rodinný výlet.

V souvislosti s víny PPS Agro Strachotín jsem od fanoušků moravských vín slýchal jen přezíravé poznámky. Moje dřívější zkušenosti s podnikovou prodejnou byly špatné, protože prodejna má otvírací dobu 8-15 hodin. Kdykoli jsem v minulosti projížděl Strachotínem, bylo to vždycky navečer, pro mě by byla lepší otvírací doba 16 - 19. Ale jeden červencový týden jsem trávil ve Strachotíně, a tak jsem vešel i do prodejny PPS Agro.

Vedro je strašný. To budou zase na jaře přívlastky (a cukry)! Odumírání mozkových buněk ve vedru nejspíš dostává lavinovitý charakter. Poznáte to v novinách i na některých blozích... i tady. Nedokážu dokončit souvislejší text. Teď v létě házím degustační poznámky do krabice a říkám si, že v zimě přijdou vhod. Tak aby ten přechod nebyl moc prudký, sestřihám z nich dnešní článek.