Gran Gala del Vino Italiano

17. června 2008 v 7:00 |  Reporty
Ochutnávku italských vín pořádala firma B. Chovan & partneři s.r.o. ve čtvrtek 12. června ve Villa Richter, nové restauraci nad Starými zámeckými schody, na okraji areálu pražského hradu. Místo s krásným výhledem, 22 italských vinařství, vstupné 450 Kč. Stálo to za to!

Největší zážitky byly dva: první z toho, že si Italové zastupující jednotlivá vinařství (ale platí to i o domácích sommelierech za pultíky) degustaci tvrdě odpracovali. Bez známky únavy, s energií (začínalo se v 11 hodin, já jsem tam byl od 16 do 19 hodin), zábavně, s dobrou vůlí se věnovali každému hostu. Žádné klábosení s kamarády, známými, žádné ignorování neznámých prosebníků s prázdnou skleničkou.
Bylo velmi povzbuzující vidět, že přezíravý přístup k návštěvníkům, na jaký jsme si (neradi) zvykli v našich končinách, není normou všude. Tady nastoupilo několik majitelů proslavených italských vinařství a bez únavy nebo přezíravosti se (radostně!) věnovali všem příchozím, bez rozdílů. Majitelům domácích vinařství bych doporučil příští Chovanovo Gran Gala jako ukázku rozdílu mezi italskou profesionalitou a českým flákačstvím. (Dodnes si pamatuju, jak jsem se nedovolal pozornosti u některých stánků na prezentaci V8 v Diplomatu na podzim 2006.) A to mezi moje zkušenosti nepatří výstava Víno a destiláty, která je u nás synonymem pro přezíravý a povýšený přístup k návštěvníkům, pokud mohu usuzovat z nezávislých reportáží. Jako ilustrace poslouží úvodní fotografie, zachycující pozornost, se kterou signor Clerico poslouchá nově příchozího návštěvníka. (Ukážete-li myší na obrázek, zobrazí se vám jména osob nebo vinařství na obrázku zachycených.)
Druhý velký zážitek byl, že si tu osmihodinovou šichtu přítomní Italové dokázali užít. Michele Satta si polil červeným vínem bílé kalhoty, ale beze známky otrávenosti si uvázal kolem pasu ubrus a za půl minuty nato už (podoben kuchaři) dál vysvětloval návštěvníkům vlastnosti vín z Bolgheri.
Když viděl, že si fotím jeho lahve, sám od sebe u nich zapózoval. Neutuchající dobrou náladu měla paní Chiara Mattei, exportní manažerka vinařství Ciacci Piccolomini d'Aragona z toskánského Montalcina, ale všechny trumfla dvojice kumpánů v zadní místnosti: Domenico Clerico (jméno jako vystřižené z románu Maria Puzza, jinak majitel stejnojmenného vinařství z Piemonte) a Francesco Romano.
Tihle dva by dokázali udělat show i z otevření plechovky Coly, ale přesto se se stejným nadšením věnovali i procházejícím zákazníkům. Při návratu z prezentace jsem se přistihl, že duchu závidím všem, kdo s nimi ten večer zapíjeli večeři - signor Clerico se zdál mít energie s přibývajícím časem čím dál víc.
Vína byla podle očekávání. Italská, pokaždé s výraznou vůní a krásnou barvou. Věřte mi, že přestože většinou popíjím (bledé) burgundské Pinoty, dokážu barvy italských červených ocenit. Chutě se výrazně lišily, ale nic proti tomu - nabídka byla široká, takže si svoje favority mohl najít ten, kdo má rád svěží ovocná vína (Galatrona IGT 2005 z toskánské Fattorie Petrolo), tak ten, kdo dává přednost uleželým vínům (Sangioveto IGT 2003 z Badia a Coltibuono). Nebudu vyzdvihovat jednotlivá vína, kdo tam byl, našel si své oblíbence. Jako fanoušek italských Vermentin jsem ocenil, že jich na prezentaci bylo hned několik.
Tlachání s majiteli nebo šéfy exportu jednotlivých vinařství bylo občas i poučné. Nejen v tom, jak věří svým vínům a jejich sepětí s rodným krajem, ale občas i v technických podrobnostech.
Že jsem měl teď několikrát debaty o vhodnosti archivace některých vín, zeptal jsem se na totéž Angela Dalbella z Agricoltori del Chianti Geografico. Termíny spotřeby základního Chianti vysvětloval velmi jednoduše. A že mám ve sklepě ještě dvě krabice Chianti z loňské dovolené, nebuďte překvapeni, pokud se pár lahví Chianti objeví jako cena pro vítěze v nejbližší čtenářské soutěži :-) za pár měsíců už by bylo pozdě. (Nebo, jak by řekl pan Dalbella, bylo by to very unprofessional.)
Že budou vína dobrá, to jsem čekal. Ale největší dojem na mě udělala oddanost italských vinařů svému vínu a svým zákazníkům. Možná se tomu říká jen profesionalita, ale tihle pánové a dámy vykonávají svou profesi s elegancí a noblesou a ještě se přitom dobře baví. Úplně jim závidím, jim i obchodníkům, kteří je v Čechách zastupují!
 


Komentáře

1 -69- -69- | E-mail | 18. června 2008 v 7:10 | Reagovat

Děkujeme za výchovný příklad,zkusíme se do soboty trochu polepšit, aby nám to squadra azura nenatřela jak ta turecká dechovka.Alespoň v tom chování.

2 Sklenička Sklenička | E-mail | 18. června 2008 v 7:58 | Reagovat

Jasně, a začněte už tím nomen omen - Potvorov? Přijedu to zkontrolovat :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama