Burgundsko, první den

7. května 2008 v 13:26 |  Reporty
Příklad si ze mě neberte. V pondělí 28. dubna jsem začal shánět ubytování v půl páté, a když mi paní Bouthenetová z Maranges řekla, že mají na celý květen obsazeno, na pár minut mě to ochromilo - tam jsem si to plánoval! Ale za čtvrt hodiny jsem už měl proklatě levné ubytování v Premeaux-Prissey, vesničce se strategickou polohou mezi Nuits a Beaune, a mohl se věnovat dalším věcem - balení ponožek, hledání automap, a kde vůbec je nějaká zubní pasta?

Nakonec to dopadlo dobře, vyjel jsem v půl šesté ráno, takže jsem telefonáty zákazníků a vlastní nedodělky řešil za roamingové ceny z Německa. Na německé dálnice si asi nikdy nezvyknu. Na honěnou a schovávanou mám rád, ale obvykle přejedu každou druhou křižovatku a pak už jen proklínám německé značení - jejich šipka Ausfahrt na sjezdu z dálnice mi vždycky připomene ten starý vtip, jak jela zvláštní škola na výlet a porouchal se jim autobus.
Už jsem tady psal, že za tu dobu, co jezdím do Burgundska na víno, kleslo Euro ze 30 na 25Kč, takže tím v podstatě klesly ceny vína. Tahle radost vyprchá při první zastávce u benzínky v Německu. Těším se, že ve Francii budou ceny lidštější, což tak trochu je a není pravda. Francouzské ceny benzínu na dálnici jsou stejné, jako německé. O desetinu za čárkou jsou nižší u pump u supermarketů, takže se vyplatí zajíždět k nim - ta desetina jsou 2,50 Kč na litru. Na francouzských dálnicích je občas k vidění zajímavý vynález, totiž cedule s cenami benzínu u pěti až šesti nejbližších stanic, včetně kilometráže těch stanic. Ovšem podle zákona namazaného krajíce je tahle skvělá pomůcka k vidění vždy, když máte prázdnou nádrž, a nejvyšší ceny má nejbližší stanice. S tím by se mělo něco udělat.
Ve dvě hodiny dorážím do alsaského Hunawihru a chci nakoupit něco královských ryzlinků, ale z ochutnávek mám pocit, že letošní nabídka bude horší, než loňská. Kupuju krabici ryzlinků 2002 u Domaine Sipp-Mack, o kterém jsem už tady psal, ale nechytám se na Grand Cru ryzlincích ani šeďácích v Cave Vinicole de Hunawihr (ale stejně jako loni tam mají famózní Sylván!), ani o chvíli později v Cave de Ribbeauvillé. Cestou dál to svádím na moje smysly zničené už osmi hodinami za volantem, ale když to teď zveřejňuju, už vím, že cestou zpátky mám plné auto a už se tam nevrátím.
Už cestou se mi podařilo domluvit si čtyři rendez-vous s burgundskými vinaři. Moje žena se mi občas posmívá, že neintonuju, že ani jednou za život netrefím tón. Francouzsky neumím a učím se jen odposlechem - nechci ani pomyslet, co by Skleničková říkala, kdyby mě slyšela domlouvat si francouzsky schůzku. Naštěstí, jak jsou Francouzi nespolehliví ve faxové nebo e-mailové komunikaci, jsou velmi vstřícní v osobním styku. Já se fakt snažím, ale Francouze musí moje francouzština bolet. Jako průvodce turistů po Francii si mě neberte.
Ale budete-li se chtít ubytovat a hned večer sehnat dobré víno, to se musím pochválit. Sjel jsem z dálnice v Beaune v 17:57, zaplatil mýto, a když jsem se v 19:30 ubytoval v Premeaux-Prissey, měl jsem nakoupenou nejen studenou večeři, ale i bílé od Etienna Sauzeta a Domaine Prieur-Brunet, a červené od Meo Camuzeta, a navíc zajímavost, červený Meursault. A to jsem ještě nekoupil několik (drahých) lahví Domaine Leroy, jen abych tím mohl pozlobit Zeleného Svaha.
Nepleťte se, že je to tak snadné, už jsem několikrát odbyl první večer v Burgundsku bez vína nebo s vínem ze sámošky - ale na první večer se s trochou štěstí i v sámošce dá najít slušné víno. Když už tam jdete pro bagetu, pár druhů sýra, šunku, jahody a pár broskví. Ale zase se nenechte vystrašit tak, jako jeden kolega, který sice v Burgundsku ještě nebyl, ale plánuje, že si tam napoprvé s sebou přiveze z Prahy víno! Burgundské, abyste mi rozuměli! Cestovat se má proto, abychom poznali něco dosud neznámého, aspoň myslím.
Aklimatizační večírek jsem začal sámoškovým půlčíkem Pouilly-Fuissé 2006 od André Montessuy, negocianta z Mercurey, od kterého pocházelo vůbec první víno, které jsem kdy v Burgundsku otevřel, ale o tom jsem už psal jindy a jinde. Toto Pouilly ale bylo nevýrazné, bez vůně, s nudnou kyselou chutí a skončilo po zásluze ve výlevce. Ze sestavy ho vytlačila šardonka Bourgogne 2006 Cuvée Ste-Jehanne de Chantal od Domaine Prieur-Brunet. To se hned podle etikety pozná dobré víno, totiž podle dlouhatánského názvu - blbému vínu by se nikdo neobtěžoval dát tak dlouhé jméno! Už z vůně je cítit nazrálost a bohatost, ta se projevuje i v chuti spolu s ještě docela říznou kyselinou. Žádný zázrak, ale docela plné víno, vydatně barikované, myslím, že to ani nebylo moc drahé (půlčík za cca 5€), takže vlastně dost dobré.
Pokračování zařídilo Bourgogne 2006, Chardonnay od Etienna Sauzeta. Nezáviďte, koupil jsem to podle jména a pil jsem Sauzeta poprvé. Takže bych se asi měl držet zpátky, ale stejně si pár postřehů dovolím, kdo jste měl to štěstí, klidně mě korigujte, protože mi napoprvé několik vjemů ulítlo, ale k této lahvi se naskytla už moje paní domácí a pár omylů mi opravila. Toto víno je na burgundskou šardonku hodně netypické, proto taky paní majitelce nechutnalo. Je hodně jemné, takže mi napoprvé úplně uniklo, že je barikované. Ale toho kouře v chuti je tolik, že se teď až divím. Nemám úplně jasno v tom, nakolik je suché, nejspíš tam pár gramů cukru zbylo. Nechci se vymlouvat, ale odřídil jsem dnes 1100 kilometrů, takže to byl spíš chill-out než degustace. Trochu si s tím Sauzetem nevím rady, takže vidíte, tenhle text je zase víc o cestování než o víně.
K večerní seanci s paní majitelkou penzionu a dvěma italskými hosty, při níž konverzaci tlumočila nejmladší Italka téměř současně francouzsky a anglicky, k degustaci zpestřené místním sýrem ze sýrárny v nedalekém Brochonu vyzrávajícím v pálence, a talířem gužérů od paní majitelky (nevím, jak se to píše, ale je to jeden z postupných kuchařských cílů paní Skleničkové, takže to p.t. čtenářky jistě budou znát :-) přibyla láhev Bourgogne 2006 z Domaine Amiot-Servelle. Nejlepší objev prvního večera a nakonec se jí nechávám udolat. Je to vlastně nenáročné pití, jednoduché, svěží, ale typická burgundská šardonka to je na první polknutí. Dneska mám smysly hnuté dvanácti hodinami za volantem, ale poslední den výletu kupuju celý karton.
Nazítří jsem se vydal na oběd do Puligny k Olivieru Leflaivovi, ale o tom až příště.
 


Komentáře

1 J.Č. J.Č. | Web | 7. května 2008 v 13:36 | Reagovat

Pěkné, pěkné :) Zelený svah je rád za reportáž a děkuje. A přiznává, že úvodní sada SMSsek zafungovala přesně tak, jak jsi plánoval :) normálně jsem ti začal závidět :o))) Ale což, Kutná Hora byla skvělá a dneska vyrážím na Moravu, tak čeho litovat ;-)

2 Sklenička Sklenička | E-mail | 7. května 2008 v 13:45 | Reagovat

Nic si z toho nedělej, já jsem záviděl sám sobě :-) Mudrovat, jestli si mám večer otevřít Sauzeta, Camuzeta nebo Amiot-Servelle, to jsem ještě nezažil a hned tak nezažiju :)

3 Richard Tichý Richard Tichý | E-mail | 7. května 2008 v 23:58 | Reagovat

Gužéry se píšou Gougéres (viz. http://dadala.hyperlinx.cz/hypsladkuch/jak/jakh.html ). Taky jsem je poprvé ochutnal v Burgundsku a letos jsme je úspěšně použil (v poněkud luxusnější variantě) na zakončení naší sezóny pátečníků, kdy chutáme zhraniční vína a letos jsem to doplnili o snoubení s jídlem.

4 sturc sturc | E-mail | 8. května 2008 v 11:24 | Reagovat

zdravím pana Skleničku

díky za reportáž, do beaune máme cestu naplánovanou na první týden v červenci takže ještě jednou díky za chutný předkrm

Domaine Amiot Servelle je naš každoroční cíl v Chambolle Musigny akorát jsme u nich nikdy nepili bílé

jejich červená nemají chybu/zaplatitelné Amoureuses/

moc se těším na další porce

5 Sklenička Sklenička | E-mail | 8. května 2008 v 19:53 | Reagovat

3 - výborné gužéry se dělají v Pze v domě vína U Závoje, tam jsem je na ochutnávkách poprvé měl já. Jsou to vlastně takové slané pusinky :o) ale protože víno (až na vyjímky) nemívá slanou chuť, krásně se s vínem doplňují.

Doma jsme zatím dobrého výsledku nedosáhli.

4 - Bože, co to znamená, zaplatitelné Amoureuses? Žádné takové jsem ještě neviděl, z Chambolle pravidelně utíkám po návštěvě místní vinotéky s ukrutnou výší cen. Ještě jsem si netroufl někde zazvonit. Návštěvy v Domaine Amiot-Servelle Vám závidím. Koupil jsem obyčejné Chardonnay podle lahve, oni mají tak krásnou "výpravu lahve," - etiketu, tvat lahve atd., že jsem neodolal, a víno bylo moc pěkné.

6 sturc sturc | E-mail | 8. května 2008 v 21:52 | Reagovat

mám pocit že ročník 2003 stál kolem 45 euro

loni už  byl bohužel  ročník 2005 vyprodán

zatím nebyl žádný problém si návštěvu u nich domluvit byli velici vstřícní a ochutnat sadu 1 er cru ze Chambolle vedle sebe je opravdu super

velice slušné ceny mají ve vinotece v Nuit st. Georges-Cavon le Bacchus a nebo v Chassagne na náměstí

jinak máte pravdu že ve vinotékách jinak moc dobře nenakoupíte

7 Sklenička Sklenička | E-mail | 11. května 2008 v 18:41 | Reagovat

6 - Já Vám to přeju, ale u vín za 45 Euro mívám zvláštní pocit, že to se z mého devizového příslibu nedá pořídit... déjà vu... :o))) osměluju se pomalu...

8 sturc sturc | E-mail | 12. května 2008 v 9:57 | Reagovat

jsem na tom podobně radši vyhledávám vína z cenou do 20 E ale zkuste koupit tohle víno u nás

9 Tomas Mraz Tomas Mraz | E-mail | 12. května 2008 v 23:21 | Reagovat

V Chambolle jsme před týdnem byli a odvážili jsme se i zazvonit. Amoureuses jsme tedy nekoupili, 45 euro by bylo opravdu přes limit, ale nějaké village jsme ochutnali a koupili, ale je pravda, že to bylo jedno z nejdražších, co jsme v Burgundsku během minulého týdne kupovali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama