na Blog.cz

Neodolám a blognu: sice jsem v dnešním horku hasil žízeň lecčím, ale večer jsem vytáhl z hloubi chladničky tohoto prcka - půllitrovku Rulandského bílého PS z Tanzbergu. Vinice Pod Svatým Kopečkem leží asi - hledat to nebudu - hned u Mikulova, ne-li přímo v Mikulově. V tom horkém večeru jsem dal vínu šanci, protože mám v chladničce málo místa a papírově by už mělo být úplně marné. Je to totiž ročník 99.

Si tady večer sedim na zahradě ve vlahém večerním vzduchu, na klávesnici skoro nevidím, snažím se nevylít skleničky po pravé ruce... jen to moře za barákem chybí, a kuju pikle, jen tak si kuju. Nejspíš z toho nic nebude, dnešní víno (Auxey-Duresses 1er Cru Le Val 2003) je vypito a já si jen dávám hlt koňaku před spaním, psát se mi nechce... Nechystám se zakufrovat do neznáma jako Matesola, nechystám se vylézt do nejvyššího patra indické filosofie (nejlépe s kufříkem sedmi lahví DRC :) a odkopnout za sebou žebřík, i když mě to vždycky lákalo...

Čtvrtý den začal krásným počasím a já jsem na devátou objednaný do Chateau de Premeaux-Prissey, o kterém jsem už tady psal. Arnaud Pelletier, který má ve vinařství na starosti obchod, mě hned ve dveřích zaskočil otázkou, jestli chci ochutnat i ročník 2007 ze sudů. Myslím, že jsem vykulil oči a spadla mi čelist, tak to bylo nečekané, ale potom jsem se zatvářil nedbale, jakože v burgundských vinařstvích dostávám takové pozvání každý den.

Měl bych dnes spíš napsat o nové kampani značky Vína z Moravy, vína z Čech v Intersparu (ta značka je snad prokletá?) a zatleskat za následováníhodný počin firmě Víno Mikulov (patřící pod Bohemia Sekt), ale o tom si více přečtete tady. Že se v této věci nejspíš neúmyslně namáčí i Vinařský Fond se píše taky tady. Už jsem se na blogu dříve ptal, kdyže bude ta Valná hromada Svazu vinařů ČR, takže nejlepší zpráva nakonec je odtud: 19. června ve 13 hodin ve Velkých Bílovicích. Kurňa, ale že se na devatenáctýho těším! Úvodní titulek sice patří až k dalšímu textu, ale paradoxně by se dal spojit i se zprávami o těchto podivně prodávaných vínech - po některých vínech vás přejde chuť na večeři. To ale neplatí o dnešním receptu na rychlou večeři.

Když jsem začínal s anketou - průzkumem (Chtěli byste se zúčastnit v Praze ochutnávky zaměřené na párování jídla a vína?), říkal jsem si, že až se sejde 12 odpovídačů, tak to vyhlásím. Minulý průzkum dopadl totiž slabě - když jsem navrhl konkrétní termín, z pěti předběžných zájemců zbyl jediný. Ale teď už dvacítka čtenářů klikla ANO, počasí se má zlepšit na opravdové letní, tak to zkusím znova:

Krásná jiskrná světlá barva, na základní šardonku je to aromatická bomba se spoustou ovoce ve vůni, nesmírně čisté i v chuti, byť chuť už není tak výrazná, jako vůně. Chuť překvapivě dlouhá, příjemně minerální a svěží. Víno proteklo dubovým sudem, hrozny jsou z Mercurey, kde má Chateau Chamirey 37 hektarů vinic, z toho 15 ha kategorie Premier Cru. Zejména k syrovému masu tuňáka se víno báječně hodilo.

Jak každý skaut ví, třetí den přichází krize. Navíc byl První Máj a Francouzi umějí svátky slavit. Takže jsem si udělal odpočinkový program a dokonce jsem za celý den koupil jen dvě lahve vína (Vosne-Romanée a Morey-St-Denis, obě 2003)!

S až samožerským uspokojením jsem si po sobě četl poznámky z lednové prezentace vín Vino Revue Prague Trophy. Psal jsem tam o zklamání z loňské soutěže Pinotů Noir a zejména z toho, že čeští dovozci do soutěže nepřihlásili klasická vína z Burgundska, protože jsem předpokládal, že proti chilským, novozélandským a izraelským vínům (a moravským...) by museli uspět. A brblal jsem nad tím, že se na vyhlášení v břevnovském klášteře neobjevil (tehdy náhle nemocný) dovozce JUDr. Rudolf Ježek.

Výstavu vín v Popicích jsme s kamarádem objevili někdy na začátku devadesátých let, ještě v předinternetových dobách, kdy sdílení informací bylo mnohem komplikovanější, než dnes. Jeli jsme tehdy na oblastní košt do Velkých Bílovic, ale na místě jsme zjistili, že jsme se spletli o týden, že košt už proběhl. Otráveně jsme nastoupili do auta a bezcílně křižovali krajem, občas jsme zastavili na návsi nebo u hospody a četli plakáty, jestli někde není košt nebo alespoň Beseda u cimbálu. V Popicích jsme měli štěstí. Namísto 600 vzorků, které jsme čekali v Bílovicích, jich bylo jen asi 200 až 250, ale vína byla překvapivě dobrá a prostředí sympatické. Takže jsem se letos vypravil do Popic už asi počtvrté.

Pokus o mobilní blogováni - dnes se Skleničkuje na koštu v Popicích (jen sem ještě umět importovat obrázek z telefonu a bylo by to dokonalý!)

Podrobnější zpráva v průběhu týdne...

Příklad si ze mě neberte. V pondělí 28. dubna jsem začal shánět ubytování v půl páté, a když mi paní Bouthenetová z Maranges řekla, že mají na celý květen obsazeno, na pár minut mě to ochromilo - tam jsem si to plánoval! Ale za čtvrt hodiny jsem už měl proklatě levné ubytování v Premeaux-Prissey, vesničce se strategickou polohou mezi Nuits a Beaune, a mohl se věnovat dalším věcem - balení ponožek, hledání automap, a kde vůbec je nějaká zubní pasta?

Tak už jsem zpátky z burgundského Hobitína, vyrovnávám se s realitou, zjišťuju, kdo postoupil do finále Champions League a kdy se bude hrát, a s povděkem kvituju zdejší kultivovanou diskusi.

Tenhle text napsal koncem března, čekal jsem, až zase Blog.cz zastávkuje nebo až omarodím. Namísto toho všeho jsem vyjel na burgundský výlet zrovinka ve chvíli, kdy se na webu objevila iniciativa SVČR - VIZE 2008. Ne že bych se bál, že moje myšlenky tak rychle zastarají, ale kdy že to vlastně má být ta valná hromada Svazu vinařů ČR?

Čtenář Vosisko mi napsal k nedávnému cancu o připravovaných moravských V.O.C. "Morava nemá vinařskou historii a tak nemá z čeho čerpat. Všechny návrhy vinařských zákonů nejsou zevnitř, z Moravy, z historie. Pořád se něco opisuje, překrucuje odjinud..." (ten člověk má postřeh, už podle toho, co napsal o mém blogu :-)

Tož to je pravda, že současné návrhy sú poplatné cizím vzorům. Dovedu si představit, že to mnohé zastydlé vlastence musí odrazovat. Ale proč to nebrat jako příležitost k tomu, abychom využili současného nevyhovujícího stavu k vytvoření něčeho lepšího? Jako v mnoha jiných oborech, byl bych pro převzetí osvědčeného zahraničního modelu pokud možno bez úprav nebo s co nejmenším množstvím změn poplatných lidové tvořivosti. Žádné vyjímky, modifikace, žádná domácí specifika, pokud možno.