Moralita o burgundských Grands Crus

21. dubna 2008 v 8:29 | Sklenička |  Komentáře a plky
Zapletl jsem se minulý pátek do diskuse o nebetyčně drahých vínech DRC na Zeleném Svahu. To téma se nám vrací, sám jsem ho před nedávnem pojednal trochu stručněji tady. Předem varuju, bude to moralita a bude to dlouhé.
Jen jsem se v diskusi ozval k myšlence, že "ochutnat klasická velká vína (společně naopak s těmi základními či úplně selskými) je předpokladem k lepšímu pochopení toho kterého regionu." Jestli těmi klasickými velkými víny byly myšleny Grand Cru renomovaných výrobců, dovolím si nesouhlasit. Dokonce bych s trochou jezuitské argumentační obratnosti mohl dovozovat, že naopak pochopení toho kterého regionu je předpokladem k tomu, abychom mohli ochutnat (a vychutnat) klasická velká vína.

Mám s tím jednu vlastní hořko-sladkou zkušenost. V roce 2006 jsme se zastavili v Domaine Arnoux ve Vosne-Romanée pro jednu láhev, kterou si objednal jeden známý. Už jsem o tom psal, láhev stála 160 € a já jsem toho využil a požádal jsem paní recepční o malou degustaci. Řekla nám, že to není žádný problém, protože večer otevřeli pro jinou ochutnávku asi osm lahví, zavedla nás do degustační místnosti, a dala nám ochutnat tři vína. Nepsal jsem si poznámky, bral jsem to jako dárek a radost. Myslím, že první bylo Vosne Romanée AOC za 21€, druhé Nuits-Saint-Georges Premier Cru (asi 35 €) a třetí Échezeaux Grand Cru (60€). Už první víno bylo krásně harmonické, mnohovrstevnaté, bohaté, prostě krása. O druhém bych mohl napsat totéž, v něčem mi připadalo jemnější, ale těch vrstev tam bylo tolik, že jsem se pořádně nedokázal orientovat a přesněji určit rozdíly. A když přišlo Grand Cru, zase se to opakovalo. Ta vína byla nesmírně jemná a harmonická, byla odlišná, ale kdybych měl jejich odlišnosti po jednom degustačním vzorku stručně popsat, nedokázal bych to. Samozřejmě že podléhám etiketě s honosným "Grand Cru," ale po této zkušenosti jsem si řekl, že z těch třech kousků bych si vybral to nejlevnější - rozdíl mezi vínem za 21€ a 60€ byl pro mě v tu chvíli především v ceně. (Na horním obrázku paní majitelka (a zároveň recepční, tak už to v Burgundsku chodí) s lahví Grand Cru za 160 €, dole degustační místnost v Domaine Arnoux.)
Na svou omluvu můžu uvést, že to bylo nejspíš poprvé, co jsem ochutnával Vosne Romanée i Premier Cru z Nuits. A aby nebylo pochyb, Domaine Arnoux patří do burgundské první ligy. I jejich "obyčejná" Village AOC mají kvalitu zřídka vídanou. U burgundských vín navíc přistupuje k pochopení kvality jedna komplikace: každá z Village apelací je do jisté míry samostatným regionem, posuzujete-li kvalitu vína, posuzujete napřed i to, do jaké míry vlastnosti vína odpovídají jeho původu. Máte-li dokonalé smysly a dokážete přesně analyzovat vůně a chutě, nestačí vám to k posouzení vína bez toho, abyste měli zkušenost s víny z dané apelace. Po této zkušenosti jsem si drahá vína zakázal. Usoudil jsem, že nemá smysl pít prestižní Grand Cru víno bez toho, že bych se vyznal v nižších apelacích. (Ale zrovna tenhle zákaz strašně rád porušuju.)
Jednou jsem slyšel na degustaci u Dominců vyprávět o malém testu, který burgundský vinař připravil pro české obchodníky. Přinesl neoznačenou láhev, nalil vzorky a řekl: tu apelaci asi nepoznáte, to je těžké, ale jestlipak aspoň poznáte, jestli to víno je z Cote-de-Beaune nebo z Cote-de-Nuits? Občas si u vín z Volnay nebo z Nuits-Saint-Georges, které mívají silná višňová aromata, říkám, jestli bych je dokázal zařadit naslepo... naštěstí nejsem profesionál a nikdo to po mně nechce. A dokud si nebudu myslet, že bych takový test zvládl, asi si domů Grand Cru vína kupovat nebudu. Moje smysly jsou zatím dostatečně zavlažovány i víny z nejnižších, regionálních apelací.
Kdybych měl úplnému laikovi vysvětlit smysl té pyramidy burgundských apelací, řekl bych mu asi toto: úplně na špici (asi 2% produkce) jsou vína Grand Cru. Jsou to vína na královský stůl, vína, která si pro sebe vyhrazovali králové (aspoň to tvrdí legenda o Corton Charlemagne Grand Cru). O stupínek níž jsou vína Premier Cru, představte si to jako vína pro vévody, kardinály a vysokou šlechtu. Obyčejná Village AOC vína jsou pro barony a ostatní nižší šlechtu. Bohatí, ale neurození měšťané si kupují vína z regionálních apelací, Hautes-Cotes de Beaune, Cote-de-Nuits Villages. Obyčejní řemeslníci, sedláci, lid, ti na vína se statutem AOC nedosáhnou, ti pijí stolní vína (Vin de Table) nebo zemská vína (Vin du Pays).
S tímto přirovnáním pro mě Grand Cru vína už nejsou nedostupným snem ani vytouženou metou. Rád se občas na komerční ochutnávce poučím, jaké rafinovanosti a kvality může víno dosáhnout, ale nepotřebuji se pravidelně utvrzovat o svém sociálním statutu pomocí vína s Grand Cru na etiketě. Nicméně doba je demokratická a šlechtické tituly se už nenosí, takže má-li někdo dost peněz, může si tu radost dopřávat bez ohledu na moje poznámky. Soukromě si myslím, že láhev Cortonu Charlemagne si nemůže opravdu vychutnat někdo, kdo si neunavil nos i patro stovkami moravských šardonek a desítkami bílých Aloxe-Cortonů, Ladoixů, Pernardů a Beaune AOC. Taky bych to mohl napsat stručně: Lidi, neblbněte! A protože je mi líto, že v souvislosti s Domaine de la Romanée Conti se v Čechách vždy zmiňuje jedna hloupá historka s obědem Viktora K., nabídnu vám jiný výklad téže historky jako příběhu o poučeném hříšníkovi. Viktor K. totiž k vínu přivoněl, uvědomil si, že vínu nerozumí natolik, aby musel pít to nejdražší na světě, a poslal ho personálu s prosbou, aby mu přinesli něco obyčejnějšího. Věřte mi, že se mnou necloumá závist, když pohlížím s nedůvěrou na lidi, popisující své zážitky s Chambertin Grand Cru, když vím, že ti samí lidé by naslepo nepoznali ani dobré základní víno z apelace Gevrey-Chambertin.
Takže si nemyslím, že je třeba vyhrát první ve Sportce, abych mohl studovat burgundská vína. Nevěřím, že by k tomu byla potřeba orientace v Grand Cru vínech v desetitisícových cenách. Většina poučených konzumentů vína by ohrnula nos nad někým, kdo slije dobré víno s Coca-Colou, ale vyžahnout láhev burgundského Grand Cru bez předchozích zkušeností s víny nižší apelace je pro mě něco podobného. Už se nebojím, že na mě nezbude ani jedna lahvička Romanée-Conti. Bojím se, že se nikdy nenaučím naslepo určit hlavní burgundské apelace. Ale jsem na dobré cestě - už s jistotou rozeznávám Aligoté AOC od Vosne Romanée. Přineste mi ty dvě lahve, rád vám to předvedu!
 


Komentáře

1 J.Č. J.Č. | E-mail | Web | 21. dubna 2008 v 9:59 | Reagovat

Pěkná moralita, jen co je pravda. Aligoté AOC od Vosne Romanée nejspíš taky úspěšně poznám, ale ochutnávky začínající u regionálních apelací a jdoucí přes village vzorky až k 1er či Grand Cru si stejně neodpustím. Sice mne zatím utvrzují v nákupech (i z cenových důvodů, o tom žádná) především village a regionálních vín a ta "velká" si stále nechávám jen na ty ochutnávky, přesto jsem rád, že je mohu zkusit. Možná mnohé z nich pochopím jen z malé části. Možná je to házení perel sviním. Ale jsem rád, že je mohu chutnat dnes, ve společnosti i těch vín běžnějších, a srovnat svůj pohled za pár (desítek) let. Třeba si dříve či později uvědomím, že když jsem víno z Gevrey-Chambertin konečně naslepo poznal bez problémů, přišel čas zkusit dát si nějaký vyšší cíl :) Ale to už možná nebude šance se k podobným vínům vůbec dostat. A nebo, až se začnou opakovat a ještě přitvrzovat tropické ročníky, už ani nebudou existovat :) Kdo ví. Koupit si jen tak, bez průpravy, domů láhev Grand Cru renomovaného výrobce, je mrhání. Chutnat tahle vína za zločin nepovažuji.

AD šlechtické přirovnání je jistě fajn, jenže doba se poněkud změnila. V tom případě bys nejspíš taky chodil pěšky a jedl pouze to, co jsi byl schopen vypěstovat v nejbližším okolí. Máme jiné časy, auto je dostupné i plebsu a fungují supermarkety. A že někdo stále chodí pěšky, jezdí vlakem a na kole ... svobodná volba. Tak jako ochutnat či neochutnat Grand Cru :o)

2 vosisko vosisko | E-mail | 22. dubna 2008 v 16:44 | Reagovat

Člověče na tento Váš článek je těžká reakce. S něčím souhlasím a s něčím ne. Pít DRC je částečně snobárna, neb někdo z boháčů ty prachy dostat musí. Když jim to za tu prestiž stojí ať platí. DRC jsem nepil, ale pil jsem jiná vyhlášená vína ( Gaja, Mouton, atd ) vedle méně vyhlášených značek ( pečlivě vybraných ) a na tu samou kvalitu se člověk dostane za třetinu peněz. Je jasný, že pokud chce člověk určitá vína pochopit, musí se propít různými víny, různých cenových relací, ale musí znát i maximum. Takže chce-li znát milec vína určitou oblast dokonale musí Grand Cru pít. Pokud víno člověk pije a rozumí mu, myslim, že klidně může skočit hned do nejlepšího vína oblasti, kterou ještě nepil a ocení ho. Pokud to udělá někdo kdo vínu nerozumí pak s Vámi souhlasim, toho může rovnou "nalejt do Kofoly".

3 Sklenička Sklenička | E-mail | 6. května 2008 v 19:41 | Reagovat

Kluci, na DRC se už nikdo nemá co učit ani naučit, tam už by měl všechno vědět! Když to maličko přeženu, do finále Champions League už nikdo nejde s tím, že se tam bude učit fotbal. To se musí naučit napřed v okresním přeboru, pak ve druhé lize, když je dobrej, tak ho vezmou do první ligy, a spousta čutálistů nikdy nevyhraje titul mistra ligy a nezahraje si Champions League. Přesto si dobře zahrajou, a to, že hrajou krajskej přebor nijak nesnižuje jejich radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Schumacher se taky učil řídit v autoškole a na okreskách a ne až v F1, do F1 neberou hochy s čerstvým řidičákem. Samozřejmě, občas na pouti si někdo může zaplatit jízdu v F1...

4 Gábinka Gábinka | E-mail | 3. září 2008 v 22:21 | Reagovat

Teda hoši, smekám. Sama francouzské víno prodávám, ale až takové zkušenosti jako J. Č. nemám. Hezký večer. Gabka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama