Chateau de Premeaux-Prissey a óda na ročník 2005

31. března 2008 v 6:10 | Sklenička |  Reporty
Kdybych byl čaroděj a mohl z obrazovky počítače vystrčit láhev a nalít vám malý vzorek, přesvědčil bych vás snadno. Ale jak mám pouhými slovy, ťukanými na klávesnici a zjevovanými virtuální sítí někoho přesvědčit o tom, co jsem viděl, cítil a chutnal? Když jsem teď začal připravovat letošní výlet do Francie, první věc kterou jsem udělal (poté co jsem podplatil paní Skleničkovou pozváním na výlet) byl telefonát do Premeaux. Tam se musím vrátit!

Vesnička Premeaux-Prissey nemá na burgundské vinařské mapě žádné významné místo, není po ní pojmenovaná žádná apelace nebo významné víno a ani mnozí milovníci Burgundska ji neznají. Kdo si zamiluje Burgundsko a vydá se tam za vínem, stráví obvykle první dovolenou popojížděním po světově proslulých vesničkách jako je Puligny-Montrachet, Aloxe-Corton nebo Gevrey-Chambertin. I já jsem trefil do Premeaux-Prissey až napotřetí, veden touhou ušetřit za drahá vína ve jmenovaných metropolích a najít si nějaké úžasné objevy v lidmi zapomenutých osadách jako je Cheilly-les-Maranges, Brochon nebo právě Premeaux-Prissey. (Neoznačené obrázky jsou z webu Chateau de Premeaux.)
Toho loňského horkého květnového dne jsem sjel z hlavní "sluneční silnice," státovky RN 74, ale po dvou kilometrech cesty mezi poli ze mně nadšení vyprchalo. Premeaux-Prissey vypadalo jako místo, kde chcípnul pes. Pár cedulí ukazujících k vinařství jsem našel, ale všechny domy vypadaly opuštěně asi jako v království, kde se Růženka píchla do prstu. Až doma jsem zjistil, že z místního vinařství Dubois točil jeden díl seriálu pro ČTV Jan Šmíd. Naštěstí jsem zajel k místnímu Chateau. Zaparkoval jsem na štěrkem vysypaném parkovišti a odkráčel ke sklepu s nezbytnou cedulí Cave Ouverte. Možná tam byl zvonek, možná si mě někdo všiml, už nevím, za chvíli přišla mánička ve věku mezi 30 a 40 lety a pozvala mě do sklepa.
Možná máte někdo jiné zkušenosti, ale já beru takové pozvání a s ním spojenou degustaci jako podmíněnou - očekává se, že přijel zákazník a chce si něco koupit, tak mu dáme ochutnat, aby se nebál koupit si toho hodně. Předpokládám, že kdybych přijel na kole, všimli by si, že nemám kam láhve dát, a nic by mi ochutnat nedali :o) Na druhou stranu to beru jako jistou reprezentaci (vždy se ptají, odkud jsem) a styděl bych se pokoštovat a nekoupit nic. (Snažně vás prosím, pokud někdy zajdete do francouzského vinařství s úmyslem popít a nic nekoupit, neodpovídejte na otázku Odkud jste? "Jsem Čech!" Zalžete, nejlépe "Je suis Allemande" - na to je spolehnutí, v celé Evropě nemají rádi Němce.) Koupím-li jen jednu láhev, bývá to jen zdvořilé znamení, že mi víno nechutnalo - pokud zrovna nekupuju láhev za 60 €. Občas bývám zpočátku napjatý - bude to víno dobré? Bude tak dobré, abych si koupil aspoň karton? Nebude moc drahé? Bude to dost dobré za ty peníze? (Pokud jde o ceny, jsou levnější destinace než Burgundsko.) Tady ze mě napětí hned spadlo - i nejlevnější regionální apelace, Bourgogne Pinot Noir, byla výborná a cena byla přijatelná.
Proberme tedy tři základní vína z jejich nabídky. Pinot Noir 2005 (6 €, současným kurzem 150 Kč, loni na jaře 180 Kč). Adjustáž tradiční, je to nejlevnější víno z nabídky výrobce, takže jde o to nezklamat, ne ohromit. Barva by slušela i Premier Cru nebo ještě vyšší třídě. Vysoká rubínová, s širokým bledým okrajem. Tříhvězdičková barva! Vůně : výrazná, intenzivní. Není moc vrstevnatá, je spíš přímočaře ovocná, ale vyhraněná, strukturovaná, snadno identifikovatelná. Z ovoce jsou nejvýraznější ostružiny, švestky a višně. Zase, podle vůně bych klidně tipoval o třídu výš. Chuť zopakuje to co vůně, první dojem by mě odvál do Chianti (ostružiny), teprve višně (a švestky) mě vrátí zpátky do Nuits. Výrazné třísloviny na sebe nezaslouženě strhávají pozornost, jsou vtíravé a nahořklé. Vzhledem k ceně jde o báječné víno, které by obstálo i o třídu výš.
Hautes-Cotes de Nuits 2005, (9 €, 225 Kč). Zase ta výrazná barva, asi ještě o odstín temnější, než Pinot Noir 2005. Vůně je méně výrazná, jemnější. Chuť zpočátku lahodná a vyvážená, pěkné kyseliny a široké tělo, ale při polknutí nastoupí tříslovinový ocásek a ten to všechno válcuje. Je příliš výrazný a vtíravý. Kdyby ho víno nemělo, bylo by vynikající. Podaří se ho rozpustit po třech letech archivace? To by bylo terno, ale víno samo zase není tak úžasné, abych ho nechal několik let zabírat místo v chladicím boxu. Jednotlivé druhy ovoce nepoznávám, ale v tomto případě je to spíš přednost. Ze třech probíraných vín z Chateau de Premeaux mi Hautes-Cotes sedly nejmíň.
Cote-de-Nuits Villages 2005 je matoucí apelace, protože "Villages" v názvu ukazuje výš, ale sama apelace patří do těch nejnižších, regionálních. Opět výrazná rubínová barva připomínající černý rybíz, jen uzoučký světlý okraj sklenky. Ve vůni višně a švestky, trochu i černý rybíz. Chuť následuje vůni, všechno ve vůni vyjmenované ovoce je i v chuti, krásně harmonicky sladěné. Jemně hořká dochuť není tak výrazná jako u dvou předchozích vín. Chuťový skok od předchozího vína je velký, tohle víno je o třídu výš. Tohle bude velké víno, to se vyplatí archivovat! (Ještě jsem si koupil Crémant de Bourgogne, sekt vyráběný výhradně z Pinotu Noir, a Nuits-Saint Georges 2005 AOC.)
Chateau de Premeaux-Prissey je rodinný podnik s 13,5 hektary, spravovaný rodinou Pelletierů. Vína nejsou filtrovaná, praktikuje se ruční sklizeň a pre-fermentace za studena, díky které zřejmě vína získavají plnější barvu, pro Pinot až netypickou. Z 55.000 ročně vyrobených lahví se 90 % prodává přímým konzumentům (tedy zájemcům, kteří se zastaví ve vinařství, jako jsem to udělal já), zbytek kupují vinotéky a restaurace. Vína stráví 12 až 18 měsíců v dubových sudech (30% nových sudů se používá na nejlepší vína, v tomto případě zřejmě na Nuits-Saint-Georges AOC a Premier Cru). Ještě dnes si pamatuju na loňské nadšení z degustací červených vín z Cote-de-Nuits a to, že všechna byla ovocně šťavnatá a všechna měla v chuti jako poznávací znamení ročníku sladkou červenou papriku, včetně vín, která jsem ochutnával v Gevrey-Chambertinu, Vosne-Romanée a Aloxe-Cortonu. (Než jsem tam jel, dohromady nic jsem o ročníku 2005 nečetl, tím víc mě potěšily oslavné články, které jsem četl dodatečně - nejsem v tom sám.)
A možná za moje objevovací dobrodružství může přístup bohatých burgundských vinařství: v roce 2006 jsem koupil v Domaine Robert Arnoux ve Vosne-Romanée jednu láhev za 160 €. Tehdy měli v ceníku kompletní produkci (podprůměrných) ročníků 2001 a 2004 a dokonce si našli čas na ochutnávku. Když jsem tam volal znovu na jaře 2007, řekli mi, že mají všechno víno ročníku 2005 rezervováno pro velkoobchodníky a na passanty jako já nic nezbylo - takový nevděk! Tak jsem se vydal objevovat nová vinařství. Loňské jaro takovému objevování extrémně přálo, právě přišel do prodeje vynikající ročník 2005 - v tom roce se podařilo udělat vynikající víno skoro každému! Přiznám se, že mám ještě plný sklep vína, ale ten úžasný burgundský ročník 2005 mě stále láká. Honem zpátky do Burgundska, než bude celý ročník 2005 vyprodaný!
 


Komentáře

1 J.Č. J.Č. | Web | 31. března 2008 v 8:49 | Reagovat

Pěkné čtení, díky za něj :) Hnedka jsem dostal chuť na nějakou pěknou Burgundu %-)

Počasí v roce 2005 asi opravdu nemohlo být ve Francii o moc lepší, pořádně víno ten rok udělal skoro každý (= je bez problémů možno kupovat i lahve od jinak třeba dost průměrných producentů a stejně je to mooooc dobré, navíc v tomhle případě i cenově stále fajn). Bohužel v mnoha oblastech to znamenalo nezvratné zvýšení cen u všech známějších producentů, které v dalších ročnících budou klesat jen pomalu. U nulašestek to bylo vidět až příliš silně. A vypadá to, že ani nulasedm nebude nějaký velký pokles %-)

2 Sklenička Sklenička | E-mail | 31. března 2008 v 9:12 | Reagovat

To je tím, že studuješ ceny zprostředkovaně: moji oblíbenci ceny nezvedli. Pinot Noir 2006 z Chateau de Premeaux stojí stále 6 Euro (faxli mi ceník minulý týden), Auxey-Duresses 1er Cru 2005 i 2006 z Domaine Roy (u kterého jsi kníkal blahem na Interblogární degustaci) stojí stále stejných 13 Euro, a Gevrey Chambertin od Guillarda, o kterém jsem tu psal v prosinci, bude stále za 15. Ceny od výrobce :-))) O pokles cen se nám stará kurz Eura: ještě před dvěma lety jsem při nákupech počítal s Eurem za 30, takže pokles skoro o 20%, není důvod si stěžovat! Že burgundy tady u nejmenovaných dovozců stojí 4x tolik, co u výrobce, to už neřeším - mám řidičák a řídím rád  :-) Navíc ve Francii ještě seženu ročníky 2003 i 2005, zatímco zdejší dovozci mají naskladněny 01 a 04 :-(

3 I.D. I.D. | E-mail | 31. března 2008 v 21:06 | Reagovat

Dobry den,

chtel bych zareagovat na vase tvrzeni, ze "v cele Evrope nemaji radi Nemce". Toto klise nemohu potvrdit. Sice nejsem "etnicky" Nemec (otec Srb, matka Ceska), ale narodil jsem se v Nemecku a zil tam 30 let, nemcinu povazuji za svuj matersky jazyk. V cizine (tedy mimo Nemecka a Ceska) jsem vniman jako Nemec. Temer nikdy jsem se nesetkal s negativnimi reakcemi. Muze to byt ale i tim, ze vyhledavam spolecnost inteligentnich lidi, ve ktere narodni prislusnost nehraje roli. Bud tedy vsichni svoji antipatii vuci Nemcum sikovne skrivaji, nebo proste v teto Vami deklarovane pausalni mire proste neexistuje, o cemz jsem hluboce presvedcen. Nejsem vubec zadny germanofil, ale obcas se mi jako v Praze zijicimu styska po civlizovanosti a kulturnosti nemecke spolecnosti. A abych s jeste dostal k vinu: alsaske ryzlinky - dobra. Ale co nemecky original? Takové ryzlinky z Rheingau nebo Mosely jsou prece skvosty!

4 Sklenička Sklenička | E-mail | 31. března 2008 v 22:46 | Reagovat

Čekal jsem, jestli se někdo Němců zastane :o)) ale přiznám, že ten vtípek je založen na několika povrchních poznámkách lidí různých národností. Zejména na poznámce jedné Francouzky k Němcům, ale ta s tím spojila ještě Pařížany - vyprskli jsme tehdy smíchy, protože nám to živě připomnělo vztah mimopražských Čechů k Pražákům (a Němcům). Znám národy s kladným vztahem k Němcům, ale to téma myslím nestojí za to, abych ho tady rozváděl. Ze souvislosti asi usoudíte, že poznámka nebyla míněna úplně vážně, a moselským ryzlinkem bych si připil s Němcem i neněmcem.

5 Sajmik Sajmik | E-mail | 18. dubna 2008 v 16:55 | Reagovat

Obdivuji vaši odvahu, navíc musíte mít spoustu času a peněz, když po Burgundsku jezdíte takhle naslepo. Vážně se nedíváte do Guide Hachette, Bettane et Dessauve ani do Gault Millau, neprosurfujete internetová fóra atd.? Nehledě na to, že ve Francii je slušnost do vinařství pár dní nebo aspoň pár hodin předem zavolat - někam vtrhnout s tím, "všeho nechte a věnujte se mi", nemusí být každému vinaři po chuti. Na burgundském venkově se to možná ještě dá, ale jinde už to fungovat nemusí - pamatuji si, jak jsme jednou nakoukli ke Guigalovi v Ampuis: vůbec se s námi nebavili a zdvořile nás vypakovali, neměli jsme totiž domluvené "rendez-vous".

6 Sklenička Sklenička | E-mail | 20. dubna 2008 v 7:57 | Reagovat

Sajmik - vozím s sebou několik bichlí a výpisky, ale občas jsem s nimi udělal špatnou zkušenost. Když v Guide Hachette někdo dostane hvězdičky, bývá brzo vyprodaný. Já tam pak přijdu s nastudovanou představou: koupím to vychválené levné víno a ono není. A musím překonat zklamání a honem se orientovat v tom, co je, stress nepříznivě ovlivňuje můj úsudek při ochutnávce. Takže to teď někdy zkouším naslepo a ono to taky vychází. Samozřejmě někdy narazím na zavřené dveře, ale to se většinou pozná hned - buď tam jsou napsané otvírací hodiny a zvonek, nebo nejsou, potom se často najde v místní mapě poznámka "Ne recoit aucun visiteur." S mou francouzštinou je lepší předem nevolat :-))) Čas a peníze hrají roli, ale je to spíš opačně - zjišťuju, že vína, která mám rád, se v Čechách prodávají za troj- až čtyřnásobek toho, za co je pořídím u výrobce. Za ty prachy bych se je doma ani neodvážil vyzkoušet :-( Vypakovali mě snad jen jednou, pršelo a nechtělo se jim ven... ale už se učím základní slovíčka a občas mi to prochází. Asi za týden pojedu a někde se objednávám - uvidím, jestli to nebude spíš na překážku.

7 Sajmik Sajmik | E-mail | 20. dubna 2008 v 20:04 | Reagovat

Problém Guide Hachette je v tom, že doporučuje vždy jen jedno dvě vína daného vinaře, jiné průvodce často hodnotí celou produkci. Samozřejmě vždy vyjadřují vkus a preference autora či autorů, ale s tím se musí počítat. Nicméně pokud se na jednom jméně shodne několik průvodců, asi nepůjde o žádného břídila.

Osobně koresponduji přes mail, vyžádám si ceník a hned vidím, co mají.

Ad ceny franc. vín v Čechách - jasně, škoda mluvit.

Znalost francouzštiny rozhodně není na škodu, vlastně se bez ní milovník franc. vín obejde jen těžko. Bon courage!

Mimochodem - kam jedete? Zase Burgundsko?

8 Sklenička Sklenička | E-mail | 21. dubna 2008 v 8:56 | Reagovat

Jasně, Burgundsko s nákupní zastávkou v Alsasku. Získat z francouzského vinařství odpověď na e-mail je dle mé zkušenosti zřídkavá záležitost. Pokud jde o průvodce, škoda mluvit. Dvou- a tříhvězdičkové podniky v "Classement des meilleurs vins de france" se čtou jako seznam podniků zavřených pro návštěvníky... ale loni, když se začal prodávat ročník 2005, se dalo jít naslepo a skoro všude měli výborné víno :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama