na Blog.cz

Na vinné stezce v Itálii je název anglicky psaného blogu, který se zabývá italským vínem, a který byl letos nominován na americké wine-blogové ceny v kategorii obsah. (Umberto Eco by na můj účet dodal, že všechny blogy pojednávají zase jen o jiných blozích :-) Pokud klikáte ze Skleničky na Jižní Svah a zpátky, tak vězte, že v USA byste se uklikali, wine-blogů jsou tam nejspíš stovky. Pokud mám mluvit za pana Skleničku, ten čte Brita Jamieho Goodea (ale asi přestane, Goode je suchopárný vědec), ňůjorský Brooklynguy's wine & food blog, miluje Frantíka navštěvujícího francouzské vinaře i japonské saké-palírny s neuvěřitelně dokonalýma fotkama, mít jen o trochu víc času a peněz, četl by a vařil podle FX kuchyně (hledáte-li recepty a honí vás mlsná, doporučuji tento odkaz.) Nadějně vypadá Wilma, ale objev objevů je pro mě Italská vinná stezka - takhle bych chtěl umět psát o víně! A není to jen o italském víně, lifestylové přesahy jsou v tom psaní zřejmé. Úplně mě dostal nedávný příspěvek Obejmi Itala v sobě (haha, to neměl být dvojsmysl, ale jak to mám sakra přeložit s ohledem na smysl celého článku :-). Zkusím kus ocitovat (obrázek je vypůjčený z Italské vinné stezky):

O chystané klasifikaci vína V.O.C. jsem už tady psal. Minulý týden se objevily nové informace, napřed ve Vinařském obzoru (vejcuc u Cuketky), potom originál tady. Tak dlouho jsem se posmíval neuspořádanému marketingu domácích vín, tak dávno už jsem někde vtipkoval, že to nejmenší, co mohou moravské vinařské podniky pro svá vína udělat, je napsat na etiketu GRAND CRU - a už je to tady!

Spomínam na Paríž, tie spomienky sú staré

spomínam na Paríž, čo asi robí Marais

spomínam na Paríž, v kaviarni sedí Funés

spomínam na Paríž, na Place Pigalle ma unes!

Ležím už týden doma s antibiotiky (a doktor mi velkoryse povolil všechny lihuprosté nápoje) a jak vidno z úvodního citátu, pouštím si Lasicu, Satinského a Filipa. Brouzdám webem a okukuju, jak si žije druhá polovička lidstva. Tuten píše z Japonska o degustaci šampaňských, tamten rovnou z Thajska o degustaci velocipedů a všichni společně pak o žracích orgiích v La Degustation... epčík... tak jsem se alespoň nechal unést spomienkami z úvodu k malému fotoseriálu z jednoho loňského oběda. Předložím vám ho jako malý kvíz, rozdělený do několika otázek. Je určený zejména wine-turistům a food-turistům. Třeba vás bude bavit luštit, co jsem měl k obědu. Nebojte se, žádné molekulární experimenty, ale poctivá dělnická strava - a dojde i na "brambory maštěný, byly málo pečený, pak jsem jed u stolu kdovíco v rosolu" - poznáte to?

Přiznám se, že jsem od jednadvacetiminutové talk-show Marka Ebena s nestorem (česko)moravského vinařství profesorem Vilémem Krausem nečekal mnoho. Měl jsem na něj dlouho pifku, protože jsem si pamatoval jeho radu vinařům z jedné pětadvacet let staré příručky - vyklučit vinici po dvaceti letech, kdy réva začíná dávat menší úrodu.

Mám ráda umění, moderní, abstraktní - zpívala si tuhle paní Skleničková při zdobení brownies. Tak jsem si řekl o recept.

S dnešním vínem mám drobný formulační problém typu Slepice nebo vejce? Je ta láhev poloprázdná nebo zpola plná? Nebo ještě jinak: když o víně napíšu, že je dobré, ale předražené, není to jen jinými slovy řečeno, že za ty peníze není dost dobré?

Konečně - valí se na nás první vína ročníku 2007! Už jsem tady sice opěvoval tvrdonická vína ročníku 2007, ale to byla vína malovinařů, která se nedají koupit (http://vins.blog.cz/0802/vystava-vin-tvrdonice-sobota-23-unora-2008). Taky jsem tady jásal nad rakouským veltlínem 2007, ale to nebyl DAC Weinviertel, ale jen předehra, mladé víno (http://vins.blog.cz/0803/slibna-predehra-07 - omlouvám se za ty neohrabané odkazy, ale Blog.cz stále trvá na svém vylepšeném editačním systému, který jinou možnost nenabízí). Konečně mám plnohodnotné víno z loňského ročníku : Vermentino di Sardegna "La Cala" D.O.C. 2007, pozdrav ze slunné Itálie.

Při ochutnávání dnešního vína (a hlavně jeho vůně) jsem si vzpomněl na zatím poslední cestu do Alsaska v loňském květnu. Vyrazil jsem po několika dnech odkladů způsobených kumulovaným pracovním vypětím, unavený a s bolavými zády. Na německé dálnici jsem jednou minul správný sjezd a natočil o stovku kilometrů víc, mezi Norimberkem a Heidelbergem mi bolest zad připadala nesnesitelná. Zastavil jsem u motelu kdesi u Karlsruhe a pocítil nejasnou úlevu - vystoupil jsem z auta a protahoval si ruce, nohy a záda, a bolest zad nikde. Kroutil jsem se jako had, abych se ujistil, že tam ještě je, vždyť ještě před hodinou tam byla, ale byla pryč. To dálniční odpočivadlo musí stát na nějakém dávném mystickém a léčivém místě, protože se mi to tam už stalo dvakrát...

Na konci náročného pracovního týdne mě začaly honit mlsné choutky a italské chutě. Abych nepodlehl a uchránil Sassicaiu, udělal jsem krok stranou a obětoval Le Volte 2005 z nedalekého konkurenčního vinařství Tenuta dell'Ornellaia, víno, u kterého jsem předpokládal podobný charakter. Možná bych mohl jednoduše napsat, že se vlk nažral a koza zůstala celá - jak už jsem tady psal, v celé Itálii stojí Sassicaia přibližně stejně, 120 Euro (podlehl jsem v Čechách nabídce významně pod 3.000 Kč), zatímco Le Volte, třetí víno z Ornellaie, jsem koupil za 500 Kč. Už Komenský učil, že máme postupovat od jednoduššího ke složitějšímu :o)

Sklenička má rád všechno, co je malé a je toho spousta - tedy když je řeč o jídle. Pokud jde o bifteky nebo zmrzliny, nemá nic proti velkým porcím. Ale když jde o lentilky, buráky, crackery nebo malé sušenky, odhazuje konvence a bez ohledu na společnost sní vše v dosahu. Dokonce je schopen i přestat skákat do řeči spolustolovníkům a tiše se krmit, přistanou-li na stole mandle nebo oříšky. Z rajčat nejvíc obdivuje sicilská cherry-rajčata. Může se utlouct po mladém hrášku, a občas se taky utluče. Miluje kaviár. Myslím, že jeho obdiv k šampaňskému souvisí s bublinkami, s jejich velikostí a množstvím.

O zklamání ze Santenay Premier Cru 2001 Nicolase Potela jsem už tady psal, v každodenním provozu teď došlo na další červenou Burgundu stejného výrobce. Novináři píšící o víně pasovali v únoru 2006 Nicolase Potela na novou vycházející hvězdu burgundského vinařství, když se ve speciálu časopisu Decanter "Best Value Burgundy" umístil s 8 body na společném 8. až 12. místě v hlasování expertů, pokud jde o poměr kvality a ceny. Další podrobnosti v prvním textu.

Maranges Premier Cru 2002 bylo první víno, které jsem si koupil v hypermarketu v Beaune v dubnu 2005 při první výpravě za vínem do Burgundska. Přiznávám, že jsem tehdy vůbec netušil, co to kupuju. Měl jsem před sebou 3 dny v Burgundsku a Maranges Premier Cru AOC za 8 Euro, nekupte to. Víno bylo výborné, takže jsem se o rok později rozjel přímo do Maranges.

Rakouský Poysdorf je hlavní město Veltlínu (tvrdí to rakouský slogan), o Poysdorfu jsem už psal tady. Vloni jsem byl nadšený z Hauserova Weinviertel DAC, což je Gruner Veltliner v plné kráse, zabodoval i na velikonočním koště v pálavském Pavlově (18,7 bodu z 20). Já jsem si z ochutnávky v Poysdorfu odvezl celý karton. Ve zmiňovaném textu jsem mu předpovídal rychlé stárnutí, což jsem si letos ověřil. Při lednovém výletu na Moravu jsem zajel i do Poysdorfu, a jelikož nový Weinviertel ještě nebyl nalahvovaný, koupil jsem si i to staré víno od Hausera. Bylo už hrubě za zenitem, ztratilo mladickou svěžest a nezískalo za ni nic. Přesto to bylo slušné víno na delší pití, ale při bodování by už propadlo.