Proč se vinaři pomlouvají?

7. února 2008 v 6:33 | Sklenička |  Komentáře a plky
Včera jsem se tady rozplýval chválou Alsaska a Francie, jejího jídla, silnic a billboardů u nich (žádné tam nejsou). Chválil jsem taky to, jak snadno se ve Francii najde vinařství, často už od dálnice vedou cedule "Route des Grands Vins" a u silnic jsou poutače blízkých vinařství...

A ještě jedna věc v Alsasku funguje odlišně od Moravy. Nikdy jsem tam neslyšel vinaře zpochybňovat kvalitu konkurenčního vína nebo kvalifikaci jeho výrobce. Ani slovem nikdo nezhaněl sousedovo víno nebo ceny. Jakoby Francouzi (podle mojí zkušenosti to platí přinejmenším i o Burgundsku) byli přesvědčeni, že francouzská (alsaská, burgundská atd.) vína jsou neoddiskutovatelně nejlepší na světě, a je jen na vás a vašem vkusu, zda dáte přednost jednomu vínu před druhým nebo naopak, a docela jistě uděláte nejlépe, koupíte-li pro jistotu obě. Je-li tomu tak, potom nemá smysl hanět sousedovo víno, to jako byste haněli celou oblast, celé vinohradnictví. Taky vás tak příšerně otravuje, když si během ochutnávky ve sklepě vinař neodpustí pár jedovatostí na konto jiných vinařů, jejich technologií nebo umu?
Ve Francii jsem snad ani neslyšel vinaře, že by chválil vlastní víno, jak je zvykem na Moravě. Francouz se zdvořile vyptává, jaká vína máte rád a podle toho vám nabízí to, co má, nebo čeká, jaké přání projevíte. Stalo se mi už, že mi opravovali mou (neexistující) francouzštinu, nebo že mě zkoušeli na dvou vzorcích, zda poznám, kde je víc zbytkového cukru, ale nevzpomínám si, že by svoje víno chválili. Dokonce i když Olivier Leflaive v burgundském Puligny jako pohanský Bůh vína sešel mezi degustující lid (jako to dělá v jednu odpoledne asi každý den kromě neděle), zeptal se každého odkud je a popřál "Bon degustation", ale nesnížil se při tom k tomu, aby vychvaloval svoje víno - každý přece ví, kde leží Puligny a kdo je Leflaive.
Úplně se rozblažím jako bageta v troubě, když můžu citovat kladný příklad z Moravy: asi před rokem jsem se náhodou setkal na Výstavě vín v Lanžhotě s vinařem Janem Bartošem z blízkých Tvrdonic (foto nahoře, ono je tam na lanžhotsku trochu přebartošováno :-) a pochválil jsem mu jeho vlašský ryzlink, který tam vyhrál kategorii vlašáků s 88 body. Řekl mi suše, "Já myslím, že ho přecenili," a já jsem se nahlas rozesmál, protože takový výrok jsem od moravského vinaře snad ještě neslyšel. Mimochodem, pan Bartoš tam vyhrál i cenu za nejlepší kolekci vín, která se počítala jako průměr ze čtyř nejlépe hodnocených vzorků - to se to pak odmlouvá!
Už se těším na první moravské výstavy, sezóna koštů už-už začíná...
TOPlist
 


Komentáře

1 MT MT | 7. února 2008 v 13:42 | Reagovat

chce to vývoj ... nebývalo všechno, tak jak se zdá dnes.

Půl století je půl století, to se nevymaže za pár desítek let.

2 Sklenička Sklenička | E-mail | 7. února 2008 v 14:21 | Reagovat

Jasně, je povzbuzující, že to jde, ale o to víc pak člověka mrzí, když to někomu nejde :-((

3 -69- -69- | E-mail | 7. února 2008 v 20:31 | Reagovat

jasně ,že mně to s..e,když se vinaři navzájem nerespektují,každý se snaží udělat to nejlepší čeho je schopen,pouze míra sebekritiky je různá,bohužel se občas stane,že když se několikrát po sobě setkáte s problémovým vínem od stejného vinaře nenecháte si to pro sebe,

někde sem slyšel že když se vám něco líbilo řeknete to 8 lidem,ale když se vám něco nelíbilo řeknete to 24.

takže bacha na špatné zprávy,šíří se skutečně velmi rychle

4 MT MT | 7. února 2008 v 21:06 | Reagovat

S těmi špatnými zprávami souhlasím, ale dobrý vinař si také musí hledat svou klientelu velmi dobře, i když tohle se vždycky stane - několikrát jsem byl svědkem, jak bylo pohaněno úžasné víno, jen proto, že to lidé nepochopili, protože je všude učí, že víno se musí přísně vychovávat a dle toho taky třeba nabízí, spíše jednodušší (označím to nevhodně jako primární) aromata. A pokud jim nalijete něco co přesahuje jejich schopnosti a znalosti, kdy nerozpozná vadu od potřeby vína dýchat a dát mu čas na sebevyjádření, tak o něm prohlásí v lepším případě, že je tam něco cizí, že tam něco nesedí, v horším, že je to nepitelné, má to tu či onu vadu a že to vinař nezvládl :))) Srandy kopec ... Aneb jak jednou napsal Žáček: chceš li se líbit všem, buď kýčem. A tak to bylo je a bude ... není hana jako hana a není chvála jako chvála :)

5 Sklenička Sklenička | E-mail | 7. února 2008 v 21:23 | Reagovat

Díky za komentáře, jen upřesním, že jsem v textu nestřílel ani na to, že někdo udělá špatné víno nebo víno, které někomu nechutná a zákazník ho z nedostatku vzdělání neocení, ale čistě jen na samotnou prezentaci a to, že při ní stále ještě občas zaslechnu "argumentační fauly," drobné jízlivosti vůči sousedům, kolegům a konkurentům - strašně mě to otravuje, bez ohledu na to, co si myslím o vínech ochutnávaných nebo konkurenčních.

To, že někdy narazím na víno, které ještě nejsem schopen ocenit, to je velké nebezpečí a téma na jiný článek, který doufám nenapíšu :o)))

6 MT MT | 7. února 2008 v 21:52 | Reagovat

Jasné, to bylo konstatování k 69, omlouvám se, za to, že jsem se vypsal mimo mísu a trošku přestřelil v souvislosti s článkem.

Chápu a souhlasím, taky to nemám rád, je to v lepším případě trapné a zbytečné. Ale věřím, že z toho všichni vyrostou ... nezbývá než být optimistou :)

Dobrou noc.

7 cyril cyril | E-mail | 22. února 2008 v 2:42 | Reagovat

Souhlasím, že pomluvy mezi vinaři mají efekt spíše rozpačitý než dotyčný "seberealizátor" čeká. Podle mne je na Moravě problémem setrvačnost jakési venkovské rivality, vypěstované v dobách velkého významu Zahrádkářského svazu. Tehdy nám filozofie "hospodářských zázraků" rozdělila vinařské řemeslo na řemesla dvě, vinařský průmysl fungoval efektivní dělbou práce, kdy dodavatel hroznů měl následně otevřené dveře při nabíbce prodeje tzv. přebytků drobných pěstitelů. Jak je možné, když podle dnešní terminologie "malý vinař" prodal hrozny a ještě měl přebytek vína? Jednoduše dostal nabídku nejet zpátky naprázdno a u zadního vjezdu do fabriky nebo JZD si mohl nabrat šupky, s cukrem pak nebyl problém, byl docela levný. Aby vůbec fungovala nějaká kultura, rozmohly se a taky byly takticky "podporovány" v každé moravské vesnici výstavy vín pořádné zahrádkáři. A tam strýčci víno hodnotili, s velkou pompou vyhlásili šampiony a zvali "nevědomce" k folklornímu zážitku. A tam vznikla nezdravá rivalita, když jsem chtěl nějaké víno koupit tak nebylo, ale dozvěděl jsem se alespoň, jak má víno vypadat. Čůča produkovaná vinařským průmyslem byla především alkoholickým nápojem a tak přece jen akce výstav vín na vesnicích měly nějaký smysl. Příběhů. jak si strýček degustátor nepoznal svoje víno a bodově ho shodil jsou úsměvné, na opačné straně když jakýmkoliv maskovaným způsobem věděl které je jeho víno, toto hodnotil a mezi kolegy u jednoho stolu do krve prosazoval šampiona je už jiný kafe, rivalita a seberealizace na nejvyšší úrovni. Vím, že výsledky se omílaly mezi amatérskými vinaři ještě týdny a měsíce potom a tak se to nějak dostalo pod kůži, že jim to i dnes stále připadá normální. Dnešní doba nese problém identifikace postavení "vinaře", je jich na každé vesnici desítka, ale stále jenom hobby. Ti, kteří se pustili do profesionální dráhy se setkali s nutností vzdělávání, protože nestačí jenom "nějak vypěstovat, někdy sklidit, nějak vylisovat a vykvasit víno", šak já si na tej výstavě na ty druhý posvítím. Ano, tento stav stále existuje, převážná většina dnešních hobby vinařů neumí a ani nemají snahu pořídit si za dvě tisícovky aparát na kontrolu SO2.

  Je nemyslitelné srovnávat situaci ve Francii a u nás, proč zde není vzdělaný zákazník je stejný problém, jakým je a nebo se může zdát nezdravé pomlouvání mezi kolegy malovinaři amatérského typu, kteří jako vinaři profesionálové by rádi vypadali. Jakým způsobem u nás zákazníci řeší pohled a určení kvality je snad ještě na nižší úrovni, než mají samotní hobby vinaři, kterým se nevědomky daří zákazníky do své hry vtáhnout. Obraz moravského vinařství tedy nezáleží jen na vinařích samotných.

S pozdravem světoběžník Cyril.

8 Sklenička Sklenička | E-mail | 23. března 2008 v 21:42 | Reagovat

cyril - díky za komentář, možná se trochu zastanu domácích poměrů. Souhlasím s tím, že je velký problém, že tolik lidí dělá víno a tak málo jich se tím živí. Ale že by vzdělaný zákazník ve Francii byl častým jevem, tím si nejsem jistý, nedávno jsem tu psal o návštěvě a ochutnávce v Burgundsku (Bouthenet), která přesáhla 90 minut, kde jsem se přifařil k francouzské dvojici, která neměla ponětí o víně, a vinař nadšeně reagoval na moje rádobyzasvěcené dotazy posunkovou francouzštinou o kvasinkách atd., a ještě za pár dní při náhodném setkání se ke mně nadšeně hlásil. Ale pravda je, že se chovat umějí, nebo je moje francouzština tak bídná, že bych případné jedovatosti ani nepostřehl. (Ačkoli jsem mu nerozuměl, když vysvětloval rozdíl mezi francouzským a americkým dubem, sommelier u Leflaiva v Puligny se úplně rozohnil a jeho dikce dostala dost agresivní tón, jak došlo na americký dub :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama