na Blog.cz

Příště, až budete chtít otevřít láhev svého oblíbeného Romanée Conti a nebudete moct najít vývrtku, může se vám hodit tento návod. Našel jsem ho na webu, ale prý pochází z loňského červnového čísla časopisu Esquire.

Od té doby, co jsem se stal pyšným majitelem mrakodrapické chladničky na 190 lahví, stoupla sice kvalita požívaných vín, ale ubylo mazlení s miláčky. Naopak přibylo otravného přerovnávání polic a hysterického hledání ztraceného obsahu - jako nepořádník nevedu seznamy a občas marně hledám v chladničce to, co jsem už kdysi vypil. Minulý týden jsem naopak objevil tuto láhev, kterou jsem už považoval za ztracenou. Obvykle se na vína s přívlastkem Grand Cru dlouho těším a připravuji, ale toho dne panovala špatná nálada a tak jsem víno otevřel "jen tak" pro napravení ošklivého dne nebo chcete-li, na oslavu jeho nečekaného objevení.

V sobotu ráno, když jsem jel na snídani do Břeclavi, začínalo jaro. Venku bylo 12 stupňů, kdyby Mirek Dušín vyrazil do Tvrdonic na košt, určitě by už přišel v krátkých kalhotách. Nezřízeně jsem se těšil, přestože jsem v Tvrdonicích na koště ještě nebyl.

Zimní čas - ryzlinků hlas…

Jak jsem tady už avizoval, začala sezona moravských koštů vína. Nevím, zda i letos probíhá soutěž o to, kdo ochutná víc vzorků vína, ale pokud ano, mohu s radostí oznámit, že pan Sklenička nasadil k trháku a za sobotní odpoledne ochutnal přes 40 vzorků. Zlí jazykové mohou tvrdit, že došlo k porušení životosprávy, přesto dosud nebyly hlášeny žádné nešťastné následky jako ztracené věci, rozbité skleničky ani uražení spolustolovníci, Sklenička dokonce samostatně našel cestu do penzionku a bezpečně se vyspal. (Jen u několika pozdně večerních fotek na paměťovové kartě se zatím nepodařilo určit, co měly znamenat a proč byly vyfoceny.) A než si pan Sklenička srovná v hlavě dojmy a zaznamená je pro vás, nakoukneme do sálu kde se to všechno odehrávalo - kuk -

Netradičně vyjde jako první vyluštění a teprve poté zadání kvízu. Je to proto, aby byly v blogu příspěvky srovnané za sebou a abyste si nechtěně neklikli na výsledky dříve. Já vím, vypadá to jako pitomost, ale třeba to bude fungovat :o) Takže jestli jste si napřed nepřečetli zadání fotokvízu, doporučoval bych s otevřením dalšího textu počkat, ale je to na vás.

Dnešní víno - Clarice 2005 IGT, Rosso di Toscana, Azienda Agricola Di Vaira Pasqualino, Itálie - jsem si přivezl z dovolené a padlo začátkem ledna, kdy jsem pro tématicky zaměřený večírek hledal červenou směsku. Tak jsem si vzpomněl na Supertuskány (těch na večírek asi moc nepřijede) a na dvě zastávky mezi Castagnetem Carducci a Bolgheri. Víno z první z nich (na obrázku vpravo) vypadalo důstojněji, bylo výborné, ale jen za studena, jakmile se provzdušnilo a zahřálo, dost se změnilo k horšímu. Dnes druhé z vín na obrázku - kupovali jsme tam pár lahví vína a paní Skleničková kanystr oleje, který naše kuchyně vycucla už do vánoc... Na farmě se provozuje i agriturismo, tedy ubytování pro turisty, kteří chtějí bydlet uprostřed tradiční italské zemědělské usedlosti. Tuto farmu neznám, ale jinak mohu italské agriturismo doporučit - na jiné toskánské farmě jsem zažil dva týdny úúúžasné dovolené v roce 2004 (foto dole).

Jak málo je u nás wine-bloggerů jsem se poučil tento týden, když jsem chtěl pořádat soukromou ochutnávku vín. Akci jsem zrušil, ale den na to jsem objevil nový a dokonce česko-slovenský wine blog zde. Stylem a úsporností vyjadřování naznačuje, že Mike& Jane četli Jamieho Gooda (tedy nejsou tak rozvláční jako já), mají slabost pro dobré jídlo, cestování a Itálii (a podle pozadí za titulní fotkou vypůjčenou z jejich webu hádám, že i pro podobná italská vína, jako já :-), a podle všeho se máme na co těšit.

Ještě dva-tři wine blogy a můžeme si založit vinný klub!

Kdyby ty ovečky ožily, třeba by utekly ze stolu škodit na sousedovic zahradu... stačí vložit zázračný šém -

Sklenička loudí recepty na jídla k vínu, ale nejen vínem živ je člověk, takže dnešní pokrm je vhodný ke kávě. Upekli jsme ovečky (slabozrací v čele s panem Skleničkou si je pletou s kravičkami :o). Jednou z nezanedbatelných výhod tohoto receptu je, že většinu práce za vás mohou vykonat kuchyňský robot a děti - alespoň v našem případě děti nadšeně udělaly většinu ruční práce.

Další obětí mé vánoční zvědavosti se stal tento Pinot Noir z burgundského Santenay. Nicolas Potel je nový, ale renomovaný burgundský negociant, tedy obchodník, který nevlastní vinice, ale nakupuje hrozny, z nich vyrábí víno a prodává je.

Ovíněn na lednové přehlídce soutěže Víno Revue Prague Trophy 2007 častoval jsem pana Cuketku vtípky o své úplatnosti včetně toho, že pravým účelem mého blogu je získat mi co nejvíc pozvání na degustace zadarmo, případně za oslavnou recenzi na webu. Vyžíval jsem se v tom jako zvrhlík Doug Badman mučící Limonádového Joea, ale po přečtení dnešního příspěvku by mi to už ani (zásadově nezávislý) pan Cuketka neuvěřil, ztratím pověst chvaliče a očekávaná pozvání nepřijdou. Ale už jsem se tady za půl roku nachválil dost, a zásoby vína v chladicím boxu mám ještě nejmíň do konce roku, takže do toho.

Kradu z cizích zdrojů, protože tyhle zprávy zatím ještě z první ruky nemám (a už se smiřuju s tím, že nikdy ani mít nebudu :-). DRC představila ročník 2005.

Tohle téma jsem načal neopatrným diskusním příspěvkem na Olivové kuchařce, kde Dáša zveřejnila nadvakrát fotky z listopadového Burgundska. A hned na druhé fotce spousta nesesbíraných hroznů Pinotu Noir na vinici u Fixinu:

Tento týden bude abstinenční - minulý čtvrtek mě přepadla viróza a opustily chutě, takže se nebudu zabývat popisem vypitých vín. Paní Skleničková tady včera publikovala popis experimentu s italským předkrmem funghi porcini, který jsem chtěl doprovodit červenou burgundou (Auxey-Duresses 2005 Premier Cru "Les Duresses," Domaine Roy z Auxey-Duresses). Recenzi jsem nenapsal, karafa víno naprosto zabila. Namísto recenze výborné červené burgundy poznámky o karafě a dekantování.

My ženy musíme sledovat drobné idiosynkrazie našich mužů shovívavě, naštěstí je většinou jejich vlastní nápady brzy omrzí. Jedna z věcí, které Skleničku neopouštějí, je vynalézavost, s kterou zdůvodňuje svou náklonnost k vínu. Minulý týden organizoval otevření své oblíbené láhve složitě jako státní převrat - volal mi na nákup, ať koupím špenát a anglickou slaninu, že budeme experimentovat s italským receptem na plněné žampióny. Znám ho už dost dlouho, takže mu neskočím na špek - hned mi bylo jasné, že jen hledá záminku k otevření některého ze svých výhodných nákupů.

Včera jsem se tady rozplýval chválou Alsaska a Francie, jejího jídla, silnic a billboardů u nich (žádné tam nejsou). Chválil jsem taky to, jak snadno se ve Francii najde vinařství, často už od dálnice vedou cedule "Route des Grands Vins" a u silnic jsou poutače blízkých vinařství...

O cenách moravských vín a jejich srovnání se zbytkem světa jsem už tady psal. Třeba tady nebo tady nebo taky tady. Není to pro mě jen další položka v seznamu nářků: chleba zdražuje, ČEZ zdražuje, plyn je dražší... víno není komodita a já dobře rozumím tomu, že některá vína jsou dražší a jiná levnější. To jen na vysvětlenou.

Dobrá zpráva je, že Stavba roku už funguje. Je tam, žije, dýchá, kouká... a vidí. Byl jsem tam a koukal jsem taky, ale vršek Pavlova byl zahalený v mlze. Až vysvitne, bude to výhled za milion dolarů. Kouká rovnou na jih přes popické a strachotínské vinice a novomlýnské nádrže na Pálavu, na Pavlov a Dívčí hrady. Jen doufám, že až tam pojedu příště, bude sluníčko a na cestě od silnice k Sonberku nebude závora, takže si to vyfotím ještě jednou za světla.