









"V tvém milovaném Burgundsku" je produkce omezena (aspoň myslím) apelačním systémem, sice ne na keř, ale na hektar, obvykle pod 50 hl/ha. Myslím, že se může sklidit víc, ale nesmí se označovat jako AOC víno - to je úžasný regulační nástroj, vedoucí k tomu, že se jako AOC prodává to nejlepší. U všech burgundských apelací najdeš průměrné výnosy, např. zde: http://www.burgundy-wines.fr/index.php?p=481.
Ten text vznikl jako vedlejší produkt chvalozpěvu na jedno domácí víno - když jsem si o něm nastudoval víc, nějak jsem už chvalozpěv nedopsal. Ale hlavně to mělo být o tom, že považuji nadprodukci za škodlivou a spoustu domácích vín mám za předraženou. K tomu ty trojčlenky... A když už se mohou při chovu slepic zachovávat příznivé životní podmínky, proč bychom nemohli taky chránit keře révy před přetěžováním ? :-)
ale jo, se spoustou věcí by se dalo obecně souhlasit, ale když do toho jde člověk konkrétně...troufnu si demaskovat, do čeho se tu navážíme: Šobes? Pochybuju, že na Šobesu je pětiletá výsadba zatěžovaná 2kg na keř. To by bylo zklamání i pro mne. Samozřejmě, že Znovín má na mnoha vinicích zatížení 2kg na keř, ale víno odtud neprodává za 230, ale v základní řadě za 50-70,-Kč. To, že je Šobes často "řidký" je spíš věcí podloží, které dává minerálnější méně plný typ vína, který ne každý ocení. Ale hlavně jsem kdysi v době sklizně v Cote Chalonnaise byl. V nejlepších vinicích obce Givry. Našel jsem jednoho vinaře, koupil od něj víno a ptám se , ze zdvořilosti, kdy bude sklizeň. Prý slizeň už byla. Povídám: Jak to? Na keřích je ještě spousta zralých hroznů? On: Ty už tam zůstanou. Máme daný limit pro AOC, tak sklidíme jen to, abysme se vešli do toho limitu, zbytek tam necháme. Chápete to? Tedy ne, že by řezem a zelenou sklizní, jak to asi má správně být, opravdu nasměrovali mízu jen do těch pár hrozínků na keři, aby ta šťáva byla co nejextraktivnější, nejkoncentrovanější, prostě tam toho taky nechají dvě kila na keř, co kdyby přišly kroupy nebo plíseň, ať je z čeho vybírat, ale sklidí z toho pak jen tu část, aby vyhověli zákonu. Já myslím, že Honza má pravdu, tahle zobecnění jsou sice krásná, ale v konkrétních případech stejně šalebná jako oficiální údaje vinařů. Vůbec o tom, jak i celkem solidní a slavní vinaři ojebávají veřejnost i úřady, by se nechala napsat i čitvá investigativní kniha.
Šobes to není. Chtěl jsem původně doporučit konkrétní víno objevené náhodou na komerční degustaci, a než jsem sehnal ve vinotéce další láhev, kterou bych v klidu domova ochutnal, pídil jsem se po podkladech, takže nebudu jmenovat v této souvislosti konkrétní vinařství, které vysadilo před pár lety vinici s 5.000 keři na hektar atd... údaje jsou opsané z jejich materiálů, snažil jsem se zmapovat si, co a jak dělají. Nechci se šermovat o konkrétním podniku, ale o chápání toho, jestli se víno dělá ve vinici nebo ve sklepě. Nakonec se to stejně pozná ve skleničce (s malým S!), člověka na to upozorní koncentrovanost vína nebo řídkost, a délka chuti - bez ohledu na to, jestli je z Givry nebo ze Znojma. Jistě se najdou šizuňkové i poctivci tam i tady, ale s trochou zkušenosti se na to nakonec přijde. O zelené sklizni a redukci úrody jsem ještě neslyšel nikoho otevřeně mluvit, ale podle zkušenosti konzumenta mi připadá, že v domácích poměrech stále převládá setrvačností socialistická honba za hektarovými výnosy.
Nakonec jsem u tohoto konkrétního vína došel k tomu, že jsem na degustaci dostal spálený ročník 03 a koupil lahev 04, která měla výrazně jiný charakter. To jen na vysvětlenou.
Kamarád, co se přistěhoval a začal vinařit na Moravě, vyprávěl, jak když první rok sbíral hrozny a do bedýnek dával jen ty zdravé, plesnivé házel na zem nebo aspoň z nich to špatné vytřihnul, hned jak šli domorodci kolem se chytali za hlavu: To nemůžeš! Taková škoda! I na zelenou sklizeň se "dobří hospodáři" dívali jako na čiré bláznovství. Jak jde něco proti zaběhanému pořádku, je vždycky zle. Madame Leroy povídala, že je jediná v Burgundsku, která kombajnem neseřezává letorosty révy do jednotné výšky, protože jí to přijde nesmyslné a pro révu stresující. Normálně ty přečuhující konce zahne a přiváže k drátu. Když s tím začla, sousedi jí uváděli výpravám jako příklad toho, jak se to nemá dělat: Vidíte to! To jsou vinice madam Leroy, ty vinice umírají! Je to blázen. A teď prý chodí a říkají: Zajímavé, možná, že to taky zkusíme. Myslím, že se pozná už z těch monologů samotných vinařů, jestli víc řeční o své vinici nebo o tom, co si nového koupili do sklepa nebo o medailích nebo o tom, kam svá vína vyvážejí. Z toho je vidět, na co kladou sami největší důraz a co z toho vína bude trčet nejvíc. Potkal jsem jak vinaře, kteří o sklepě odmítli mluvit s tím, že to není důležité, tak ty, kteří naopak odmítli mluvit o tom, kde a jaké mají vinice, protože to je jen plocha, odkud berou surovinu, to "umění" dělají v tom sklepě. A ta jejich vína to vesměs potvrzovala.
Přiznám se, že neplatím za "extrakt", ale za komplexní dojem z vína. Včera jsem chutnal lehčí pinot z Moravy, který byl v něčem možná i lepší, než výrazně koncentrovanější kolega z Burgundska, byť to je spíše vyjímka. Ty trojčlenky a úvahy každopádně mají smysl, u běžných producentů se ceny šplhají do nesmyslných výšin a kvalita tomu neodpovídá. Na druhou stranu mám teď doma víno (z Moravy) z keřů starších sedmdesáti let, z vinice prakticky bez chemie a za cenu okolo 150,- Kč :o) Je to celé mnohem složitější a realita je taková, že ani v tvém milovaném Burgundsko se všude nesklízí půl kila na keř a průměrné stáří vinic není 40 let. A pokud je to tento případ, obvykle není řeč o desetieurových vínech. Je drzost říct si za řídké nudné víno tři stovky, stejně jako by bylo hloupé nechtít za ty opravdu kvalitní, z redukovaných sklizní a starých vinohradů, odpovídající částky. Ale upřímně to, kolik za které víno dát, z trojčlenek nevyčteme. Je to jenom o tom, kolik je kdo ochoten dát, za kolik mu to konkrétní víno stojí a proč…